Obytečtí z Obytec

Dějiny rodu

Zámek Červené Janovice, sídlo rodu v 17. +more a 18. století Podle vsi Obytce se od konce 14. století psali různí příslušníci nižší šlechty, v nejstarších dějinách ale není zřejmé, zda šlo vždy o příslušníky jedné rodiny. Prokazatelným předkem Obyteckých z Obytec byl Výšek z Obytec připomínaný v letech 1411-1416. Z dalších generací byl Půta z Obytec purkrabím na hradě Švihov. Již v této době byla v rodině užívána křestní jména Litmír a Viduna (respektive Vyduna), která se v rodokmenu objevovala až do 19. století. Šlechtické sídlo v podobě tvrze se v Obytcích připomíná poprvé v roce 1543 při dělení pozůstalosti mezi pět synů Bohuslava Obyteckého (†1533), který byl též majitelem statku a tvrze Hvožďany na Příbramsku. Jan Obytecký (†1584) vykoupil podíly svých bratrů a stal se samostatným majitelem statku, zemřel ale bez potomstva a Obytce přešly odkazem na spřízněnou rodinu Koců z Dobrše.

Bohuslav Obytecký připomínaný na statku Kydliny měl dva syny, Jana a Václava Vidunu. Václav Viduna (†1625) byl purkrabím Pražského hradu (1622-1623), později královským prokurátorem (1623-1625) a císařským radou. +more Jako člen komise zkoumající zadlužení statků se podílel na procesu pobělohorských konfiskací a v roce 1624 koupil Křemýž a Ohníč v severních Čechách jako konfiskát po Volfu Karlu z Vřesovic. Zaplatil za ně 26 179 kop grošů, kvůli zadluženosti byly ale statky prodány po jeho smrti. Jeho syn Václav (1618-1648) byl úředníkem zemských desek a v roce 1648 byl zastřelen v Praze během švédského vpádu. Starší bratr Václava Viduny Jan (†1636) zdědil po otci Kydliny, v roce 1616 byl hejtmanem na královském panství Poděbrady a později byl i správcem města Nymburk. Byl vyšetřován kvůli účasti na stavovském povstání, protože se ale již během vzpoury striktně přidržel katolického vyznání, byl odsouzen jen k peněžité pokutě ve výši 400 zlatých. V roce 1623 koupil statek Soutice na Benešovsku a položil tak základy majetkového zázemí rodiny až do 18. století. S manželkou Annou Kalenicovou z Kalenic (†1666) měl dva syny. Starší Litmír Viduna byl pokračovatelem rodu, mladší Jan Jindřich vstoupil do jezuitského řádu.

Obytečtí v 17. a 18. století

+morejpg|náhled|vlevo|Kluky_(zámek)'>Zámek Kluky, sídlo rodu v 18. století Janův starší syn Litmír Viduna František (1612-1671) patřil k významným představitelům rytířského stavu v pobělohorských Čechách. Byl císařským radou, přísedícím zemského soudu a celkem třikrát hejtmanem čáslavského kraje (1654-1657, 1660 a 1668). Po otci zdědil Soutice a jako dobrý hospodář svůj majetek dále rozšiřoval. Koupil Horku (1642), Petrovice (1658) a Kouty (1667). Spolu s manželkou Helenou Bechyňovou z Lažan vlastnil od roku 1646 také Červené Janovice, které později spojil se Souticemi a vytvořil tak panství s jedním městečkem a 17 vesnicemi. V Červených Janovicích nechal postavit raně barokní zámek (1650-1660) za účasti italského stavitele Carla Brentaniho. Měl dva syny, kteří se o dědictví rozdělili, starší Jan Václav Ferdinand zdědil Červené Janovice a 11 vesnic, mladší Antonín Josef převzal po dosažení zletilosti Soutice se šesti vesnicemi.

Litmírův mladší syn Antonín Josef (1659-1706) zdědil při dělení otcovských statků Soutice a Horku, které prodal v roce 1694. Mezitím získal sňatkem s Marií Františkou Evou Špulířovou z Jiter statek Tučapy v jižních Čechách. +more Tučapskou tvrz nechal upravit do podoby menšího zámku, zároveň byl donátorem místního kostela sv. Jakuba Většího, kde byl později pohřben. Antonín Josef byl radou zemského a komorního soudu a v roce 1683 se jako dobrovolník zúčastnil obrany Vídně před Turky. Díky tomu byl v roce 1683 jako první z rodu povýšen do stavu svobodných pánů, později ještě zastával funkci hejtmana bechyňského kraje (1703-1704). Měl dva syny, Dismase (†1757) a Augustina Václava (†1735), kteří krátce drželi statek Vlčeves. Tučapy zdědila jejich sestra Marie Magdalena, provdaná Malovcová.

