Oldřich III. z Hradce

Technology

12 hours ago

Author

Oldřich III. z Hradce (kolem 1298 - 1348/1349) byl český šlechtic z rodu pánů z Hradce, rytíř a ochránce církve. Během svého života se zasloužil o přestavbu svého hradního sídla v Jindřichově Hradci, dobudování kostela svatého Jana Křtitele a novou stavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie. Do dějin se zapsal výmalbou svatojiřského cyklu na svém sídle v Jindřichově Hradci a vedením křížové výpravy proti valdenským na jindřichohradeckém dominiu.

Život

Oldřich se narodil asi v roce 1299 jako nejmladší dítě Oldřicha II. +more, obdivovatele rytířské poezie a kultury, a Mechthildy z rakouského hraběcího rodu Schaunbergů. Do Oldřichových sedmi let se jeho výchova pravděpodobně odehrávala podle tehdejších zvyklostí pod dohledem matky za pomoci služebných v její rodné němčině, která k němu pronikala také skrze otce Oldřicha II. , podporovatele Řádu německých rytířů. Rodinné kulturní prostředí prodchnuté rytířskou kulturou mělo na mladého Oldřicha III. silný vliv a v dospělosti pokračoval ve šlépějích svého otce.

Regentství Mechthildy ze Schaunbergu

Oldřich II. zemřel v době, kdy bylo jeho synovi asi 13 let. +more Regentství se ujala jeho matka, které se správou panství pomáhal úředník a rychtář Oldřich Pluh ze Žďáru. Rodová držba sestávala ze sídelního města Jindřichův Hradec s okolními vesnicemi Březinou, Drunčí, Klenovem, Kostelní Radouní, Lodhéřovem, Světcemi, dále panství Sedlčany, na Moravě hrad Bánov, Valeč a Vilímovice na Znojemsku, na Bítovsku Bačovice, trhovou ves Slavonice a Řečici. Mechthilda měla zapsané věno ve výši 1000 hřiven na trhové vsi Deštná a na vsích Březina, Drunč, Velká Radouň, Světce, Lodhýřov, Klenov, Studnice, Kochanov a Horusice. Oldřich II. odkázal své matce Stodůlky u Prahy a u Jindřichova Hradce Studnici a vsi Kochans a Horusice.

V postavení regentky a v zájmu panství slíbila Mechthilda za sebe i svého syna věrnost mladému českému králi Janu Lucemburskému, který vystřídal na trůnu Jindřicha Korutanského, za což jí král Jan dne 5. května 1312 povolil v Hradci vybudovat opevnění s vodním příkopem. +more Stavební úpravy zahájila ještě téhož roku, vedle toho rozšířila cesty a nechala vybudovat tři městské brány. V témže roce poskytl Jan Lucemburský Oldřichovi a jeho matce také privilegium, které jim zaručovalo po dobu jednoho roku, že nebudou poháněni před zemský soud a že soudcem v případě sporu bude Oldřich Pluh ze Žďáru.

Spor Oldřicha III. s králem Janem Lucemburským

Král Jan Lucemburský, jenž byl českou šlechtou ještě před korunovací dotlačen k podpisu inauguračních diplomů, nedodržel některé výsady české šlechty, takže spory mezi ním a českými šlechtici postupně sílily a v roce 1315 vyvrcholily zatčením Jindřicha z Lipé. V této vzpouře proti králi se v roce 1317 připomíná Oldřich III. +more již jako zletilý. Společně se svými vzdálenými příbuznými Sezemy z Ústí, Vilémem z Landštejna a Petrem z Rožmberka se postavil svou účastí na smlouvě namířené k sesazení krále na stranu české šlechty a římského krále Fridricha Habsburského. Král Jan reagoval popleněním statků pánů z Landštejna a pánů Sezemů z Ústí, některých vesnic Oldřicha z Hradce. Nakonec po obléhání českými šlechtici v Brně přepadla královská vojska Oldřichův Hradec. V dubnu 1318 došlo v Domažlicích na sněmu ke smíru zásluhou římského krále Ludvíka Bavora a Oldřich III. společně s dalšími vzbouřenými šlechtici přísahali králi věrnost.

Založení rodiny

První Oldřichovou chotí se stala někdy kolem roku 1320 Markéta z Korutan, snad nemanželská dcera nebo příbuzná korutanského vévody Menharda II. +more Tyrolského. Z manželství vzešly dcera Anna, nejstarší syn Jindřich, jenž obdržel jméno na počest zakladatele hradeckého rodu Jindřicha I. , prostřední syn nesoucí ve čtvrté generaci jméno Oldřich a roku 1329 narozený nejmladší syn Menhart, pojmenovaný po předku z matčiny strany, korutanském vévodovi Menhardovi.

Markéta z Korutan zemřela někdy mezi lety 1329 až 1332. V březnu roku 1333 se již po Oldřichově boku objevuje jeho druhá manželka Klára z Bílkova, dcera Ješka z Bílkova z rodu Ranožírovců. +more Sňatkem s Klárou získal Oldřich III. bílkovské panství, zahrnující na levém břehu Dyje hrad a ves Bílkov, dále pak vsi Dobrohošť, Manešovice, Chlumec a Hříšice. Kolem roku 1338 se manželům narodil syn Heřman.

