Natalija Kobrynska

Technology

12 hours ago

Author

Titulní stránka ukrajinského ženského almanachu z roku 1887 Ivan Petrovyč Kotljarevskyj (1769-1838). V první řadě zleva sedící je Natalija Kobrynska. Natalija Kobrynska kolem roku 1900 Ivanofrankivské oblasti Ukrajinská obálka z roku 2015 připomínající 160. narozeniny Kobrynské

Natalija Kobrynska (8. +more června 1855, Beleluja, Halič, Rakouské císařství - 22. ledna 1920, Bolechiv, Západoukrajinská lidová republika) byla ukrajinská spisovatelka, socialistická feministka, aktivistka a organizátorka ukrajinského ženského hnutí.

+more images (6)

Život

Rodinný původ

Nataliya Ozarkevych se narodila jako dcera kněze ukrajinské řeckokatolické církve Ivana Ozarkeviče (Iwan Osarkewytsch; Jan Ozarkiewicz; 1826-1903), který byl V. až VII. +more volebním období (1873-1891) členem rakouské poslanecké sněmovny (rakouského parlamentu), a Teofilie Okunevské ve vesnici Beleluja (Sniatynśkyj rajon, Ivanofrankivská oblast) v Haliči.

Rodina Ozarkevyčů byla v regionu známá: její bratr Jevhen založil ve Lvově Národní nemocnici (Narodna Lichnycja) pod patronací metropolity Andreje Šeptického, strýc z matčiny strany Jaroslav Okunevskij byl námořním admirálem v Rakousku-Uhersku, její sestřenice Sofie Okunevska byla první ženou-lékařkou taktéž v Rakousku-Uhersku a výraznou stopu v dějinách Haliče zanechala i řada dalších jejích příbuzných.

Studia

Ve druhé polovině 19. století nebylo v Rakousku-Uhersku mladým ženám umožňováno další studium na gymnáziích a univerzitách. +more (A právě této problematice zasvětila Natalija Kobrynska svůj život. ) Když nemohla studovat (nad rámec základního vzdělání), tak se především učila sama doma od svého otce němčinu, francouzštinu, polštinu a ruštinu. Také četla díla světové (zahraniční) literatury, která ji její bratři přinášeli ze školy.

Manželství

V roce 1871 se provdala za Theofila Kobrynského. Ten o několik let později (kolem roku 1882) zemřel a ona se musela vrátit zpět do Bolechivu ke svým rodičům. +more Podle zákona si tehdejší žena nemohla libovolně určit svůj ostud a pokud její manžel neřekl, co má dělat, převzal tyto povinnosti její otec.

Kontakty ve Vídni

Ve Vídni, kam Kobrynska odjela se svým otcem, se seznámila s ukrajinskými velvyslanci. Největší dojem na ni udělal Ostap Terlecký, který ji přesvědčil, aby začala psát. +more Ve Vídni se Kobrynska seznámila s ukrajinským básníkem, spisovatelem, sociálním a literárním kritikem, novinářem, ekonomem a politickým aktivistou Ivanem Jakovyčem Frankem (1856-1916). Ten nejen její literární tvorbu chválil, ale povzbuzoval a utvrzoval ji v jejím úsilí o zrovnoprávnění žen s muži. Ve Vídni se také seznámila s ukrajinským historikem a politickým myslitelem Mychajlem Petrovyčem Drahomanovem (1841-1895), bratrem ukrajinské spisovatelky, novinářky a etnoložky Oleny Pčilky, která Kobrynskou také povzbuzovala v jejích aktivitách směřujících k zrovnoprávnění ukrajinských žen. Nakonec Kobrynska odjela spolu se svojí sestřenicí, aktivistkou a feministkou Sofií Okuněvskou (1865-1926) do Švýcarska, kde se zapsala na ekonomickou fakultu curyšské univerzity.

Aktivistkou

Dne 8. prosince 1884 založila a organizovala Kobrynska ve Stanislavově spolek s názvem Tovarystvo Rus'kykh Zhinok (Spolek rusínských žen; Association of Ukrainian Women), který se zabýval vzděláváním žen, seznamoval je s literaturou a podporoval diskuse o ženských právech. +more Den 8. prosinec 1884 se tak stal výchozím bodem v dějinách ukrajinského ženského hnutí. Kobrynska považovala u žen za zásadní nejen otázku vzdělání, ale i problém přístupu Rusínek (Ukrajinek) k vlastenectví. Zastávala názor, že jsou to právě ženy, kdo při výchově dětí jim vštěpují vedle prvotních morálních vzorců i lásku k vlasti a rodné zemi.

V roce 1890 byla Kobrynska členkou delegace, která lobbovala u ministra školství, aby bylo ženám umožněno studovat na univerzitě. Situace se změnila až v roce 1897, kdy bylo rozhodnuto o otevření ženských gymnázií a přijetí žen na univerzity. +more Zasazovala se také o všeobecné volební právo, denní péči o děti a společné kuchyně. V 90. letech 19. století chtěla Kobrynska založit ženskou odnož první ukrajinské politické strany, ale tento cíl ji nakonec rozmluvili Ivan Jakovyč Franko a politik a spisovatel Mychajlo Pavlyk (1853-1915). A tak se její zbraní v boji o emancipaci ukrajinských žen stala literatura. Povídky, které napsala, vyšly v několika sbírkách a zabývaly se ženami, sociálními problémy a psychologickými tématy, lidovou vírou a první světovou válkou.

