Apokalypsa (Albrecht Dürer)

Apokalypsa je soubor 15 dřevořezů Albrechta Dürera ke dvanácté knize Nového zákona - Zjevení sv. Jana. Celý cyklus byl vytvořen jako samostatné umělecké dílo. Apokalypsa ovlivnila řadu dalších umělců a patří k nejvýznamnějším grafickým dílům z období přelomu pozdní gotiky a renesance. První vydání vytiskl Dürer vlastním nákladem roku 1498.

Kompletní soubor dřevořezů k Apokalypse pochází ze sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze.

Historické souvislosti

Tanec Smrti, Michael Wolgemut (1493) Za Dürerova života panoval v Evropě značný neklid. +more Od roku 1347 se z Konstantinopole šířila na západ a na sever epidemie moru a o dva roky později už zasáhla polovinu Evropy a zahubila 1/3, podle některých až 60 % obyvatelstva. Další vlna moru vypukla v Hesensku roku 1356 a poté epidemie propukaly v různých intervalech a postihovaly zejména města, kde často vyvolaly pogromy proti Židům. Epidemie moru v Norimberku roku 1494 přiměla Dürera odcestovat do Itálie. Od roku 1494 se zároveň z Neapole na sever šířila epidemie syfilis (francouzská nemoc, "malum francorum") a již o tři roky později se v Norimberku konaly první kajícné mše za ochranu před touto nemocí. Dürer vytvořil roku 1496 ilustraci k Ulseniově pojednání o syfilis a u hlavy nemocného znázornil konjunkci Jupitera a Saturna v souhvězdí Škorpiona, kterou s nemocí spojovali astrologové. V dopisu Pirkheimerovi svěřil obavy z onemocnění.

Špatné úrody vedly k bídě na venkově a postihovaly hladem i městské obyvatelstvo. Období nejistoty probouzelo náboženskou horlivost a fanatismus, flagelantství, šíření bludů o čarodějnictví, masové poutě za svatými ostatky a oblibu lidových kazatelů, kteří hlásali chudobu a střídmost. +more Roku 1476 následovalo 40 000 poutníků z venkova venkovského negramotného bubeníka a laického kazatele Hanse Böheima, který hlásal sociální rovnost, do Niklashausenu. Böheim byl odsouzen jako kacíř a upálen, ale sociální napětí dál hrozilo vyvoláním sedláckých bouří. Katolická církev, kterou v Dürerových očích reprezentoval zejména würzburský arcibiskup Rudolf II. von Scherenberg, se stala nepopulární pro hamižnost a hromadění majetku. Roku 1484 vydal papež Inocenc VIII. bulu o čarodějnictví a roku 1494 vyšel v Kolíně a v Norimberku inkvizitorský spis Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum de lamiis et strigibus et sagis).

Blížící se konec století část obyvatel vnímala jako možný konec světa - Poslední soud. Tyto obavy šířily náboženské sekty na území Čech a odtud se přenesly na jih Německa a nalezly ohlas také u církevních hodnostářů v Augsburgu a Chiemsee. +more Množily se pověsti o hostiích potících krev, stigmatizovaných jeptiškách a o zázračném zjevení křížů na oděvu panen.

Na jihu Německa rezonovaly husitské ideje a od 30. let zde byl šířen utopický spis Reformatio Sigismundi (Reformace císaře Zikmunda), založený na legendě, že císař Zikmund plánoval reformu státu a církve. +more Podle spisu reformě zabránila církevní hierarchie odsouzením a upálením mistra Jana Husa. Reformatio Sigismundi bylo také zčásti literárním pozadím k cyklu Apokalypsa. Dalším zdrojem byl soudobý text hornorýnského anonyma, který očekával, že císař Maxmilián se spolu s Bratrstvem svatého Michala postaví do čela tažení Němců na Řím.

