Fonologie angličtiny

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Fonologie angličtiny je vědní disciplína zabývající se studiem zvukové stránky anglického jazyka. Tato disciplína se zaměřuje na systematiku a vlastnosti anglických zvuků, jejich vzájemné vztahy a pravidla při jejich používání. Základem fonologie angličtiny je fonoetika, která se zabývá popisem jednotlivých zvuků, jejich artikulací a akustickými vlastnostmi. Fonologie angličtiny se dále dělí na segmentální a suprasegmentální fonologii. Segmentální fonologie se zabývá jednotlivými zvuky (fonémy) a jejich variantami, zatímco suprasegmentální fonologie zkoumá různé jevy nad rámec jednotlivých zvuků, jako je například přízvuk, intonace a délka hlásek. Fonologie angličtiny dále zkoumá fonologické procesy, metody transkripce a fonologické pravidla při výslovnosti anglického jazyka.

Fonologie angličtiny popisuje hlavní zásady výslovnosti v angličtině.

Vzhledem k velkému rozšíření angličtiny je pochopitelné, že se výslovnost tohoto jazyka v jednotlivých zemích (i v rámci jednoho státu) značně liší. Navíc neexistuje regulační instituce, která by určovala jednotná pravidla. +more Není proto možné podat ucelený přehled v rámci jednoho článku. Tento článek se zaměřuje na dva nejvíce rozšířené a používané standardy anglické výslovnosti - britský a americký.

Standardy anglické výslovnosti

Za standard (tedy v podstatě „spisovnou“ výslovnost) se v anglicky mluvících zemích považuje výslovnost používaná především vzdělanými vrstvami společnosti, která má v dané zemi či regionu zvláštní prestiž. Nejvíce rozšířené standardy jsou britský a americký.

* Received Pronunciation (RP) je současné označení pro standard používaný především ve Velké Británii. Původně se jednalo o výslovnost používanou příslušníky vyšších vrstev společnosti v Londýně a okolí. +more Odtud pochází starší označení King’s nebo Queen’s English (královská angličtina). Později se tato výslovnost rozšířila a je považována za standardní ve školách a v médiích. Protože britská veřejnoprávní společnost BBC původně zaměstnávala pouze mluvčí s touto výslovností, používá se též někdy označení BBC English.

* General American (GA) je standard, který používá většina vzdělaných mluvčích v USA a je prostý výrazných regionálních prvků.

Hlavní rozdíly mezi britskou a americkou výslovností

Hlavní rozdíly mezi Received Pronunciation a General American jsou následující: * RP je nerhotická, tj. vyslovuje se /r/ pouze před samohláskami. +more GA je rhotická, /r/ se vyslovuje ve všech pozicích. (Viz #Anglické /r/|Anglické /r/. ) * Intervokalické /t/ (v pozici mezi samohláskami) se v GA vyslovuje zněle. Připomíná znělé /d/, spíše však jde o jednokmitové []: city [] (město). * Zadní je v GA často nahrazeno předním : chance [] (naděje, šance). * V GA není , obvykle je nahrazeno , méně často . (Viz #Samohlásky|Samohlásky. ).

Souhlásky

Angličtina má celkem 24 souhláskových fonémů, které jsou pro britský i americký standard společné. Výslovnost některých z nich se však liší.

BilabiályLabiodentályDentályAlveoláryPostalveoláryPalatályVeláryGlotály
NazályBilabiální nazála|Alveolární nazála|Velární nazála|
Plozivyneznělá bilabiální ploziva| Znělá bilabiální ploziva|Neznělá alveolární ploziva| Znělá alveolární ploziva|Neznělá velární ploziva| Znělá velární ploziva|
AfrikátyNeznělá postalveolární afrikáta| znělá postalveolární afrikáta|
FrikativyNeznělá labiodentální frikativa| znělá labiodentální frikativa|Neznělá dentální frikativa| znělá dentální frikativa|Neznělá alveolární frikativa| znělá alveolární frikativa|Neznělá postalveolární frikativa| znělá postalveolární frikativa|neznělá glotální frikativa|
AproximantyRhotické souhlásky|Palatální aproximanta|Znělá labiovelární aproximanta|
Laterální aproximantyAlveolární laterální aproximanta|

Anglické /r/

Ačkoliv se v literatuře tradičně pro tento foném používá znak označující v IPA alveolární vibrantu (tedy výslovnost, která je standardní v češtině), tato výslovnost je pro většinu rodilých mluvčích angličtiny neobvyklá. Výslovnost /r/ se může regionálně lišit, nejběžnější způsob výslovnosti je aproximanta. +more To znamená, že jazyk nekmitá, ale pouze se přiblíží k tvrdému patru.

