Cesko.wiki Kolovratská zahrada
Author
Albert FloresKolovratská zahrada patří mezi palácové zahrady pod Pražským hradem. Prostírá se na strmém svahu za Kolovratským palácem (čp. 154, Valdštejnská ulice č.10) a Malým Fürstenberským palácem (čp. 155, Valdštejnská ulice č.12). Její rozloha je asi 0,07 ha, nachází se v nadmořské výšce 192-225 m n. m. Od ulice a obou paláců je oddělena nádvořím. Je od roku 1964 spolu s Kolovratským palácem chráněnou kulturní památkou.
Historie
Historie Kolovratské zahrady je podstatně starší, než je doba barokní. Poměrně nenápadná zahrada tvořící úzký pás mezi Velkou Pálffyovskou a Malou Fürstenberskou zahradou se nachází v parkánu bývalého opevnění Malé Strany. +more Mohutná zed’ na západní straně dělicí Kolovratskou a Velkou Pálffyovskou zahradu je zbytkem fortifikace z období Přemysla Otakara II. Z nalezeného fragmentu brány vystavěné z opukových kvádříků lze podle rozměrů a stupně zachování těchto kvádříků usuzovat, že se při výstavbě opevnění využíval také materiál z některé zbořené románské stavby. Archeologický výzkum odhalil základy terasových zdí Kolovratské zahrady, což umožnilo rekonstrukci jejich původní terasovité podoby.
Vznik zahrady v nynější podobě spadá do 70. , nejpozději 80. +more let 18. století a je pravděpodobně dílem Ignáce Palliardiho, kterému zadala úpravu budov sousedících s tímto prostorem jejich tehdejší majitelka Marie Barbora Černínová z Chudenic (1725-1789). Zahrada měla užitkovou a okrasnou část a protože byla bezprostředně spojena s budovou čp. 155 (pozdějším Malým Fürstenberským palácem), neměla obvyklý parter, ale vlastně dvouúrovňové uspořádání s nástupním baldachýnem. Po svahu vzhůru vede zahradou přímé schodiště a z něj je možné vstoupit na jednotlivé terasy, které původně měly odlišnou výsadbu.
Koncem 18. +more století vlastnil oba v té době spojené paláce, tedy Kolovratský a Malý Fürstenberský, synovec hraběnky Černínové Jan Arnošt hrabě Schaffgotsch, který je nechal oddělit. Během 19. století pak měnil objekt majitele častěji, až roku 1866 získal část Zdeněk Kolovrat Krakovský (1836-1892, proto tedy Kolovratský palác); druhá část připadla Maxmiliánu Egonovi III. z Fürstenberka (1820-1892). V roce 1858 dal Maxmilián zbořit dům čp. 157 ve Valdštejnské ulici a i za ním v úpatí svahu ležící dům 156. Tím vznikl mezi Kolovratským a Pálffyho palácem nový prostor, který byl zahradně upraven. Nabízel se tak nový průhled na Pražský hrad a západním směrem i na ostatní svahové zahrady.
Zahrada byla rekonstruována po roce 1952 a opětovně v letech 1997-2000.
Současnost
+more_Zimní_pohled_z_Opyš_(Pražská_plošina)'>Opyše. Při rekonstrukci byly doplněny a opraveny značně poškozené opěrné zdi a úzké schodiště po východní straně zahrady. Celkový strohý charakter užitkové zahrady však byl zachován. Proto se zahradní architektura omezuje na převážně ovocné stromy a trávníky. Ačkoli je vlastní zahrada strohá, je nástupní prostor do zahrady z Valdštejnské ulice skutečně majestátní. Vévodí mu mohutná litinová mříž, rekonstruovaná podle zachovaných podkladů. Vydlážděný prostor zdobí repliky typických pražských luceren. K posezení slouží po prostoru rozmístěné lavičky a k občerstvení kavárnička, která byla vybudována v původním zahradním domku. Na jedné z teras jsou obnoveny skleníky, které jsou zde patrné např. z Langweilova modelu Prahy.
Zahrada byla otevřena pro veřejnost 30. srpna 2000 poté, co proběhla její rehabilitace podle plánů architekta Václava Girsy a Miloslava Hanzla a byly provedeny zahradnické úpravy architektky Ireny Bartošové, stejných architektů, kteří se postarali o obnovu Velké Pálffyovské zahrady.
V nástupním prostoru k zahradě mezi Pálffyovským a Kolovratským palácem byla roce 2015 odhalena busta francouzského prezidenta Françoise Mitterranda.
