Ludvík Aškenazy

Ludvík Aškenazy (24. února 1921 Český Těšín - 18. března 1986 Bolzano, Itálie) byl český spisovatel, reportér a rozhlasový pracovník, který polovinu svého života prožil v exilu.

Životopis

Pocházel z česko-židovské rodiny v Českém Těšíně a jeho tvorbu to později významně ovlivnilo. Zaměstnání Ludvíkova otce celou rodinu přivedlo do Polska. +more Maturitu Ludvík složil roku 1939 v haličské Stanislavi (od roku 1920 do roku 1945 polské město Stanisławów, nyní ukrajinské město Ivano-Frankivsk), tehdy právě obsazené Sovětským svazem. Pak studoval v polském Lvově slovanskou filologii.

Počátkem druhé světové války byl Aškenazy evakuován do Kazachstánu, kde učil na střední škole dějepis do doby, než v Sovětském svazu v roce 1942 vstoupil do 1. +more československého armádního sboru, vedeného Ludvíkem Svobodou. Bojoval i u Sokolova. Za svoji statečnost v boji dostal po válce sovětské i československé vyznamenání.

S československým vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu, v květnu 1945, se seznámil a později oženil s Carlou Henriettou Mariou Leonií Mann, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna.

Carla Henrietta Maria Leonie Mann, manželka Ludvíka Aškenazyho, byla jediné dítě, které vzešlo ze čtrnáctiletého manželství pražské herečky Marie Khan a Heinricha Manna. Heinrich Mann (autor slavného románu Profesor Neřád, jenž je známý také díky filmové adaptaci Modrý anděl s Marlene Dietrichovou) a Leonina matka „Mimi“ se v roce 1928 rozvedli. +more Marie Khan s dcerou Leonií zůstaly v Praze, protože nestačily utéct před nacisty, ale válku přežily. Matka Leonie Marie Khan však zemřela necelé dva roky po válce na následky pobytu v terezínském koncentračním táboře.

Ludvíku Aškenazymu a Leonii Mannové se narodili dva synové: ještě před svatbou Jindřich Mann (* 18. března 1948, Praha); později pak Ludwig Mann (* 5. +more dubna 1956). Oba synové se v dospělosti stali režiséry.

Po druhé světové válce, po roce 1945, Ludvík Aškenazy pracoval až do začátku 50. let v pražském rozhlase jako reportér a zahraničně politický komentátor. +more Velmi často cestoval - zavítal například do Polska, NDR, Spojených států amerických, Indie, Japonska nebo Itálie. Působil také jako válečný zpravodaj v Izraeli. Koncem 50. let 20. století však profesi zahraničního reportéra opustil a stal se spisovatelem z povolání.

Byl pak spisovatelem na volné noze. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. +more Dům rodiny, Nerudova 16, Praha Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 v roce 1968 emigroval s celou rodinou do západního Německa, do Mnichova. Před emigrací žila rodina v Praze, Nerudově ulici č. 16, ke konfiskaci majetku této rodiny nedošlo. I v Německu byl Aškenazy spisovatelem na volné noze, po nějaké době obcházel nutný překlad z češtiny a začal psát německy. Až do roku 1976 žil v Mnichově. Pak se koncem 70. let odstěhoval do severní Itálie, kde roku 1986 po dlouhé nemoci zemřel v Bolzanu ve věku 65 let.

Značná část jeho pozůstalosti (cca 26 krabic písemností) je uchovávána v Německém literárním archivu v Marbachu am Neckar. Mezi archivovanými dokumenty nechybí původní české a německé texty v nejrůznějších verzích, dále překlady autorových textů do němčiny či rozsáhlá korespondence.

Ukázka z díla

Kratičká povídka Vajíčko, která je součástí povídkového cyklu stejného názvu:

Vajíčko

Pan Pokštefl se bavil tím, že volal na neznámá telefonní čísla a z neznámých lidí si dělal legraci. Ale měl vždy speciální telefonát, a to v pátek ve 3 hodiny odpoledne. +more Volal panu Kohoutkovi, zeptal se, jestli je doma pan Slepička a jestli snesl vajíčko. Jednou v pátek ve tři hodiny ale čekal pan Kohoutek marně. Pan Pokštefl byl totiž odveden do koncentračního tábora. Když se po válce pan Pokštefl vrátil do Prahy, zjistil, že je pátek a za pět minut tři. Tak šel k nejbližšímu telefonnímu automatu a zavolal na jediné číslo, které si pamatoval - číslo pana Kohoutka. Pan Kohoutek měl takovou radost, že telefonista přežil, že ho pozval na vajíčko na měkko.

(Aškenázy, Ludvík. Vajíčko. Praha: Československý spisovatel 1963)

Dílo

Zprvu psal reportáže, které byly formovány komunistickou ideologií v jejím dobovém stalinistickém ražení.