Souhláska /r/ představuje patrně nejvýraznější rozdíl mezi britskou a americkou výslovností. Rozdílný je jednak způsob tvoření: * v RP se vyslovuje jako alveolární aproximanta [], tj. +more špička jazyka se přibližuje k hornímu dásňovému oblouku; * v GA se vyslovuje jako retroflexní aproximanta [], tj. jazyk je mírně prohnutý dozadu a jeho špička míří vzhůru k tvrdému patru.

Liší se také pozice, kde se /r/ vyslovuje. Z tohoto hlediska se anglické dialekty rozdělují na rhotické a nerhotické. +more Ve rhotických nářečích se vyslovuje všude, kde se píše . V nerhotických nářečích se psané vyslovuje pouze před samohláskami. Po samohlásce se nevyslovuje (nenásleduje-li další samohláska). Standard RP je nerhotický, zatímco GA je rhotický. Zatímco v britské angličtině se slova father (otec) a farther (dále) vyslovují shodně [], v americké angličtině je výslovnost odlišná: [] a []. Rhotická výslovnost je i důvodem, proč se v americké angličtině nevyskytují britské dvojhlásky /ɪə̯, eə̯,ʊə̯/. Na místě redukovaného vokálu /ə/ se totiž vyslovuje [], např. near (blízko) se v RP vysloví [], zatímco v GA [].

Rhotická výslovnost je v angličtině původní. Americký standard vychází z výslovnosti britských kolonistů, kteří v minulosti osídlili USA. +more V 18. století však členové vyšších vrstev v Británii začali takovou výslovnost považovat za vulgární a přestali /r/ po samohláskách vyslovovat. Taková výslovnost byla považována za prestižní a postupně se rozšířila i mezi příslušníky nižších vrstev ve většině oblastí Británie.

Neznělé plozivy /p, t, k/

Neznělé plozivní souhlásky se ve většině pozic vyslovují s přídechem (postaspirací), tedy []. Tím se zvětšuje slyšitelný rozdíl od znělých protějšků , které se vždy vyslovují bez aspirace.

Aspirace je nejsilnější před přízvučnou samohláskou. Ve skupinách /sp, st, sp/ a na konci slov se naopak vyslovují bez aspirace.

Dentální frikativy /θ, ð/

Dentální frikativy a jsou původní germánské souhlásky, které se však zachovaly pouze v angličtině a islandštině. V ostatních germánských jazycích byly nahrazeny jinými souhláskami, nejčastěji alveolárními plozivami a .

Vyslovují se se špičkou jazyka v blízkosti zadní plochy horních řezáků (předních zubů). Zvukově připomínají vadnou výslovnost sykavek v češtině (tzv. +more „šlapání na jazyk“).

Obě souhlásky tvoří znělostní pár a v písmu se označují spřežkou

. Pravidla distribuce znělé a neznělé výslovnosti tohoto

lze zjednodušeně shrnout takto: * Na začátku slov je znělé v gramatických slovech (předložky, spojky, zájmena, determinátory): the (určitý člen), this (tento), they (oni), then (pak), though (ačkoliv). V ostatních slovech bývá neznělé : think (myslet), thick (tlustý). +more * Uprostřed slova se vyslovuje ve slovech germánského původu: father (otec), mother (matka), brother (bratr). Ve slovech jiného, nejčastěji řeckého původu se vyslovuje : method (metoda), author (autor). * Na konci slova převládá nad . Znělá výslovnost je u slov zakončených v písmu němým -e a v některých dalších slovech, např. clothe (obléci), bathe (koupat), with (s).

Výslovnost ostatních souhlásek

Velární nazála je v angličtině samostatný foném, na rozdíl od češtiny, kde je variantou (alofonem) výslovnosti alveolárního před velárními plozivami . Výskyt v angličtině není vázán na tyto dvě souhlásky, např. +more ring [] (zvonit). Je potřeba rozlišovat výslovnost slov jako např. sin [] (hřích, hřešit), sing [] (zpívat) a sink [] (výlevka, dřez, potopit se, klesnout).

