Javotte, Popelka bostonská
Author
Albert FloresJavotte, Popelka bostonská (nebo jen Popelka bostonská či Javotte čili Popelka, v anglickém originále , ve francouzské verzi ) je opéra comique o třech dějstvích francouzského skladatele Émila Jonase na libreto anglického karikaturisty a libretisty Alfreda Thompsona jako variace na známou pohádku o Popelce. Měla premiéru 23. září 1871 v londýnském divadle Gaiety Theatre.
Vznik a charakteristika
Skladatel Émile Jonas, fotografie Étienna Carjata V roce 1870 a v letech bezprostředně následujících mnoho osobností francouzského zábavného divadla opustilo kvůli válce a komuně Paříž a hledala uplatnění v blízkém zahraničí, v Bruselu a zejména v Londýně, kde byl živý divadelní ruch, i když vkus obecenstva se poněkud lišil. +more Takto uvedli některé premiéry svých děl mimo Paříž i nejvýznamnější osobnosti soudobé operety, totiž Jacques Offenbach, Hervé a Charles Lecocq, ale i méně významné osobnosti.
Jednou z nich byl skladatel Émile Jonas (1827-1905). Ten už byl v Londýně poměrně znám: roku 1866 byla v Covent Garden uvedena jeho opereta Avant la noce (Terrible Hymen, Před svatbou), roku 1868 v Gaiety Theatre Les Deux Arlequins (The Two Harlequins, Dva harlekýni) a v červnu 1871 i jeho nejslavnější opereta Kachna s třemi zobáky (Le Canard à trois becs, v angličtině jen Le Canard). +more Na základě těchto úspěchů byl požádán o hudbu k tříaktové burlesce na téma pohádky o Popelce, pod názvem Popelka mladší (Cinderella, the Younger). Ta vznikla rychle a Gaiety Theatre ji mohlo uvést již na počátku podzimní sezóny téhož roku.
Interiér Gaiety Theatre v Londýně, rytina z roku 1868 Libreto k této adaptaci známého námětu napsal anglický libretista, novinář a karikaturista Alfred Thompson (1831-1895). +more Thompson byl jako karikaturista známý už od poloviny 50. let 19. století, libreta pro anglické hudebně-zábavní divadlo - jemuž dominoval žánr burlesky nebo extravaganzy - však začal psát až koncem 60. let a spolupracoval v té době především s Gaiety Theatre. Na Štědrý večer 1870 uvedlo toto divadlo velmi populární extravaganzu Aladdin II, or an Old Lamp in a New Light s Thompsonovým textem a originální hudbou Hervého a právě na základě jejího úspěchu mu zadal ředitel divadla John Hollingshead novou burlesku opět na originální francouzskou hudbu, a to od Émila Jonase.
Divadelní kritika ji přijala příznivě, i když podle anglické praxe hudbě přisuzovala větší důležitost textu a provedení než hudbě. „Burleska pana Thompsona je, na burlesku, velmi dobrý kus. +more Rádi bychom viděli akci trochu urychlenou, a až se herci s úlohami lépe seznámí, můžeme očekávat rozvoj improvizace, která by věci dodala života. Jevištní uspořádání pana Alfreda Thompsona bylo jako vždy pitoreskní a vkusné a hudba, od pana E. Jonase, byla jako obvykle dobře vybrána. Ani jednomu nelze něco vyčítat, snad jen že v obecném charakteru jednotlivých hudebních čísel by bylo vítáno více rozmanitosti. “ Premiéře byl přítomen i princ waleský. Největší dojem na londýnské obecenstvo učinila představitelka titulní úlohy Julia Mathewsová (1842-1876), kterou deník The Times označil v této souvislosti za „anglickou Schneiderovou“. Francouzský tisk referoval o velkém úspěchu a „jednomyslné chvále anglického tisku“, Popelka mladší se však hrála jen 24krát, což za triumf nebylo možné považovat.
Alfred Thompson napsal později na námět pohádky o Popelce i „extravaganzu“ The Crystal Slipper (Skleněný střevíček, premiéra roku 1888 v Star Theatre v New Yorku), ta však měla děj pohádce mnohem příměji odpovídající a nevyužívala Jonasovu hudbu.
