Charlotte Salomon

Charlotte Salomon (16. dubna 1917 Berlín - 10. října 1943 koncentrační tábor Auschwitz) byla německo-židovská umělkyně. Je známa jako autorka autobiografické série obrazů Leben? oder Theater? : Ein Singespiel (Život? nebo divadlo? : Singespiel) která sestává z 769 obrazů vytvořených v letech 1941-1943 na jihu Francie, kde se malířka ukrývala před nacisty. V říjnu 1943 byla zatčena a deportována do koncentračního tábora Auschwitz v Osvětimi, kde byla spolu se svým nenarozeným dítětem nacisty brzy po příjezdu zavražděna v plynové komoře.

V roce 2015 vydalo pařížské vydavatelství Le Tripode malířčin dopis, ve kterém se svému bývalému milenci Alfredu Wolfsohnovi přiznává k tomu, že v roce 1942 otrávila svého dědečka, který ji sexuálně zneužíval. Tato skutečnost byla po celá desetiletí neznámá.

Životopis

Charlotte Salomon pocházela z bohaté berlínské židovské rodiny. Její rodiče se seznámili v průběhu první světové války, kdy její otec Albert Salomon (1883-1976) pracoval jako vojenský chirurg ve válečné nemocnici, její matka Franziska Grunwald (1890-1926) pracovala ve stejné nemocnici jako zdravotní sestra. +more V roce 1917 se manželům narodila dcera Charlotte. Citlivá a ustaraná matka spáchala sebevraždu v roce 1926, když bylo Charlotte devět let; tuto skutečnost se však dozvěděla až na jaře 1940.

V březnu 1930 se její otec znovu oženil, za manželku si vzal operní zpěvačku Paulu Lindberg (1897-2000). Když přišli v roce 1933 k moci nacisté, bylo Charlottě šestnáct let. +more Na události reagovala tak, že odmítla dále chodit do školy a zůstala doma.

V době, kdy německé univerzity omezovaly podíl židovských studentů na 1,5 % všech studentů - nutným předpokladem bylo, že jejich otcové sloužili na frontě v první světové válce - byla Charlotte v roce 1936 přijata na Vereinigte Staatsschulen für freie und angewandte Kunst (Spojené státní školy pro svobodná a užitá umění) v Charlottenburgu. Studovala tam dva roky malbu, ale v létě 1938 antisemitská politika Hitlerovy Třetí říše znamenala, že pro Charlotte bylo další studium příliš nebezpečné a to přesto, že za své studentské práce obdržela školní cenu. +more Do školy už se nevrátila.

+more_Jako_mladá_dívka_stojí_mezi_ženou_s_bílými_vlasy_a_černých_šatech,_která_se_na_ni_dívá. _Napravo_stojí_dědeček_se_světlými_vousy_hledící_šikmo_dolů. |Charlotte_se_svými_prarodiči,_Villefranche-sur-Mer,_1939'>vlevo.

Charlottin otec byl v listopadu 1938 po křišťálové noci krátce internován v koncentračním táboře Sachsenhausen a rodina Salomonů se rozhodla opustit Německo a odstěhovala se do Nizozemska. Charlotte byla poslána na jih Francie ke svým prarodičům, kteří našli útočiště ve Villefranche-sur-Mer nedaleko Nice. +more Bydleli v domku v areálu luxusní vily L'Ermitage (nyní zbořená) ve vlastnictví bohaté Američanky německého původu Ottilie Moore, která zachránila život několika židovských dětí. Charlotte posléze opustila se svými prarodiči vilu L'Ermitage a žila s nimi v bytě v Nice, kde se její babička pokusila o sebevraždu. Děd pak odhalil Charlottě pravdu o sebevraždě její matky a o sebevraždách její tety Charlotty, její prababičky a dalších příbuzných.

