Luisa Pruská (1838–1923)

Velkovévoda Fridrich I. a velkovévodkyně Luisa. Dvojportrét z roku 1902 Busta velkovévodkyně Luisy na ostrově Mainau v Bodamském jezeře, kde žila v letech 1918 a 1919 Náhrobek velkovévody Fridricha I. a jeho manželky v knížecí pohřební kapli v Karlsruhe Princezna Luisa Pruská, plným jménem německy Prinzessin Luise Marie Elisabeth von Preußen (3. prosince 1838, Berlin - 23. dubna 1923, Baden-Baden), byla rodem pruská princezna, členka dynastie Hohenzollernů, a sňatkem s bádenským velkovévodou Fridrichem I. bádenská velkovévodkyně.

Biografie

Původ, mládí

Princezna Luisa se narodila jako jediná dcera prince Viléma Pruského, pozdějšího německého císaře Viléma I. +more (1797-1888), a jeho manželky, princezny Augusty Sasko-Výmarské (1811-1890), druhé dcery saského velkovévody Karla Fridricha Sasko-Výmarského a jeho manželky, ruské velkokněžny Marie Pavlovny, dcery ruského cara Pavla I. Jejími prarodiči z matčiny strany tak byli ruský car Pavel I. a jeho manželka Marie Fjodorovna, původem württemberská princezna, prarodiče z otcovy strany pak byli pruský král Fridrich Vilém III. a jeho manželka Luisa Meklenbursko-Střelická.

Spolu se svým starším bratrem Fridrichem Vilémem, pozdějším německým císařem Fridrichem III. +more (1831-1888), vyrůstala Luisa v Berlíně, kde jako devítileté děvče zažila výbuch revoluce roku 1848. Její otec Vilém tvrdě povstání potlačil ostřelováním Berlína; díky tomu si vysloužil přezdívku Kartätschenprinz (Kartáčový princ). V důsledku toho se stal v Prusku velmi nepopulárním a na radu bratra odjel do Londýna, v roce 1849 pak byl jmenován generálním guvernérem provincií Porýní a Vestfálsko a v únoru následujícího roku 1850 ho do nového sídla v bývalém kurfiřtském paláci v Koblenzi následovala celá rodina.

Luisa byla vzdělávána významnými učenci, které pro ni vybrala matka, ve vědeckém duchu a ke "knížecím ctnostem"; k tomu kromě jiného náležely jak návštěvy sirotčinců a nemocnic, tak účast na dobročinných akcích. To se výrazně odrazilo v jejích pozdějších aktivitách. +more Od roku 1850 jezdila princezna každoročně na letní pobyt do Baden-Badenu. Jen několik týdnů po konfirmaci, kterou slavila v květnu roku 1855 v zámecké kapli zámku Charlottenburg, byla seznámena s tehdejším bádenským princem regentem Fridrichem (1826-1907). Ještě v září téhož roku bylo v Koblenzi oficiálně oznámeno jejich zasnoubení.

Manželství a potomci

20. září roku 1856, několik týdnů po Fridrichově prohlášení bádenským velkovévodou, se konala v berlínském městském zámku jejich svatba. +more Velkovévoda Fridrich byl až druhým synem velkovévody Leopolda I. Bádenského a princezny Sofie Švédské, jeho starší bratr však byl duševně nemocen a po dvou letech regentství nastoupil na bádenský trůn Fridrich. Z manželství Luisy a Fridricha se narodily tři děti, dva synové a dcera: * Fridrich II. Bádenský (9. července 1857 - 8. srpna 1928), zvaný Fritz, poslední bádenský velkovévoda, ⚭ 1885 Hilda Nasavská (5. listopadu 1864 - 8. února 1952) * Viktorie Bádenská (7. srpna 1862 - 4. dubna 1930), zvaná Vicky, ⚭ 1881 švédský princ Gustav, budoucí švédský král Gustav V. (16. června 1858 - 29. října 1950) * Ludvík Bádenský (12. června 1865 - 23. února 1888), zemřel v třiadvaceti letech svobodný a bezdětný (oficiálně na zápal plic, neoficiální prameny však uvádějí jako příčinu smrti zranění utržená v souboji).

Pozdní léta

Luisa, stejně jako její švagrová, britská princezna a německá císařovna Viktorie, byly v opozici vůči kancléři Bismarckovi.

