Karl Tersztyánszky von Nádas

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

ústředním hřbitově ve Vídni Karl Tersztyánszky von Nádas (28. října 1854 Szakolcz, Uhersko - 7. března 1921 Vídeň, Rakousko) byl generálplukovník rakousko-uherské c.a k. armády.

Život

Pocházel ze starého šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Nitranské župě. Jeho otcem byl Štefan (Ištván) a matka Eleonóra, rozená Lingerová. +more Jeho vzdělání započalo soukromým vyučováním u jeho otce, v deseti letech zahájil studium na gymnáziu v Olomouci. Poté přešel na vojenské kolegium v St. Pölten a po ukončení na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako nejlepší z ročníku byl povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant) 8. dragounského pluku v Přemyšli. Později navštěvoval c. a k. Vojenskou školu ve Vídni.

1. května 1882 byl povýšen na nadporučíka (Oberleutnant) a byl přidělen ke generálnímu štábu, kde byl o čtyři roky později (1. +more srpna 1886) povýšen na kapitána (Hauptmann) první třídy. V letech 1888 až 1890 vykonával službu u 15. husarského pluku. Od roku 1891 působil jako velitel generálního štábu jízdní divize v Jarosławi. 1. listopadu 1892 byl povýšen do hodnosti majora a za další tři roky (1. května 1895) se stal podplukovníkem (Oberstleutnant). Na jaře 1896 převzal vedení důstojnické školy v Neu Zucke (dnes část Černovic) a 14. husarského pluku. Následujícího roku (1897) získal velení nad 1. husarským plukem v Ternopilu. Do hodnosti plukovníka (Oberst) byl povýšen 1. května 1898.

Další změna nastala v roce 1903, kdy získal velení nad 8. jízdní brigádou, brzy poté následovalo povýšení na generálmajora (1. +more listopadu 1904). V červenci 1907 mu bylo svěřeno velení nad 2. jízdní divizí v Preßburgu. 1. listopadu 1908 obdržel hodnost polního podmaršálka (Feldmarschalleutnant). V dubnu 1910 převzal velení nad 14. pěší divizí v Preßburgu a od září 1912 působil jako velitel IV. armádního sboru, kde nahradil polního zbrojmistra (Feldzeugmeister) Viktora Schreibera. 2. dubna 1913 získal titul v Tajné radě, v květnu se stal generálem jezdectva (General der Kavallerie) a v prosinci byl jmenován čestným majitelem (Oberstinhaber) 8. husarského pluku.

První světová válka

Po vypuknutí světové války se jeho IV. sbor stal součástí 2. +more Böhm-Ermolliho armády a byl umístěn podél řeky Sávy v Srbsku. Po ruském vyhlášení války R-U se okamžitě s IV. armádním sborem přesunul do Haliče, kde také převzal velení nad VII. armád,. ním sborem. Tam se musel zúčastnit boje proti ruské přesile o město Lemberg. Po následném ústupu se mu povedlo zabrat Užský průsmyk a město Turka. V říjnu se pak byli přesunuti na západ, bránit Slezsko. V únoru 1915 se vrátil do Haliče, kde se jako velitel skupiny sborů zúčastnil bojů v Karpatech, které měly ulevit obležené pevnosti v Přemyšli.

V květnu 1915 byl Tersztyánszky pověřen plánováním nového útoku proti Srbsku, během této doby vznikla armádní skupina Tersztyánszky, která byla začleněna do 3. armády. +more 27. září se však dostal do sporu s uherským ministerským předsedou Istvánem Tiszou, který věc přednesl před císaře Františka Josefa I. To způsobilo Tersztyánszkého odvolání z funkce, kde ho nahradil generál Kövess. 1. května 1916 byl povýšen na generálplukovníka (Generaloberst). V červnu byl jmenován velitelem 4. armády se kterou se účastnil obrany během Brusilovovy ofenzívy. O toto velení přišel opět díky sporu. Tentokrát s německým generálplukovníkem von Linsingenem a na pozici velitele 4. armády ho tak vystřídal generálplukovník Karl von Kirchbach auf Lauterbach. V březnu 1917 se ujal opět velení 3. armády, kde měl za úkol zastavit ruskou ofenzivu. Těm se však povedlo prorazit u Kaluše a Stanislau a zatlačili tak rakousko-uherské jednotky zpátky. To se stalo Tersztyánszkemu osudné a byl ve velení nahrazen generálem Křitkem.

Císař Karel I. +more Tersztyánszkemu nabídl velení nad královskou uherskou tělesnou stráží (k. u. Leibgarde), ten však odmítl. Mezi důvody uváděl osobní problémy s řadou lidí a neznalost maďarského jazyka. Nakonec získal 30. srpna velení nad jezdeckou rotou tělesné stráže (k. u. k. Leibgardereitereskadron) u vídeňského dvora. Do výslužby odešel 1. prosince 1918.

Rodina

V roce 1887 si vzal 14. dubna 1887 za manželku Oľgu Popovicsovou. Za tento sňatek zaplatil předepsanou svatební kauci 24 000 zlatých. Jejich manželství zůstalo bezdětné.