Douglas DC-4E

Douglas DC-4E byl americký experimentální dopravní letoun, vyvinutý v období před druhou světovou válkou u firmy Douglas. Typ se nedostal do sériové výroby, ale zkušenosti získané na základě jeho selhání vedly ke vzniku projektu později velmi úspěšné modelové řady Douglas DC-4/C-54. Řada prvků konstrukce DC-4E se také uplatnila u bombardéru Nakadžima G5N, vzniklého pro Japonské císařské námořní letectvo.

Vznik a vývoj

Projekt začal vznikat v roce 1935 na základě požadavků United Air Lines, s cílem vyvinout mnohem větší a pokročilejší typ nahrazující Douglas DC-3, ještě před tím než první DC-3 vzlétl. Projekt vzbudil dostatečný zájem i dalších aerolinek, takže k United Airlines se připojily i American Airlines, Eastern Air Lines, Pan American Airways a Transcontinental and Western Air (TWA) a poskytly 100 000 dolarů každá na pokrytí nákladů vývoje. +more S nárůstem nákladů a komplexity typu ale Pan Am a TWA své fondy stáhly, protože daly přednost typu Boeing 307, u něhož se očekávaly nižší náklady.

S plánovanou kapacitou až 42 cestujících (ve třinácti řadách po dvou sedadlech na každé straně uličky), nebo 30 při lůžkové úpravě (podobně jako u typu Douglas DST) mohl DC-4, jak byl typ zpočátku označován, přepravit až dvojnásobné množství cestujících než DC-3, a byl také prvním velkým dopravním letounem s příďovým podvozkem. Mezi další inovativní prvky patřilo použití pomocných zdrojů napájení, posilovače řízení, klimatizace kabiny a použití palubního elektrického systému užívajícího střídavý proud. +more Pro sériové stroje bylo plánováno použití přetlakové kabiny. Trojité svislé ocasní plochy umožňovaly využití existujících hangárů a přitom poskytovaly dostatečnou plochu pro umožnění vzletu pouze se dvěma funkčními motory na jedné straně letounu. Půdorys křídla byl podobný DC-3, s šípovitou náběžnou hranou a téměř přímou odtokovou hranou. Pohon zajišťovaly čtyři čtrnáctiválcové hvězdicové motory Pratt & Whitney R-2180-A Twin Hornet, které byly instalovány rozbíhavě od podélné osy letounu, zejména jejich vnější dvojice.

Operační historie

kabiny pro cestující. +more Fotografie z časopisu L'Aérophile, červen 1937. Prototyp (sériové číslo 1601, imatrikulace NX18100) bez problému poprvé vzlétl 7. června 1938 z letiště Clover Field v kalifornské Santa Monica, pilotován zkušebním pilotem Carlem Coverem. Menší problémy během letových zkoušek však oddálily udělení certifikátu typové způsobilosti až do 5. května 1939. V roce 1939 pak začal být stroj United Airlines užíván pro interní zkoušky a hodnocení typu. 6. června 1939, během letu nad Daytonem v Ohiu, byl jeho pasažérem i Orville Wright. Ačkoliv letoun byl relativně bezproblémový, jeho komplexní systémy se ukázaly finančně náročnými na údržbu, a výkony typu byly nižší než očekávané, zejména po zvýšení počtu cestujících na 52 a nárůstu vzletové hmotnosti na 65 000 liber (29 484 kg).

Projekt byl tedy opuštěn v prospěch o něco menšího, lehčího a méně složitého čtyřmotorového typu s jednoduchou svislou ocasní plochou, a kratším rozpětím křídla. Tento typ také nesl označení DC-4, což vedlo k zpětnému přeznačení původního projektu na DC-4E (E jako Experimental). +more Ten byl koncem roku 1939 odprodán Imperial Japanese Airways, které v té době nakupovaly americká letadla za účelem zkoumání jejich technických parametrů a kopírování použitých technologií. DC-4E byl v Japonsku podroben důkladnému zkoumání, a stal se základem pro vývoj neúspěšného bombardéru Nakadžima G5N. Japonský tisk sice krátce po zakoupení oznámil, že letoun havaroval v Tokijském zálivu, ale ve skutečnosti byl tajně zkoumán vojenskými a průmyslovými odborníky u společnosti Nakadžima.

Uživatelé

Oakland. +more * Japonské císařství ** Imperial Japanese Airways * ** United Airlines.

Specifikace (DC-4E)

Údaje podle publikace McDonnell Douglas Aircraft since 1920, Vol. 1 +morejpg|náhled'>Douglas DC-4E Douglas DC-4E.

Technické údaje

Osádka: 3 * Kapacita: 42 cestujících * Rozpětí: 42,14 m (138 stop a 3 palce) * Délka: 29,74 m (97 stop a 7 palců) * Výška: 7,48 m (24 stop a 6 palců) * Nosná plocha: 200,207 m² (2 155,01 čtverečních stop) * Prázdná hmotnost: 19 307 kg (42 564 liber) * Vzletová hmotnost: 27 896 kg (61 500 lb) * Maximální vzletová hmotnost: 30 164 kg (66 500 lb) * Pohonná jednotka: 4 × vzduchem chlazený dvouhvězdicový motor Pratt & Whitney R-2180-S1A1-G Twin Hornet * Výkon pohonné jednotky: 1 450 hp (1 080 kW) * Vrtule: stavitelné třílisté kovové

Výkony

Maximální rychlost: 394 km/h (213 uzlů, 245 mph) ve výši 2 134 m (7 000 stop) * Cestovní rychlost: 322 km/h (174 uzlů, 200 mph) * Dolet: 3 541 km (1 912 námořních mil, 2 200 mil) * Stoupavost: 5,97 m/s (1 1175 stop za minutu) * Dostup: 7 000 m (22 900 stop) * Zatížení křídla: 139 kg/m² (28,5 lb na čtvereční stopu) * Poměr výkon/hmotnost: 4,8 kW/kg (0,0943 hp/lb)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Související články

;Související vývoj * Douglas DC-4 * Nakadžima G5N Letadla podobného určení a období * Boeing 307 Stratoliner

Externí odkazy

[url=https://forum. valka. +morecz/topic/view/66179]Douglas DC-4E[/url] na www. valka. cz * [url=https://books. google. co. uk/books. id=jJGCcmbvL5MC&pg=PA52&dq=DC-4+japan&hl=en&sa=X&ei=kvyeT-CcM8zd8QOqkomLDw&ved=0CDsQ6AEwAQ#v=onepage&q=DC-4%20japan&f=false]Fotografie DC-4E během jeho nakládání k transportu do Japonska[/url] * [url=http://1000aircraftphotos. com/APS/2000. htm]Douglas DC-4E[/url] na stránkách 1000aircraftphotos. com.

DC-4E Kategorie:Dopravní letadla Kategorie:Letecké prototypy