Cesko.wiki Měrćin Nowak-Njechorński
Author
Albert FloresMěrćin Nowak-Njechorński (13. června 1900, Njechorń - 6. července 1990, tamtéž) byl lužickosrbský malíř, spisovatel, novinář a překladatel.
Rodný dům v Njechorně Měrćin Nowak se narodil jako Martin Sodan (po otci Neumann) jako nemanželské dítě Lužické Srbky Ernestiny Sodanec a jejího otčíma, chudého německého dělníka Wilhelma Emila Neumanna Do školy chodil ve Worcynu, kde již začal projevovat svůj výtvarný talent. +more Vzhledem k nedostatku finančních prostředků v jeho rodině studoval umění v dálkovém kurzu, později nastoupil na uměleckou grafickou školu do Lipska. V roce 1920 měl ve Zhořelci svou první výstavu. Od roku 1921 studoval na akademii v Drážďanech. Během svých studií absolvoval i studijní pobyt na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem Maxe Švabinského. Posléze studoval ještě ve Varšavě.
Roku 1923 se začal hlásit k lužickosrbské národnosti. Změnil své německé jméno Martin Neumann na Měrćin Nowak (později k němu připojil přídomek Njechorński podle jména svého rodiště), aktivně se účastnil činnosti Lužickosrbského Sokola, naučil se dokonale obě varianty lužické srbštiny a v době mezi světovými válkami působil jako novinář píšící ve prospěch nejmenšího slovanského národa (například obhajoval možnost vystupování u soudu v srbštině). +more Byl vedoucím redaktorem časopisů Serbski student a Sokołske listy, psal články pro Serbske Nowiny a také pracoval v polském menšinovém časopise Młody Polak w Niemczech jako ilustrátor.
V době 2. světové války působil jako voják německého Wehrmachtu, na konci války skončil v americkém zajetí. +more Po válce působil ve vedení organizace Domowina, vydával překlady ze slovanských literatur (Gorkij, Gogol, Karel Čapek) a začal v NDR tvořit ilustrace s takzvanou budovatelskou tematikou, které však zároveň vyjadřovaly i tematiku národnostní. Působil také jako předseda Kruhu lužickosrbských výtvarných umělců.
V jeho literární i malířské tvorbě dominují folkloristická témata, obrazy z lužickosrbských dějin, bájí či lidových písní (jeho malířským vzorem byl Mikoláš Aleš). Na folklór navazuje i ve své původní prozaické tvorbě. +more Jako výtvarník je spjat hlavně s tisíci perokresbami, ale vytvořil také několik dřevorytů či rozměrných maleb.
Literární dílo
Ruskie byliny (Ruské byliny, Praha 1927), převyprávení ruských bylin, * Po serbskich pućach (Po lužických cestách, Budyšín 1936), * Wusaty Krjepjel a druhe bajki (Vousatý skřítek a jiné povídky, Budyšín 1950), * Wuknimy dolnoserbski. Krótki kurs delnjoserbšćiny za hornjołužiskich Serbow (Budyšín 1952), * Zapiski Bobaka (Bubákovy zápisky, Budyšín 1952), * Serbski Wšudźebył (česky jako Vyprávění lužického Všudybyla, Budyšín 1954), kniha cestopisných črt zachycujících tvář Horní i Dolní Lužice a autorových osobních vzpomínek. +more * Mišter Krabat (Čaroděj Krabat, Budyšín 1954), literární zpracování lužickosrbských pověstí ze 17. století * Kołowokoło Błotow (Kolemdokola Blat, Budyšín 1957), * Bołharske podlěćo (Bulharské podletí, Budyšín 1958), * Wot wčerawša na jutřiše (Budyšín 1960), * Molerjo, spěwarjo, podróżnicy (Malíři, spěváci, cestovatelé, Budyšín 1961), * Pod Pamirom a za Kaukazom, Budyšín 1961), * Baćon a žaby a druhe bajki (Čáp a žáby a jiné bajky, Budyšín 1967).
Česká vydání
Z lužických národních písní, Kolo lužických spisovatelů, Praha 1936, dvanáct kreseb autora s úvodem Jaroslava Votruby * Čaroděj Krabat, SNDK, Praha 1961, přeložila Bohumila Šretrová, * Vyprávění lužického Všudybyla, SNKLU, Praha 1964, přeložila Zora Beráková.