Krátce po vypuknutí války v září 1939 se Charlottině babičce další pokus o sebevraždu zdařil. Charlotte a její dědeček byli jako příslušníci nepřátelského státu internováni francouzskými úřady v internačním táboře Camp de Gurs v Pyrenejích. +more Charlotte vzpomíná ve svém díle Život. nebo divadlo. , že strávit noc v přeplněném vlaku je lepší než strávit noc se svým dědečkem: „Raději bych strávila deset dalších nocí, jako je tato, než jednu noc s ním“ (list 538). Její dopis zveřejněný v roce 2015 odhaluje, že ji její dědeček sexuálně zneužíval. Pro dědovu churavost byli z tábora po několika týdnech propuštěni a vrátili se do Nice. Charlotte se vzhledem k rodinným informacím a znechucení ze svého dědečka málem nervově zhroutila. Dědu považovala za největšího nepřítele, dokonce ještě před Adolfem Hitlerem.

Místní lékař, Dr. George Moridis, jí poradil, aby malovala své vzpomínky a problémy. +more Charlotte si pronajala pokoj v penzionu La Belle Aurore v Saint-Jean-Cap-Ferrat, kde realizovala dílo, které přežilo její krátký život. Vytvořila sérii 769 obrazů nazvanou Život. nebo divadlo. Na jedné z textových stránek díla (list 552) uvádí, že byla vedena otázkou „zda si vzít vlastní život nebo podniknout něco neobvyklého“.

Během dvou let namalovala přes tisíc kvašů a pracovala s horečnou intenzitou. Přemalovávala své obrazy, upravovala je a přidávala k nim popisky a průsvitky s textovými komentáři. +more Během malby měla ve zvyku broukat si písničky. Celé dílo je mírně fantastickou autobiografií, která zachovala hlavní události jejího života - smrt její matky, studium umění ve stínu Třetí říše, její vztah s prarodiči - ale měnila jména a využívala silný prvek fantazie. Charlotte také přidala poznámky o vhodné hudbě ke zvýšení dramatického efektu a nazvala své dílo Leben. oder Theater. : Ein Singespiel (Život. nebo divadlo. hra se zpěvy, nebo lyrické drama).

V roce 1942 dostala povolení k pobytu v Nice, pokud se zde bude starat o svého dědečka. Toho v únoru 1943 otrávila (zemřel dne 12. +more února 1943), nakreslila jeho portrét a napsala 35stránkový dopis svému bývalému milenci Alfredu Wolfsohnovi, který ale tento dopis nikdy nedostal.

V roce 1943, když nacisté zintenzivnili hledání Židů žijících na jihu Francie, svěřila své dílo do úschovy lékaři Moridisovi ve Villefranche a adresovala jej Ottilii Moore - majitelce vily, kde se poslední léta skrývala. Údajně řekla doktorovi: „Ukryjte to v bezpečí, je to celý můj život“. +more Ottilie Moore předala v roce 1947 balíček Charlottiným příbuzným, kteří přežili válku.

Dne 17. června 1943 se Charlotte Salomon provdala za německého židovského uprchlíka, Alexandra Naglera, který byl správcem vily Ottilie Moore. +more V červenci 1943 došlo v rámci kampaně „Rafle du Vélodrome d'Hiver“ k přísnějšímu vyhledávání osob židovské národnosti v celé Francii. Dne 23. září 1943 byli Charlotte Salomon i Alexandr Nagler zatčeni, odvlečeni z domu v NIce a dopraveni železničním transportem do nacistického soustřeďovacího střediska v Drancy u Paříže. Charlotte Salomon byla tehdy pět měsíců těhotná. Dne 7. října 1943 byla odeslána transportem do koncentračního tábora Auschwitz v Osvětimi, kde byla pravděpodobně v den svého příjezdu (10. října 1943) zavražděna v plynové komoře.

Život? nebo divadlo?

Tato série 769 kvašů je mimořádným a jedinečným dokumentem. Ke 320 kvašům jsou ještě připojeny průsvitky na pauzovacím papíru, na kterých jsou napsány komentáře k zobrazovaným scénám. +more Podrobně vypráví příběh malířčiny rodiny a přátel, popisuje její vlastní vnitřní život, politické pozadí a její posedlost láskou. Charlotte měla malířské vzdělání a její rodina byla vysoce kultivovaná. Způsob, jakým vypráví svůj příběh, je plný tragédie, ale vyprávění také odhaluje její humor a vtip. Série je rozdělena do tří částí: prologu, hlavní části a epilogu. Začíná velmi podrobnými a vícevrstvými obrazy života a vztahu mezi matkou a otcem. Jak se příběh odvíjí, styl se stává širším a výraznějším. Poslední „kapitoly“ jsou ve svém projevu téměř násilné, jako by si Charlotte uvědomovala svůj hrozící osud a snažila se zaznamenat detaily svého životního příběhu dříve než ji dostihne Gestapo.

