Německá gramatika

Tento článek popisuje některá základní pravidla gramatiky německého jazyka.

Podstatná jména

Píšeme vždy velké počáteční písmeno. V textu používáme členy, ne však vždy. +more Množné číslo se tvoří pomocí členu die, někdy pomocí přehlásky, či koncovky. Skloňování probíhá hlavně pomocí členu. Němčina zná čtyři pády: 1. pád nominativ, 2. pád genitiv, 3. pád dativ, 4. pád akuzativ. Místo českého 5. pádu se používá 1. pád, místo českého 6. a 7. pádu se používá zpravidla jméno s předložkou s 2. , 3. nebo 4. pádem (výjimečně bezpředložkový 2. , 3. nebo 4. pád).

Členy substantiv

Členy určité

Členy určité používáme pro označení konkrétní věci, které známe. Tedy pro konkrétního muže použijeme der Mann, pro neurčitého („nějakého“) muže použijeme ein Mann. +more

Členy neurčité

V množném čísle není neurčitý člen používán, v tomto případě se používá podstatné jméno bez členu.

Přídavná jména

Přídavná jména mohou ve větě být v přívlastku nebo v přísudku. Německá adjektiva se skloňují pouze, pokud jsou v přívlastku. +more Na rozdíl od češtiny nejsou v německém jazyce přivlastňovací přídavná jména. Místo nich se využívá 2. pádu podstatných jmen (die Kleidung des Vaters - otcovo oblečení).

Přídavná jména v přísudku

Přídavná jména, která jsou v přísudku - po slovese sein - nemají žádnou koncovku a jsou tedy ve stejném tvaru pro všechny rody i čísla. * Du bist fleißig. +more - Ty jsi pilný/á/é. * Sie ist fleißig. - Ona je pilná.

Přídavná jména v přívlastku

Přídavná jména, která se pojí s podstatným jménem, jsou ohýbána podle jeho rodu a čísla.

Skloňování přídavných jmen po členu určitém

Přídavná jména po určitém členu a zájmenech dieser a jeder mají pouze koncovky -e a -en. Koncovka -e se vyskytuje jen v 1. +more pádě všech rodů jednotného čísla a ve 4. pádě ženského a středního rodu také jednotného čísla.

Skloňování přídavných jmen po členu neurčitém

Po neurčitém členu a také po přivlastňovacích zájmenech a po kein v jednotném čísle jsou koncovky přídavného jména v 1. pádě rodu mužského, ženského a středního -er, -e, -es, u ženského a středního rodu to platí i pro 4. +more pád. V ostatních pádech je koncovka -en.

Skloňování přídavných jmen v množném čísle bez členu

Přídavná jména v množném čísle s podstatným bez určitého členu (tedy bez členu) mají koncovky členu určitého -e, -er, -en, -e.

Skloňování přídavných jmen v jednotném čísle bez členu

Přídavná jména v jednotném čísle bez členu mají koncovky podobně jako člen určitý, kromě 2. pádu mužského a středního rodu, kde je koncovka -en. +more

Stupňování

1. st. +more klein (malý); * 2. st. kleiner (menší) - tvořeno pomocí přehlásky (někdy) a koncovky er; * 3. st. der/die/das kleinste (nejmenší) - tvořeno pomocí přehlásky (někdy) a koncovky (e)ste.

* 1. st. groß (velký) * 2. st. größer (větší) * 3. st. der/die/das größte (největší)

Řada přídavných jmen se stupňuje nepravidelně: * 1. st. hoch (vysoký), * 2. st. höher (vyšší), * 3. st. der/die/das höchste (nejvyšší).

Zájmena

Osobní zájmena

Osobní zájmena se podobně jako v češtině liší podle osoby a čísla. Ve 3. +more osobě jednotného čísla se zájmena rozlišují také podle rodu. Na rozdíl od češtiny je pro 3. osobu množného čísla pouze jeden tvar sie. Dalším rozdílem je, že němčina pro vykání jedné nebo více osobám používá 3. osobu množného čísla, která se vždy zapisuje velkým počátečním písmenem (Sie). V němčině se tedy místo vykání používá onikání.