Inscenační historie
Francouzská premiéra
Delphine Ugaldová, první představitelka prince Edwarda ve francouzské verzi Javotty Spíše než původní anglická verze se prosadila následující francouzská. +more Libreto pod novým názvem Javotte (Cinderella zůstalo jako podtitul) přeložili do francouzštiny a upravili osvědčení operetní libretisté Charles Nuitter a Étienne Tréfeu. Uvedlo ji divadlo vedené galeristou a impresáriem Louisem Martinetem, který v budově dosavadního Théâtre de l'Athénée otevřel nové divadlo, jež mělo být věnováno opeře, pod názvem Théâtre-Lyrique poté, co původní divadlo tohoto jména vyhořelo 25. května 1871 za Pařížské komuny. Martinet měl v úmyslu uvést Javottu co nejdříve po londýnské premiéře (ohlašována byla již v srpnu 1871), narazil však na spory s autorskoprávní organizací Société des Auteurs et Compositeurs Dramatiques (k jejich vyřešení přispěl Émile Jonas, který byl funkcionářem SACD) a poté na změnu obsazení hlavní role, kterou převzala zpěvačka Delphine Ugaldová (1828-1910). To vyvolalo odpor Nuittera a Tréfeua, kteří se od díla veřejně distancovali, a také obavy o přijetí obecenstvem: Ugaldová již byla za zenitem svých schopností (Javotte se stala ostatně její poslední rolí) a v očích některých se kompromitovala činností v době Pařížské komuny. Tyto obavy se ukázaly neopodstatněné, obecenstvo přijalo Ugaldovou příznivě a dílo samotné přímo nadšeně. Premiéra se konala v Théâtre-Lyrique dne 22. prosince 1871.
Louis Martiner, ředitel Théâtre-Lyrique U kritiky byl ohlas o poznání chladnější než u publika; někteří recenzenti vyčítali instituci navazující na předválečné Théâtre-Lyrique, že se věnuje operetnímu žánru. +more Gustave Bertrand v hudebním týdeníku Le Ménéstrel psal: „Znali jsme pana Émila Jonase jako pečlivějšího skladatele, než je zde: inspirace je prostá a rychlá a strhává s sebou směsici pěkné řady reminiscencí (prošel jí úryvek Chopinova smutečního pochodu, ostatně velmi veselý). Dala by se citovat řada povedených stránek, jako třeba duettino Edwarda a Javotty a přípitek v posledním dějství; ale převládajícím dojmem je, že jde o pouhou operetu, a ani ne z první ruky. “ Henri Lavoix ml. v Revue et Gazette musicale de Paris vyjadřoval rezervovaný podiv nad úspěchem kusu v Anglii: „Na dosti lehké plátno autoři vyšili velké množství - řekněme - lokálních žertů, které musely být zábavnější pro Angličany než pro nás. […] Nedokážeme dobře posoudit, co může být v těchto legráckách komického. Buď jak buď, libreto není únavné a hudbě nepřekáží, když už jejímu vzletu příliš nepomáhá. “ Podle něj Jonas zde, jako ve svých předchozích dílech, podává důkaz o tom, že je „umělcem vyššího řádu“. „I když se ne vždy vyhýbá s dostatečnou péčí upadnutí do hudební obyčejnosti, má jednu obrovskou přednost: je scénický […] Jakmile postaví dvě postavy před publikum, ať je melodie, kterou je obdaří, jakákoli - banální či půvabná, elegantní nebo výraznějšího rytmu - tyto postavy ožijí, rozhýbou se, jsou na jevišti. “ Pro tuto divadelnost „mu snadno a velkodušně odpustíme, když si občas dostatečně neohlídá svou paměť při výběru svých melodických tahů. “ Na rozdíl od Bertranda řadil Lavoix Javottu bez pochyb do žánru opéra comique. Émile Abraham v novinách Le Petit journal vyzdvihuje Jonasův smysl pro divadelnost, charakterizuje jeho hudbu jako „veselou, ale ne komickou“ a přisuzuje mu „styl, jasnost a ušlechtilost“. Johannes Weber v deníku Le Temps neměl pro libreto příznivých slov („měšťácká, banální, groteskní bajka“) a hudbě vyčítal zejména přílišnou tanečnost: „Je to pořád stejná