Komunitarismus

Technology

12 hours ago

Author

Komunitarismus (z angl. communitarianism, od lat. communitas, společenství) má v současné sociologii a filozofii dvojí, do jisté míry odlišný význam. Jde o směr politické filozofie, který proti individualismu zdůrazňuje společnost a společenství, společné hodnoty a obecný prospěch. Individuální práva je třeba udržovat v rovnováze se zájmy národní, případně nadnárodní společnosti.

Podle Stanfordské encyklopedie filozofie je komunitarismus myšlenka, podle které jsou lidské identity do značné míry formovány různými druhy konstitutivních společenství (nebo sociálních vztahů) a že tato koncepce lidské povahy by měla být základem pro naše morální a politické úsudky, jakož i pro politiky a instituce. Komunity formují a měly by formovat naše morální a politické úsudky a máme silnou povinnost podporovat a vyživovat konkrétní komunity, které poskytují smysl pro naše životy, bez kterých bychom byli dezorientovaní, hluboce osamělí a neschopní informovaného morálního chování.

Stejným pojmem se však označují i snahy o vytvoření národnostních, rasových či náboženských komunit, které nad „společný“ národní zájem kladou dílčí zájmy své komunity.

Komunitaristé nepředstavují kompaktní politickou skupinu, nýbrž volný filosofický směr.

Původ a charakteristika

Pojem komunitarista je doložen v roce 1841, kdy jím John Goodwyn Barmby označil adepty utopického socialismu. Pojem komunitarismus však vznikl až po roce 1980, zejména jako odpověď na Rawlsovu knihu Teorie spravedlnosti. +more Komunitaristé vyšli ze studia starověkých republik a starověké politické filosofie, kde obec a společenství hrály významnější úlohu než v současných demokraciích.

Komunitaristé, hlásící se k národnímu nebo nadnárodnímu celku, kritizují úpadek občanské účasti na veřejných záležitostech a pokles zájmu o společenský život. Někteří se zasazují o takzvaná pozitivní práva, jako je bezplatné vzdělávání, zdravotnictví nebo sociální zajištění. +more Odvolávají se na starší myslitele, například na M. Bubera, N. Machiavelliho, J. -J. Rousseaua nebo A. Tocquevilla.

Komunitaristé dílčích zájmů naopak filozofii národního celku zpochybňují a s poukazem na partikulárnost své komunity usilují v rámci národního společenství o specifická práva.

Dělení

Filozofové Marek Hrubec a Ľuboš Blaha rozšiřují komunitarismus na společenské projekty vázané na hodnoty a význam komunity nebo pospolitosti, tedy na různé druhy socialismu a komunismu (křesťanského, utopického, vědeckého).

Lukáš Perný dělí komunitarismus na:

* historický (historické kořeny kolektivistické projektů od Platóna, přes Babeufa, Proudhona, Bakunina, Fourier, Owena až po Marxe) * současný teoretický, atlantický nebo anglo-americký komunitarismus (Sandel, Walzer, MacIntyre), vznikl v 80. letech, 20. +more století ** pro-liberální, pro-multikulturní (Walzer, Taylor) ** anti-liberální, pro-národní (Sandel, MacIntyre) * praktický (vize soběstačných komunit tak jak je popisovali Thomas More (Utopie), Tommaso Campanella (Sluneční stát) a praktikovali křesťanští utopisté (jezuitská redukce) nebo utopičtí socialisté Charles Fourier (komunity asocianistů v USA), Robert Owen (komunita New Harmony). Do této linie řadí různé formy družstevnictví, spolčování, svépomoci, samosprávy či komunit založených na kolektivním vlastnictví půdy a společné výrobě (komunity husitů, The Diggers, Habánů, Hutteritů, Amišů, izraelské kibucy, slovanská občina) a také současné komunity (př. Sieben Linden, Dvanáct kmenů, Tamera (Portugalsko), Marinaleda (Španělsko)). Daniel Bell rozlišuje tři druhy komunitaristické argumentace:.

* metodologická tvrzení o důležitosti tradic a společenského kontextu pro morální a politické uvažování, * ontologické nebo metafyzické tvrzení o sociální pověsti * normativní tvrzení o významu komunity