Jan Váňa

Jan Váňa (1. března 1847 Běleč - 17. května 1915 Praha) byl český filolog, středoškolský profesor, soukromý učitel jazyků, překladatel a satirický básník. Vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii. Specializoval se na ruskou a anglickou jazykovou oblast. Publikoval učebnice, psal a překládal beletrii, eseje a filosofické studie. V 90. letech vydal několik ostrých pamfletů (Kokrhy, Mé krákory, Kokrhy a krákory), v nichž formou básniček, epigramů a poznámek kritizoval českou kulturní elitu, především lumírovce v čele s Jaroslavem Vrchlickým, spolek Svatobor a Českou akademii. Proti tehdy populární francouzské kultuře stavěl anglickou, proti „umění pro umění“ vyzdvihoval výchovný smysl literatury. Na konci života byl oceňovaný pro hlubokou znalost ruské a anglické poezie a filosofie a pevné morální zásady.

Život

Studoval v Písku, poté v Anglii a Rusku. Vyučoval angličtinu a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze i soukromě.

V 90. letech důrazně vystoupil proti moderním směrům v literatuře, reprezentovaným zejména Jaroslavem Vrchlickým a lumírovci. +more Vyvolal tím řadu konfliktů s kulturními spolky (Svatobor, Česká akademie věd a umění) i s konkrétními představiteli veřejného života.

Byl známý svým zvláštním zevnějškem - na ulici nosil šálu na ramenou a anglickou čapku.

Ke konci života, když někdejší literární spory zapadly do historie, byl Váňa oceňovaný pro hluboké znalosti ruské a anglické poezie a filosofie, kterou se snažil zpopularizovat v českých zemích. Svými pracemi přibližoval české veřejnosti méně známé spisovatele a myslitele. +more Navzdory výbojné a polemické povaze byl prostý a skromný; vždy bojoval ne za vlastní popularitu, ale za myšlenky, o nichž byl přesvědčen.

Zemřel náhle na mrtvici v kavárně na Karlově náměstí, nedaleko svého bydliště. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo

Váňa byl především autorem řady jazykových učebnic a překladů. Tiskem vycházely i jeho eseje a přednášky na různá témata, např. +more o skotském básníku Robertu Burnsovi, spisovatelce George Eliotové, svatém Bernardovi, osmnáctém století nebo náboženském cítění v historii.

Psal i pod pseudonymy Abraham Kobliha a J. V. Prachatický.

Samostatně vydal mj. jazykové příručky: * Mluvnice jazyka ruského (1876) * Anglicky snadno a rychle (1895) * Kapesní slovník česko-anglický pro školu, písárnu a dům (1907) * Čech v Anglii i Americe (1913), konverzační příručka

Eseje a jiné originální práce: * Mezi puritány : z upomínek na Skotsko (1882) * Anglicko-ruský humor pro české zasmání (1884) * Zlomky a stromky ; Enthusiasm lidskosti (1894, veřejná přednáška) * Albion hrdý a lidský (1896)

K jeho satirickým pamfletům patří: * Kokrhy / básnická drchanka Abrahama Koblihy (1891). V básních projevuje rázný vtip a zdravý rozum. +more Kritizuje konzervativní stranu, hrabivost a jiné nešvary, prosazuje poctivou práci a pokrok vědy. Staví se proti napodobování Victora Huga v novodobém básnictví. Proti dobovému realismu a naturalismu žádá návrat k starší romanticko-vlastenecké poezii, která je podle něj národně-výchovný prostředek, nikoli hodnota sama o sobě. Podle Bohuslava Čermáka se Váňa stal následovníkem Karla Havlíčka a J. J. Kolára, jejichž odvaze se vyrovnal, byť s některými jeho závěry (zejména o smyslu literatury) nesouhlasil. * Mé Krákory : Na oslavu dvouletého básnického jubiela Abrahama Koblihy (1893) * Pláč spravedlnosti české : odpověď Řiditelství "Svatoboru" (Jirásek, Sládek, Vrchlický aj. ) a Čtvrté třídě České akademie nauk (Vrchlický, Sládek, Jirásek aj. ) (1896) * Kokrhy a krákory : Ohlas nejmladšího básnického pokolení (1896, 1897). Na úvod cituje dopis od Jaroslava Vrchlického, v němž tento básník jménem České akademie oznamuje, že už nebude reagovat na žádná Váňova podání. Zbytek knihy obsahuje množství epigramů, někdy doplněných mottem nebo poznámkami pod čarou, v nichž Váňa kritizuje nejrůznější „nepravosti“ v české kultuře.