V roce 1859 založila velkovévodkyně v Karlsruhe první Bádenský ženský spolek, předchůdce sesterstva Červeného kříže Roku 1871 byla vyznamenána württemberským Řádem Olgy .

20. září roku 1881 (v den stříbrné svatby velkovévodského páru), se konala svatba dcery Viktorie se švédským korunním princem Gustavem, pozdějším švédským králem +more'>Gustavem V. Roku 1885 se oženil následník trůnu princ Fridrich s princeznou Hildou von Nassau, nejmladší dcerou lucemburského a nasavského vévody Adolfa.

Když se roku 1888 vekovévodský pár vracel z pobytu v San Remu, zastihla je v Basileji nečekaná, šokující tragická zpráva o smrti jejich druhorozeného syna Ludvíka Viléma, který zemřel 23. února ve věku 23 let na zápal plic. +more To alespoň byla oficiální příčina úmrtí; proslýchalo se však, že ve skutečnosti zemřel na následky zranění utržených v souboji. Bezprostředně poté, 9. března, zemřel Luisin otec, císař Vilém I. , jen tři měsíce poté jej následoval její již delší dobu těžce nemocný bratr, císař Fridrich III. O dva roky později (7. ledna 1890) ztratila Luisa i svou matku, císařovnu Augustu. Nepochybně i v souvislosti s těmito ranami postihly Luisu zdravotní problémy. Dlouhodobé potíže se zrakem zmírnila operace v roce 1897.

Velkovévodkyni čekaly ještě dvě velké oslavy: 9. září roku 1906 to byly osmdesátiny jejího manžela a jen několik týdnů poté oslava jejich zlaté svatby. +more O rok později, 28. září roku 1907, Luisin manžel zemřel.

V listopadu roku 1918 vedla vojenská porážka Německa i k pádu monarchie v Německu. Po útěku ze svého sídla a po krátkém mezipobytu na zámku Zwingerburg na Neckaru a na zámku Langenstein v Hegau žila Luisa krátce na ostrově Mainau, dokud nemohla přesídlit do zámku Baden-Baden. +more Zde zemřela 23. dubna roku 1924 ve věku 84 let. K poslednímu odpočinku byla uložena po boku svého manžela a syna Ludvíka Viléma ve velkovévodské pohřební kapli v Karlsruhe.

Památka

K jejím 58. narozeninám věnovali Luise mannheimští nově vzniklý velký park a nazvali ho jejím jménem. +more Dnes se o něm hovoří jako o nejkrásnějším parku Evropy. V roce 1917 jí lékařská fakulta v Karlsruhe udělila čestný doktorát.

Vývod z předků

Reference

Literatura

Hans v. Pezold: Großherzogin Luise von Baden. +more In: Deutsches Adelsblatt. 1933. * Leonhard Müller: Über die Reform der Töchtererziehung. Eine Denkschrift der Großherzogin Luise von Baden. In: Zeitschrift für die Geschichte des Oberrheins. Nr. 153, 2005, S. 531-543. * Ilona Scheidle: Queering biography. Methodologische Überlegungen am Beispiel der Biografie von Großherzogin Luise von Baden (1838-1923). In: Susanne Blumesberger, Ilse Korotin, (Hrsg. ): Biografieforschung. Theoretische Diskurse und methodologische Konzepte. Wien 2012, S. 488-513. * Ilona Scheidle: Emanzipation zu Pflicht - Großherzogin Luise von Baden. In: Zeitschrift für die Geschichte des Oberrheins, 152 Jahrgang, 2004, S. 371 - 395. * Clemens Siebler: Baden-Württembergische Portraits, herausgegeben von Elisabeth Noelle-Neumann. Deutsche Verlags-Anstalt Stuttgart, Stuttgart 1999, S. 137-144.

Externí odkazy

Kategorie:Hohenzollernové Kategorie:Zähringenové Kategorie:Bádenské velkovévodkyně Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Narození v roce 1838 Kategorie:Narození 3. +more prosince Kategorie:Narození v Berlíně Kategorie:Úmrtí v roce 1923 Kategorie:Úmrtí 23. dubna Kategorie:Úmrtí v Baden-Badenu Kategorie:Pohřbení v Karlsruhe Kategorie:Ženy.