Vyskytuje se pouze v kodě slabiky, tedy vždy po samohlásce. Nemůže stát na začátku slova.

Glotální frikativa je neznělá. Vyskytuje se pouze na začátku kořenů slov, tj. +more může stát na začátku slova nebo po předponě, nikoliv však na konci slova.

Labiovelární aproximanta je v angličtině četnější než labiodentální frikativa . Existují však minimální páry slov, kde tyto dvě souhlásky rozlišují význam: wheel [] (kolo) vs. +more veal [] (telecí).

Alveolární laterální aproximanta má dvě poziční varianty výslovnosti (alofony). Tzv. +more „čisté“ nebo „jasné l“ (stejné jako v češtině) se vyslovuje před samohláskami. Před souhláskami a na konci slov se vyslovuje tzv. „temné l“, velarizované [], artikulované se hřbetem jazyka přiblíženým k měkkému patru.

Výslovnost souhlásek na konci slov

Znělé párové souhlásky neztrácejí na konci slov znělost, jak se pravidelně děje v češtině. Například head (hlava) se vysloví [], nikoliv []. +more Sluchový dojem je navíc podpořen tím, že předcházející samohláska se před znělou souhláskou vyslovuje delší než před neznělou souhláskou (nejen na konci slov). Zároveň platí, že neznělá souhláska se vyslovuje delší než znělá.

Slabikotvorné souhlásky

Projevem redukované výslovnosti nepřízvučných slabik (viz #Přízvuk|Přízvuk) jsou slabikotvorné souhlásky , např. paddle [] (pádlo), student [], rhytm [] (rytmus). +more Alternativně se tato výslovnost, zejména ve fonemické transkripci, zapisuje s redukovanou samohláskou :, .

V GA (a rhotických nářečích) je též slabikotvorné /r/, a to všude tam, kde se v RP nevyslovuje psané po nepřízvučném : Peter [] (GA) vs. [] (RP). +more V přepisech se často používá spojení nebo (tzv. r-colored schwa, temná hláska šva se zabarvením do r). Obdobně se vyslovuje v přízvučných slabikách dlouhé slabikotvorné [] na místě, kde je v RP dlouhé (viz též #Samohlásky|Samohlásky). Častý je přepis jako nebo (r-colored).

Samohlásky

Inventář samohlásek se v britské a americké angličtině liší. Americká angličtina nemá foném , který obvykle nahrazuje samohláskou nebo méně často . +more Samohlásce v americké angličtině často odpovídá . (Viz příklady ve srovnávacích tabulkách níže. ).

IPA

dlouhákrátkádlouhákrátkádlouhákrátká
Zavřená
Středová
Otevřená
Dvojhlásky
Trojhlásky

dlouhákrátkádlouhákrátkádlouhákrátká
Zavřená
Středová
Otevřená
Dvojhlásky

Následující tabulky uvádějí srovnání samohláskových fonémů v britské a americké angličtině (RP levý sloupec, GA pravý sloupec):

v | {
trap
bath
palm
lot
cloth
thought
| valign="top" | [wiki_table=03220256] | valign="top" | [wiki_table=7b688955] | valign="top" | [wiki_table=a352f8f9] | valign="top" | [wiki_table=59733fb2] |}

se vyslovuje vyšším tónem než české /í/. Rty jsou velmi napjaté.

se kvalitativně liší od dlouhého . Vyslovuje se více vzadu a hlubším tónem. Rozdíl je mnohem výraznější než mezi českým /i/ a /í/.

a se vyslovují více vpředu než české /ú/ a /u/. Podobně jako u předchozí dvojice je slyšitelný rozdíl v kvalitě dlouhého a krátkého dosti výrazný.

v RP je otevřenější, než jak je popsáno ve standardu IPA. Neliší se příliš od amerického (vyslovuje se přibližně stejně jako české /e/).

je mírně zadnější než české /ó/.

je více otevřené než české /o/, přibližně jako /a/, je však zadní a vyslovuje se se zaokrouhlenými rty.

je na rozdíl od českého /á/ zadní. Na rozdíl od se vyslovuje s nezaokrouhlenými rty.

se oproti standardu IPA vyslovuje více vpředu, jako středové, podobně jako české /a/, ale mírně méně otevřené.

je otevřená přední samohláska - více otevřená než české /e/, blíží se českému /a/. V RP je výslovnost otevřenější než v GA.

je neutrální redukovaná samohláska, která se vyskytuje pouze v nepřízvučných slabikách. V češtině nemá obdobu.

má podobnou artikulaci jako , je však mírně otevřenější. V GA se vyslovuje spolu s /r/ (bird [] v RP vs. [] v GA). Z fonetického hlediska jde o dlouhé slabikotvorné [].