Přivlastňovací zájmena

Tvary přivlastňovacích zájmen závisí na osobě, které přivlastňujeme, na rodě a pádě jména, ke kterému se zájmeno váže. Přivlastňovací zájmena se skloňují v jednotném čísle jako člen neurčitý a v množném čísle se skloňují jako člen určitý . +more Při použití přivlastňovacího zájmene se vynechává člen. Stejně jako je tomu u osobních zájmen, pro vykání se používá zájmeno 3. osoby jednotného čísla, které se zapisuje vždy velkým počátečním písmenem (Ihr).

Tázací zájmena

Wer? - Kdo? * Was? - Co?

Příklady použití pádů:

* Ich bin da. (wir fragen: Wer ist da. +more) - Já jsem tam. (ptáme se: Kdo je tam. ) * Das ist mein Rucksack. (wir fragen: Wessen Rucksack ist das. )- To je 'můj batoh. (ptáme se: čí je to batoh. ) * gib mir ein stück von Kuchen (wir fragen: Wem soll ich ein stück von Kuchen geben. ) - Dej mi kousek dortu. (ptáme se: komu mám dát kousek dortu. ) * Herr Müller besucht seinen Bruder. (wir fragen: Wen besucht Herr Müller. ) - Pan Müller navštívil svého bratra. (ptáme se: koho navštívil pan Müller. ).

Po zájmenu wessen následuje podstatné jméno bez členu.

* Wessen Buch ist das? - Čí je ta kniha? * Wem hast du es gesagt? - Komu jsi to řekl?

Zájmeno welcher, welche, welches (který, která, které) se skloňuje v obou číslech jako člen určitý. Tímto zájmenem vybíráme z určitého počtu. +more U zájmena was für ein (jaký) se skloňuje pouze neurčitý člen. Před látkovými jmény a v množném čísle je tvar bez neurčitého členu was für. Zájmenem was für ein se ptáme na vlastnosti. Zájmenem wie (jaký) se ptáme na přídavné jméno v přísudku. Následuje po něm sloveso sein (být). * Welches Buch liest du jetzt. - Kterou knihu teď čteš. * In welchem Haus wohnen Sie. - V jakém domě bydlíte. * Was für Bier trinkst du. - Jaké pivo piješ. * Was für ein Mann ist er. Er ist ein netter Mann. - Jaký je on muž. On je milý muž. * Wie ist' der Mann. Der Mann ist nett. - Jaký je ten muž. Ten muž je milý.

Číslovky

Číslovky základní

Základní číslovky od 0-12 mají své vlastní názvy, vyšší číslovky se tvoří skládáním:

* die Null - nula, * eins - jedna, * zwei - dva, * drei - tři,

* vier - čtyři, * fünf - pět, * sechs - šest, * sieben - sedm, * acht - osm,

* neun - devět, * zehn - deset, * elf - jedenáct, * zwölf - dvanáct;

* drei + zehn = dreizehn - třináct, * sieben + zehn = siebzehn - sedmnáct, * zwanzig - dvacet, * eins + zwanzig = einundzwanzig, * zwei + zwanzig = zweiundzwanzig, * dreißig - třicet, * hundert - sto, * hundert + eins = hunderteines - sto jedna,

Od číslovek základních se poté odvíjí jiné skupiny číslovek.

Číslovky řadové

Řadové číslovky se od číslovek základních tvoří přidáním přípony -te, od čísla 20 výše příponou -ste. Některé číslovky se tvoří nepravidelně:

* der/die/das erste - první, * der/die/das zweite - druhý, * dritte - třetí, * vierte - čtvrtý, * fünfte - pátý,

* siebte (siebente) - sedmý, * dreizehnte - třináctý, * zwanzigste - dvacátý, * hundertste - stý.

Slovesa

Slovesa se píší s malým počátečním písmenem, v hlavní větě mají první, nebo druhé místo.

Infinitiv

Infinitivy jsou v němčině dva: přítomný a minulý.

