August Schleicher

Technology

12 hours ago

Author

Schleicherovo dělení jazyků (In: Compendium der vergleichenden grammatik der indogermanischen sprachen) August Schleicher (19. února 1821, Meiningen - 6. prosince 1868, Jena) byl německý jazykovědec, který je spolu s Franzem Boppem považován za průkopníka indoevropeistiky.

Dílo

Zkoumal vztahy mezi indoevropskými jazykovými rodinami. Komparativní lingvistiku považoval za součást přírodních věd. +more Definoval jazyk jako přirozenou součást života, živý organismus, který má své vývojové fáze: # prehistorické období - jazyk se zdokonaluje, prochází stadiem izolačního typu (čínština), přes stadium aglutinačního typu (ugrofinské jazyky), až k nejdokonalejšímu, kdy se stává jazykem flektivním # historické období - jazyk je zakonzervován v písemné podobě, čímž se zastavuje jeho další přirozený vývoj a jazyk proto nezadržitelně začíná upadat.

Zavedl do historicko-srovnávací lingvistiky metodu rekonstrukce a označení * pro rekonstruovaný tvar. Současně jako první lingvista začal ve srovnávací gramatice indoevropských jazyků používat jazykového materiálu jazyků slovanských a baltských, zejména litevšiny.

Za Schleicherovo hlavní dílo je považováno Compendium der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen („Kompendium srovnávací gramatiky indoevropských jazyků“), v němž se pokusil zrekonstruovat indoevropský prajazyk a dokonce v něm sepsal bajku o ovci a koních. Indoevropský prajazyk se ve Schleicherově pojetí silně podobal sanskrtu, na rozdíl od pozdějších rekonstrukcí Schleicher ještě nepracoval s diftongy a labializovanými a palatalizovanými velárami. +more Neméně důležitou je Schleicherova rodokmenová teorie (Stammbaumtheorie) - rodokmen indoevropských jazyků, kde kořenem je indoevropský prajazyk a větvemi jsou indoevropské jazyky. Významná byla také Schleicherova studie Litauische Grammatik („Litevská gramatika“, Praha 1856), díky níž bývá Schleicher označován za zakladatele litevské srovnávací gramatiky.

V letech 1850-57 působil na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde však nebyl spokojen a tak odešel na Jenskou univerzitu. Během svého sedmiletého pražského pobytu se naučil velmi dobře česky, a to na takové úrovni, že běžně česky komunikoval i publikoval a z jeho pera také pocházejí první české překlady ze sanskrtu. +more Stýkal se s některými osobnostmi českého národního obrození, zvláště s Františkem Ladislavem Čelakovským. Domníval se, že spisovná čeština měla být kodifikována na základě východomoravských dialektů, které jsou z hlediska hláskového vývoje velmi archaické.