Jan Sturmer

Jan Václav Sturmer, v literatuře také Johann Sturmer (1675 Královec - 14. listopadu 1729 Olomouc) byl sochař, představitel vrcholného olomouckého baroka. Narodil se roku 1675 v Královci (Kaliningradu, Königsbergu) ve východním Prusku. Vyznáním byl původně luterán, konvertoval až po příchodu na Moravu (členy Bratrstva sv. Lukáše - sochaři usazení ve městě - mohli být jen katolíci). Zemřel 14. listopadu 1729 v Olomouci na tuberkulózu, pro sochaře tehdy časté onemocnění.

Tovaryšská léta

Mezi lety 1702-1707 byl tovaryšem v dílně olomouckého sochaře Františka Zürna st. +more. V té době se také stal účastníkem sporu, jež se týkal stížnosti podané skupinou olomouckých sochařů (Zürn st. , Leblass, Thomasberger, Herzog) na Václava Rendera, za to, že jim „fušoval“ do řemesla a odloudil tovaryše Sturmera. V letech 1707-1712 působil ve Svitavách. V roce 1712 se vrátil do Olomouce, kde koupil dům stávající v blízkosti kostela sv. Mořice, kde je dnes pohřben. V okolí sv. Mořice se tehdy usazovala celá řada sochařů, mezi ně patřili např. Schauberger, Zahner, Render. Sturmer bydlel v západní části dnešní ulice 8. května, č. p. 523/3. Následujícího roku se stal měšťanem a byl přijat do cechu.

Studia, vlivy, následovníci

Na jeho tvorbu mělo silný vliv dílo lombardského sochaře a štukatéra Baldassara Fontany, jeho práce jsou vytvořeny v duchu zásad berniniovské školy. Ovlivnil jimi vývoj moravského sochařství první čtvrtiny +more_století'>18. století. K jeho významu také přispívá zásluha za angažování celé řady mladých tovaryšů, mnozí z nich pak prosluli svými vynikajícími díly. Patří mezi ně zejména: Jiří Antonín Heinz (1698-1759; ve Svitavách dostal u Sturmera svoji první zakázku), Jan Antonín Richter (1712-1762), Filip Sattler (1695-1738; u něj není jasné, zda byl tovaryšem u Sturmera či u Thomasbergera) a v neposlední řadě také Jan Jiří Schauberger (před 1700-1744), který se oženil se Sturmerovou dcerou. V jeho dílně byli také vedeni Josef Winterhalder st. (1702-1769) a Ondřej Zahner (1709-1752).

Dílo

Zakázky pro klášter Hradisko

Jeho dílo zahrnuje zejména realizace dle zakázek církve. Ve 20. +more letech 18. století intenzivně pracoval pro premonstráty z olomouckého kláštera Hradisko (výzdoba varhan a kazatelny konventního kostela, socha Panny Marie nyní v Pavlovické ulici). Pro tamní prelaturu také vytvořil čtveřici soch jejích knížecích zakladatelů, umístěných na štítu budovy.

Svatý Kopeček u Olomouce

Řadu prací pak vytvořil pro poutní areál na Svatém Kopečku. Zde spolupracoval s Fontanou na modelu hlavního oltáře a jeho výzdobě (1725) a na štukové dekoraci interiéru (16 plastik andělů na korunní římse). +more Sám pak zpracoval návrh varhanní kruchty a výzdobu varhan, a na starosti měl také kompletaci oltáře. K němu začal tvořit dvojici soch adorantů a Fontanou navržený tabernákl. Oboje po jeho smrti dokončil Winterhalder. Jeho dílem jsou také sochy světců sv. Rocha a sv. Šebestiána na římse rezidence po straně kostela. Pro náměstíčko pod jižní stranou baziliky vypracovala jeho dílna sousoší sv. Jana Nepomuckého (podoba venkovské piazzetty).

Realizace v centru Olomouce

Ve městě Olomouci pak na zakázku jezuitů vytvořil část mobiliáře jejich nového kostela (bazilika Panny Marie Sněžné). Pro kostel sv. +more Mořice vytesal pískovcovou sochu anděla s nádobou na svěcenou vodu (20. léta 18. století). Archivně je doloženo 14 bust pro hraběte Brajdu (poprsí římských císařů na atice kanovnické rezidence ve Wurmově ulici 577/7. Tyto busty byly vytvořeny do roku 1704 a jde tak o jeho nejstarší olomoucké práce.