Ve druhé polovině 15. století proběhla řada městských revolucí, v nichž se řemeslníci a obchodníci domáhali podílu na městské správě a potýkali se s patriciátem, církví i proletariátem. +more Prohluboval se rozdíl mezi chudinou a bohatými a panovala všeobecná vzbouřenecká psychóza. Měšťané i sedláci volali po obnově silného císařství a omezení feudální a církevní moci. Církev považovala Německo za ohnisko nepokojů a vnímala negativně také vynález knihtisku. Papež proto podmínil vydávání knih od roku 1496 souhlasem biskupů.

Dürer i ostatní humanisté spojovali své naděje na změnu poměrů s císařem Maxmiliánem I. +more Po sněmu ve Wormsu roku 1495, kde císař vnutil kurfiřtům reformu soudnictví, Dürer Maxmiliána vyobrazoval alegoricky jako prostředníka Boží spravedlnosti nebo Krále slunce - Apollóna. Očekávalo se od něj, že obnoví silné císařství, sjednotí východní a západní křesťany, zkrotí zpupné feudály i papeže a zřídí své sídlo v Římě. Bude tak „Posledním vládcem“, který podle proroctví zvítězí nad Antikristem, dobude Svatou zemi a zjedná pořádek. Pak odevzdá korunu a žezlo do rukou božích a vládu předá samosprávě městských obcí.

Apokalypsa

Zjevení sv. Jana je připisováno židovsko-křesťanskému prorokovi Janu z Patmosu, který žil v době vlády císaře Domitiána (81-96) a nikoli Janu Evangelistovi. +more Domitianus pronásledoval křesťany a Jana údajně mučil v římském Colosseu ponořením do vroucího oleje. Podle legendy Jan vyvázl živ a svědci tohoto zázraku přijali křesťanství. Poté byl Jan vypovězen na ostrov Patmos, kde sepsal text označovaný jako Zjevení Janovo. Janovo „Skryté zjevení“ bylo populární v době očekávání zániku světa na přelomu prvního tisíciletí nebo v časech mystických sekt ve 12. a 13. století. Před koncem 15. století Albrecht Dürer chápal tento text jako dobovou alegorii a vytvořil pro své současníky názorně ilustrovanou Apokalypsu s obrazy na přední a textem na zadní straně listů.

Historie ilustrací k Apokalypse

Čtyři apokalyptičtí jezdci, Kolínská bible (1479) Nejstarší ilustrace Apokalypsy ve formě blokových knih pocházejí z Nizozemí a byly vydány ve druhé čtvrtině 15. +more století. Původní verze obsahují 80-100 ilustrací a byly šířeny reformními bratrstvy, jako např. Fratres Vitae Communis (Brethren of the Common Life). V biblích vydaných v poslední čtvrtině 15. století se počet ilustrací výrazně zredukoval (Kolínská bible, 1478-1479, Norimberská, 1483, Strassburská, 1485).

Albrecht Dürer převzal text z tzv. Deváté německé bible, kterou vydal v Norimberku roku 1489 Dürerův kmotr a tiskař Anton Koberger. +more Nezvykle velký formát listů (39,4 x 28,3 cm), označovaný jako "Superregal", byl shodný s Liber Chronicarum (Norimberskou kronikou, 1493), ke které vytvořil Dürer část ilustrací jako tovaryš a později společník Michaela Wolgemuta. Obrazová část se tematicky částečně odvolává ke staršímu vydání Zjevení sv. Jana, které vyšlo o 4 roky dříve v Grüningerově dílně ve Strassburgu, ale je v něm řada aktuálních odkazů. Dürer využil poznatky ze své první italské cesty, během které zaznamenával krajiny v sérii akvarelů a studoval kánon lidských proporcí sestrojený Vitruviem. Ilustraci povýšil na svébytné a samostatné umělecké dílo a byl první, kdo Apokalypsu ztvárnil jako uzavřený soubor grafických listů. Dürer patrně nakreslil kompozici jednotlivých scén a vlastní dřevořez v hruškovém dřevě provedli řezači v jeho dílně. Podle Maxe Dvořáka Apokalypsa stojí mezi dvěma světy a spojuje to, co bylo před renesancí i to, co přišlo s ní.

