Divadélko pro 99

Divadélko pro 99 (D pro 99) byla divadelní scéna pracující od února 1940 do prázdnin roku 1941 v suterénním výstavním sále nakladatelství Fr. Borový na Národní třídě č.11 (knihkupectví U Topičů), založená režisérem Jindřichem Honzlem.

Historie

Divadélko vzniklo v podzemním sálku Topičova salónu na Národní třídě. Podnět ke vzniku dal V. +more Poláček, ředitel propagačního oddělení a knihkupectví F. Topič a Fr. Borový, který chtěl kolem nakladatelství soustředit kulturní aktivity. U Topičů tak působila již v sezóně 1939/1940 s literárními pořady skupina posluchačů konzervatoře vedená Gustavem Schorschem (Vlasta Schönová, Felix le Breux, Jiří Orten aj. ) . Jejich pořady se konaly přímo mezi vystavenými obrazy a sochami . Na jaře roku 1940 se ujal řízení divadélka režisér Jindřich Honzl. Oficiálně zahájilo Divadélko pro 99 svoji činnost literárním pořadem Verše o Praze dne 2. února 1940. Název divadla uváděl počet diváků, pro které bylo určeno. Tento počet totiž zaručoval, že divadlo nepotřebovalo divadelní koncesi, kterou bylo v tu dobu obtížné získat a využívalo dříve vydanou koncertní licenci pro pořádání hudebních koncertů, recitačních vystoupení a literárně hudebních večerů. Každé představení proto tedy bylo uvedeno populárně naučnou přednáškou . Po vzoru vídeňského avantgardního Divadélka pro 49 byl odvozen název Divadélko pro 99.

Divadélko se Honzlovým pojetím brzy odchýlilo od původní dramaturgie Schorschovy skupiny a přešlo již třetím nastudovaným pořadem - pásmem korespondence Román lásky a cti od "divadla poezie" ke skutečnému divadlu . Na počátku okupace bylo divadélko spolu s Burianovým Déčkem opěrnou scénou protioficiálně zaměřených mladých pražských divadelníků. +more V divadle vystupovali například bývalí členové Osvobozeného divadla herci Vladimír Šmeral, František Filipovský, Bohuš Záhorský, herečka divadla D 40 Marie Burešová . a dále mladí herci Felix le Breux, Josef Pehr, Dana Medřická, Vlastimil Brodský, Zdeněk Řehoř, Zdeněk Stránský, Alexandra Myšková, Marie Vášová a další. Asistentem režie byl Josef Šmída a šéfem výpravy a Honzlovým zástupcem se stal v roce 1941 Antonín Dvořák.

Divadélko provedlo celkem 128 představení.

Po likvidaci divadla v létě roku 1941, kdy firma Fr. Borový vypověděla na nátlak Němců Honzlovi nájemní smlouvu převzalo jeho roli divadlo Větrník, založené v roce 1941 režisérem Josefem Šmídou. +more Antonín Dvořák pak pokračoval ve své činnosti od podzimu 1941 v Divadélku ve Smetanově muzeu, kde s ním ještě chvíli působil i Jindřich Honzl.

Citát

Scénická pásma a montáže inscenované v D pro 99 (režie Jindřich Honzl)

1940 Verše o Praze (premiéra 2. února 1940, oficiální zahájení činnosti D pro 99) * 1940 Večer poezie 1900 * 1940 Cizinci o Praze * 1940 Román lásky a cti * 1941 Dvě lásky Mikoláše Alše * 1941 České písně kramářské

Odkazy

Reference

Literatura

Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 16 * Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. +more 193, 200 * František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255 * František Černý: Theater - Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 103-5, 126, 154 * Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 13, 20-22, 27-31, 33, 45, 74, 83-4, 120, 154, 163, 172, 174, 180 * Jindřich Honzl: Divadélko pro 99, Orbis, Praha, 1964, 222 s. * Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 49-50, * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 446, 458-460, 526, 577 * Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 20, 27, 30, 31, 44, 72, 74-90, 220-222, 246, 252, 253.

Kategorie:Zaniklá divadla v Praze Kategorie:Vzniklo 1940 Kategorie:Zaniklo 1941