Infinitiv přítomný

Infinitiv přítomný je u většiny sloves tvořen koncovkou -en: * spielen (hrát), * machen (dělat).

Výjimkou je sloveso sein (být).

Infinitiv minulý

Infinitiv minulý je tvořen příčestím minulým plnovýznamového slovesa a infinitivem pomocného slovesa haben, nebo sein. Ve většině případů se používá haben; sein se používá u sloves se změnou místa (fahren, gehen), změnou stavu (werden, sterben) a sloves sein a bleiben: * kaufen - gekauft haben (doslova mít nakoupeno), * gehen - gegangen sein, * sein - gewesen sein.

Dělení sloves

Německá slovesa lze podle způsobu časování a funkcí ve větě rozdělit na slabá, silná, smíšená, modální a pomocná.

Slabá (pravidelná) slovesa

Tato slovesa se časují zcela pravidelně. Jsou to např. následující slovesa: * begleiten - doprovázet, * besuchen - navštívit, * machen - dělat, * sagen - říci, * wohnen - bydlet.

Silná (nepravidelná) slovesa

Jedná se o starší skupinu sloves. U těchto sloves dochází ke změnám samohlásek v kmeni slova (u některých sloves dochází i k dalším změnám). +more Časování je také v některých případech odlišné od slabých sloves. Lze je rozdělit do tří skupin podle změny kmenové samohlásky v préteritu a v perfektu:.

* skupina 1‑2‑1 - u této skupiny dochází ke změně kmenové samohlásky pouze v préteritu. Infinitiv a příčestí minulé obsahují stejnou samohlásku: :fahren (jet) - fuhr - gefahren, :laufen (běžet) - lief - gelaufen, :sehen (vidět) - sah - gesehen;

* skupina 1‑2‑2 - v této skupině jsou slovesa, která mají kmenovou samohlásku v préteritu a perfektu stejnou: :bleiben (zůstat) - blieb - geblieben, :verstehen (rozumět) - verstand - verstanden;

* skupina 1‑2‑3 - v infinitivu, v préteritu a v perfektu jsou různé kmenové samohlásky: :beginnen (začít) - begann - begonnen, :nehmen (vzít) - nahm - genommen, :sprechen (mluvit) - sprach - gesprochen.

Smíšená slovesa

Jedná se o několik sloves, která mají v préteritu a v perfektu koncovky sloves slabých, ale mění se jejich kmen. Příklad: kennen (znát): ich kannte, du kanntest …, ich habe gekannt. +more (Koncovky -te, test atd. jsou atributem préterita, změna kmenové souhlásky z kennen na kannte a gekannt je atributem silných sloves.

Modální (způsobová) slovesa

Zpravidla se pojí s infinitivem významového slovesa. Dochází u nich ke změnám hlásek v kmeni slova. +more Jedná se o následující slovesa: * dürfen - smět, * können - moci, umět, * mögen - mít rád (nejčastěji se používají tvary konjunktivu préterita [podmiňovací způsob přítomný] - ich möchte, du möchtest, er möchte, wir möchten, … - který znamená chtěl bych, rád bych), * müssen - muset, * wollen - chtít, * sollen - mít (ve smyslu „mít povinnost“, např. wir sollen schon nach Hause gehen - už máme jít domů),.

Pomocná slovesa

Slouží k tvorbě některých slovesných časů. Jedná se o následující slovesa: * sein - být, * haben - mít, * werden - stát se (ve spojení s přídavným jménem vyjadřuje změnu stavu, např. +more wir werden alt - stárneme).

Časování sloves

V německém jazyce existuje 6 slovesných časů: * přítomný čas (prezens), * préteritum (souminulý) - používá se v monologické řeči, v mluvené se vyskytuje zřídka (výjimkou jsou způsobová slovesa, slovesa haben a sein a vazba gibt es), * perfektum (minulý) - užívá se převážně v běžné, neoficiální řeči mluvené i psané, v dialogu, * plusquamperfektum (předminulý) - používán zřídka, * budoucí čas (futurum) - používá se spíše zřídka, obvykle se nahrazuje časem přítomným, * druhý budoucí čas (futurum II) - používá se k vyjádření děje, který bude v budoucnosti ukončen.