První vydání Apokalypsy v německé a latinské verzi vytiskl Dürer vlastním nákladem roku 1498 a použil k tomu typy písma zhotovené předtím pro Liber Chronicarum. Toto vrcholné grafické dílo již využívá pokroky, které přinesla technika mědirytu, a přenáší jemné detaily také do dřevořezu.

Popis a interpretace jednotlivých listů

Listy cyklu „Apocalypsis cum figuris“ jsou seřazeny a číslovány dle publikace Michaela Hájková, Albrecht Dürer: Apokalypsa, Volvox globator, Praha 1993. Názvy jsou přeloženy z angličtiny.

Titulní list - Panna Marie se zjevuje sv. Janovi

Janovi se zjevuje inspirátorka proroctví Panna Marie v paprscích světla (světlem oděná) jako Apokalyptická žena a královna nebes stojící na srpku Měsíce. Titulní list odráží intenzitu mariánského kultu, který vyznával Dürer i jeho přátelé, humanisté Pirkheimer a Celtis. +more Ti přisuzovali Panně Marii podobu, jakou se vyznačovaly řecké a římské bohyně symbolizující ženskou krásu.

Úvodní list - Martyrium sv. Jana Evangelisty

List zobrazující mučení sv. Jana v kotli s vroucím olejem byl do souboru zařazen dodatečně až ve vydání Apokalypsy z roku 1511. +more Sv. Jan je považován za patrona knihvazačů, tiskařů, knihkupců, malířů rytců a výrobců papíru. Obraz tvořil protějšek k textu předmluvy, převzatému od překladatele bible, církevního otce Jeronýma.

Panovník, který mučení přihlíží, sedí na trůnu před orientálním kobercem a má na sobě bohatý orientální oděv. V Dürerově podání nejde o císaře Domitiána, ale o rozmařilého würzburského arcibiskupa, který nechal upálit lidového kazatele Hanse Böheima. +more Mezi postavami za zdí, které straní mučedníkovi a spojuje je odpor k arcibiskupovi, jsou Dürerovi rodiče, farář a dva rytíři, představitel řemeslnického povstání „Kozí brady“ nebo figura v turbanu představující „obráceného pohana“ - zde konkrétně saského kurfiřta, který později ochraňoval Luthera. Celý děj se odehrává v autentických dobových kulisách na nádvoří gotického hradu.

I. (Ap. I, 2-20) - Vidění sedmi svícnů

Sv. Jan nesený na oblacích klečí se skloněnou hlavou před Pánem Apokalypsy, který trůní na duhovém trůnu světa jako Slunce spravedlnosti s hořícím obočím. +more Pravou rukou k sobě přitáhl sedm hvězd (planet) a je obklopen sedmi svícny, které symbolizují sedm darů ducha, sedm kurfiřtů a původně sedm maloasijských církví, kterým byla kniha Apokalypsy určena.

Reforma říše má být provedena ohněm a mečem, který směřuje z božích úst k zemi jako jakási „diagonála světonápravy“. Světlo a oheň mají v dalších listech cyklu symbolický význam věčného vesmírného koloběhu, při kterém světlo přicházející shora se vrací zpět prostřednictvím ohně. +more Obřadné ohně ve formě svícnů vyzdvihovaných na oltář, ke kterým se utíkají oběti nespravedlnosti, jsou ozvěnou mnohem staršího indo-íránského kultu, který kdysi ovlivnil Evropu. V přeneseném smyslu je světlo prostředkem vyšší spravedlnosti, která se jako zhmotněná síla mravní navrací zpět prostřednictvím síly přírodní. Klečet v kruhu hořících svícnů znamená být zasvěcen.

Z výtvarného hlediska je pozoruhodný protiklad mezi plošnou ornamentální stylizací oblohy a plně plastickou modelací figur.

