Dębica

Dębica [] ( Dembitz) je polské město ve stejnojmenném okrese v Podkarpatském vojvodství. Tvoří samostatnou městskou gminu.

Město leží asi 40 kilometrů západně od sídla vojvodství, města Rzeszów a asi 100 km východně od Krakova na řece Wisłoka.

Kazimír III. uděluje Świętosławu Gryfitovi povolení vybudovat město

Historie

Dębica je poprvé zmiňována v roce 1293 jako vesnice Dambicha, patřící šlechtickému rodu „Gryfita“. V roce 1305 byla původní ves napadena Tatary, kteří vypálili dřevěný kostel. +more Ten byl znovu postaven v roce 1318 a od roku 1325 byla Dębica sídlem děkanátu.

V roce 1358 král Kazimír III. +more udělil místnímu šlechtici Świętosławu Gryfitovi povolení založit zde město, a Dębica obdržela Magdeburské právo, společně s právem pořádat každou středu týdenní trhy. Město však formálně vzniklo 10. června 1372, kdy byl Mikołaj z Lipiny jmenován prvním fojtem. Dębica sice ležela příhodně na hlavní obchodní stezce z Krakova do Lvova, ale nově vybudované město nemohlo soupeřit se starými centry v oblasti, s městy Pilzno a Ropczyce. V roce 1446 udělil král Vladislav III. městu trhové právo, Dębica směla pořádat kromě týdenních i výroční trhy v Popeleční středu, což vedlo k rychlému rozvoji města. V roce 1554 zničil město požár. V roce 1578 zde žilo asi 700 lidí, z toho asi 20 řemeslníků. Dębica přesto zůstávala malým městem. Město nemělo hradby, které by ho chránily. Proto bylo častokrát vypleněno nebo vypáleno Tatary, Švédy a Maďary. V roce 1474 byla Dębica, společně s dalšími městy jižního Malopolska vypleněna v maďarskou Černou armádou. V roce 1502 způsobil nájezd krymských Tatarů rozsáhlé škody, v důsledku toho město bylo vylidněno. Stejně jako téměř všechna malopolská města byla Dębica kompletně zničena při švédské invazi do Polska, když Švédové a vojska Jiřího II. Rákócziho město vyplenila a vypálila (1655-1660). Po této události se počet obyvatel snížil asi na 200 lidí, a zůstalo stát asi 30 domů. Výsledkem bylo, že vedení města povolilo prvním Židům usadit se ve městě. První židovští obyvatelé přicházeli v období 1676 až 1690. Rozšířili tak počet obyvatel města, a měli pozitivní vliv na jeho ekonomiku. Během Severní války byla destrukce města natolik závažná, že se z něj téměř stala vesnice se zemědělským obyvatelstvem.

Všechny tyto události jsou také důvodem, proč je ve městě jen málo historických budov a památek. Jednou z nich je kostel sv. +more Hedviky, původně ze 14. století, kompletně přestavěný koncem 19. století.

Při prvním dělení Polska připadlo město Rakousku. Rakouské úřady rozhodly o tom, že jde spíše o vesnici než město a také jí dali nový název - Dembitz. +more Toto rozhodnutí společně s pozbytím městských práv znamenalo úpadek. V roce 1831 zde vypukla epidemie cholery s četnými oběťmi. Po výstavbě železniční trati Lvov-Vídeň v roce 1856 získalo město Dębica železniční spojení. S tím související rozvoj přinesl v roce 1914 opět získání titulu města.

V roce 1918 připadlo město Polsku. V roce 1937 se stalo sídlem okresu (powiat). +more V roce 1939, po vypuknutí druhé světové války, zde žilo 10 600 obyvatel. Wehrmacht obsadil město 8. září 1939. Židovské obyvatelstvo bylo v roce 1942 internováno v místním ghettu v blízkosti nádraží (zřízeno k 1. lednu 1942), odkud bylo dále deportováno do koncentračních táborů. Z asi 15 000 židovských obyvatel ghetta z města (asi 2200 lidí) a okolí, jich bylo asi 12 000 posláno do Vyhlazovacího tábora Belzec. Likvidace ghetta proběhla 1. března 1943. Severně od města se v trojúhelníku mezi řekami Visla a San a městy Mielec, Stalowa Wola a Sokolow Malopolski rozkládalo cvičiště Heidelager . 23. srpna 1944 vstoupila do města Rudá armáda. Represím komunistických orgánů padlo za oběť mnoho členů odbojového hnutí.

Během války bylo asi 40 % města zničeno. Po obnově zde žije asi čtyřiapůlkrát více obyvatel než v roce 1939.

Na základě územněsprávní reformy v roce 1975 připadlo město do Tarnowského vojvodství, po jeho zrušení v roce 1998 je od roku 1999 Dębica částí Podkarpatského vojvodství. +more_Jadwigi_w_Dębicy. jpg|náhled'>Kostel sv. Hedviky.

Gmina

Městská gmina

Město Dębica je sídlem stejnojmenné městské gminy (gmina miejska).

Vesnická gmina

Vesnická gmina (gmina wiejska) Dębica má rozlohu 137,62 km². Patří do ní následujících 19 obcí se starostenstvími (sołectwo):

Hospodářství

Firma Goodyear Dunlop převzala v roce 1995 místní továrnu T. C. +more Debica S. A. (dříve Stomil Debica). Polská továrna je třetí největší továrnou koncernu na světě.

Město je významným centrem chemického průmyslu a výroby potravin.

Doprava

Severně od města prochází dálnice A4, jižně pak silnice 94 (droga krajowa 94), obě spojují města Krakov a Rzesow

Ve městě se sbíhají dvě železniční tratě: * trať č. 25 Łódź Kaliska-Dębica * trať č. +more 91 Kraków Główny-Medyka Na místním nádraží došlo v noci z 27. na 28. prosince 1951 k nehodě, na jejíž následky zahynulo 11 lidí.

Významné osobnosti

Jerzy Żuławski (1874-1915) - spisovatel a dramatik

Rodáci

Ryszard Siwiec (1909-1968) - voják odbojové Zemské armády (Armia Krajowa), na protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa se 8. +more září 1968 upálil * Krzysztof Penderecki (1933-2020) - hudební skladatel klasické hudba a oper a dirigent, od roku 2003 čestný občan * Leszek Pisz (* 1966) - fotbalista * Mateusz Borek (* 1973) - sportovní novinář a fotbalový komentátor * Artur Jędrzejczyk (* 1987) - fotbalista.

Partnerská města

Odkazy

Reference

Literatura

Irene Eber: Ich bin allein und bang. Ein jüdisches Mädchen in Polen 1939-1945. +more z anglického originálu, Reinhild Böhnke. Beck, Mnichov. 2007. 287 stran, 18 vyobrazení a 1 mapa. . ** anglická verze: The Choice - Poland, 1939-1945. 2004. Schocken Books Inc. , NY. 240 S.

Externí odkazy

Kategorie:Města v Podkarpatském vojvodství Kategorie:Okres Dębica