Cesko.wiki Alveolární vibranta
Author
Albert FloresAlveolární vibranta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem , číselné označení IPA je 122, ekvivalentním symbolem v SAMPA je r.
Obvykle se řadí mezi tzv. rhotické (erové) souhlásky.
Charakteristika
Způsob artikulace: kmitavá souhláska (vibranta). Vytváří se kmitáním jazyka. +more * Místo artikulace: dásňová souhláska (alveolára). Při artikulaci se jazyk opakovaně dotýká špičkou horního dásňového oblouku. * Znělost: Znělá souhláska - při artikulaci hlasivky vibrují. * Ústní souhláska - vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou. * Středová souhláska - vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky (po uvolnění uzávěry). * Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové i tónovou charakteristiku. +more V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra - slabikotvorné r .
V češtině
V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem R, r.
Často se stává slabikotvornou souhláskou, tj. namísto samohlásky plní funkci slabičného jádra. +more Nikdy však v této funkci nestojí na začátku slabiky, vždy musí být tato hláska předcházena jinou souhláskou, např. ve slově k'r'k.
Alveolární vibranta je pro mnoho lidí obtížná k vyslovení, často je odlišně artikulována, např. jako uvulární vibranta . +more Jiný způsob artikulace psaného /r/ je v češtině považován za vadu řeči a označuje se jako rotacismus. V češtině však mnoho rodilých mluvčí používá (aniž si to uvědomuje) místo alveolární vibranty alveolární verberantu.
V jiných jazycích
Písmeno r se v mnoha jazycích používá k označení „r-ových hlásek“, které se mohou vyslovovat odlišným způsobem než v češtině: Uvulární vibranta|, Alveolární verberanta|, Alveolární aproximanta|, Retroflexní aproximanta| aj. V některých jazycích je popsána i neznělá varianta výslovnosti [].
Český způsob výslovnosti r je populární jako námět parodií u anglosaských jazyků. Tento způsob výslovnosti totiž používají cizinci se špatným přízvukem (kromě Slovanů třeba i Arabové). +more Přesto se nemusí vždy jednat o chybu - tento způsob výslovnosti je zcela běžný i u rodilých mluvčích, ale z keltských národů (Skoti, Irové, Velšané).
Zvýšená alveolární vibranta
V češtině se vyskytuje jako samostatný foném alveolární vibranta, která se na rozdíl od [] vyznačuje zvýšením místa artikulace [] a zúžením prostoru mezi jazykem a tvrdým patrem, čímž nabývá frikativní charakter. Hláska zároveň ztrácí charakter sonory, nikdy není slabičným jádrem. +more Zatímco alveolární vibranta [] se vyznačuje 1-3 výraznými kmity, zvýšená alveolární vibranta [] má 3-5 menších kmitů. Základní výslovnost této hlásky je znělá, vlivem souhláskového okolí se však vyslovuje i nezněle [], přičemž neznělá výslovnost je považována za alofonní ke znělé.
Tato hláska je typická pro češtinu, kde se označuje písmenem Ř, ř. Pro cizince je její výslovnost velmi obtížná. +more Nesprávná výslovnost /ř/ se označuje jako „rotacismus bohemicus“.
Sporadicky je popsána i v jiných jazycích, například v některých dialektech hornolužické srbštiny, slezštiny nebo kašubštiny. Dále ji můžeme najít v severních dialektech slovenštiny, ale pouze u hranic s Polskem, v jazyce Kobon, kterým se mluví na Papui Nové Guineji, v některých severonorských dialektech v okolí Narviku a v berberštině v oblasti pohoří Ríf. +more Při špatné výslovnosti se může výjimečně objevit i v portugalštině. Z oficiálních národních jazyků má ale „ř“ čeština skutečně jako jediná.
Vzácně se lze setkat v polštině s výslovností spřežky rz jako [] (nezněle []), a to u starších mluvčích v některých dialektech; v standardní polštině tato hláska splynula s ż s výslovností [] (při neznělé výslovnosti s sz []).
Znělost či neznělost hlásky se někdy projevuje při přepisu do cyrilice - [] na рж, [] na рш, např. v ruském přepisu Бедржих = Bedřich, Пршеров = Přerov.