František Václav Clary-Aldringen

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

František Václav kníže Clary-Aldringen, Franz Wenzel Fürst von Clary-Aldringen (8. března 1706, Teplice - 21. června 1788, Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, politik, dvořan a kulturní mecenáš. Od mládí působil v nižších úřadech ve správě Českého království i u dvora. Nakonec u dvora ve Vídni zastával třicet let funkci nejvyššího lovčího (1758-1788) a v roce 1767 byl povýšen na knížete. Byl majitelem několika panství v severních Čechách, jeho hlavním sídlem byl zámek v Teplicích, vlastnil také paláce v Praze a ve Vídni.

Životopis

Zámek Teplice, hlavní rodové sídlo a rodiště Františka Václava Clary-Aldringena Pocházel ze šlechtického rodu Clary-Aldringenů s rozsáhlým majetkem v severních Čechách, narodil se na zámku v Teplicích jako čtvrtý syn nejvyššího lovčího Českého království hraběte Františka Karla Clary-Aldringena (1675-1751). +more Dětství strávil v Teplicích a v Praze, v roce 1723 začal studovat práva na Univerzitě Karlově. V roce 1727 se vydal na kavalírskou cestu spolu se starším bratrem Janem Antonínem (1702-1743). Přes německé země a Rakouské Nizozemí putovali do Leidenu, kde krátce studovali na univerzitě, později je doložený jejich pobyt v Itálii. Po návratu se František Václav stal přísedícím dvorského soudu a v roce 1735 byl jmenován císařským komořím. Později byl vicekancléřem české dvorské kanceláře a v roce 1753 obdržel titul tajného rady, byl také čestným rytířem Maltézského řádu. V letech 1758-1788 byl nejvyšším lovčím císařského dvora a v roce 1767 dosáhl povýšení do knížecího stavu (český knížecí titul 27. ledna 1767, říšský knížecí titul 2. února 1767). Titul knížete platil pouze v primogenituře, ostatní členové rodu zůstávali v hraběcím stavu. Mimo jiné proslul jako mecenáš, financoval církevní stavby, a to i na panstvích, která nebyla v jeho majetku. , podporoval také divadlo.

Palác Mollard-Clary (Vídeň), sídlo Františka Václava Clary-Aldringena od roku 1760 Měl tři starší bratry, kteří ale zemřeli předčasně a bez potomstva, od roku 1748 byl tak univerzálním dědicem českých statků. +more Z tohoto důvodu se také krátce předtím narychlo oženil, i když mu bylo již přes čtyřicet. Jeho manželkou se stala hraběnka Marie Josefa Hohenzollern-Hechingen (1728-1801), dcera polního maršála Heřmana Bedřicha Hohenzollerna (1665-1733). Marie Josefa byla palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a hofmistryní Marie Terezie. Spolu se svými sestrami patřila k významným osobnostem společenského života u vídeňského dvora, zvláště po ovdovění Josefa II. Rodový majetek v Čechách zdědil František Václav po otci v roce 1751 a hned přistoupil k přestavbě zámku v Teplicích, kde bylo mimo jiné vybudováno divadlo. Nechal upravit také palác v Praze (dnes známý pod názvem Aueršperský). Protože od roku 1758 jako císařský nejvyšší lovčí pobýval převážně ve Vídni, v roce 1760 koupil palác Mollard-Clary v ulici Herrengasse 9. Z manželství s Marií Josefou měl pět dětí. Dědicem majetku byl jediný syn Jan Nepomuk (1753-1826), který převzal správu statků již v roce 1787. Dcera Marie Sidonie (1749-1824) byla manželkou významného státníka Jana Rudolfa Chotka (1748-1824), nejmladší dcera Marie Terezie (1756-1790) se provdala za nejvyššího dvorského maršálka Jana Josefa Wilczka (1738-1819), další dcery se provdaly do rodin Hoyosů a Ledeburů. Přes svou manželku byl František Václav Clary-Aldringen blízce spřízněn s významnými pozemkovými vlastníky v Čechách, jeho švagry byli kníže František Oldřich Kinský a hrabě Jan Josef Thun-Hohenstein.

Odkazy

Reference

Literatura

HAPLOVÁ, Kateřina: František Václav z Clary-Aldringenu (1706-1788) a jeho rodina ve světle osobní korespondence 60. -80. +more let 18. století (bakalářská práce); Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, Pardubice, 2011; 58 stran [url=https://dk. upce. cz/bitstream/handle/10195/47359/HaplovaK_FrantisekVaclav_JK_2012. pdf. sequence=3&isAllowed=y]dostupné online[/url] * SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran [url=https://homepage. univie. ac. at/martin. scheutz/website/wp-content/uploads/2010/01/138_Elite_Scheutz. pdf]dostupné online[/url].