II. (Ap. IV, 1-2, V) - Sv. Jan před Bohem a starci

List zobrazuje otevřenou a hořící Bránu nebeskou, ve které Bůh, sedící pod sedmi pochodněmi, drží v ruce knihu se sedmi pečetěmi. Dle Dürera jde o říšskou ústavu, která má být reformována. +more Sedmioký a sedmirohý beránek po boží pravici, symbol obětování Krista, je jediný, kdo je hoden knihu převzít a rozlomit její pečeti.

Mezi čtyřiadvaceti starci, kteří vyplňují nebeskou sféru, je vlevo dole císař Zikmund rozmlouvající s Janem - odkaz na spis Reformatio Sigismundi, který měl být Zikmundovým reformním návrhem v duchu husitství. Kromě božího posla nad Janovou hlavou jsou v mandorle tajemní tvorové s hlavami lva, telete, orla a člověka. +more V hloubce leží romantická německá krajina s vodní tvrzí na břehu jezera, jako připomínka pozemského světa, kterému se Jan vzdálil.

III. (Ap. VI, 1-8) - Čtyři apokalyptičtí jezdci

Pohromu, která postihla lidstvo po rozlomení pečetí, zosobňují čtyři apokalyptičtí jezdci - nemoc, válka, bída a smrt. První je lučištník s korunou na bílém koni, vyslán aby přemáhal vše na zemi. +more Jezdec na ryzákovi, který mává mečem, přináší válku a protivenství. Třetí jezdec na černém koni třímá váhy jako symbol drahoty a hladu. V Dürerově alegorii je tímto jezdcem císař Maxmilián a zastupuje spravedlnost, na kterou dopadají sluneční paprsky boží přízně. Vyzáblá smrt na plavém koni svírá vidle a představuje zároveň chudinu a selské spiklence. Nad hlavami jezdců se vznáší anděl boží uprostřed bouřných oblaků. Na zemi požírá tlama ďábla biskupa, kterému se nepodařilo uprchnout.

IV. (Ap. VI, 9-17) - Otevření páté a šesté pečeti

Po otevření páté pečetě se blíží zánik světa. Světlo slunce i měsíce potemnělo, na zem padá ohnivý déšť. +more Do horských skrýší utíkají bohatí i chudí, kteří jsou si před božím hněvem rovni. Nahoře stojí kolem oltáře andělé, vyzdvihují duše, které byly spaseny a oblékají jim roucha aby zakryli jejich nahotu.

V. (Ap. VII, 1-8) - Čtyři andělé vzdorující větrům

Po rozlomení šesté pečeti čtyři andělé s meči přerušují ničení na zemi, chrání strom života a rozkazují čtyřem větrům vát do všech stran. Vpravo klečí zástup 144 000 vyvolených, mezi kterými není žádná korunovaná hlava. +more Čela spravedlivých a bohabojných označuje anděl křížem. Dürer odkazuje k chiliastickým sektám, které v Německu šířily pověry o náhlém zjevování křížů na oděvech žen a dětí.

VI. (Ap. VIII, 1-13; IX, 1-12) - Sedm trub

Otevření sedmé pečeti znamená pro zemi další pohromy. Sedm andělů přijímá z rukou Božích sedm trub. +more Anděl za oltářem chrlí na zemi oheň ze zlaté kadidelnice. Čtyři andělské trouby vysílají na zem mračno kobylek, slunce a měsíc potemněly, velká sopka dští oheň a síru do jezera v němž troskotají lodě, hvězda zvaná Pelyněk padla do studny života a sladká voda zhořkla. Pták Běda jako sokol slétá na zemi aby se nasytil těly bohatých a mocných.

VII. (Ap. IX, 13-21) - Čtyři andělé spravedlnosti z Eufratu

Mocný hlas vycházející ze čtyř hlav nebeského oltáře rozkázal šestému andělu s troubou, aby rozvázal čtyři anděly vězněné při řece Eufrat. Andělé s meči, provázeni dvaceti tisíci nebeskými jezdci, pobijí poslední třetinu lidstva. +more Koně jezdců mají lví hlavy a z úst jim vychází oheň, dým a síra. Mezi pobitými je vidět královská koruna, biskupská mitra i papežská tiára.