Litmírův starší syn Jan Václav Ferdinand (1639-1706) zdědil po otci panství Červené Janovice, kde trvale sídlil. Byl císařským radou a přísedícím zemského soudu, nakonec v letech 1699-1706 zastával úřad nejvyššího zemského podkomořího a z titulu této funkce byl zároveň členem sboru místodržících. +more Financoval vybudování sousoší sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty Durynské na Karlově mostě (Jan Brokoff). Na podstavci sousoší je umístěn jeho erb spolu s erbem manželky Alžběty Vratislavové z Mitrovic (1648-1713). Měli spolu čtyři syny, nejstarší Josef Viduna (†1749) prodal v roce 1715 Červené Janovice a poté žil v Kutné Hoře. Jeho dcera Josefa se provdala do rodu Chlumčanských z Přestavlk a byla matkou pražského arcibiskupa Václava Chlumčanského z Přestavlk. Další syn Isidor Václav (1682-1734) byl přísedícím zemského soudu a v letech 1718-1727 hejtmanem čáslavského kraje. Získal statek Kluky, kde nechal přestavět tvrz na barokní zámek.

Pokračovatelem rodu byl Isidorův syn Václav František (1709-1777), který byl císařským radou, přísedícím zemského soudu a v letech 1738-1743 hejtmanem čáslavského kraje. Spolu se strýcem Tadeášem Františkem (†1747) byl v roce 1743 povýšen do stavu svobodných pánů. +more Po matce Františce byl potomkem Robmhapů ze Suché, který vymřel v roce 1761 a Václav František poté požádal o spojení jmen a erbu obou rodů. Majestát na alianci Obytecký-Robmhap, respektive svobodný pán Obytecký Rabenhaupt z Obytec a ze Suché, byl vydán v roce 1766. Kromě zámku Kluky vlastnil krátce v letech 1759-1765 statek Horka, který byl již v minulosti majetkem rodu. Měl tři syny, Kajetána Tadeáše, Jana Václava a Leopolda, kteří počátkem 19. století prodali Kluky a poté již rodina nevlastnila žádné statky. Kajetánův syn František (1780-1845) zemřel jako poslední mužský potomek rodu a jeho dcerou Marií Johanou (1811-1860), provdanou za Františka Viléma Podstatského-Thonserna, rod vymřel úplně (zemřela 16. listopadu 1860 v Praze).

Erb

Erb Obyteckých na sousoší sv. +more Barbory na Karlově mostě v Praze Rodovým erbovním znamením byl stříbrno černě kosmo dělený štít s šikmým černo-stříbrným břevnem. Při rozšíření o jméno vymřelého Robmhapů ze Suché došlo také k přijetí jejich erbu (1766). Erb Obyteckých je k vidění na podstavci sousoší sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty Durynské na Karlově mostě v Praze nebo na podstavci sochy sv. Isidora před jezuitskou kolejí v Kutné Hoře. Rodový erb užívá jako obecní znak také jejich nejstarší sídlo obec Obytce.

Osobnosti

Václav Viduna (†1625), purkrabí Pražského hradu, královský prokurátor * Litmír Viduna (1612-1671), hejtman čáslavského kraje, císařský rada * Jan Václav Ferdinand (1639-1706), nejvyšší zemský podkomoří * Antonín Josef (1659-1706), hejtman bechyňského kraje, 1683 svobodný pán * Isidor Václav (1682-1734), hejtman čáslavského kraje * Václav František (1709-1777), hejtman čáslavského kraje, 1743 svobodný pán, 1766 svobodný pán Obytecký-Robmhap

Odkazy

Reference

Literatura

KOREŠ, František: Proměna nižší šlechty Království českého v pobělohorské době (disertační práce); Filozofická fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice, 2020; 294 s. [url=https://theses. +morecz/id/05xaij/Frantisek_Kores_-_disertacni_prace. pdf]dostupné online[/url] * Ottův slovník naučný, díl XVIII. ; Praha, 1902 (reprint 1999); s. 601-602 (heslo Obytecký z Obytec) ISBN 80-7185-259-7 * SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641-1849; Národní archiv Praha, 2021; 455 s. ISBN 978-80-7469-103-4.

Kategorie:České šlechtické rody