Velká část cyklu Život. nebo divadlo. +more se zabývá její posedlostí k Amadeuovi Daberlohnovi, učiteli zpěvu své nevlastní matky Pauliny Bimbam (Charlotte dává všem svým postavám vtipné, často vícevýznamové přezdívky, skutečné jméno její nevlastní matky bylo Paula Lindberg). Tyto části jsou upřímné a přesvědčivé popisy jejího vášnivého vztahu s Alfredem Wolfsohnem - jedinou osobou, která vzala její uměleckou práci vážně. Není možné zjistit, zda Charlottin popis jejího vztahu s Wolfsohnem odpovídá skutečnosti, ale bezpochyby byl její první láskou.

V roce 1943, když jí bylo 26 let, Charlotte Salomon svěřila tento soubor obrazů Dr. Moridisovi, důvěryhodnému příteli, který léčil deprese její babičky. +more Byl rovněž svědkem na svatbě Charlotty Salomon s Alexandrem Naglerem.

Život. nebo divadlo. +more je zamýšlen jako Gesamtkunstwerk, wagnerovské „totální umělecké dílo“ v rámci tradice ambiciózní německé myšlenky devatenáctého století a chce spojit poezii, hudbu a výtvarné umění. Ale tato práce je obrácením této tradice, která měla být konečným projevem germánské kultury - místo toho je to hluboce prožité a osobní mistrovské dílo, vytvořené „mladou ženou, která patřila k údajně nepřátelské rase a která proto neměla mít dokonce ani právo na existenci, natož na místo ve společnosti".

Některé obrazy (asi dvě stě) jsou doplněny průsvitkami, které nesou doplňující text. Typickým příkladem je závěrečný kvaš Scény 1 v Prologu, který zobrazuje fiktivní Charlotte Kann (představující samotnou autorku) v posteli se svou matkou Franziskou, která popisuje Charlotte, jak nádherně je v nebi a jak tam jednoho dne (Franziska) půjde, a promění se v anděla. +more Slibuje jí, že jí pak napíše dopis, ve kterém jí popíše život v nebi, a položí jej Charlottě na parapet.

Podpisový obraz

Podpisový obraz je posledním obrazem závěrečné sekce Epilog cyklu Život. nebo divadlo. +more Michael Steinberg poukazuje na podobnost obrazu se závěrem povídky V kárném táboře spisovatele Franze Kafky, ve které je trest smrti proveden tak, že ostré hroty popravčího stroje napíší rozsudek na záda odsouzeného. Současně poukazuje na podobnost postavy na obrazu se sochou mořské panny v Kodani, která je zde ale spojena s násilnými událostmi.

Dílo si pro vyjádření své myšlenky vyžaduje tři obrazy. Levý obraz je poslední strana čtyřstránkového textu, který zakončuje epilog. +more Prostřední obraz je posledním příkladem průsvitky, které se objevují v průběhu práce. Pravý obraz je kvaš, který je jedním z nejčastěji reprodukovaných obrazů souboru. Zobrazuje Charlottu Salomon klečící na břehu moře se štětcem a papírem v ruce a slovy Život nebo Divadlo na jejích zádech.

Závěrečná slova epilogu, citující myšlenky Alfreda Wolfsohna:

Singespiel

V díle, které je autorkou označeno jako Singespiel (hra se zpěvy) jsou uvedeny odkazy na tato hudební díla.

Přijetí díla

Ve výstavách a dějinách umění

Obrazy ze souboru Život. nebo divadlo. +more začaly být vystavovány až v šedesátých letech dvacátého století. První kniha s 80 reprodukcemi byla publikována v roce 1963 a přinesla srovnání s příběhem Anny Frankové. V roce 1971 byla sbírka svěřena do péče Joods Historisch Museum (Židovské historické muzeum) v Amsterdamu. V roce 1981 muzeum představilo 250 obrazů v narativním sledu a výstava přinesla první ohlasy kritiky.