* Kde teče krev a nafta, 1948, reportáže z Izraele, fotografie Viktor Radnický * Ulice milá a jiné reportáže z Polska, 1950 * Německé jaro, 1950 * Z modrého zápisníku, 1951 reportáže * Všude jsem potkal lidi, 1955 * Indiánské léto, 1956, Reportáže a cestopis z USA

Od roku 1955, po úspěchu své první prozaické knížky Dětské etudy, jež obsahuje příběhy malého chlapce a jeho otce, ve kterých je hodně poezie a minimum dobové ideologie, byl spisovatelem na volné noze a psal prózu - převážně povídky, později divadelní hry. Od počátku měl vlastní, svébytný, poetický, často melancholický, diktus. +more Pohádku Putování za švestkovou vůní je možno považovat za jediný autorův pokus o román. Ač určena pro děti, vyšla zprvu pro dospělé a těšila se svého času značné popularitě. V padesátých a šedesátých letech 20. století byl Ludvík Aškenazy relativně oblíbený a čtený spisovatel, který se trochu vymykal všem běžným zařazením a případným klišé v rámci tehdy vydávané a režimem povolené literatury, řada jeho povídek byla v těchto letech zfilmována. Byl také scenárista, dramatik a autor rozhlasových her.

Jeho pozdější literární tvorba v emigraci (zprvu psaná ještě česky, posléze pak německy) byla z velké části literaturou dětskou. Za sbírku pohádek Wo die Füchse Blockflöte spielen získal roku 1977 Německou státní cenu za dětskou literaturu (Deutscher Kinderbuchpreis). +more Další úspěch zaznamenaly i knížky Wo die goldene Schildkröte tanzt a Du bist einmalig. Mimo řady pohádek psaných pro rozhlas (převážně Bayerischer Rundfunk) napsal v Německu mnoho rozhlasových her, které většinou i sám inscenoval, a mnoho televizních a filmových scénářů - převážně pro ZDF, ale také BR.

Dětské knížky vzniklé v emigraci vyšly v množství překladů do dalších jazyků, rozhlasové hry se dočkaly uvedení ve Velké Británii, Kanadě a Skandinávii. Přestože se tato jeho díla vzniklá v emigraci stala poměrně oblíbenými, do německé literatury nijak výrazně nezasáhla. +more Protagonisté jeho knih jsou často děti a hranice mezi knihami pro děti anebo o dětech je u tohoto autora často záměrně trochu nezřetelná: * Dětské etudy, 1955, svého času bestseller, knížka o „človíčkovi“ založila autorovu popularitu * Milenci z bedny, 1959, v jistém smyslu pokračování Dětských etud * Etudy dětské a nedětské, 1963, povídky vynikající poetickým viděním okolního světa, jejichž prostřednictvím se autor vrací ke křehkému kouzlu dětských her.

V roce 1956 poprvé vydal Československý spisovatel knihu se dvěma novelami, řazenými k žánru science fiction: * Ukradený měsíc, pohádka, často zdramatizovaná, svého času i pro divadlo Semafor; vznikly podle ní i stejnojmenná opera Františka Kovaříčka z roku 1966 a stejnojmenná opera Jiřího Pekárka z roku 1990 * Červená hvězda, se stejnými hrdiny, chlapci, kteří z Měsíce pozorují Zemi s jejími prohřešky

Další povídkové sbírky jsou: * Sto ohňů, 1952, dá se jistě definovat jako dílo poplatné stalinismu * Vysoká politika, 1953, dá se jistě definovat jako dílo poplatné stalinismu * Květnové hvězdy, 1955 později i pod názvem Májové hvězdy * Psí život, 1959, povídky o zvířatech a lidech za války a v protektorátu * Vajíčko, povídky

Je také autorem knihy básní: * Černá bedýnka, 1960, poezie ilustrovaná a inspirovaná fotografiemi, vydala Mladá fronta

Díla pro děti

Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli strastiplné osudy pravého trpaslíka, 1959 * Osamělý létací talíř, 1963 * Praštěné pohádky, 1965 * Pohádka na klíč, 1967 * Cestopis s jezevčíkem, 1969

Drama

C. k. +more státní ženich, 1963 * Andělka, 1968 * Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (pravděpodobně totožný s německým textem Die wahre Geschichte der gutherzigen Dirne Antonie Prussik).

Filmové scénáře

Tam na konečné (1957, režie Ján Kadár a Elmar Klos) * Hry a sny (1958, režie Milan Vošmik) * Májové hvězdy (1959, režie Stanislav Rostockij, Stanislav Strnad) * Křik (1964, režie Jaromil Jireš) * Galgentoni (1972, podle E. E. +more Kische, r. Michael Kehlmann), televizní film * Des Pudels Kern (1975, sc. + režie Vojtěch Jasný), televizní film * Der Poltergeist (1981, sc. L. A. a Jindřich Mann, režie Jindřich Mann).