nebo skoro stejná taneční melodie […] pořád jen valčíky, polky, rejdováky, čtverylky […] Když je člověk spokojený, tančí; je-li rozzloben, tančí rychleji; chce-li být něžný, tančí jemně; má-li srdcebol, tančí v moll; tančit znamená žít; i když se tančí na sopce, alespoň se bavíme tancem. “ Také ji považoval za zcela neoriginální: „Pan Jonas […] našel ve svých kapsách hromadu věcí zleva i zprava, aniž by o nich věděl. Zapřísahá se slavnostně, že to neučinil záměrně, a my ho velkomyslně bereme za slovo; ale on si bude myslet, že co si mohl vzít, si může i nechat. “ I skladatel Victorin Joncières v La France chorale psal: „Žalostné libreto Javotty inspirovalo pana Jonase jen prostředně. Jeho partitura je jasná, melodická a dobře rytmizovaná; jenže úplně postrádá původnost. Pozdravili jsme cestou motivy z Velkovévodkyně, z Kdybych byl králem, z Tlachalů, z Dona Pasquala atd. atd. “ Jen částečně bral proti těmto výčitkám Jonase v ochranu Émile Mugnot de Lyden v časopise L'Orchestre, který shledával podobnost s jinými díly spíše ve skladatelových stavebních prostředcích než přímo v jeho motivech a ostatně předvídal dílu dlouhý jevištní život.
Konečně prestižní Clémentův a Laroussův slovník opery o Javottě píše: „Hudba je nejen dobře udělána, ale i stále zajímavá pro uši hudebníků; myšlenky jsou předkládány elegantně, instrumentace je výtečná. Tomu všemu však chybí původnost a výraz. +more Skladatel učinil příliš ústupků tomuto zhrubělému obecenstvu, které postrádá jakýkoli smysl pro umění a které lze zaujmout jen rytmem valčíku, polky nebo kvapíku. “.
Střední Evropa
Fritzi Blum, první Javotte ve Vídni, rytina Karla Klíče z roku 1872 Pro kariéru Javotty ve střední Evropě měla rozhodující význam Vídeň. +more Tamější obecenstvo již znalo některé Jonasovy jednoaktové operety z hostování Bouffes-Parisiens a 18. listopadu 1871 byla navíc ve Strampferově divadle (Strampfer-Theater) poprvé úspěšně uvedena Kachna s třemi zobáky. Právě o rok později, 8. listopadu 1872, zde byla uvedena Jonasova opereta pod názvem Javotte, das neue Aschenbrödl (Javotte, nová Popelka); libreto bylo mírně přizpůsobeno místnímu publiku, například dějiště bylo přeloženo z fiktivního Pumpernickelu do reálného anglického Bostonu a postavy obou zlodějů Toma a Nicka byly zvýrazněny a přizpůsobeny humoru vídeňského lidového divadla. Émile Jonas přijel do Vídně dohlížet na poslední zkoušky a vůbec na zdar inscenace; byl přítomen premiéře a po každém aktu několikrát vyvoláván.
Louis Martinius hrál v první vídeňské inscenaci Javotty ponocného Brocka Podle zpráv tisku našel Friedrich Strampfer v Javottě pro své divadlo „magnet“. +more Dopisovatel Brünner Zeitung konstatoval, že děj je „maloměšťácký“, Jonasova hudba však „o to dráždivější, melodie jsou lehké, hravé, živě proudí, uchytí se mimoděk v uchu. Do hlubin hudby se nespouští, poletuje jen jako vlaštovka při povrchu; ale i tam je krmení dost, to vědí všechny vlaštovky. “ Korespondent Berliner Musikzeitung psal: „Hudba, která je od ve Vídni dosti zdomácnělého pařížského skladatele Émila Jonase, je půvabná, plynulá a celkově neškodná stejně jako libreto. Nějaké honění se za originalitou nelze panu Jonasovi v žádném případě vyčítat. “ Úspěch u publika přičítal klace. Příznivější názor měly vídeňské Blätter für Musik, Theater und Kunst: „Hudba lehce padne do ucha, obsahuje řadu svěžích a líbivých melodií a živých tanečních rytmů převážně originálního střihu. Ze všeho, včetně z pikantní orchestrace, čiší humor, se kterým umí pan Jonas zacházet stejně jako s grácií připomínající Offenbacha. “.
