Augustiniánský klášter v Roudnici nad Labem

Augustiniánský klášter v Roudnici nad Labem (též klášter augustiniánů kanovníků, latinsky Rudnicensis canonicorum regularium sancti Augustini) je klášter augustiniánů kanovníků na levém břehu Labe v Roudnici nad Labem na Litoměřicku v Ústeckém kraji.

Klášter založil v roce 1333 v pražský biskup Jan z Dražic, jako první klášter augustiniánských kanovníků v Čechách a hlavní klášter „Roudnické reformy“ (Consuetudines Rudnicenses). Díky bohatě vybavené klášterní knihovně a vlastnímu skriptoriu se roudnická kanonie stala významným náboženským a kulturním centrem v Království českém i mimo něj.

Historie

vlevo +morejpg|vlevo|náhled|Kolegiátní_Kostel_Narození_Panny_Marie_(Roudnice_nad_Labem)'>kostel Narození Panny Marie, od konce 16. století. století farní. Rudný pramen vyvěrající ze zdi kláštera Biskup Jan z Dražic nuceně pobýval několik let na papežském dvoře v Avignonu, kde poznal v Čechách do té doby neznámý řád augustiniánských kanovníků. Po svém návratu v roce 1329 hodlal založit nový augustiniánský klášter u kláštera dominikánů na Starém Městě pražském. K tomu však nedostal souhlas od radních, proto se biskup rozhodl postavit klášter na svém panství v Roudnici nad Labem, v místě románského biskupského hradu z dob knížete-biskupa Jindřicha Břetislava III. z 80. let 11. století, který sloužil pražským biskupům jako venkovské sídlo, případně jako zastávka na cestě do Budyšína a Horní Lužice.

V roce 1330 a 1332 si biskup Jan vyžádal instruktora z Avignonu, aby v Roudnici zavedl augustiniánský řád. Ten přišel pravděpodobně z kláštera sv. +more Rufuse v Avignonu a zřejmě s ním do Roudnice přijel také mistr Vilém z Avignonu, který byl pověřen výstavbou klášterního komplexu s kostelem a kamenným mostem přes Labe. Na žádost českého krále Karla IV. byl se schválením papeže Klementa VI. vybudován filiální roudnický klášter s tím, že do něj mají být přijímáni pouze Češi. Od tohoto nařízení však bylo po smrti biskupa Jana v roce 1343 upuštěno.

Základní kámen augustiniánského kláštera pod biskupským hradem a v Roudnici byl položen 25. května 1333. +more Zpočátku zde sídlilo dvanáct kanovníků a probošt. Po smrti biskupa Jana v roce 1343 dokončil roku 1360 stavbu klášterního komplexu jeho nástupce, první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Ten byl současně kancléřem Karlovy univerzity a podporoval augustiniánské kanovníky při zakládání dalších klášterů ve svém diecézi: v roce 1349 klášter v Jaroměři v Hradeckém kraji a 25. března 1349 klášter v Kladsku, hlavním městě Kladského hrabství, které do let 1742/1763 patřilo přímo české koruně. Kladský klášter byla soukromá nadace arcibiskupa a jeho bratrů Smila a Viléma z Pardubic. V roce 1350 založil Karel IV. klášter augustiniánů kanovníků na pražském Karlově na počest Karla Velikého. Další fundace následovaly v pražských sufragánních biskupstvích olomouckém a litomyšlském.

Pro zlepšení podmínek pro studium roudnických kanovníků byla v roce 1352 se svolením papeže zrušena společná kolej a nahrazena jednotlivými celami. Následně byla vytvořena skriptoria a rozšířena knihovna. +more Pro všechny příští české a moravské kláštery byly závazné "Roudnické statuty", které byly převzaty pravděpodobně z kláštera Marbach v Alsasku. Pro roudnický klášter je v roce 1347 písemně zaznamenal jeho první probošt Mikuláš/Nikolaus. Stanovy obsahovaly přísná nařízení pro mnišský a duchovní život, zejména pro slib chudoby. Ještě ve 14. století je převzaly další kláštery: v roce 1384 augustiniánský klášter kanovníků ve slezské Zaháni, v roce 1390 Neunkirchen am Brand v bamberské diecézi, v roce 1417 klášter Indersdorf ve freisinské diecézi. Klášter Indersdorf přejal „Roudnické reformy“ a stal se od té doby šiřitelem „Indersdorfské reformy“, která byla přijata mnoha bavorskými a tyrolskými kláštery.