Výstava na londýnské Královské akademii v roce 1998 byla nečekanou senzací, která pomohla vydání kompletního katalogu. Dílo Charlotte Salomon je stále poměrně málo známé, zčásti proto, že se její obrazy neobjevují na mezinárodním trhu s uměním, neboť celý archiv patří ochranné nadaci Charlotte Salomon Foundation, která sídlí rovněž v Joods Historisch Museum.

Historička umění Griselda Pollock věnovala Charlotte Salomon kapitolu ve své knize Virtuální feministické muzeum, v níž analyzuje její práci z hlediska současného umění, židovské historie a kulturní teorie.

V literatuře

V roce 2014 vyšel román Charlotte spisovatele Davida Foenkinose, který mimo jiné získal prestižní francouzskou literární cenu Le prix Théophraste Renaudot.

V divadelním umění

V roce 2002 uvedlo britské divadlo Horse and Bamboo Theatre hru Company of Angels.

V říjnu a listopadu 1998 byla v Divadle Bidewell v Londýně uvedena hra Judi Herman Saving Charlotte.

V říjnu a listopadu 2007 uvedlo divadlo New End Theatre v Hampsteadu hru Candidy Cave Lotte's Journey.

Hudebně-dramatická díla

+more_Zobrazuje_lidé_ve_třech_místnostech. _V_první_gestikuluje_muž_sedící_na_židli_rukama,_pozoruje_ho_žena. _V_druhé_místnosti_jsou_tři_postavy,_muž_sleduje_ženu_ležící_na_posteli_a_z_druhé_strany_do_dveří_vstupuje_další_žena. _Ve_třetí_místnosti_s_postelí_se_o_stěnu_opírá_muž. |Opera_Charlotte_Salomon_(opera)|Charlotte_Salomon,_která_vznikla_na_objednávku_Salcburský_festival'>Salcburského festivalu, 2014.

Francouzský skladatel Marc-André Dalbavie věnoval památce umělkyně operu Charlotte Salomon, která vznikla na objednávku Salcburského festivalu. Libreto Barbary Honigmann vychází z obrazů cyklu Život. +more nebo divadlo. a integruje je do představení ve formě projekce. Hlavní roli Charlotte hrají dvě umělkyně, herečka a zpěvačka. Většina zpívaných partů je ve francouzštině, zatímco mluvené části jsou v němčině. Světová premiéra se konala dne 28. července 2014 v salcburském Felsenreitschule na 30metrové panoramatické scéně pod taktovkou skladatele a v režii Luc Bondyho. Dvojroli Charlotty Salomon mluvila německá herečka Johanna Wokalek a zpívala francouzská zpěvačka Marianne Crebassa. Opera dostala nadšené ohlasy veřejnosti a tisku.

V únoru 2015 představil Musiktheater im Revier (MiR) v Gelsenkirchenu baletní operu Michelle DiBucci založenou na životě a díle Charlotte Salomon. Název díla byl Charlotte Salomon: Der Tod und die Malerin (Smrt a malířka). +more Autorkou choreografie a režisérkou byla Bridget Breiner. Dílo bylo opět založeno na cyklu Život. nebo divadlo. DiBucci byla původně pověřena komponovat operu o životě a práci Charlotte Salomon režisérkou Marií Zimmermann a dílo mělo být uvedeno v roce 2010 v rámci festivalu Ruhrtriennale v Bochumi. Práce nebyla dokončena kvůli smrti režisérky v roce 2007. O několik let později byla DiBucci oslovena choreografkou Bridget Breiner, která ji požádala, aby dílo upravila na celovečerní balet. Představení Charlotte Salomon: Der Tod und die Malerin obdrželo v roce 2015 cenu Der Faust, nejvyšší německé ocenění v oboru divadla. Bridget Breiner získala dále ocenění za nejlepší choreografii.

Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy

V roce 2017 probíhala vzpomínka 100. výročí narození Charlotte Salomon. +more Při této příležitosti byla uvedena opera Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy (Charlotte: A Tri-Coloured Play with Music) autorů: libreto Alon Nashman, hudba Aleš Březina, scéna a režie Pamela Howard.

Koncertní provedení opery bylo uvedeno v premiéře dne 1. června 2017 v The Isabel Bader Centre for the Performing Arts, Kingston, Ontario, Kanada v nastudování souboru Theaturtle. +more Dále bylo uvedeno na festivalu v Luminato v Torontu a 1. a 2. července 2017 na World Stage Design Festivalu v Taipei, Tchaj-wan. Tento singspiel „dává malířce úžasně autentický a přesvědčivý hlas na pódiu“.

V Čechách bylo dílo uvedeno v Praze na Nové scéně Národního divadla ve dnech 1. a 2. +more července 2019 a poté na festivalu Smetanova Litomyšl dne 5. července 2019.

Filmy

V roce 1981 vytvořil holandský režisér Frans Weisz celovečerní film s názvem Charlotte na téma malířčina života. Hlavní roli hrála rakouská herečka Birgit Doll, Daberlohna hrál Derek Jacobi.

V roce 1992 natočil režisér Richard Dindo film Charlotte, 'vie ou théâtre?', kde hlavní roli hrála Anne Alvaro.

V roce 2011 byl natočen dokument, který odhalil obsah jejího posledního dopisu Wolfsohnovi.

Filmový režisér Bibo Bergeron (který režíroval filmy The Road to El Dorado a Shark Tale pro DreamWorks) v roce 2017 pracoval na filmu o životě a díle Charlotte Salomon. Film nazvaný Charlotte měl mít rozpočet 10 milionů eur. +more Film měl být dokončen v roce 2018.

Připomínka

V roce 2006 byla na její památku pojmenována ulice v Berlíně-Rummelsburgu (Charlotte-Salomon-Hain Strasse).

Na domě Wielandstraße 15 v Berlíně-Charlottenburgu, kde se Charlotte Salomon narodila a do roku 1939 žila, je umístěna pamětní deska. Dne 21. +more dubna 2012 byl před domem zasazen kámen zmizelého (Stolperstein).

Dne 9. května 2015 byla umístěna pamětní deska na plotu již neexistující vily v ulici Rue de l’Ermitage ve Villefranche-sur-Mer, kde malířka v letech 1939-1943 žila. +more Vzpomínkový obřad proběhl za přítomnosti starosty města Villefranche-sur-Mer, pana Christopha Trojani, a německého konzula, pana Gerda O. Ziegenfeutera, a dalších hostů.

Soubor:Stolperstein Wielandstr 15 (Charl) Charlotte Salomon. jpg|alt=Fotografie Kámen zmizelého, Berlín - Charlottenburg, Wielandstraße 15. +more Na fotografii je nápis Hier wohnte Charlotte Salomon - JG. 1917 - Flucht 1939 Frankreich - 1940 Lager Gurs - Interniert Drancy - Deportiert 1943 - Ermordet in Auschwitz |Kámen zmizelého před domem, kde se Charlotte Salomon narodila Soubor:Gedenktafel Wielandstr 15 Charlotte Salomon. JPG|alt=Pamětní deska na domě s adresou Berlín - Charlottenburg, Wielandstraße 15. Na fotografii je nápis: In diesem Hause lebte Charlotte Salomon - Von ihrer Geburt am 16. April 1917 bis zur Flucht aus Deutschland im Januar 1939 - 1943 wurde sie nach Auschwitz deportiert - Vergesst sie nicht - Landesjugendring Berlin|Pamětní deska na témže domě.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Charlotte Salomon: Leben? oder Theater? : Ein Singespiel - [url=https://charlotte.jck.nl/]kompletní dílo dostupné on-line[/url] * * * *

Kategorie:Expresionističtí malíři Kategorie:Německé malířky Kategorie:Židovští malíři Kategorie:Němečtí Židé Kategorie:Narození 16. +more března Kategorie:Narození v roce 1917 Kategorie:Narození v Berlíně Kategorie:Úmrtí 10. října Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Osvětim Kategorie:Oběti holokaustu Kategorie:Ženy.