Nefonemické /i/ a /u/

V nepřízvučných slabikách se vyskytují a , jejichž kvalita i kvantita vlivem redukované výslovnosti a okolí kolísá mezi a , resp. a . +more Nelze jednoznačně určit, o kterou ze samohlásek se jedná, tedy ke kterému z fonémů je přiřadit, a proto se označují jako nefonemické. Fonemický přepis jako a nevystihuje přesně jejich výslovnost, ale naznačuje tuto nejednoznačnost.

Nefonemické se vyskytuje: * na konci slova: happy (šťastný), valley (údolí); * před příponou začínající samohláskou: happier (šťastnější), easiest (nejsnadnější); * v nepřízvučných předponách: react (reagovat), deactivate (zneškodnit); * ve dvojslabičných příponách: appreciate (oceňovat), hilarious (legrační); * při redukované výslovnosti některých slov (před samohláskou, jsou-li nepřízvučná): he (on), she (ona), we (my), me (mi, mě), be (být), the (určitý člen).

Nefonemické se vyskytuje: * před samohláskou uprostřed slova: influenza (chřipka), evacuation (vyprázdnění); * při redukované výslovnosti některých slov (jsou-li nepřízvučná a nestojí před samohláskou): you (ty, vy), to (k), into (do), through (skrz), who (kdo).

Dvojhlásky

IPA Anglické dvojhlásky (diftongy) jsou vesměs klesavé, tj. +more první člen je plně vyslovená samohláska, která plynule přechází v neslabičný druhý člen. Výčet dvojhlásek se liší mezi britskou a americkou angličtinou, resp. mezi rhotickými a nerhotickými nářečími.

Pro RP i GA jsou společné dvojhlásky, jejich druhý člen je neslabičné nebo : *, * , (RP), resp. (GA)

V RP a nerhotických nářečích se vyskytují dvojhlásky, jejich druhým členem je redukované , vyslovované na místě psaného (které se v GA vyslovuje): *,

Příklady: hear [] (slyšet), bear [] (medvěd), sure [] (jistý) - v GA: [], [], [].

Moderní britská výslovnost často nahrazuje dvojhlásku dlouhým : sure [].

Trojhlásky

Trojhlásky se vyskytují v britské angličtině a nerhotických nářečích. Jde totiž o dvojslabičná spojení dvojhlásek, s redukovaným slabičným , a to opět na místě psaného : fire [] (oheň).

Délka samohlásek

Angličtina rozlišuje krátké a dlouhé samohlásky, délka (kvantita) však není považována za fonologický rozlišovací (distinktivní) rys jako v češtině. Tím je témbr, tedy tónová kvalita dané hlásky. +more Systém krátkých a dlouhých samohlásek jednak není zcela souměrný - ne každá krátká samohláska má svůj dlouhý protějšek. Kromě toho ve dvojicích krátká-dlouhá jsou poměrně velké kvalitativní rozdíly ve výslovnosti jednotlivých členů (viz výše). Dlouhá samohláska v angličtině nevzniká pouhým prodloužením samohlásky krátké. Délka je tedy především fonetickou charakteristikou, která napomáhá odlišení jednotlivých samohlásek.

Charakteristickým rysem anglických samohlásek (krátkých i dlouhých) je jejich fonetické krácení před neznělými samohláskami. V této pozici se stávají velmi krátkými a polodlouhými. +more Před znělými souhláskami jsou naopak samohlásky mírně prodloužené. To napomáhá správnému vnímání znělosti souhlásek zejména na konci slov. Příklady: * krátká: had [] (měl) - velmi krátká: hat [] (klobouk) * dlouhá: seed [] (semeno) - polodlouhá: seat [] (sedadlo).