Perfektum (čas minulý)

Perfektum je tvořeno pomocí pomocného slovesa v přítomném čase a příčestí minulého. Pomocným slovesem může být sloveso haben (mít) nebo sein (být). +more Ve většině případů se používá sloveso haben. Pomocné sloveso sein se používá u sloves, která vyjadřují pohyb nebo změnu stavu (používá se též se slovesem bleiben (zůstat), které je výjimkou). Významové sloveso v příčestí minulém se umisťuje na konec věty.

Předminulý čas (plusquamperfektum)

Tvoří se podobně jako perfektum. Pomocná slovesa haben a sein jsou však časována v préteritu. +more Významové sloveso je v příčestí minulém. Plusquamperfektum vyjadřuje minulý děj, který předcházel jinému ději minulému. V mluvené řeči není plusquamperfkta příliš využíváno. * haben - ich hatte gemacht, du hattest gemacht, er hatte gemacht, … * sein - ich war abgereist, du warst abgereist, er war abgereist, ….

Budoucí čas (futurum I)

Tvoří se pomocí určitého tvaru slovesa werden v přítomném čase a infinitivu významového slovesa. Tento infinitiv je umístěn na konci věty, podobně jako po způsobových slovesech nebo příčestí minulé u perfekta. +more Ve vedlejší větě je sloveso werden na konci až za infinitivem významového slovesa: * ich werde arbeiten - budu pracovat, * du wirst arbeiten - budeš pracovat, * er wird arbeiten - bude pracovat, * wir werden arbeiten - budeme pracovat, * ihr werdet arbeiten - budete pracovat, * sie werden arbeiten - budou pracovat.

Příklad: * Wir werden lange arbeiten. - Budeme dlouho pracovat. * Sie sagt, dass sie lange arbeiten wird. - Říká, že bude pracovat dlouho.

Předbudoucí čas (futurum II)

Tento čas se v němčině moc nepoužívá. Tvoří se pomocí určitého tvaru slovesa werden v přítomném čase a infinitivu minulého významového slovesa: * ich werde gegangen sein - budu chodit, * du wirst gegangen sein - budeš chodit, * er wird gegangen sein - bude chodit, * wir werden gegangen sein - budeme chodit, * ihr werdet gegangen sein - budete chodit, * sie werden gegangen sein - budou chodit.

Používá se k vyjádření domněnky o minulosti a k vyjádření budoucího děje, který bude v budoucnosti ukončen.

Slovesné způsoby

Kromě oznamovacího způsobu se v němčině vyskytuje konjunktiv, kondicionál (podmiňovací způsob) a imperativ (rozkazovací způsob).

Konjunktiv

V němčině se konjunktiv používá k vyjádření podmiňovacího způsobu, přání a v nepřímé řeči.

Kondicionál - opisný tvar s würde

Pro vyjádření podmiňovacího způsobu u slabých a silných sloves se místo tvarů konjunktiva préterita užívá opisného tvaru s pomocným slovese werden a infinitivem významového slovesa. Sloveso werden je časováno v konjunktivu préterita: * ich würde arbeiten - pracoval bych; * du würdest arbeiten - pracoval bys; * er würde arbeiten - pracoval by; * wir würden arbeiten - pracovali bychom; * ihr würdet arbeiten - pracovali byste. +more * sie würden arbeiten - pracovali by.

Příklad: * Das würden wir nicht sagen. - To bychom neřekli. * Würden Sie auch kommen? - Přišel byste také?