Přeložil mj. : * John Stuart Mill: O individualitě (1880) * John Stuart Blackie: Sebevychování : poučení na dráhu života mladým mužům a studujícím (1881, 1897) * Alexander Neilson Cumming: Důležitost politické ekonomie pro pokolení lidské (1882) * John Caird: Náboženství ve všedním životě (1882) * Charles Dickens: Dombey a syn (1883) * Henry Thomas Buckle: Dějiny vzdělanosti v Anglii (1886) * Jonathan Swift: Gullivera cestování do mnohých a vzdálených končin světa (1895) * John Lubbock: Radosti života (1897) * John Barrow: Car Petr Veliký (1902) * Lewis Carroll: Malé Elišky země divů a příhod (Alice's Adventures in Wonderland, 1902) * Světem : sborník pro rozhledy v literatuře, vědě, politice a pedagogice v Evropě vůbec, v zemích slovanských zvláště (sbírka přeložených prací různých autorů, vycházela v několika dílech v 80. +more a 90. letech).

Ukázky epigramů

Co je epigrámek?

(Odpověď Ignátu Hermanovi na jeho neslušnou poznámku: Snad nemyslíte, že jsou vaše epigramy umění.)

Ty chceš vědět, co je epigrámek? Je to malý na koření vonné krámek. Co vyčichlé je, toho nevšímá si epigram, tam Ignát Herman rozkládá svůj vyjedený krám.

Co je píseň?+)

(Věnováno básníkům a básnířkám do 20 let.)

Píseň to je chlívek z prkýnek neb dřívek, v němž, je-li vlhko, bývá plíseň, a je-li mnoho čunčátek, také velká tíseň Píseň, to je bidýlko pro poetické trdýlko, pro kdákající slepice. Píseň, to je lojovka, již oblétají poetické jepice.

Píseň, to jsou moldánky, jež se v smutku natahují. Píseň, to jsou opánky, jež se k skočné připevňují.

Píseň to je postýlka (kde pak je má ocilka, bych z ní rým nějaký vykřes - už je hluchý jako netřeš), na níž heká, umírá, na svět celý skomírá, kdo je bukem zdráv, a plačtivě i s sytým břichem smrti natahuje háv, což jindy bylo hřích, teď nesmrtelným, slavným hříchem.

Píseň, toť lásky kandidátek, kandidátů s mandátem, nejčastěji bez mandátu od rozmilých rodičů, všech radostí „portičů" zamilované rejdiště, padlých i nepadlých studentů na Pekasa bičiště.

Vyvoláno Sládkovými „Písněmi" ve „Zlaté Praze" v květnu 1891. *) Jako na mlynáři mouka, tak i na mně uvázl prášek z mého řečiučitelského povolání. +more „Portiť" znamená v ruštině kazit; portič = kazitel.

Vrchlického poesie+)

K večeru jsem dámu potkal všechno na ni vlálo, roucha na ní byla hojnost, těla bylo málo - když se půlkrám s nickou pojí, estetický cit se neukojí, proti smíchu neustojí. Zdaž to za to stálo. +more Mohla sama doma sedět, na procházku poslat gardrobu; počkám nejvhodnější na dobu, bych jí to moh napovědět. *).

* ) Po napsáni těchto veršů přečetl jsem si z Vrchlického (Motýli všech barev, Píseň str. 35. Zhřešil jsem a polichotil, to není roucho, to jsou hadry).

Jen milovat, jen milovat dnes, včera, v noci, z jitra, jest láska opál, který plát Ti bude pro vždy z nitra. Jen milovat, jen milovat a při tom býti sami a láska stopí, vodopád, Tě svými kaskádami.

Člověk neví, má-li se propadnout hanbou nebo hněvem nad takovými verši. - Ach, korumpovaná literaturo, ubohá politická budoucnosti. +more Uvedené verše mají jen v sociálním ohledu potěšlivou stránku. Podle pana Vrchlického mohu milovat včera, jíst a pít včera, platit dluhy včera atd. Proč tak naše intelligence bezohledně zachází s lidem, v němž je mnoho příslušníků s dělným a střízlivým mozkem, a jen malé procento kreténů, a to počítajících se ke crému. (I tyto verše jsou ukradené. ).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Čeští lingvisté Kategorie:Čeští satirici Kategorie:Čeští spisovatelé Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Čeští překladatelé z angličtiny Kategorie:Čeští překladatelé z ruštiny Kategorie:Autoři českojazyčných slovníků Kategorie:Autoři ruskojazyčných slovníků Kategorie:Autoři anglickojazyčných slovníků Kategorie:Umělci z Prahy Kategorie:Osobnosti Církve bratrské Kategorie:Narození 1848 Kategorie:Narození 1. +more března Kategorie:Narození v okrese Prachatice Kategorie:Těšovice (okres Prachatice) Kategorie:Úmrtí 1915 Kategorie:Úmrtí 17. května Kategorie:Úmrtí v Praze 2 Kategorie:Zemřelí na kardiovaskulární onemocnění Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Olšanech.