Hřib medotrpký
Author
Albert FloresHřib medotrpký je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Tato houba je poměrně hojně rozšířena v Evropě a Severní Americe a je oblíbenou surovinou v kuchyni mnoha zemí. Hřib medotrpký má charakteristický tvar a barvu. Jeho klobouk je hnědý, ale postupem času může zhnědnout až černnout. Mladé plodnice mají chuť podobnou medu, odtud pochází i jeho název. Starší plodnice však mají hořkou a trpkou chuť, která může být nepříjemná pro některé lidi. Hřib medotrpký je vhodné sbírat a konzumovat pouze mladé plodnice, které jsou stále sladké a chutné. Je to oblíbená houba i mezi mykology, kteří ji mohou sbírat a zkoumat v přírodě.
Hřib medotrpký - mladé plodnice Hřib medotrpký (Caloboletus radicans (Pers.) Vizzini 2014) je nepříliš hojná nejedlá houba z čeledi hřibovitých. Patří do skupiny barevných a modrajících hřibů dříve řazené do sekce Calopodes rodu Boletus. Vyskytuje se pouze v teplých listnatých lesích nebo na hrázích rybníků v nížinách a pahorkatinách. Pro výrazně hořkou chuť je nepoživatelný, někdy je uváděn i jako slabě jedovatý. Výrazným poznávacím znakem je žluté zabarvení třeně a bílý až světle hnědý povrch klobouku.
Synonyma
Boletus albidus Roques 1832 * Boletus amarus Pers. 1801 * Boletus amarus Pers. +more ex Vitt. * Boletus candicans * Boletus dulcis Krbh. * Boletus pachypus Fr. 1815 * Boletus radicans Pers. : Fr. * Boletus radicans Pers. ec Fr. s Kallenb. * Boletus radicans var. pachypus (Fr. ) Bon 1985 * Boletus reticulatus var. albus (Pers. ) Hlaváček 1994 * Boletus suspectus Krombh. s. Smotl. české názvy * hřib bělostný * hřib brotanový * hřib kořenový * hřib kříšťovitý * hřib medotrpký * hřib podezřelý * modrák hořký * modrák trojpásý.
Vzhled
Makroskopický
Klobouk o rozměrech 60 - 160 (220) milimetrů je v mládí bílý až šedavě bílý, plstnatý. Starší plodnice (zvlášť v důsledku deštivého počasí) či exempláře rostoucí na slunci mohou plstnatou vrstvu ztrácet a vykazovat béžový, krémový až nahnědle skvrnitý vzhled.
Rourky jsou v mládí světle žluté, později citronově žluté. U starších plodnic získávají žlutoolivový nebo žlutookrový odstín. Na řezu či otlaku modrají.
Třeň bývá na povrchu citronově žlutý (stářím bledne), v horní části často vykazuje červené nebo hnědočervené tečkování. Vyskytnout se může i načervenalý prstencový pásek. +more Žlutá (při dotyku tmavnoucí) síťka v horní části třeně může chybět.
Po rozkrojení nebo poškození dužnina modrá (modrozelený inkoustový odstín). V místech okusu nebo staršího poškození může být patrné růžové zabarvení. +more Chuť dužniny je po chvíli hořká, zprvu však může působit nasládle. Vůně je za čerstva nevýrazná, ve stáří nebo při zasychání však plodnice páchnou. Charakter zápachu bývá popisován různě, objevuje se přirovnání ke karbolu (fenolu) nebo častěji k močovině¹), případně bývá pach charakterizován jako nakyslý, nepříjemný a podobně.
¹) Močovina sama o sobě není cítit, typický zápach vzniká jejím bakteriálním rozkladem, při kterém se uvolňuje čpavek a další látky.
Hřib medotrpký často tvoří srostlice více plodnic.
Mikroskopický
Výtrusy dosahují rozměrů (10) 11 - 14 (16) × (4) 4,5 - 6 (6,5) µm. Jsou elipsovité, na povrchu hladké. +more Pokožku klobouku kryjí trichodermální hyfy, které ve stáří obvykle kolabují.