Vídeňský úspěch byl pro Émila Jonase významný, právě ve Vídni měla premiéru i dvě jeho následující větší díla, operety Zlatý drdol (Goldchignon) a Japonka (Die Japaneserin). Vídeňský skladatel Eduard Strauß vydal čtverylku na témata z Jonasovy Javotty.
Vídeňská verze Javotty se rychle rozšířila po habsburské monarchii; ještě roku 1872 se hrála ve Štýrském Hradci, roku 1874 v Innsbrucku, roku 1875 v Lublani aj. Strampfer Javottu uvedl rovněž o deset let později, roku 1882 v divadle Carltheater. +more Premiéra se konala 16. září a zářili v ní Jenny Stubelová jako v titulní roli a Karl Drucker a Felix Schweighofer v roli zlodějíčků.
26. září 1873 měla premiéru i v berlínském divadle Friedrich-Wilhelmstädtisches Theater, zpívali Albertine (Hubatschek-)Stauberová jako Javotte, Helene Menhardtová jako princ a pánové Adolfi a Schulz jako zlodějové. +more Úspěch nebyl velký, kritik Ferdinand Gumpert si stěžoval na text („Historka o Popelce již byla zpracována v tolika podobách - jako opera i jako parodická fraška - ale tak nezajímavou, jako je Thompsonova, neznáme. “) i na hudbu („Hudba pana Jonase zní docela příjemně a plynule, ale chybí ji přesto jakákoli osobitost, než aby mohla dojmout více než povrchně. “) a i publikum prý bylo poměrně chladné.
Nemalou popularitu si Javotte získala i v maďarské verzi Javotte, az újkori hamupipőke, v překladu patrně Antala Kaczalinszkého. Měla premiéru v divadle Fővárosi Nyári Színkör (později Budai színház) v Budíně dne 23. +more srpna 1873 (opět roku 1885), hrála se později například v Debrecíně (20. října 1877) a v Pešti (Várszínház 16. prosince 1884).
České země
Betty Hanušová, první česká představitelka prince Edwarda v Javottě, Popelce bostonské Do českých zemí uvedlo Javottu ve vídeňské (Hoppově) verzi české Prozatímní divadlo v Praze. +more Uváděna byla jako „komická opera“ nebo „komická zpěvohra“ v překladu Emanuela Züngela pod názvem Javotte, Popelka bostonská. První představení se podle tisku opozdilo z toho důvodu, že představitelka hlavní role, operní pěvkyně Ema Sáková, nechtěla vystupovat v méně prestižní Aréně na hradbách, kam byla Javotta původně určena pro zahájení letní sezóny roku, a premiéra se tak nakonec konala 11. května 1873 v důstojnějším Novoměstském divadle, i když další představení se již do arény přesunula. Českou premiéru Javotty, Popelky bostonské dirigoval Adolf Čech, režíroval František Karel Kolár, balet uspořádala Marie Hentzová a kostýmy navrhl František Sák. Vedle Sákové v titulní roli stvořili populární dvojici zlodějíčků Toma a Nicka Adolf Krössing a Jindřich Mošna. Díky uvedení Javotty se stal Émile Jonas prvním představitelem francouzské operety po Jacquesi Offenbachovi, který našel cestu na české jeviště.