Imperativ

Rozkazovací způsob má stejnou funkci jako v češtině. Také osoby, ve kterém v němčině imperativ existuje, jsou také stejné jako v češtině. +more Rozkaz v druhé osobě jednotného čísla vytvoříme odtržením koncovky -(e)n. V 2. osobě jednotného čísla se může vypustit koncovka -e. Ta je povinná pouze u sloves končících v kmeni na -t nebo -d. Tvary 2. osoby jednotného čísla a 2. osoby množného čísla nemají osobní zájmeno. U ostatních tvarů stojí zájmeno až za slovesem. Silná slovesa, u kterých dochází v 2. a 3. osobě jednotného čísla přítomného času ke změně kmenové samohlásky -e- na -ie- nebo -i-, mají v imperativu v 2. osobě jednotného čísla také změnu kmenové samohlásky -e- na -ie- nebo -i-. Sloveso sein má v imperativu nepravidelné tvary.

Příklad: * Kommen Sie bitte herein! - Pojďte prosím dovnitř! * Trinken wir es sofort! - Vypijme to ihned! * Mach(e) schon! - Dělej už! * Seid gut! - Buďte hodní!

Slovesný rod

Slovesný rod je v němčině činný (pravidla viz výše), nebo trpný.

Trpný rod

Trpný rod je v němčině dvojí: průběhový (nedokonavý) a stavový (dokonavý).

V trpném rodě je původce děje nejčastěji vyjádřen pomocí předložek mit, durch, nebo von.

Předložky

Předložky s druhým pádem

Jedná se o velkou skupinu předložek, často velmi blízkých příslovcím. V obecné němčině se často používají i se třetím pádem („entlang“ v #Pozice předložky k danému jménu|postpozici i se čtvrtým pádem):

* abzüglich - bez; * angesichts - vzhledem k, tváří v tvář; * anstatt - (na)místo; * aufgrund - na základě; * außerhalb - mimo, vně; * bezüglich - ohledně, vzhledem k; * diesseits - na této straně; * einschließlich - včetně; * entlang - podél; * exklusive - vyjma; * infolge - kvůli, v důsledku; * inklusive - včetně;

* inmitten - uprostřed; * innerhalb - uvnitř, během, v rámci; * jenseits - na druhé straně; * kraft - z moci, podle; * längs - podél; * mittels - skrze, prostřednictvím; * oberhalb - nad; * seitens - od, ze strany; * statt - (na)místo; * trotz - navzdory; * ungeachtet - nedbaje, nehledě k; * unterhalb - pod; * unweit - poblíž, nedaleko; * während - během; * wegen - kvůli, pro; * zugunsten - ve prospěch, pro.

Předložky s druhým i třetím pádem

Jak s druhým, tak třetím pádem lze (ve stejném významu) použít: * laut - podle, dle (laut dem Gesetz - podle zákona), * dank - díky, zásluhou.

Předložky se třetím pádem

Vždy se třetím pádem se používají:

* ab - od (časově i místně; ab dem Lautsignal, ab dem Nullpunkt), * aus - z, * außer - kromě, vyjma, * bei - u, * entgegen - vstříc, naproti, * entsprechend - dle, podle (adekvátně čemu), * gegenüber - naproti, oproti, * gemäß - dle, podle (ve srovnání s čím),

* mit - s, * mitsamt - včetně, * nach - po, do, * nahe - poblíž, * samt - včetně, * seit - od (časově), * von - od, * zu - k.

Předložky se čtvrtým pádem

Vždy se čtvrtým pádem se používají: * bis - do (časově), až k; * durch - skrz (durch die Straße - ulicí; durch den Wald - skrz les; lesem); * für - pro (ein Geschenk für meine Oma - dárek pro moji babičku); * gegen - proti, *kolem (gegen den Wind - proti větru); * je - po (počtem), podle; * ohne - bez (ich kann nicht ohne dich leben - nemohu bez tebe žít); * um - za, *v (um die Ecke - za rohem); * wider - proti (wider den Strom - proti proudu, wider den Willen aller - proti vůli všech).

Význam „kolem“ u předložky „gegen“ se používá ve smyslu přibližnosti: gegen 14 Uhr - kolem 14. hodiny; význam „v“ u předložky „um“ se týká pouze časových údajů: Um wie viel Uhr soll ich kommen. +more - V kolik hodin mám přijít. ).

