Clarice Lispectorová

Technology

12 hours ago

Author

Clarice Lispectorová byla brazilská spisovatelka a novinářka považovaná za jednu z největších autorek 20. století. Narodila se v Ukrajině do židovské rodiny a v roce 1922 s rodiči emigrovala do Brazílie. Vystudovala práva a pracovala jako advokátní koncipientka, ale pro svou lásku k literatuře se rozhodla věnovat psaní. Její literární dílo je charakterizováno jako experimentální, existenciální a psychologické. Lispectorová často pracovala s motivy ženského těla, sexuality a vnitřního světa. Mezi její nejvýznamnější díla patří romány jako "Rodinný portrét", "Hlad" a "Blízkost divokých srdcí. Své knihy publikovala pod svým rodným jménem i pod pseudonymy. Lispectorová je také známá svými eseji a kratšími prózami, ve kterých se zabývá filozofií, uměním a literární teorií. Její styl psaní je často označován jako intimní a poetický. Je považována za jednu z nejvýznamnějších brazilských spisovatelek a její dílo získalo mezinárodní uznání. Clarice Lispectorová zemřela v roce 1977 ve věku 56 let. Její dílo nadále ovlivňuje mnoho spisovatelů a čtenářů po celém světě.

Clarice Lispectorová (10. prosince 1920, Čečelnyk - 9. prosince 1977, Rio de Janeiro) byla brazilská spisovatelka a novinářka židovského původu narozená na území dnešní Ukrajiny. Její povídky a romány byly povětšinou psychologické, psala ale i literaturu pro děti.

Život

Narodila se v typickém ukrajinském štetlu. Ten se během občanské války stal obětí pogromu, během nějž byla její matka znásilněna. +more To rodinu přimělo k emigraci, nejprve do Rumunska a následně, roku 1922, v Clariciných dvou letech, do Brazílie. Rodina se usadila nejprve v malém městečku Maceió a později v Recife. Roku 1930, v Clariciných devíti letech, její matka zemřela. V roce 1933, tedy ve třinácti letech, se Clarice pod silným dojmem z četby knihy Hermanna Hesseho Stepní vlk rozhodla, že bude spisovatelkou.

Roku 1935 se rodina přestěhovala do Rio de Janeira. Zde Clarice vystudovala práva na univerzitě. +more Ve dvaceti, roku 1940, publikovala první literární text, povídku Triunfo v časopise Pan. V tom roce zemřel i její otec. Ještě na univerzitě se Clarice začala živit jako novinářka, nejprve v tiskové agentuře Agência Nacional a poté v deníku A Noite. Zlomovým se pro ni stal rok 1943. Tehdy získala brazilské občanství a vzápětí se vdala za diplomata Maury Gurgela Valenteho. Ve stejném roce také vydala, tedy ve svých 23 letech, první román. A hned šlo o velký úspěch - kniha Perto do Coração Selvagem (Blízko divokého srdce (1973), přel. Pavla Lidmilová) patří dodnes k jejím nejznámějším. Forma silně introspektivního vnitřního monologu hrdinky kritiku zaujala. Začala Lispectorovou okamžitě přirovnávat k Virginii Woolfové a Jamesi Joyceovi.

V roce 1944 začala Clarice cestovat spolu s manželem po jeho diplomatických misích. Nejprve šlo o Neapol, kde ale zpočátku pracovala především v nemocnici, v níž pečovala o zraněné brazilské vojáky, kteří se vylodili při spojenecké invazi. +more V Neapoli napsala také svůj druhý román O Lustre. Vyšel roku 1946. Ve stejném roce byl její muž převelen na velvyslanectví do švýcarského Bernu. Chladnější mentalita Švýcarů ji příliš nevyhovovala, ale napsala v Bernu třetí, velmi snový, román A cidade sitiada. Ten však u kritiky propadl. V letech 1950-1951 její muž působil v Londýně a od roku 1952 ve Washingtonu. Diplomatický svět však Clarice stále více frustroval. Chyběla jí též rodina a Brazílie.

Roku 1959 tak manžela opustila a vrátila se do Rio de Janeira. Zde záhy vydala novou knihu povídek Laços de família, která zaznamenala úspěch, největší od prvotiny. +more V roce 1964 vydala další úspěšnou knihu - A paixão segundo G. H. Příběh bohaté ženy, která v pokoji pro služku zažije mystickou vizi. Knihou se definitivně vrátila na brazilské literární nebe, avšak záhy, v roce 1966, se přihodila tragická událost - usnula s cigaretou v posteli, která vzplála a ona utrpěla značné popáleniny. Přežila, ale následující desetiletí prožila v bolestech. Přesto nadále tvořila. Nově i knihy pro děti - rok po své nehodě vydala první z nich, O Mistério do coelho pensante, příhody "přemýšlivého králíka". Ve stejném roce začala psát sloupky do novin Jornal do Brasil. Přinesly jí značnou popularitu a posmrtně vyšly v souboru A Descoberta do mundo. V roce 1968 podpořila protesty proti brazilské vojenské diktatuře. Ve stejném roce se vrátila k próze pro dospělé. Avšak opravdovým comebackem byla až kniha Água Viva, jež vyšla roku 1973. Lispectorová ji tvořila s velkými obtížemi, i kvůli zdravotním problémům. Avšak kritika ji označila za její dílo vrcholné. Ve stejném roce však byla vyhozena z Jornal do Brasil a ocitla se ve finančních problémech. Ty se snažila vyřešit rychlým psaním nových textů, což nebylo zcela šťastné, a také překládáním - přeložila v té době do portugalštiny řadu děl Agathy Christie, Oscara Wildea a Edgara Allana Poea. Její poslední knihou vydanou za jejího života byl román A Hora da estrela, v němž se pro sebe velmi neobvykle a jemně dotkla i tématu židovství. Posmrtně vyšel ještě román Um Sopro de Vida a několik souborů povídek, pohádek a publicistiky.