Eleonora (Eliška) Pešková hrála Javottu v 70. +more letech 19. století v kočovné společnosti Elišky Zöllerové V letech 1873 až 1877 dosáhla tato opereta v Prozatímním divadle slušného počtu 21 představení. Pražský denník si chválil to, co obecenstvo zejména přitahovalo: „V kusu tom jsou pěkné průvody a baletní tance a to vždy v nových, skvostných úpravách, tak že kus tento oku lahodí. “ Podle recenzenta Národních listů se Javotte „potkala jako málo který nový kus v poslední době z ciziny na prkna naše uvedený, s úspěchem neobyčejně skvělým. Četné obecenstvo bylo úplně uspokojeno rozkošnou touto novinkou, jejíž text jest zcela ve shodě s lahodnou hudbou. Provedení bylo v celku i jednotlivostech výborné. Úprava byla vynikající této práci přiměřená; ředitelstvo učinilo vše, čeho bylo skvělému vypravení potřebí. “.
Do svého repertoáru zařadila Javottu (či jen Popelku bostonskou) ještě v 70. letech 19. +more století i kočovná společnost Elišky Zöllnerové, která s ní seznámila diváky v řadě českých měst; titulní úlohu u ní zpívala Eliška Pešková a v repertoáru společnosti se Javotte zmiňuje ještě roku 1894. Později Javottu hrála též společnost Pavla Švandy ze Semčic, která ji uvedla poprvé 10. ledna 1882 ve svém plzeňském působišti a 21. ledna 1882 ve svém divadle na Smíchově. 7. dubna 1912 Javottu premiérovalo Pištěkovo Lidové divadlo na Královských Vinohradech (vedené tehdy vdovou po Pištěkovi Marií), titulní roli zpívala pěvkyně Marie Křečková(-Skřivanová). Jednalo se zřejmě o poslední inscenaci Javotty v českých zemích.
V německé podobě ji hrálo poprvé zřejmě Německé divadlo v Plzni 21. října 1873. +more Počátkem roku 1874 ji kočovná Denemyho divadelní společnost představila mj. v Teplicích, Děčíně a Litoměřicích. Titulní úlohu u ní zpívala Elisabeth Denemy-Seyfferthová, matka slavného pěvce Richarda Taubera. 14. listopadu 1874 ji hrálo poprvé i německé pražské divadlo (v budově Stavovského divadla); titulní roli zpívala Minna Schenk-Ullmeyerová, prince Edwarda Marie Kayserová. Roku 1875 se Javotte hrála v Olomouci a Opavě, 21. prosince 1875 měla premiéru v Liberci, 3. září 1876 měla premiéru v Městském (prozatímním) divadle v Brně. Prosadila se však zčásti i mezi ochotníky: ke 29. dubnu 1876 je například zaznamenáno amatérské provedení v Kroměříži a roku 1885 ji tamtéž hráli žáci hudební školy císaře Františka Josefa (obojí v němčině), roku 1882 ji nastudovali česky ochotníci v Třebíči.
Javotte byla jediná Jonasova opera hraná v češtině. O málo později tisk zpravoval i o úmyslu Prozatímního divadla uvést jeho operetu Zlatý drdol, ale ta byla nakonec v Česku uvedena jen v německé verzi, stejně jako Jonasova nejslavnější opereta Kachna s třemi zobáky.
