Mongolský vpád na Moravu

Mongolský vpád na Moravu, který se uskutečnil roku 1241, je spíše znám jako vpád Tatarů. Je však chybou ztotožňovat Mongoly s Tatary, protože jde o dvě etnicky odlišné skupiny. Nicméně Tataři, resp. různé turkické kmeny, sloužili v mongolském vojsku a Mongoly početně převyšovali.

Mongolové a Tataři

Jestliže Mongolové tvořili nejvyšší velení invazní armády, jakousi úzkou elitní a vládnoucí vrstvu, pak Tataři, přesněji různé kmeny hovořící turkickými jazyky, byli hlavní a nejpočetnější silou tohoto vojska. Evropští kronikáři nerozlišovali jednotlivé skupiny mongolské armády a jménem „Tataři“ (případně „Tartaři“) nazývali všechny kočovníky, kteří vpadli do evropských států. +more Toto pojmenování bylo populární i proto, že je souzvučné s řeckým slovem Tartaros, tj. peklo, asijští nájezdníci totiž byli v křesťanské Evropě pro svou krutost i nezvyklý vzhled pokládáni za pekelníky, jak o tom svědčí např. dobová kronika Matouše Pařížského.

Postupy Mongolů

Expanze Mongolů pod vedením Čingischána směrem do Evropy začala již v roce 1223, kdy porazili Kumány (Polovce, Kipčaky) a zmocnili se okolního území až k severnímu břehu Kaspického moře. Přemístili se pak směrem k Azovskému moři, kde na řece Kalce roku 1223 zcela rozdrtili spojená vojska Kumánů a ruských knížat v čele s kyjevským velkoknížetem +more'>Mstislavem III. Vítězná vojska pronásledovala ruské vojsko ke břehům Dněprů, záhy se ale stáhla na východ do Volžského Bulharska.

K dalším mongolským vpádům do Evropy došlo roku 1236 a v letech 1237-1240, kdy si mongolská vojska podmanila Kyjevskou Rus. V roce 1241 postupovala mongolská vojska do Evropy dvěma proudy, jeden do Polska a druhý do Uher. +more V Polsku se 9. dubna 1241 uskutečnila bitva u Lehnice, při níž byla poražena spojená vojska polského knížete Jindřicha, Moravanů, Slezanů, Bavorů a oddílu templářů.

Vojsko českého krále Václava I. +more do boje nezasáhlo. Jejich hlavní proud se obrátil na Moravu, kde zpustošil pouze Opavsko a jablunkovským průsmykem se přehnal do Uher, aby se spojil se zbylým vojskem. Mongolský postup byl zastaven v roce 1242 po přechodu zamrzlého Dunaje až chorvatským vojskem na Grobnickém poli. Po stažení se za Dunaj se mongolská vojska dozvěděla, že zemřel jejich chán Ögedej, a chystá se volba nového chána. Chán Batu spěchal i s armádou zpátky do centra mongolské říše.

Dalimilovy verše

V roce 1310 napsal kronikář Dalimil verše, vztahující se k Tatarům, kteří byli poraženi u Olomouce. V 2. +more polovině 14. století pak zprávu o obléhání Olomouce Tatary uvádí Přibík Pulkava z Radenína, který poprvé zmínil pána ze Šternberka, avšak událost vztahuje k jinému roku než Dalimil. V 16. století obě zprávy spojil a po svém si vyložil Václav Hájek z Libočan. Ten vytvořil postavu Jaroslava ze Šternberka, kterého vylíčil ve své Kronice české z roku 1541 jako udatného rytíře, jenž porazil Tatary u Olomouce. Tohoto vylíčení děje se ujali i falzifikátoři Rukopisu královédvorského nebo český historik Antonín Boček.

Kronikáři, kteří byli současníky krále Václava I. +more, však řádění Tatarů ani boje na Moravě neuvádějí, takovou závažnou věc by jistě zaznamenali. Je pravděpodobné, že mongolská vojska se přes Moravu z Polska do Uher pouze přehnala, aniž by způsobila závažnější škody či svedla bitvu. Dalimilovy verše se tak s největší pravděpodobností vztahují k roku 1253, kdy na Moravu vtrhlo vojsko uherského krále Bély IV. , jehož podstatnou část vojska tvořili Kumáni. Ti se v mnohém podobali svou vizáží Mongolům a podobně se též oblékali. Tato vojska Moravu skutečně zpustošila a Olomouc nedobyla. Přibík Pulkava z Radenína ve své kronice spojuje obléhání Olomouce údajnými Tatary s rokem 1253, a uvádí i jméno pána ze Šternberka. Pravděpodobně tedy došlo k historickému omylu, kdy pozdější kronikáři zaměnili Tatary s Kumány a v případě Dalimila si též spletli letopočty.

Svatohostýnská tradice

Panna Maria sesílající blesky na Tatary Podle tradice, která se váže k poutnímu místu Svatý Hostýn, na tomto místě roku 1241 hledali lidé útočiště před Tatary. +more Modlili se k Panně Marii, která pak zapálila bleskem tatarské ležení pod horou Hostýn a seslala na ně prudký déšť s přívaly vody a tím je zahnala na útěk. Tuto legendu zaznamenal roku 1665 jezuita Bohuslav Balbín. U Tatarů se údajně traduje, že byli v dávných dobách poraženi na Moravě.

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. lovecpokladu. +morecz/home/mongolske-vojsko-v-evrope-364]MONGOLSKÉ VOJSKO V EVROPĚ[/url] * [url=http://www. blansko. cz/clanky/2006/10/tatari-kumani-blansko]Tatarský mýtus[/url] * [url=http://kix. fsv. cvut. cz/~gagan/jag/rukopisy/osobnost/jaroslav/]Jaroslav ze Šternberka (1220-1287)[/url] * [url=http://www. vkol. cz/cs/aktivity/clanek/povesti-o-pamatkach-mesta-olomouce-a-z-olomouckeho-kraje---tatari-u-olomouce/]Pověst - Tataři u Olomouce[/url].

Kategorie:Dějiny Moravy Kategorie:1241 Kategorie:Mongolská říše