Lúkianos z Antiochie

Lúkianos z Antiochie (kolem roku 250 pravděpodobně Samosata - 7. ledna 312 Nikomédie) byl teolog a kněz antiochijské církve. Podle dřívějších názorů byl zakladatelem antiochijské školy teologie, protože prý rozhodně odmítal metodu alegoreze při výkladu bible, používanou alexandrijskou školou, a navrhl systém literárního výkladu, který později ve východní církvi po dlouhou dobu převládal. Je uctíván jako mučedník a svatý.

Lúkianos se díky svému asketickému životu a učenosti těšil velké úctě. Na něj a na jeho školu se odvolávali jak ariáni, tak nestoriáni. +more Jan Zlatoústý, Diodóros z Tarsu a Theodor z Mopsuestie také vzešli z antiochijské teologické tradice.

Život

O Lúkianově životě je známo velmi málo. Podle Sudy se narodil poblíž Samosaty váženým rodičům a byl vzdělán ve škole jistého Makaria v blízké Edesse. +more Tato informace však pochází až z desátého století a není potvrzena žádnými jinými zdroji. Přitom mohlo dojít k záměně se stejnojmenným satirikem Lúkianem ze Samosaty.

Lúkianos se prý jako mladý usadil v Antiochii na Orontu, pak byl vysvěcen na kněze. Zvláště ve starší vědecké literatuře, například u Adolfa von Harnacka, je Lúkianos považován za hlavu antiochijské školy. +more Přitom u Lúkiana neexistuje přímá spojitost s teologií této školy, která ve skutečnosti vznikla až dlouho po jeho smrti, na konci čtvrtého století. Přestože Lúkiana z dnešního pohledu nelze spojovat ani s teologickými názory Pavla ze Samosaty, dostal se prý po Pavlově odsouzení do podezření a byl nucen odejít ze společenství církve. Tento rozchod s pravověrnými představiteli prý trval během funkčního období biskupů Domna I. (268-273) a Timaia (273-277). Lúkianos se prý s církví smířil až během episkopátu Cyrila I. (277-299, možná k tomu došlo kolem roku 285).

Lúkianos je někdy uváděn jako možný teologický učitel osobností, které byly později označovány za představitele a předchůdce arianismu. V některých případech se konkrétní vztah učitel-žák mezi Lúkianem a např. +more Ariem nebo Eusebiem z Nikomédie nepovažuje za prokázaný. Lúkianova christologie spojuje modalismus a subordinacionismus: Logos, ačkoliv byl stvořitelem všech následujících bytostí, byl sám stvořením, i když nadřazeným všem ostatním stvořeným věcem.

Přes Lúkianovu domnělou či skutečnou heterodoxii ho Eusebios z Kaisareie popisuje ve svých Církevních dějinách jako muže výjimečně ctnostného; v době vrcholícího ariánského konfliktu nebyla jeho svatost o nic méně slavná než jeho pověst učence.

Během pronásledování křesťanů římským císařem Maximinem Daiou byl Lúkianos zatčen, mučen v Nikomédii a poté, co tam veřejně vyznal víru, odsouzen k smrti. Zemřel jako mučedník 7. +more ledna 312 a říká se, že byl pohřben v Helenopoli, kde Konstantin Veliký nebo jeho matka Helena kolem roku 327 postavili nad Lúkianovým hrobem kostel. Brzy po jeho smrti vznikl kolem Lúkiana mučednický kult, později podporovaný a využívaný Konstantinem a zejména Eusebiem z Nikomédie. Od konce 4. století je Lúkianos uctíván jako svatý.

Dílo

Desítky let po Lúkianově smrti vznikla tradice, které mu kromě jeho role v christologické a trinitární polemice připisuje velký význam i v biblické exegezi. Tvrdí, že zastával názor, že literární smysl je důležitější než textová přesnost, a sám revidoval Septuagintu na základě původní hebrejské verze nebo jiných překladů. +more Jeho revize Septuaginty ve 4. století převládala od Antiochie po Konstantinopol. Je mu také připisován výklad Nového zákona. Jeroným jako další Lúkianovo dílo zmiňuje . To ani ono se však nedochovalo.

Lúkianovi se dále připisuje vyznání víry představené na synodě v Antiochii v roce 341. Jeho autorství je však pochybné a rozhodně jej nenapsal v dochované podobě. +more Překlad jeho apologetické promluvy se k nám dostal prostřednictvím Rufina z Akvileie. Suidas uvádí řadu dopisů, z nichž cituje úryvek o smrti biskupa Anthima.

Literatura

Hanns Christof Brennecke: Lucian von Antiochien. In: Theologische Realenzyklopädie (TRE). +more Band 21, de Gruyter, Berlin/New York 1991, ISBN 3-11-012952-3, S. 474-479. (kostenpflichtig abgerufen über Theologische Realenzyklopädie, De Gruyter Online) * Bernd Kettern: Lucian von Antiochien. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 5, Bautz, Herzberg 1993, ISBN 3-88309-043-3, Sp. 292-295. * Patrick Joseph Healy: Lucian of Antioch. In: Charles G. Herbermann (Hrsg. ): The catholic encyclopedia - an international work of reference on the constitution, doctrine, discipline, and history of the catholic church. Band 9, 1907-1912. Appleton, New York 1912.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Církevní otcové Kategorie:Křesťanští mučedníci Kategorie:Starověcí římští spisovatelé Kategorie:Křesťanští spisovatelé Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Anglikánští svatí Kategorie:Narození v Turecku Kategorie:Úmrtí 7. +more ledna Kategorie:Úmrtí v roce 312 Kategorie:Úmrtí v Turecku Kategorie:Popravení stětím Kategorie:Ariánství Kategorie:Muži.