Předložky se třetím i čtvrtým pádem

Použití se třetím a se čtvrtým pádem se u vyjádření místa významově liší, ale řídí se následující zákonitostí: Předložka se třetím pádem se používá ve významu „wo“ (kde), tatéž předložka se čtvrtým pádem se používá ve významu „wohin“ (kam).

V časovém smyslu se používá zpravidla třetí pád.

V ostatních smyslech je použití daného pádu specifické pro každou jednotlivou předložkovou vazbu daného slovesa či jména: * an - na (svislá plocha),*v (časově) (an der Wand - na stěně; an die Wand - na stěnu); * auf - na (vodorovná plocha) (auf dem Tisch - na stole; auf den Tisch - na stůl); * in - v, *za (časově) (im Schrank - ve skříni); * neben - vedle (neben dem Tisch - vedle stolu); * zwischen - mezi (zwischen dem Tisch und dem Stuhl - mezi stolem a židlí); * vor - před (ich gehe vor das Haus - jdu před dům); * hinter - za (hinter den Schrank - za skříň); * über - nad (über dem Meeresspiegel - nad hladinou moře); * unter - pod (der Fluss fließt unter der Brücke - řeka teče pod mostem);

Význam „v“ u předložky „an“ a „za“ u předložky „in“ se týká pouze časových údajů a používá se, stejně jako časové významy dalších předložek této skupiny, pouze se třetím pádem - am Samstag - v sobotu, in zwei Stunden - za dvě hodiny, im Januar - v lednu, vor der Mitternacht - před půlnocí.)

Pozice předložky k danému jménu

Zpravidla (ve většině případů) stojí před daným jménem (před členem podstatného jména, před členem podstatného jména rozvinutého přídavným jménem, před zájmenem, před číslovkou).

Někdy se však předložka klade až za něj (tzv. „Postposition“; přičemž použití může mezi oběma pozicemi kolísat), např. +more: * des Geldes wegen (+ 2. p. ); * meiner Meinung nach (+ 3. p. ).

Obě pozice se přitom mohou lišit i v pádu: * den Fluss entlang (+ 4. p. +more), ale * entlang dem Fluss (+ 3. p. ), entlang des Flusses (2. p. ); * einem Bericht zufolge (+ 3. p. ), ale * zufolge eines Berichts (+ 2. p. ).

Zřídka se vyskytují i případy, kdy je k danému jménu připojena předložka před i za, přičemž obě tvoří jeden významový celek (tzv. „Zirkumposition“). +more Pád se pak řídí zpravidla předložkou za jménem: * um Himmels willen, * von Amts wegen, * Versicherung an Eides statt, * Annahme an Kindes statt;.

výjimečně předložkou před jménem: * von diesem Zeitpunkt an.

Zkratky

z.  B. +more = zum Beispiel - například * u.  a. = und andere - a jiné, a další * bzw. = beziehungsweise - popřípadě, případně * usw. = und so weiter - a tak dále Další německé zkratky:

Předpony

Odlučitelné

ab-, an-, auf-, aus-, bei-, ein-, los-, mit-, nach-, vor-, wieder-, zu-; odlučitelné předpony se při časování slovesa v hlavní větě vždy odlučují až na konec věty, ve větě vedlejší a v infinitivu zůstávají u slovesa a je na nich akcent.

Neodlučitelné

be-, ge-, emp-, ent-, er-, fehl-, miss-, ver-, zer-; neodlučitelné předpony se od sloves nikdy neodlučují a nikdy na nich není akcent.

Někdy odlučitelné - někdy neodlučitelné

durch-, über-, um-, unter-, wieder-, wider-

Odlučitelnost či neodlučitelnost těchto předpon je většinou spojena s významovými rozdíly.

Odlučitelné = vlastní (původní) význam

Neodlučitelné = přenesený (abstraktní) význam

Der Zug läuft bis nach Zürich durch. Vlak projíždí až do Curychu.

Sie durchläuft die Strecke in 2 Minuten. Uběhne tu trať za 2 minuty.

Odkazy

Reference

Související články

Bastian Sick

Externí odkazy

Kategorie:Gramatiky různých jazyků Kategorie:Němčina