Franz Serafin Exner (filozof)

Technology

12 hours ago

Author

Franz Serafin Exner, také Franz Friedrich Exner (28. srpna 1802 Vídeň - 21. června 1853 Padova), byl rakouský filozof, profesor filozofie a významný univerzitní a školský reformátor.

Život

Franz Serafin Exner byl jediným synem celníka Josefa Exnera (1770-1836), který se přistěhoval ze Slezska, a jeho manželky Magdaleny, rozené Supper von Rauchenwarth, dcery vinaře z Gumpoldskirchenu v Dolním Rakousku. Po absolvování střední školy ve Vídni studoval v letech 1818 až 1821 filozofii a od roku 1822 práva. +more Po období studií v Padově v roce 1823 a doktorátu ve Vídni v roce 1827 byl do roku 1831 asistentem pedagogických studií a filozofie. Vliv jeho učitele Rembolda ve Vídni ho přiměl k rozhodnutí věnovat se zcela filozofii.

V roce 1831, ve věku 29 let, byl jmenován řádným profesorem filozofie na Univerzitě Karlově v Praze, kde setrval 17 let - až do svého jmenování ministerským radou na ministerstvu školství (oddělení pro reformu školství) ve Vídni v roce 1848.

V roce 1840 se Franz Exner oženil v Praze s Charlottou Dusensyovou (1816-1859); měli spolu šest dětí, z nichž jedno zemřelo brzy. Jeho dalšími dětmi byli:

* právník Adolf Exner (1841-1894), * fyzik Karl Exner (1842-1914), * autorka korespondence s Gottfriedem Kellerem Marie Exnerová (1844-1926), matka zoologa a nositele Nobelovy ceny Karla von Frische, * lékař a fyziolog Sigmund Exner (1846-1926), * fyzik Franz Serafin Exner (1849-1926).

Během svého působení v Praze odmítl výzvy na působení na dalších univerzitách.

Již v roce 1844 byl pověřen studijní komisí ve Vídni, aby v rámci své práce konzultanta vypracoval nový učební plán a nový učební řád, byl členem studijní komise pro reformu vysokého školství a vysokých škol. vzdělání ve Vídni.

V roce 1848 se stal ministerským radou na ministerstvu školství (odbor pro reformu školství) ve Vídni, kde působil v letech 1849 až 1851. Ministem škoilství byl Lev Thun-Hohenstein, který byl jeho studentem v Praze, který byl podporovatelem. +morejeho reformních myšlenek a který se podílel na reorganizaci univerzitního provozu, která se zabývala především svobodou vyučování a učení a propojením výzkumu a výuky. Aby neohrozil udržitelnost a dynamiku projektů, Exner opakovaně odmítl nabídku na ministerský post. Již vážně nemocný odešel v roce 1852 do severní Itálie jako ministerský komisař pro lombardsko-benátský školský systém, aby provedl akademickou reformu v těch provinciích, které v té době ještě tvořily součást rakouského císařství. V důsledku rychle postupující plicní choroby zemřel v Padově v roce 1853. Na renesančním nádvoří univerzity v Padově je mu věnovaný pamětní kámen.

Dílo

Exnerovy spisy mají převážně filozofický charakter. Byl příznicec učení Johanna Friedricha Herbarta. +more Kritika Hegela ho vědecky proslavila za hranicemi jeho vlasti. Nicméně z praktického hlediska je jeho angažovanost milníkem pro reformu vzdělávacího systému v Rakousku. Ve svých projektech se přibližil německým studijním podmínkám. V úzké spolupráci s filozofem Hermannem Bonitzem, kterého si Exner zavolal na pomoc z Berlína, vypracoval návrh organizace gymnázií a reálných škol v Rakousku. Přeměna šestitřídních gymnázií na osmitřídní se stala základem pro reorganizaci vysokoškolského studia, neboť ke gymnáziu bylo nově připojeno dvouleté studium všeobecné filozofické.

Vydané spisy

Die Stellung der Studierenden auf den Universitäten. Eine Rede. +more Prag 1837. * Über Nominalismus und Realismus. Prag 1842. * Über Leibnizens′ Universal-Wissenschaft. Prag 1843. * Die Psychologie der Hegelschen Lehre. 2 Hefte, Leipzig 1842 und 1844. * Über die Lehre von der Einheit des Denkens und Seins. Prag 1848. * Mit Hermann Bonitz: Organisationsentwurf für österreichische Gymnasien und Realschulen. Wien 1849.