Rozhlasové hry

Vzhledem k tomu, že zejména u pozdějších titulů ze 70. a 80. +more let není jednoznačně prokázáno, v jakém jazyce původně vznikly, je třeba vnímat následující přehled pouze jako orientační. Řazení je pokud možno chronologicky podle data vydání originálu. Nebylo-li možné datum zjistit, nachází se text na konci seznamu. * Cena míru (1949) * Začalo to v Chicagu (1949) * Plán Barbarosa (1949) * Byla to vichřice (1949) * Dítě a bomba (1951) * Akce Rudý šátek (1959, režie Miloslav Disman) * Piškot (1963, režie Josef Červinka) * Bylo to na váš účet (1964, režie Jiří Horčička), Prix Italia 1963 * Kůže (1967, režie Jiří Horčička) * Servítek (1967, režie Jana Bezdíčková) * Anamnéze (1969) * Host (1970, režie Josef Červinka) Rozhlasové hry uvedené nejdříve v německém překladu (či něm. originále . ) a dostupné též v češtině * Viermal zwei (1971, přel. Gerhard Baumrucker), č. Třikrát dva (1993, režie Jiří Horčička) * Die Stecknadel (1971), č. Jehlice (1997, režie Jiří Horčička) * Anleitung zum Verkauf eines Sprachkursus (1973), č. Návod k prodeji jazykového kursu (1997, režie Jiří Horčička) * Der Stich (1973), č. Bodnutí (1999, režie Jiří Horčička) * Im Rückspiegel (1973), č. Ve zpětném zrcátku (2003, režie Vlado Rusko), v manuskriptech též jako Taxinapping a Auf dem Weg zum Porzellanhund * Nachruf auf ein Pony (1980), č. Vzpomínka na poníka (1997, režie Jiří Horčička) * Warum der heilige Nikolaus bis auf den heutigen Tag einen falschen Bart trägt, 1981), č. Proč svatý Mikuláš nosí falešný vous (2008, režie Petr Mančal) * Der Flug zur Andromeda (1983), č. Let k Andromedě (2000, režie Hana Kofránková) * Doktor Fäustchen oder Das neue Spiel mit dem Feuer (1984), č. Doktor Faustík aneb Nová hra s ďáblem (1999, režie Jiří Horčička) * Spiel mit dem Feuer (1984), č. Hra s ohněm (2000, režie Hana Kofránková) * Anleitung zum Verkauf eines blauen Wellensittichs (. ), č. Návod k prodeji modré andulky (1997, režie Jiří Horčička) * Es ist schön, wenn Florian lacht (. ), č. Je krásné, když se Florián směje (1999, režie Jiří Horčička) * Der Mohr (. ), č. Mouřenín (2002, režie Lída Engelová) Pravděpodobně pouze německy byly dosud vysílány hry * Der Kiosk (1967) * Der Feuerschein (1967) * Eine Handvoll Zuckerwürfel (1969), přel. Alexandra Baumrucker * Passion für Angelika (1970) * Namen (1972), přel. Alexandra Baumrucker * Die Leiden des jungen Nowak (1972) * Der Schlüsselsatz (1976) * Die wahre Geschichte der gutherzigen Dirne Antonie Prussik (1977) * Was es noch nicht gab (1977), určeno pro děti * Der Kürbisberg (1977, režie Ludvík Aškenazy), určeno pro děti * Das Happening (1979) * Milena (1980), určeno pro děti * Ein Schuss Tränen (1980) * Die schwarzweisse Geschichte (1983), určeno pro děti * Wüterich, der gute Freund (1985) * Verblichene Pastelle (1993, režie Jiří Horčička) * Das Wunderei (1996).

Nejasné * Beethoven (1991, režie Jiří Horčička) * Mozart (1991, režie Jiří Horčička) * Dávné podobizny (1992, režie Jiří Horčička) * Jak jsme si tě vymysleli (2000, režie Hana Kofránková)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. . S. 15-16.

Související články

Aškenázové

Externí odkazy

[url=://www. radio. +morecz/cz/clanek/6559 *[/url]url=://biblio. brailcom. org/biblio/catalog/134 * [url=http://www. libri. cz/databaze/kdo20/search. php. zp=3&name=A%A9KENAZY+LUDV%CDK]url=http://vufind. lib. cas. cz/Search/Results. lookfor=Ludv%C3%ADk+A%C5%A1kenazy&type=AllFields&submit=Hledat]Ludvík Aškenazy v souborném katalogu Akademie věd ČR[/url] * * *[/url]Ludvík Aškenazy[/url] v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století.

Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Čeští spisovatelé 20. +more století Kategorie:Židovští spisovatelé Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Čeští scenáristé Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Čeští spisovatelé science fiction Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Spisovatelé píšící německy Kategorie:Spisovatelé z Prahy Kategorie:Umělci z Českého Těšína Kategorie:Lidé Českého rozhlasu Kategorie:Příslušníci československé zahraniční armády Kategorie:Posrpnoví emigranti Kategorie:Narození 24. února Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození v Českém Těšíně Kategorie:Úmrtí 18. března Kategorie:Úmrtí v roce 1986 Kategorie:Úmrtí v Bolzanu Kategorie:Muži.