Rozdíl mezi kvantitou krátké samohlásky před znělou souhláskou a polodlouhé samohlásky před neznělou souhláskou se v běžné výslovnosti stírá. Rozdíl v kvalitě však zůstává, jako například ve dvojici bid [] (snaha, pokus) a beat [] (úder).

Stejné pravidlo se uplatňuje také u dvojhlásek.

Dlouhé samohlásky se vyskytují pouze v přízvučných slabikách.

Zaokrouhlenost

Zaokrouhlenost / nezaokrouhlenost samohlásek není v angličtině (stejně jako v češtině) rozlišujícím fonologickým rysem - na rozdíl o některých jiných germánských jazyků (např. němčina, švédština), v nichž existují přední zaokrouhlené samohlásky. +more Na fonetické úrovni pomáhá zaokrouhlenost snížit tón a rozlišit zadní samohlásky od předních. Se zaokrouhlenými rty se vyslovují zadní samohlásky, a . Ostatní jsou nezaokrouhlené.

Přízvuk

Přízvuk je výrazným prvkem anglické výslovnosti. Je zpravidla výraznější než v češtině. +more Zásadně ovlivňuje výslovnost slabik a jejich samohlásek. Samohlásky se plně vyslovují pouze v přízvučných slabikách. Nepřízvučné slabiky jsou redukované a krátké. Nejčastěji se v jejich jádře vyskytuje redukovaná samohláska nebo , méně často dvojhláska / a nefonemické a .

Poloha přízvuku

Přízvuk v angličtině není pevně vázán na konkrétní slabiku slova. Může se vyskytovat na kterékoliv slabice. +more Je tedy relativně volný. V původních germánských slovech je hlavní přízvuk na první slabice kmene. Má-li slovo nepřízvučnou jednoslabičnou předponu (např. for-), bude přízvuk na druhé slabice. Ve slovech přejatých z jiných jazyků mívá přízvuk různé umístění.

Poloha přízvuku v některých případech rozlišuje význam dvojic slov (lexikální přízvuk), která se shodně píší. Jde o dvojice, u nichž se mění slovní druh tzv. +more konverzí. Podstatná a přídavná jména mají v těchto dvojicích hlavní přízvuk na první slabice, zatímco sloveso má hlavní přízvuk na slabice druhé: * conduct [] (provádění, vedení) - conduct [] (provádět, vést).

Při posunu přízvuku se mění kvalita i kvantita samohlásek (nepřízvučné jsou redukované).

Není neobvyklé, že při odvozování slov se posouvá hlavní přízvuk, například při připojení přízvučné přípony: * Japan [] (Japonsko) - Japanese [] (japonský)

Hlavní a vedlejší přízvuk

Trojslabičná a víceslabičná slova mívají dva nebo více přízvuků, které se liší svojí intenzitou. Nejsilnější, hlavní přízvuk se označuje jako primární. +more V přepisech výslovnosti obvykle horní kolmičkou []. Slabší, vedlejší přízvuk je sekundární a označuje se dolní kolmičkou [] - viz např. výše uvedené slovo Japanese. Existuje ještě terciární přízvuk, který je oproti primárnímu i sekundárnímu přízvuku relativně slabší. Ve slovnících se většinou neoznačuje, ale pozná se podle toho, že taková slabika obsahuje neredukovanou samohlásku - viz například druhou slabiku výše uvedeného slova conduct ve významu podstatného jména: [].

Gradovaná výslovnost

Mnohá krátká slova, často gramatická, jako například předložky, zájmena, členy či pomocná a způsobová slovesa, bývají obvykle nepřízvučná a vyslovují se redukovaně. V určitých pozicích a významech však na nich je důraz a nesou přízvuk. +more V takovém případě je jejich samohláska vyslovována plně, neredukovaně. Příklady: * Předložka for (pro): redukovaně for you [] (pro tebe) - neredukovaně, přízvučně What are you looking for. [] (Co hledáš. ). * Způsobové sloveso can (moci): běžně [] - důrazně [].

Někdy může mít gradovaná výslovnost různý stupeň redukce, která nemusí postihovat pouze samohlásky, např. must [] - [] - [] (muset). Stupeň redukce mnohdy závisí na hláskovém okolí.

Odkazy

Související články

Anglický pravopis * Anglická gramatika

Externí odkazy

Literatura

Kategorie:Angličtina Angličtina Angličtina

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top