K jeho nejdůležitějším pracím patří sochařská výzdoba Mariánského sloupu na Dolním náměstí v Olomouci (1718-1725). Vytvořil sochu Panny Marie Immaculaty, sochu svatého Františka Xaverského a sochu svatého Karla Boromejského. +more Zde se objevuje otázka šesti modelů Tobiáše Schütze, které snad byly pro realizaci použity. Pro tyto sochy jsou charakteristické Sturmerovské kompoziční typy a jejich objemovost, patří k vrcholům jeho tvorby.

Mariánské a světecké sloupy

Realizoval také několik kamenosochařských votivních děl: sloup Nejsvětější Trojice v Kroměříži na Riegrově náměstí, mariánský sloup ve Svitavách v Moravské Třebové (1715-1718), v Rychnově, Vendolí, Potštátě, světecké sloupy v Kunčině, trojiční sloup ve Fulneku a sochy u mariánského sloupu v Litovli.

Kroměříž-sloup-nejsvětější-Trojice2014i. jpg|Sousoší Nejsvětější Trojice na sloupu Nejsvětější Trojice v Kroměříži Kroměříž-sloup-nejsvětější-Trojice2014f. +morejpg|Socha svaté Anny na sloupu Nejsvětější Trojice v Kroměříži Kroměříž-sloup-nejsvětější-Trojice2014d. jpg|Socha svaté Rozálie na sloupu Nejsvětější Trojice v Kroměříži Kroměříž-sloup-nejsvětější-Trojice2014h. jpg|Socha svatého Eligia na sloupu Nejsvětější Trojice v Kroměříži Kroměříž-sloup-nejsvětější-Trojice2014c. jpg|Socha svatého Karla Boromejskéko na sloupu Nejsvětější Trojice v Kroměříži Kroměříž-sloup-nejsvětější-Trojice2014g. jpg|Socha svatého Františka Xaverského na sloupu Nejsvětější Trojice v Kroměříži Mariánský sloup, Svitavy - Náměstí míru, 3. JPG|Mariánský sloup ve Svitavách Sloup se sousoším - Morový sloup (Moravská Třebová). JPG|Mariánský sloup v Moravské Třebové Rychnov na Moravě, mariánský morový sloup. JPG|Mariánský sloup Panny Marie Immaculaty v Rychnově Potstat 03. JPG|left|thumb|Mariánský sloup v Potštátě Litovel - morový sloup s Pannou Marií. JPG|Socha panny Marie na mariánském sloupu v Litovli.

Drobnější samostatné práce

K jeho dílu patří také celá řada samostatných soch a drobnějších realizací. Sem spadá např. +more dřevěná socha sv. Pavlíny (po 1715, výška ~155 cm, nese zbytky původní polychromie), dále socha sv. Barbory (1715, ~155 cm, dřevo, fragmenty polychromie). Obě byly původně umístěny na fasádě kovárny v Řepčíně. Vytvořil také dvojici andělů (atlantů), kteří byli původně umístěni v kostele sv. Floriána v Moravské Huzové (20. léta 18. st. , ~155 cm, dřevo, fr. polychr. ). Z jednotlivých statuí stojí za pozornost také socha sv. Jana Nepomuckého v Šumvaldě (1713), Litovli (1718) a Bílé Lhotě (1726), socha Panny Marie ve Fulneku (~1718), v Olomouci na Nových Sadech (20. léta 18. st. ) a socha sv. Barbory v Cholině (1715).

Charakteristika stylu

Pro jeho sochařské práce je charakteristická velkorysá objemovost figur budovaná s modelační jistotou. Typické jsou také klidné postoje a elegantní gesta postav. +more Pro práci jeho dílny i jeho samotného je specifické časté opakování již zavedených kompozičních schémat.

Odkazy

Reference

Literatura

Ondřej Jakubec - Marek Perůtka (edd. ), Olomoucké baroko. +more 2. Výtvarná kultura 1620-1780. 2. Katalog. Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011 * Ondřej Jakubec - Marek Perůtka (edd. ), Olomoucké baroko. 3. Historie a kultura. Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011 * Irena Marie Kubešová - Simona Jemelková, Kamenné stopy barokní Olomouce (kat. výst. ), Vlastivědné muzeum v Olomouci 2001. * Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ostrava 1993.

Externí odkazy

http://aleph.vkol.cz/pub/svk04/00000/74/000007478.htm *

Kategorie:Muži Kategorie:Barokní sochaři v Česku Kategorie:Narození 1675 Kategorie:Úmrtí 1729 Kategorie:Úmrtí 14. +more listopadu Kategorie:Úmrtí v Olomouci Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Zemřelí na tuberkulózu Kategorie:Pohřbení v Olomouci.