Výskyt
Srostlice více plodnic jsou pro tento druh typické (PR Vrbenské rybníky) Hřib medotrpký není příliš hojný, rozšířený je roztroušeně spíše v nižších polohách a pahorkatinách. +more Vyskytuje se ve světlých listnatých lesích, v parcích a na hrázích rybníků. Pilát jej uváděl mezi druhy xerotermních dubohabrových hájů na vápencích. Obvykle je vázaný na duby, méně často na buky či lípy. Podhoubí může na stejném místě vydržet řadu let. Plodnice se objevují od července do září.
Rozšíření
Starší plodnice hřibu medotrpkého v NPP Luční Roste v Evropě a Severní Americe (Kanada, USA). +more Z Evropských států jsou to: Česká republika, Dánsko, Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko.
V rámci chráněných území České republiky byl hřib medotrpký popsán mimo jiné na následujících lokalitách: * Bílé Karpaty (Jihomoravský a Zlínský kraj) * Český kras (Středočeský kraj) ** Klapice (okres Praha-východ) ** Kulivá hora (okres Praha-západ) ** Radotínské údolí (okres Praha-západ) * Jílovka (okres Česká Lípa) * Luční (okres Tábor) * Podyjí (jižní Morava) * Velký vrch (okres Louny) * Vrbenské rybníky (okres České Budějovice) * Vyšenské kopce (okres Český Krumlov)
Záměna
Záměnu lze snadno vyloučit podle chuti dužiny, která je hořká (hořkost se nemusí projevit okamžitě při ochutnání, ale až po několika sekundách). Dalším znakem, který ale může chybět, je červené tečkování především v horní polovině třeně. +more Typickým projevem je zápach močoviny, který se objevuje během zasychání plodnice.
Vzhledově podobné mohou být: * hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri) - vzácnější než hřib medotrpký, prakticky vždy na vápencovém podkladě * hřib plavý (Hemileccinum impolitum) - poškozená dužina nemodrá, třeň vždy bez síťky * hřib žlutý (Neoboletus luridiformis v. pseudosulphureus) - klobouk převážně žlutý, stejně tak i dužnina, třeň vždy bez síťky * hřib koloděj prvosenkový (Suillellus luridus f. +more primulicolor) - klobouk převážně žlutý, výraznější síťka na třeni * hřib satan hlohový (Rubroboletus satanas f. primulicolor) - xanthoidní forma hřibu satanu * hřib kříšť (Caloboletus calopus) - výraznější červené zabarvení spodní poloviny třeně, spíše na kyselých podkladech.
Soubor:Boletus fechtneri. jpg|hřib Fechtnerův Soubor:2010-06-20 Hemileccinum impolitum crop. +morejpg|hřib plavý Soubor:Boletus_junquilleus_G3. jpg|hřib žlutý Soubor:Schoenfussroehrling. jpg|hřib kříšť.
Vzhledově nejpodobnější hřib Fechtnerův je mnohem vzácnější a obvykle se vyskytuje na vápencovém podkladě (hřib medotrpký je k podloží tolerantnější). Na rozdíl od hřibu medotrpkého většinou neroste na hrázích rybníků. +more Liší se stříbřitě našedlým kloboukem.
Ochrana
+more2012-1. JPG|náhled'>Hřib medotrpký s čistě bílým kloboukem byl dříve označován také jako hřib bělostný Hřib medotrpký patří mezi teplomilné a suchomilné barevné hřiby. Není zákonem chráněn a není uveden ani na červeném seznamu hub, ale vzhledem k omezenému výskytu by tato houba měla být chráněna.
Formy
Hřib bělostný
Za samostatný druh byl dříve považován hřib bělostný (Boletus albidus), který je v současnosti považován za formou hřibu medotrpkého s čistě bílým kloboukem. Objevuje na zastíněných stanovištích (obvykle při vlhkém počasí).
Hřib podezřelý
Forma se žlutavě-hnědým či okrově hnědým kloboukem byla označována jako hřib podezřelý (Boletus suspectus). Většinou se objevuje na slunných stanovištích.