VIII. (Ap. X, 1-11) - Sv. Jan hltající knihu

Zvláštní bytost v podobě slunce, zcela zahalená oblakem, je prostředníkem mezi božím zákonem - archou úmluvy a člověkem, kterému podává knihu aby se nasytil krásou a věděním. Člověk je kosmickým světlem vytahován ze země, do které je dolní částí těla vrostlý. +more Nohy slunečního anděla, rozkročené mezi mořem a zemí, jsou Šalamounovými sloupy Jachín a Boáz. Zastupují světové protiklady, které se hořením spojují v jednotu panující ve světě nahoře. Plující labutě a delfín jsou atributy odkazující k bohu slunce, krásy a rozumu Apollónovi.

IX. (Ap. XII, 1-6; 13-18) - Apokalyptická žena

Ústřední postavou je okřídlená těhotná žena, stojící na srpku měsíce, korunovaná dvanácti hvězdami a obklopená sluneční září, která v textu není přímo označena jako Marie. Ohrožuje ji Satan v podobě sedmihlavého draka se sedmi korunkami a devíti rohy, který chvostem strhává hvězdy z oblohy a vyvrhuje proud vody, v níž má žena, která dala život Mesiáši, utonout. +more Země ale vodu pohltí a žena i dítě vyváznou. Dvojice andělů vynáší dítě nahoru a to vztahuje ruce k žehnající boží pravici.

X. (Ap. XII, 7-12) - Sv. Michael bojující s drakem

Nad klidnou přímořskou krajinou na tmavém nebi čtyři andělští bojovníci v čele s Archandělem Michaelem podstupují zápas se silami temnoty. Anděl vpravo má ve štítu slunečnici (Helianthos), symbol Apollóna. +more V dramatické kompozici oblaků, křídel, vlajících vlasů a zřasených drapérií dva andělé mávají mečem, jeden napíná tětivu luku a Michael vráží své kopí do krku okřídleného ďábla. ,.

XI. (Ap. XIII; XIV, 14-18) - Nebeská sklizeň

Drak temnoty nebyl poražen a znovu vystupuje na zem jako sedmihlavá nestvůra mnoha podob. Je mocnější a na každém z deseti rohů má korunku. +more Z druhé strany mezi provazy deště vstupuje šelma svůdnosti podobná lvu s beránčími rohy, která přikazuje modloslužebníkům zhotovit obraz sedmihlavé stvůry, aby se mu klaněli. Před oběma klečí lidé nejrůznějších stavů - biskup, král, kupec, pohan i měšťané. Anděl s křížem a mečem zasahuje jednu hlavu draka, ta se však vzápětí uzdravuje.

Nebeský vládce v drahocenném ornátu a jeden z andělů drží v pravici srp, protože nadchází čas, kdy bude sklizena úroda hroznů z „vinice zemské“. Sklizeň znamená, že v lisu božího hněvu skončí lidstvo, které podlehlo svodům a vyvolení budou shromážděni v nebeské sféře.

XII. (Ap. XIV, 1-5) - Adorace Beránka

Dvanáctý list je přímým odkazem na eucharistii. Sedmirohý beránek na duze je obklopen čtyřiadvaceti starci a čtyřmi podivnými sedmiokými okřídlenými tvory jako na druhém listu Apokalypsy. +more Drží Kristovu korouhev s křížem a krev z jeho hrudi prýští do kalicha v rukou biskupa. Uvnitř kruhu stojí 144 000 vyvolených a drží palmové ratolesti jako odznaky svého mučednictví, zpívají a svůj zrak obrací k Beránkovi. Jan se objevuje jako aktér dvou dějů. Nejprve klečící na vrcholu hory rozmlouvá s jedním ze starců, který se k němu naklání z oblaků. Poté překračuje oblačný práh a sám stojí před zástupem vyvolených.