Osoby a první obsazení
osoba | hlasový obor | londýnská premiéra (23. 9. +more 1871) | pařížská premiéra (22. 12. 1871) | vídeňská premiéra (8. 11. 1872) | česká premiéra (11. 5. 1873) |
---|---|---|---|---|---|
Velkovévoda Max (princ Édouard/Edward/Edvard) | alt nebo mezzosoprán (kalhotková role) | Mlle Clary (vl. jm. Jeanne-Marie-Madeleine-Poirel) | Delphine Ugalde | Eugenie Mick | Betty (Fibichová-)Hanušová |
Javotte | soprán (dugazon) | Julia Mathews | Mathilde-Julie Douau | Fritzi Blum (vl. jm. Friederike Schweighofer) | Ema (Meislerová-)Sáková |
Bellezza (Isabelle, Isabella), její sestra | soprán | Constance Lochy | Rosa Formi | Minna Eckert-Storch | Helena (Schieblová-)Vávrová |
Pamela (Paméla, Pamella), její sestra | mezzosoprán | Annie Tremaine | Gisèle Morosini | Minna Walter | Terezie Seifertová |
Dodgerowski (Tom), lupič pod jménem hrabě Ajax | tenor buffo (trial) | J. D. Stoyle | Marius Audran | Alexander Girardi | Adolf Krössing |
Prigowitz (Nick, Nik), lupič pod jménem baron Maravedis | baryton nebo bas buffo | J. G. Taylor | Aujac | Ferdinand Lebrecht | Jindřich Mošna |
Komoří a šerif (rytíř Plumpudding) | bas buffo | John Maclean | Peters | Felix Schweighofer | Josef Frankovský |
Peter (Brock, Brok), ponocný | baryton nebo bas | John Furneaux Cook | Solon | Louis Martinius | Ferdinand Koubek |
Dva nosiči talavašky (tenor a bas); páni a dámy z komonstva princova, městský lid obojího pohlaví, stráže, tanečníci, maškary, sluhové | Dva nosiči talavašky (tenor a bas); páni a dámy z komonstva princova, městský lid obojího pohlaví, stráže, tanečníci, maškary, sluhové | Dva nosiči talavašky (tenor a bas); páni a dámy z komonstva princova, městský lid obojího pohlaví, stráže, tanečníci, maškary, sluhové | Dva nosiči talavašky (tenor a bas); páni a dámy z komonstva princova, městský lid obojího pohlaví, stráže, tanečníci, maškary, sluhové | Dva nosiči talavašky (tenor a bas); páni a dámy z komonstva princova, městský lid obojího pohlaví, stráže, tanečníci, maškary, sluhové | Dva nosiči talavašky (tenor a bas); páni a dámy z komonstva princova, městský lid obojího pohlaví, stráže, tanečníci, maškary, sluhové |
Děj opery
(konečná verze z roku 1876)
1. dějství
(Náměstí ve městě Pumpernickelu ve staré Anglii, s domem tří sester) Julia Matthewsová, první Javotte, fotografie z roku 1875 (Předehra) Starý ponocný Brock vytrubuje deset hodin večer (č. +more 1 píseň ponocného Il est dix heures). Pochvaluje si, že v jeho městě díky němu nejsou žádní zloději, a hovoří o obyvatelkách domu: krásné a milé Javottě a jejích dvou namyšlených sestrách. Javotte právě vychází; u místního prince se konal ples, na který šly i její sestry, a ona jim musí přinést kabáty na cestu zpátky. V rozhovoru s Brockem si stěžuje, že musí sestrám sloužit do noci a ráno se zase budit při kuropění, zatímco ony se do oběda válejí v posteli (č. 2 Javottin kuplet o kohoutovi Je me lève avec l'alouette - It Isn't Much Sleep That I Get). Ale tentokrát jde k paláci s nadějí, že se setká s tanečním mistrem, který na ni již nějakou dobu mává z terasy zámku… Brocka mezitím zve, aby se v jejich domě ohřál a posilnil. Brock zachází.
Z úkrytů se vynoří dva všemi mastmi mazaní zloději, Tom a Nick. Nejprve se musí znovu schovat před procházejícími nočními strážemi (č. +more 3 sbor dvou patrol Allons, marchons - zpívaný dívčím sborem v převleku), pak se ale zdraví jako staří známí. V přestrojení za šlechtice se na plese seznámili s Javottinými sestrami a přišli k jejich domu, v němž očekávají bohatou kořist (č. 4 duet Toma a Nicka Je suis resté timide). Najdou žebřík a vylezou na balkon. V tu chvíli se však vrátí Javotte a její sestry - Isabella a Paméla - v nosítkách. Sestry odmítají zaplatit nosičům a Javotte rozhořčené posluhovače musí uchlácholit slibem výplaty zítra, zatímco její sestry si prodlužují ples tancem na ulici - a zloději vše s pobavením pozorují (č. 5 septet Chut. Pas un mot. … Il est heure indue … Quel plaisir et quelle fête. ).
Sestry zajdou a zloději na balkoně se dohadují, co dělat, když je překvapí příchod prince Edwarda. Ten se dvoří Javottě v podobě prostého učitele tance a přišel jí zazpívat dostaveníčko. +more Domnívá se, že Tom a Nick jsou jeho soky, a ti hned vysvětlují, že oni chtějí zpívat serenádu Javottiným sestrám. Všichni tři tedy zpívají píseň s příhodným názvem „Amor zlodějíček“ (č. 6 serenáda Beauté dont je raffole).