S vypuknutím husitských válek skončila doba rozkvětu klášterů v Čechách. 30. +more května 1421 vojska Jana Žižky zničila také roudnický klášter. Kanovníkům se ještě předtím podařilo uniknout za hranice, kde byli přijati spolubratry v Erfurtu, Petersbergu u Halle, ve vratislavském klášteře Na pískách a v Zaháni.

Po roce 1436 se někteří kanovníci vrátili z exilu (pravděpodobně z Budína) do Roudnice a začali s opravou kláštera. V roce 1462 poslal kladský probošt Michael Czacheritz na výpomoc při přestavbě do Roudnice dva kanovníky. +more Ačkoli se podařilo obnovit řeholní život, jejich úsilí nemělo dlouhého trvání. Na přelomu 15. -16. století kanonie vymřela. Titul probošta poté přešel na příslušného faráře bývalého klášterního kostela Narození Panny Marie. Ten byl po reformaci na konci 16. století přestavěn a určen proboštství.

V roce 1676 kostel vyhořel a v letech 1725-1734 byl přestavěn podle návrhu Octavia Broggia v barokním slohu.

Opatská knihovna a skriptorium

Roudnická opatská knihovna měla mimořádný význam pro kulturu a vzdělanost v Čechách a přilehlých oblastech pozdního středověku. Nadaci tvořily dary zakládajícího biskupa Jana z Dražic s biblickými a liturgickými rukopisy i díly svatých Augustina a Anselma a taktéž kanonické spisy jihoevropského původu. +more Arcibiskup Arnošt z Pardubic daroval kodexy významné pro duchovní a řeholní i mnišský způsob života a disciplínu kanonii. Další díla vznikala v klášterním skriptoriu, které již v 50. letech 14. století vytvořilo kopie a ilustrace pro knihovnu. Jedním z vynikajících rukopisů byl „Roudnický žaltář“ z počátku 15. století, který se později dostal do knihovny pražské metropolitní kapituly u sv. Víta.

V roce 1421 byla opatská knihovna zničena, mnoho knih se však při útěku podařilo kanovníkům zachránit. Některé z nich však museli v průběhu let z ekonomických důvodů zastavit. +more Knihy, dokumenty a archiválie, které si nemohli vzít s sebou, byly pravděpodobně ukryty na biskupském zámku. Ten byl husitského řádění ušetřen, protože ho tehdy vlastnil biskup Konrád z Vechty, který se předtím obrátil na utrakvismus.

Po návratu kanovníků z Vratislavi ve druhé polovině 15. století byly takto zachráněné části bývalé knihovny obnoveny. +more Poté byly pravděpodobně až do konce 16. století uchovávány v klášterním kostele. S prvním světským proboštem Janem Kyrchpergem z Kyrchpergu se sbírka dostala do Budyně a odtud pravděpodobně v 18. století prostřednictvím Michnů z Vacínova na zámek Březnice. Další majitel Josef Krakovský z Kolovrat daroval sbírku nově založenému Národnímu muzeu v Praze, kde se většina dnes známých Roudnických rukopisů dosud nachází.

