Koloman Uherský
Author
Albert FloresKoloman Uherský (maďarsky ; kolem 1070 - 3. února 1116) byl král uherský v letech 1095-1116 a král chorvatský v letech 1102-1116 z dynastie Arpádovců. Jako nástupce svého strýce Ladislava I. Svatého pokračoval v jeho politice, která vedla k dovršení konsolidace středověkého uherského státu a zásadní změně jeho mezinárodního postavení.
Dynastické problémy
Socha na Památníku tisíciletí, Budapešť Koloman byl starším synem krále +more_Uherský'>Gejzy I. Podle popisu kronikářů byl „poloslepý, hrbatý, kulhavý a koktavý“, ale zato byl jedním „z nejvzdělanějších v literárních vědách jako žádný z jiných králů té doby“, jak referuje polský kronikář zvaný Gal Anonym. Původně byl určen pro církevní dráhu a stal se biskupem ve Varadínu. Z tohoto důvodu byl vzdělaný nad obvyklou míru a zřejmě byl i značně inteligentní, díky čemuž si vysloužil přezdívku Knihomol.
Po Gejzově smrti vládl dlouhá léta jeho bratr Ladislav I. Svatý (1077-1095), který však zemřel bez mužského dědice a uvolnil tak trůn svému synovci Kolomanovi. +more Král Koloman musel téměř po celou svoji vládu odolávat spiknutím, jež proti němu osnoval jeho mladší bratr nitranský vévoda Álmoš, který zpochybňoval jeho práva na nástupnictví a odmítal se mu podřídit, přestože mu Koloman po svém nástupu na trůn nabídl významné postavení sedmihradského vévody. Álmošovy intriky znesnadňovaly konsolidaci země, o kterou usiloval jak Ladislav I. , tak i Koloman. Po šestém pokusu o spiknutí dal Koloman Álmoše a jeho nejstaršího syna roku 1113 oslepit.
Trest vynesený nad příbuznými vynesl králi nepříznivou pověst u pozdějších kronikářů, kteří vyprávějí, že Kolomanova vláda se vyznačovala „mnoha zlými činy“. Z dobového hlediska však šlo v případě spiknutí proti panovníkovi o trest zcela mírný.
Ironií osudu se po smrti Kolomanova bezdětného syna Štěpána II. +more (vládl 1116-1131) stal králem jeho bratranec, Álmošův oslepený syn Béla II. , jehož potomci vládli v Uhrách až do vymření Arpádovské dynastie.
První křížová výprava
Král Koloman přijímá vůdce křížové výpravy Godefroye z Bouillonu (iluminace z 13. +more století) Brzy po svém nástupu na trůn se musel Koloman vypořádat s lidovými křižáckými houfy, které se objevily v Uhrách roku 1096. Přicházely z Porýní a směřovaly po poutní stezce, kterou kdysi vybudoval Štěpán I. Svatý, do Svaté země. Mnozí křižáci loupili a drancovali Kolomanovy državy a zabíjeli jeho poddané. Mrtvých prý bylo na čtyři tisíce. Proto proti nim král vyslal svou armádu, a ta postupně tyto křižácké houfy rozehnala.
Počátkem října 1096 se u uherských hranic objevili francouzští křižáci, vedení Godefroyem z Bouillonu, pozdějším ochráncem Božího hrobu, které Koloman tentokrát odmítl vpustit na své území. Svůj odmítavý postoj změnil teprve tehdy, když Godefroyův bratr +more_Jeruzalémský'>Balduin přišel se svou rodinou na královský dvůr jako rukojmí, a tak zajistil Uhrám bezpečnost ze strany křižáků po dobu jejich průchodu uherskou zemí. Koloman přijal také Godefroye a nechal doprovodit jeho vojsko až k řece Sávě, na hranice sousední byzantské říše. Akce proběhla bez incidentů.
Unie s Chorvatskem
Krátce nato, roku 1097, zaútočil Koloman s uherským vojskem na Chorvatsko, kde si šlechta zvolila svým králem Petra Svačiće. Koloman ho porazil a nechal zabít. +more Na svém tažení dobyl nejen Petrovo sídelní město Knin, ale také dalmatský Biograd, staré korunovační město chorvatských králů. Během druhého tažení v roce 1102 uznala chorvatská aristokracie Kolomana za svého panovníka a přijala z jeho rukou potvrzení svých výsad. Chorvatsko bylo spojeno personální unií se zeměmi Koruny svatoštěpánské (až do roku 1918). Někteří historici se však domnívají, že se nejednalo o unii, ale o pouhou anexi.
O něco později získaly Uhry svrchovanost také nad Dalmácií a Bosnou, jež byla do té doby střídavě pod vlivem Byzance, Chorvatska a srbského knížectví Zéty. Roku 1103 sjednal sňatek své sestřenice Pirosky s dědicem byzantského trůnu a pozdějším císařem +more_Komnenos'>Janem II. Komnenem, synem císaře Alexia I. Komnena, což mu zajistilo příznivý postoj mocensky posílené Byzance vůči uherské politice v Dalmácii.
Zákonodárce a hospodář
Nejen v zahraniční, ale také ve vnitřní politice byl Koloman zdatným vládcem. Přijal v Uhrách Židy, vyhnané z Čech křižáckými pogromy, což přispělo k dalšímu rozvoji obchodu, který začal přinášet vyšší zisky do královské pokladny. +more Vydal řadu zákonů, kterými reagoval na změny maďarské společnosti, zmírnil však dopad zákonů svého předchůdce. Reorganizoval uherskou armádu. Za jeho vlády se v Uhrách setkáváme s prvními kronikami a legendami, dochází k vrcholnému rozkvětu románského umění.
Odkazy
Reference
Literatura
Kontler, L., Dějiny Maďarska, Praha 2008 * Pražák, R., Dějiny Maďarska, Brno 1993
Externí odkazy
Kategorie:Arpádovci Kategorie:Uherští králové Kategorie:Chorvatští králové Kategorie:Uherští biskupové Kategorie:Katoličtí panovníci Kategorie:Křesťané lidové křížové výpravy Kategorie:Křesťané první křížové výpravy Kategorie:Pohřbení v katedrále v Székesfehérváru Kategorie:Narození v roce 1070 Kategorie:Úmrtí 3. +more února Kategorie:Úmrtí v roce 1116 Kategorie:Muži.