Isabella a Paméla s radostí naslouchají, ale nevyspalá Javotte toho má dost a volá patrolu proti rušitelům nočního klidu, ba zlodějům. Nick a Tom jsou v mžiku pryč (č. +more 6 bis odchod zlodějů Ouvre donc à l'amour. ). Edward se dává Javottě poznat jako její milý, ale ta mu vyčítá hloupý nápad. Navíc se do boje proti zločinu pouští namol opilý Brock. V nastalém zmatku Edward Brocka přemůže a uprchne, načež přispěchavší patrola zatkne za podezření z loupeže - ponocného (č. 7 finále - tercet a sbor patroly Au voleur. à l'aide. ).
2. dějství
Titulní strana klavírního výtahu Javotty, Popelky bostonské (Místnost v domě tří sester, následujícího dne) (č. +more 8 mezihra) Po Javottě její sestry stále chtějí nějakou pomoc se svou ranní toaletou a ona už neví, kam se vrtnout. Do toho přijdou dva cukráři nabízet své zboží - jsou to opět převlečení Tom a Nick, kteří ukradli zboží, aby se dostali do domu (č. 9 duet cukrářů Plum-puddings. gâteaux de Savoie. ). Přitom Javottě zanechají dopis, který včera uzmuli z princova měšce. Pak se Javottě nabídnou, že za ni připraví jídlo, a zmizí v kuchyni. Javotte si čte Edwardův dopis, v němž ji pisatel vyzývá, aby mu dnes dala znamení zpěvem (č. 10 árie o dopisu Une lettre. ).
Přijde princův komoří a šerif v jedné osobě a přivádí Brocka. Před všemi sestrami Brockovi dosvědčí, že jeho jméno bylo z podezření ze zločinu očištěno. +more Pak si dámám stěžuje, jak obtížné a delikátní je skloubit funkce komořího a šerifa (č. 11 píseň komořího-šerifa s ansámblem Comme shérif je suis austère). Chce sestrám předat pozvánky na dnešní bál, ale ztratil je a musí pro nové.
Isabella a Paméla nyní chtějí po Javottě, aby je učesala, a nemohou se dohodnout na tom, u které má začít. Javotte neví, co si počít, ale Tom a Nick se vrátí v šlechtických úborech a nabídnou se Javottě, že sestry učešou za ní. +more Teprve když se jim zapletou do vlasů, všimnou si sestry, kdo je češe, ale svým nešikovným, zato urozeným kadeřníkům odpustí (č. 12 kvintet o toaletě Javotte, Javotte. … Si l'on allait ainsi nous surprendre … L'amour du beau, chez nous inné). Tom a Nick se domluví s Isabellou a Pamélou na dnešní ples a sestry se s nimi rozloučí. Pak si Tom a Nick všimnou prince postávajícího pod oknem a fistulí zazpívají Javottin signál. A protože mezitím uloupili, co chtěli, utečou….
Albertine Stauberová, první Javotte v Berlíně Edward přichází nahoru a setkává se s Javottou. +more Ta sice neví o tom, že by dala signál (a Edward zase neví, jak přišla k dopisu, který se ani neodvážil odeslat), ale i tak je návštěvou svého tanečního mistra potěšena. Ten ji zve na dnešní bál, a když slyší, že Javotte neumí dvorské tance, naučí ji jeden z nejsmyslnějších (č. 13 duet o taneční hodině Quelle est la danse, ma belle … Viens près de moi). Navíc jí daruje na důkaz lásky prsten, který prý obdržel od prince za věrnou službu.