Probošti (výběr)

Vít / Veit / Vitus, poprvé zmíněn v roce 1337, naposledy v roce 1347, kdy rezignoval. Rok úmrtí není znám. +more * Mikuláš / Nikolaus, doložen jako probošt v roce 1347, † 1383. * Petr Klarifikátor / Peter Clarifactor (probošt 1382-1406), duchovní vůdce, zpovědník, byla autorem mimo jiné spisu „Compendium honeste vite“ a životopisu arcibiskupa Jana z Jenštejna „Petri Clarificatoris Vita domini Johannis, Pragensis archiepiscopi tercii“. * Matěj Vrabec / Sperling, v letech 1428-1430 pobýval v petersberském klášteře, tam byl zvolen za roudnického probošta. Poté pobýval až do roku 1439 v exilu ve vratislavském klášteře Na Pískách. V roce 1440 se pravděpodobně vrátil s dalšími spolubratry do Roudnice nebo Budyně nad Ohří, nedaleké obce západním směrem. V letech 1457-1459 prý pobýval ve východočeském Novém Hrádku nebo na sousedním hradě Frymburk spolu s augustiniánským mnichem z rovněž zaniklého kláštera Sadská. Zemřel dne 11. září 1472 v Budyni.

Významní kanovníci (výběr)

Roudnický kanovník Prokop se stal prvním proboštem pražského kláštera na Karlově, založeného roku 1349. * Štěpán z Uherčic, též Štěpán z Roudnice († 1365), spolu s Bonsignorem de Bonsignori první profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy. +more Roku 1351 doložen jako generální vikář v Praze. V roce 1358 se vzdal svých funkcí a vstoupil jako mnich do kláštera Roudnice. * Matouš / Matthäus Beran († 4. května 1461), působil jako spisovatel a autor četných teologických a lékařských rukopisů. Po útěku v roce 1421 zůstal v Erfurtu, kde pravděpodobně působil na univerzitě a v roce 1430 se zúčastnil volby probošta Matěje Vrabce. V červenci 1445 byl jmenován proboštem rokycanského kláštera. * Ambrož / Ambrosius Rudnicensis; pravděpodobně poslední mnich z Roudnice; zemřel podle Roudnické nekrologie dne 16. července 1496 jako „ctihodný otec a probošt“ v Budyni. Byl pohřben před mariánským oltářem v tamním kostele.

Literatura

Zdeňka Hledíková: Roudnická kanonie a její misto v duchovní kultuře středvěkých Čech. In: Michal Dragoun, Lucie Doležalová, Adéla Ebersonovà: Ubi est finis huius libri deus scit: Středověká knihovna augustiniánských kanovníků v Roudnici nad Labem. +more Praha 2015, S. 11-18. * Lucie Doležalová a Michal Dragoun: Střípky k exilovým pobytům českých augustiniánských kanovníků. In: Michal Dragoun, Lucie Doležalová, Adéla Ebersonovà: Ubi est finis huius libri deus scit: Středověká knihovna augustiniánských kanovníků v Roudnici nad Labem. Praha 2015, S. 306-314. * Franz Machilek: Die Raudnitzer Reform der Augutiner-Chorherren im 14. /15. Jahrhundert. In: Gisela Drossbach, Klauf Wolf (Hrsg. ): Reformen vor der Reformation - Sankt Ulrich und Afra und der monastisch-urbane Umkreis im 15. Jahrhundert. de Gruyter, 2018, ISBN 978-3-11-058231-4, S. 33-43. * Jaroslav Kadlec: Raudnitz - Roudnice n. Labem. In: Floridus Röhrig (Hrsg. ): Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg 1994, ISBN 3-901025-34-0, S. 178-202.

Externí odkazy

[url=https://www. historisches-lexikon-bayerns. +morede/Lexikon/Indersdorfer_Reform]Indersdorfská reforma[/url] * [url=https://www. objevujpamatky. cz/klaster-augustinianu-kanovniku-v-roudnici-nad-labem/]Bývalý klášterní kostel, nyní farní kostel[/url].

Reference

Kategorie:Bývalé kláštery v Česku Roudnice nad Labem Kategorie:Kláštery v okrese Litoměřice Kategorie:Kláštery založené ve 14. +more století Kategorie:Stavby v Roudnici nad Labem Kategorie:Náboženství v Roudnici nad Labem.