Bedřich Peška

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Bedřich Peška (19. dubna 1895 Vídeň – 1. ledna 1966 Praha) byl český malíř, grafik a ilustrátor. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Maxmiliána Pirnera a klasickou akademii výtvarných umění u profesorů Hanuše Schwaigra a Jakuba Obrovského. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a později i Českého výtvarného sdružení Mánes. Jeho tvorba prošla několika fázemi, začínal jako figurativní malíř a postupně se vyvíjel směrem k abstrakci. Byl ovlivněn impresionismem, kubismem a expresionismem. Ve svých dílech se věnoval převážně krajinomalbě, ale také portrétům, námětům z proletářského prostředí a žánrovým scénám. Byl také známý pro svou schopnost rychle a zručně kreslit. V průběhu své kariéry získal několik ocenění a účastnil se mnoha výstav v Československu i v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách muzeí a galerií po celém světě. Po druhé světové válce se stal profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze a byl jedním ze zakladatelů nového studijního oboru tzv. monumentální malby. Vzdělával mnoho talentovaných mladých umělců, které ovlivnil svým osobitým stylem. Bedřich Peška je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých malířů první poloviny 20. století. Jeho tvorba představuje unikátní spojení klasického malířství s moderními uměleckými proudy.

Bedřich Peška (25. října 1820 Ústí nad Orlicí - 15. června 1904 Praha) byl český básník, spisovatel a překladatel. Psal satirické verše a poezii pro mládež, pohádky a historické povídky. Mnohé z jeho básní byly zhudebněny. Přeložil LaFontainovy bajky, Andersenovy pohádky a řadu operních libret.

Život

Studoval v Litomyšli a Brně, poté absolvoval právnickou fakultu v Praze. Pracoval na pražském magistrátě, v roce 1864 byl jmenován radou. +more Počátkem roku 1873 byl penzionován pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Odstěhoval se do rodného Ústí nad Orlicí, pak do Brandýsa, Chocně a nakonec do Prahy, kde strávil poslední léta života. Pohřben byl na Olšanech.

Patřil mezi známé vlastence starší generace. Přátelil se s Janem Nerudou, Juliem Grégrem, Vojtou Náprstkem a Emanuelem Tonnerem. +more Ve 40. letech byl členem českých spolků, roku 1848 zasedal v Národním výboru. Během pobytu v Brandýse nad Orlicí se zasloužil o vybudování pomníku Komenského v místě, kde tento pedagog sedával. Za přínos k rozvoji města bylo Peškovi uděleno čestné občanství.

Dílo

První básně publikoval roku 1842 v zábavných časopisech pod pseudonymem B. P. +more Ouštecký. Roku 1858 přispěl do almanachu Kytice. V 60. a 70. letech uveřejňoval v Humoristických listech satirické verše, jimiž reagoval na aktuální události. Často byly psány na motivy národních písní a lidé je zpívali doma i na zábavách. Psal i do časopisů Budečská zahrada, Právník, Květy a Světozor.

Hudbu na jeho slova složili např. Karel Bendl, František Kaván nebo Jan Malát.

Knižně vydal: * Slova do kněh památních (1849) * Gratulant čili ouplná přání v řeči vázané i navázané… (1850 s reedicemi) * Naše mohyly : památka výtečníkům českoslovanského národa (1861) * Od jara do jara (1865) - básně pro děti * Letorůstky : čtení a deklamování pro mládež (1871) * Červená Karkulka, aneb, Potrestaná neposlušnost (1872) - pohádka * Písně, hry a básně pro opatrovny a školy (1872) * Veselé kousky a dobrodružství Enšpigla (1872) * Okolí pražské v písních pro mládež (1873) - sbírka básní doplněná popisem míst * Staroměstský rychtář (1876) - historická povídka * Šestero pověstí šumavských (1876)

Překlady: Překládal z francouzštiny polštiny a němčiny. * Richard Wagner, Jan Bedřich Kittl: Bianca a Giuseppe aneb Francouzové před Nizzou * Giuseppe Verdi, Temistocle Solera: Nabuchodonosor (1868) * Čtrnáctero bájek Lafontainových (1873) * Giuseppe Verdi, Francesco Maria Piave: Ernani (1873) * Giacomo Meyerbeer, Eugène Scribe: Robert ďábel (1873) * J. +moreC. Andersena vybrané pohádky, povídky a báchorky pro mládež a přátele její (1874), společně s J. Mikulášem Boleslavským (1874) * Otto Nikolai, William Shakespeare, Salomon Hermann Mosenthal: Veselé ženy windsorské (1874) * Ivan Zajc, Carl Costa: Hadačka z Boissy (1880) * Giacomo Meyerbeer, Eugène Scribe: Hugenoti, čili, Noc bartolomějská (1889).