Ozve se však zvuk vojenského oddílu, který dorazil do ulice, a Edward prchne oknem, přičemž spadne na jednoho pěšáka. Komoří-šerif totiž zjistil, že se v městě množí krádeže, a proto chce prohledat celé město a začít právě v tomto domě (č. +more 14 árie šerifa se sborem Le magistrat vient procéder). Přivolají Javottu, která se před „taneční hodinou“ nezvykle převlékla do sestřiných šatů a navíc se honosí nádherným prstenem, jehož původ není ochotna vysvětlit (aby nekompromitovala svého tanečního mistra). Javotte je tedy zatčena a odvlečena jako zlodějka (č. 15 finále Je les ai laissés là. … Tiens. tiens. tu n'es pas franche. … Cette bague m'est chère).
3. dějství
(Zahrady princova paláce) Koná se maškarní ples a pánové a dámy se procházejí (č. 16 sbor masek Quelle fête. +more). Přítomni jsou i Brock jako příležitostný majordomus a Nick a Tom v přestrojení za pána a sluhu (po hodině se mají podle dohody v převleku vystřídat). Princ zdraví hosty a zdvihá přípitek (č. 17 projev a přípitek Mes amis, liberté complète … Aux caresses amoureuses a č. 18 odchod sboru - orchestrální). Komoří-šerif je momentálně zvlášť rozpolcen mezi svými povinnostmi: stíháním zločinu a organizováním plesu. Edward se od něj dozvídá o zatčení Javotty a dává ji osvobodit; jeho páže jí dokonce přinese plesové šaty.
A Javotte už přichází v doprovodu věrného Brocka. Edward jí jde vstříc a Javotte mu vrací prsten - je příliš nápadný, vzbuzuje jen podezření a nepotřebuje ho. +more Ať jí dá Edward jako důkaz lásky něco vhodnějšího, stačí květ růže (č. 19 romance o prstenu - L'amour qui nous engage - Take Back the Ring You Gave Me).
Isabella a Paméla zatím marně hledají své kavalíry (č. 20 duet sester Ah. +more ma chère). Najdou jen Nicka, protože Tom je dosud v oděvu sluhy, ale nastává čas výměny kostýmů. Při předávání Toma a Nicka překvapí komoří-šerif, který kontroluje jejich pozvánky. Protože je Tom a Nick ukradli dvěma šerifům ze sousedství, vítá je komoří-šerif jako kolegy a všichni tři si připíjejí na boj proti zločinu (č. 21 přípitkový tercet À notre heureuse rencontre a č. 21 bis odchod Toma a Nicka - orchestrální).
Edward a Javotte se potkávají (č. 22 scénická hudba) a Brock ohlašuje začátek plesu (č. +more 23 sbor s baletem). Tu přibíhá komoří-šerif: hrůza, hostům se na místě ztrácejí cennosti. Všichni musí být prohledání. On sám jde příkladem a nechává se prohledat svými dvěma kolegy… kteří v jeho kapsách nacházejí Pamélin náhrdelník, Isabellin náramek, Brockovy hodinky a další. Všichni se mu smějí (č. 25 ansámbl a sbor C'est scandaleux. … Shérif, imiter ceux qui volent). A když komoří ještě urazí Javottu, princ ho zbavuje obou úřadů, odhaluje Javottě konečně svou pravou totožnost a Toma a Nicka - za jejich pomoc při namlouvání - jmenuje novými šéfy policie. Slavnost může pokračovat (č. 26 finále Aux caresses amoureuses).
Reference
Externí odkazy
(klavírní výtah a libreto, ve francouzštině) * [url=https://gallica. bnf. +morefr/ark:/12148/bpt6k11860133/f1. item]Klavírní výtah Javotty, popelky bostonské[/url] v databázi Gallica, ve francouzštině * [url=https://books. google. be/books/about/Javotte. html. id=mqE4bJRO4XEC&redir_esc=y]Javotta, popelka bostonská[/url], libreto v databázi Knihy Google, ve francouzštině * [url=https://www. loc. gov/item/2010657498/]Javotte[/url], libreto v Knihovně Kongresu, v němčině * [url=https://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:968be7a0-1f52-11e7-a77b-001018b5eb5c](Javotta) Popelka bostonská[/url], libreto v češtině.
Kategorie:Opery a operety Émila Jonase Kategorie:Opéra-comique Kategorie:Opery v angličtině Kategorie:Opery z roku 1871 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Londýně