Dcera Anna byla provdána za Jindřicha II. +more z Lichtenburka. Jindřichovou první manželkou se stala Markéta hraběnka z Halsu (Margarethe von Hals), dcera Purkharta z Maidburka a vdova po bavorském hraběti Janu z Halsu (Graf Johann von Hals). Druhou Jindřichovou manželkou byla Markéta z Hardeka. Syn Oldřich se oženil s Annou z Rožmberka. Nejmladší syn z prvního manželství Menhart se stal kanovníkem pražské kapituly a v roce 1349 biskupem tridentským. První manželkou Heřmana se stala Kunhuta (Kunka) a druhou Petruška (snad z Rožmberka).

Cesty s králem Janem Lucemburským

V roce 1323 se Oldřich III. účastnil uzavření hodonínského spolku krále Jana s uherským králem +more_Robert'>Karlem z Anjou a rakouskými vévody. Vedle Oldřicha se z řad české šlechty cesty účastnili též Jindřich z Lipé se synem, Petr z Rožmberka, Vilém z Landštejna, Vok z Kravař, Těma z Koldic, Mikuláš Opavský, Jindřich z Wilnow a olomoucký biskup Konrád Bavorský. V lednu roku 1334 podnikl spolu s dalšími členy delegace v čele s Petrem z Rožmberka návštěvu krále Jana v Lucembursku a král při té příležitosti daroval Oldřichovi městečko Hořepník s hradem Konipasem. V roce 1335 se účastnil v Řezně uzavření příměří Jana Lucemburského s Ludvíkem Bavorským.

V roce 1336 dobýval s Janem Lucemburským rakouský hrad Seefeld a společně s ním pak táhl do západních Čech, které v té době ohrožoval Ludvík Bavorský. V Kalendariu Zwetlense je Oldřich vzpomínán jako jeden ze šlechticů, kteří se tehdy přimluvili za to, aby vojsko Jana Lucemburského neplenilo statky tamního kláštera. +more Na jaře roku 1339 cestoval s králem Janem a markrabětem Karlem do Norimberku a Landshutu a při té příležitosti směnil s králem své východomoravské zboží Bánov za královský statek Telč, který se nacházel v sousedství jeho starších rodových statků v Čechách i v sousedství moravských Slavonic. Telč byla sídlem pánů z Hradce až do jeho vymření v roce 1604.

Dary a donace

Oldřich III. zakládal na svých statcích farní kostely, dostavěl pro Řád německých rytířů kostel svatého Jana Křtitele. +more Po ustavení dalšího duchovního z řad minoritů započal se stavbou nového kostela Nanebevzetí Panny Marie, jež věnoval s několika pozemky německým rytířům a kostel svatého Jana Křtitele přenechal minoritům, při kterém řád založil klášter.

Ve svých dvaceti letech daroval Oldřich III. spolu se svou matkou Mechtildou ze Schaunbergu 3. +more listopadu 1319 hornorakouskému cisterciáckému klášteru ve Wilheringu (v držení pánů ze Schaunberga) čtyři lány ze vsi Velký Rodvínov a čtyři kopy pražských pfeniků výměnou za výroční mši (aniversárium) za zemřelou sestru Oldřicha III. Anežku a její zde pohřbené manžely Meinhera z Lesnigu a Wernharta ze Schaunbergu.

Dne 18. listopadu 1338 se Oldřich vzdal odúmrtě po kněžích na svém panství. +more V té době se duchovní správa potýkala s šířením valdenského kacířství, takže na hradě pobývali oba svědci listiny inkvizitor Havel z Hradce a Petr z Načeradce. Dne 21. října 1345 daroval Oldřich III. společně s matkou Mechtildou ze Schaunberga, manželkou Klárou z Bílkova a synem Jindřichem cisterciáckému klášteru ve Wilheringu platy ve vsi Stranné za mše za svou zemřelou sestru Anežku.

V reprezentační síni v prvním patře gotického paláce v Jindřichově Hradci nechal v roce 1338 vymalovat legendu o sv. Jiří. +more Po pravé straně hlavního vchodu je vyobrazen sám donátor Oldřich III. z Hradce stylizovaný v rytířské zbroji do podoby mladého sv. Jiří, naproti po levé straně vchodu je v mnišském oděvu vyobrazen představený rytířského řádu, komtur německých rytířů a farář Hermann. Podkladem pro vyobrazení cyklu byl jeho boj s valdenskými. Stejně jako sv. Jiří bojoval za svou víru s římskými pohany, musel Oldřich bojovat s nepřáteli pravé víry a církve.