XIII. (Ap. XVII-XIX) - Nevěstka babylónská

Obraz shrnuje dvě kapitoly o vítězství a vládě Antikrista, zkáze Babylonu a počátku tisícileté říše. Na pozadí hořícího města vystupuje z hlubin pekla sedmihlavé monstrum vezoucí na zádech nevěstku babylónskou. +more Ta je oděna v drahém šatu, ozdobena šperky a v ruce drží kalich plný nečistoty. Před ní stojí zástup kupců a dalších lidí, ke kterým promlouvá muž v turbanu - falešný prorok. Pitvorný mnich s vyžilou tváří před ní padá na kolena. Kalich, účes nevěstky a turban jejího falešného proroka zdobí obruče z papežské tiáry.

Na nebi jeden z andělů ukazuje na hořící Babylón, kde se mohutné plameny ohně vrací vzhůru k nebi, když vykonaly spravedlivé poslání. Druhý z andělů se chystá svrhnout do moře obrovský kámen. +more Nebe se otevřelo aby z něj vyjelo nebeské vojsko. V čele jede „Král králů“ (podle Chadraby legendární císař Barbarossa, který čekal v nitru hory až bude lidu nejhůř, následovaný „Kozí bradou“ s husitským palcátem, řemeslníky a sedláky).

XIV. (Ap. XX, 1-3; XXI, 10-27) - Anděl ukazující sv. Janovi Nový Jeruzalém

Ďábel byl přemožen a Archanděl Michael se chystá ho spoutat a uvěznit v pekelné propasti, aby byl umlčen navěky. Anděl na skalnaté vyvýšenině ukazuje Janovi město Nový Jeruzalém, jehož brány střeží andělé. +more Anděl je vytesán i ve štítu střední brány. Město samo svými budovami s hrázděným zdivem, realistickými detaily jako jsou používané prevéty, pobořená věž a gotická věžička zdobená kraby, odpovídá skutečnému německému městu v době Dürerově.

Reference

Literatura

Albrecht Dürer: Die Apokalypse. Faksimile der deutschen Urausgabe von 1498 ›Die heimlich Offenbarung Johannis‹. +more Mit einem Essay von Ludwig Grote. Prestel, München 1999, * Hana Aulická, Albrecht Dürer, grafické dílo, Národní galerie v Praze 1994, * Michaela Hájková, Albrecht Dürer: Apokalypsa, Volvox globator, Praha 1993, * Richard Kenneth Emmerson, Bernard McGinn, The Apocalypse in the Middle Ages, Cornell University Press, 1992 * Kuno Mittelstädt, Albrecht Dürer, Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, Berlin 1986 * Rudolf Chadraba, Albrecht Dürer, Orbis Praha 1963 * Rudolf Chadraba, Durers Apokalypse: Eine ikonologische Deutung, 216 s. , Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1964 * Hans Friedrich Schmidt, Durers Apokalypse und die Strassburger Bibel von 1485, Zeitschrift des Deutschen Vereins für Kunstwissenschaft, 6, 1939, p. 261, Berlín * Wiliam Waetzoldt, Dürerova Apokalypsa, Matica slovenská 1943 (z knihy Dürer und seine Zeit, první vydání Vídeň 1936, z vydání Phaidon 1938 přeložil Štefan Gráf) * F. J. Stadler, Dürers Apocalypse und ihr Umkreis, Mnichov 1929 * Max Dvořák, Dürers Apocalypse, Kunstgeschichte als Geistgeschichte, Mnichov 1924.

Související články

Zjevení Janovo * Malá doba ledová * Černá smrt

Externí odkazy

[url=https://www. youtube. +morecom/playlist. list=PLyMmjm0mFT4whV0D6o8sDC-mOFFCvyJWj]Video s komentářem k jednotlivým listům v angličtině[/url] * [url=http://germanprints. ru/reference/series/apocalypse/index. php. lang=en]German prints: The Apocalypse, Albrecht Dürer[/url] * [url=http://oak. conncoll. edu/visual/prints/German_prints_Durer_Apocalypse/content/index. html]Connecticut College Wetmore Print Collection: Apocalypse[/url].

Kategorie:Albrecht Dürer Kategorie:Sbírka Národní galerie v Praze