Závěr

Kobrynska nikdy nabyla organizátorkou protestů a skandálů. Jen a jen svojí inspirativní a vytrvalou prací v oblasti vzdělávání žen pomohla zavést významné kvalitativní změny do života žen na počátku 20. +more století (a to nejen ve Lvově).

Kobrynska se nikdy znovu nevdala a cele se věnovala společenským aktivitám. Během první světové války skončila za své vlastenecké postoje málem v rakouském koncentračním táboře. +more Přes 30 let žila Kobrynska v Bolechivu, kde dne 22. ledna 1920 ve věku 64 let zemřela na tyfus. Aby se zabránilo šíření nemoci, byl její dům v Bolechivu po jejím úmrtí vypálen.

Dílo

Publikační činnost

Svou první povídku napsala v roce 1883 a jmenovala se Shuminska (respektive Paní Šuminská). Později byla tato povídka známa pod názvem Duch doby (The Spirit of the Times). +more * O rok později (1884) napsala novelu Pro kus chleba (For a Piece of Bread). * V roce 1887 vydala první feministický almanach. Tato sbírka děl ukrajinských autorek se nazývala Pershy vinok (První věnec; The First Garland) a Kobrynska ji publikovala spolu s ukrajinskou nakladatelkou, spisovatelkou, etnografkou, tlumočnicí a občanskou aktivistkou Olenou Pčilka (1849-1930). Almanach byl prvním dílem v Haliči a na Ukrajině, které se zabývalo tzv. „ženskou otázkou“ - kromě beletristických děl a etnografických výzkumů obsahoval řadu feministických článků, zejména o postavení žen na Ukrajině a ve světě. Sestavovatelkami a autorkami almanachu Peršij vinok byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněprské Ukrajiny. * Kobrynska založila také nakladatelství, které se jmenovalo Zhinocha Sprava (Ženská věc; Women’s Cause) a zde vyšla tři čísla ženského almanachu - druhý almanach vydaný jejím vlastním nákladem v roce 1893 se nazýval Nasha dolya resp. Naša dolia (Náš osud; Our Fate); další vydání následovala v letech 1895 a 1896; třetí almanach byl vydán v roce 1907 a jmenoval se Žinocha dolia (Osud žen). (Kvůli almanachu Naša dolia se přestěhovala do Lvova. ).

V roce 1967 vydal P. Babiak bibliografii jejích prací. +more Její dílo bylo přeloženo též do angličtiny: sbírka The Spirit of the Times (Duch doby) (v roce 1998); Warm the Children, O Sun (Zahřej děti, slunce) (v roce 1998).

Výběr publikací (Národní knihovna ČR)

Peršyj vìnok - Žìnočyj al‘manach vydanyj koštom ì zachodom Natalìì Kobryns‘koì ì Oleny Pčìlky. (První věnec - Ženský almanach vydaný nákladem Natalijí Kobrynskou a Olenou Pchilkovou. +more) L‘vìv: [s. n. ], 1887. [2]; 464 stran * Vìdpovìd‘ na krytyku žìnočoho al‘manacha v Zorì z r. 1887. (Odpověď na kritiku ženského almanachu z roku 1887. ) Černìvcì: koštom ì zachodom K. Tryl‘ovskoho, 1888. 16 stran. * Pro „Noru“ Ìbzena. (O Ibsenově „Noře“. ) L‘viv: (s. n. ), 1900; 28 stran * Duch času: opovidanja. (Duch času: příběhy. ) L‘viv: Spilka, 1903. ; 123 stran * Jadzja ì Katrusja ta yn‘šì opovìdanja. (Katyino jídlo a další příběhy. ) L‘vìv: Spìlka, 1904. 156 stran * Kazky (Pohádky) - Natalìja Kobryns‘ka z Ozarkevyčìv; Peredne slovo (napysav) Denys Lukìjanovyč. Černìvcji: Nakladem vlastním, 1904. XIX, 104 stran * Vybranì opovìdannja. (Vybrané příběhy. ) L'vìv: Knyžkovo-žurnal'ne vydav. , 1954. 215 stran * KOBRYNS‘KA, Natalìja, Vybranì tvory - Vporjadkuvannja, pìdhotovka tekstìv, vstupna stattja ta prymìtky O. M. Moroza. (Vybrané texty - Uspořádání, příprava textu, úvodní slovo a poznámky O. M. Moroza. ) Kyjiv: Deržlìtvydav Ukrajiny, 1958. 19 stran * KOBRYNS‘KA, Natalìja, Vybranì tvory - Uporjadkuvannja, pìdhotovka tekstìv, vstupna stattja j prymìtky: Ìvan O. Denysjuk ta Kateryna A. Krìl. (Vybrané texty - Uspořádaní, příprava textu, úvodní slovo a poznámky Ìvan Ovksentìjovyč Denysjuk a Kateryna A. Krìl. ) Kyjiv: Dnìpro, 1980. 448 stran.