Cesko.wiki Narodnictví
Author
Albert FloresNarodnictví je ideologický směr a politické hnutí, které se objevilo v 19. století na území Rakouska-Uherska. Narodnictví zdůrazňovalo a hájilo zájmy národních menšin, zejména českého a slovanského obyvatelstva, v rámci Rakouska-Uherska. Hnutí vzniklo jako reakce na nadvládu německého etnikálního a politického proudu ve společnosti. Narodnictví usilovalo především o posílení národního hnutí a jazykového uvědomění českého národa a ostatních slovanských etnik. Hnutí se výrazně angažovalo v oblasti literatury, kultury a vzdělání. Jeho představitelé se zabývali vytvářením národních institucí a rozvojem českého umění a vědy. Narodnictví sehrálo také důležitou roli v politickém boji za rovnoprávnost českého národa v rakouském politickém systému. Jeho představitelé se snažili získat autonomii nejen pro český jazyk a kulturu, ale také pro český politický život. Na počátku 20. století se narodnictví částečně transformovalo v politické hnutí, které se angažovalo v boji za nezávislost Československa. Po vzniku samostatného státu se narodnictví stalo součástí politické scény a přetrvávalo až do poválečného období. Narodnictví mělo dlouhodobý vliv na vývoj české společnosti a politiky. Jeho myšlenky a principy se odrážejí v českém národním uvědomění, kulturních hodnotách a demokratickém zřízení státu.
Narodnictví (rusky народничество) bylo společenské hnutí v Rusku 60. a 70. let 19. století. Ideově spojovalo prvky agrární demokracie s rolnickým utopickým socialismem, naději, že bude možné vynechat kapitalistickou cestu vývoje.
Ideoví zakladatelé narodnictví byli v Rusku Alexandr Ivanovič Gercen a Nikolaj Gavrilovič Černyševskij. Později se k jejich myšlenkám připojili Michail Alexandrovič Bakunin, Pjotr Lavrov, Piotr Nikitič Tkačov a další. +more Narodnické ideje byly vnímány jako ohrožení státního režimu Ruského impéria a řada „narodniků“ proto byla zatčena a vystavena brutálním výslechům v Butyrské věznici.
Narodnictví zanechalo svoji stopu i v oblasti umění, neboť celá řada společenských motivů ovlivnila různé literární práce. Narodnická lyrika opěvovala oběť, život v ruské obščině a jako vzdálený cíl definovala výstavbu utopického socialismu.
Odkazy
Reference
Literatura
MARKOV, Dmitrij Fjodorovič. Předchůdcové ruské revoluce. +more Překlad Otto Bureš. V Praze: Ústřední výkonný výbor čsl. strany soc. , 1925. 46 s. cnb000205772. * NEUMANN, Bohumil, ed. Hledači naděje: (svědectví o epoše narodnictví). 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1974. 292 s. cnb000463424. * NEUMANN, Bohumil. O literatuře v epoše narodnictví. Vyd. 1. Praha: Universita Karlova, 1974. 101 s. cnb002341267. * Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmnáctý díl, Median - Navarrete. V Praze: J. Otto, 1901. 1078 s. cnb000277218. [Článek „Narodničestvo" je na str. 1046-1047. ] [url=https://archive. org/stream/ottvslovnknauni40ottogoog#page/n1131/mode/1up]Dostupné online[/url].
Související články
Narodnaja volja * Půda a svoboda * Nikolaj Nikolajevič Zlatovratskij
Kategorie:Filozofické směry Kategorie:Dějiny Ruska 19. století