Listiny z Avignonu

Dne 6. března 1333 vydal +more'>papež Jan XXII. pro Oldřicha z Hradce a jeho rodinu celkem pět milostí „in articulo mortis“. První dvě společně na jedné listině pro jeho osobu a druhou manželku Kláru z Bílkova, třetí pro jeho matku Mechtildu ze Schaunberga (Mecze, vdově po Oldřichovi starším) a další dvě pro dcery Oldřicha II. Anežku a Kateřinu. Oldřichovi papež udělil ještě milost „de celebracione misse ante diem“, která mu dovolovala nechat si sloužit ranní mši již před východem slunce, a také milost „in alia opera pietatis“, kterou mohl pražský biskup Jan IV. z Dražic Oldřichovi změnit jeho zbožný slib návštěvy Božího hrobu v Jeruzalémě za jiný zbožný skutek, což mohlo souviset s jeho tažením proti valdenským.

Papež Benedikt XII. +more vydal dne 6. března 1340 graciální listiny pro Oldřicha III. a jeho stoupence, jež se týkaly křížové výpravy proti valdenským (první v českých zemích). Jednalo se o čtyři milosti „in articulo mortis“ a zároveň odpustkovou listinu pro Oldřicha, jeho stoupence (Viléma z Landštejna, pro rytíře Budislava z Nahorub, snad Oldřichova posla do Avignonu, tři nižší šlechtice Záviše z Újezdce, Tomáše z Přehořova a Purkarda z Hardeggu) a všechny, kdo se zúčastní jeho křížového tažení.

Křížové tažení proti valdenským

Nejvíce valdenských v jižních Čechách se usadilo na statcích pánů z Hradce. Dne 1. +more července 1335 nastoupil do úřadu nový inkvizitor dominikán Havel z Hradce (též nazýván z Kosořic) a 22. srpna 1335 minorita Petr z Načeradce z rodu Vítkovců, přičemž Havel vykonával inkvizitorskou činnost v Čechách a minorita Petr na Moravě. Na přelomu let 1339 a 1340 nabylo kacířství velkého rozsahu a inkvizitor Havel odjel do Avignonu, aby papeže o vyhrocené valdenské herezi v jižních Čechách osobně informoval. Za jeho nepřítomnosti situace na Oldřichově panství nakonec vyvrcholila vzpourou valdenských a vypálením jednoho z Oldřichových hradů. Oldřich III. se proto rozhodl valdenskou herezi na svém panství vymýtit a obrátil se na papeže s žádostí o pomoc.

Benedikt XII. +more jeho přání vyslyšel a pro tažení proti valdenským heretikům mu poskytl podporu. Oldřicha III. jmenoval vůdcem křížové výpravy, Oldřichovi a jeho druhům poskytl papežské odpustky, které papež uděloval účastníkům křížových výprav do Svaté země pro případ úmrtí. Zkonfiskovaný majetek heretiků náležel z 1/3 inkvizitorům a 2/3 připadly Oldřichovi z Hradce. Po potlačení vzpoury započal inkvizitor Havel s hromadným zatýkáním valdenských, z nichž asi 200 odsoudil k trestu smrti upálením. Z důvodu přeplněných vězení byli zatčení heretici převáženi až do pražských žalářů. Papež Benedikt XII. žádal 13. září 1341 pražského biskupa a české šlechtice, aby pro odsouzené heretiky poskytli své žaláře; obdobně tak učinil 30. června roku 1346 též papež Klement VI. .

Sklonek života a úmrtí

Dne 2. září 1347 se Oldřich III. +more se synem Jindřichem zúčastnil korunovace Karla IV. českým králem, přičemž byl jedním z českých pánů, jež se zasadili o korunovaci pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Během roku 1348 žádal se svou ženou Klárou o milosti „in articulo mortis“ a 13. prosince 1348 Oldřich III. z Hradce ve věku asi 49 let zemřel. Stejně jako jeho předkové Vítek, Oldřich I. a Oldřich II. byl pohřben ve farním kostele v Jindřichově Hradci, kde se v den výročí jeho úmrtí konaly bohoslužby na počest jeho a za celý hradecký rod. Papež Klement VI. udělil manželům milosti „in articulo mortis“ až po Oldřichově smrti dne 1. února 1349. Oldřichova druhá choť Klára z Bílkova přežila svého manžela o 32 let a zemřela 3. října roku 1380.

Dělba rodového majetku

Oldřich III. z Hradce rozdělil svůj majetek mezi své čtyři syny: +more_z_Hradce'>Jindřich II. z Hradce obdržel polovinu Hradce a čtvrtinu Slavonic, Oldřich IV. z Hradce Hořepník a čtvrtinu Slavonic a část Řečice (horní stranu), Menhart I. z Hradce Telč, Deštnou, Březinu a čtvrtinu Slavonic a Heřman z Hradce Bílkov a čtvrtinu Slavonic. V roce 1352 prodali synové kvůli dluhům trhovou ves Sedlčany pánům z Rožmberka. V roce 1354 si synové bývalou otcovu držbu opět rozdělili:.

* Jindřich II. z Hradce získal polovinu Hradce, čtvrtinu Slavonic a vesnice Lodhéřov, Radouň, Radouňku (Malou Radouň), Pěnnou (Dolní a Horní Pěna), Jižnou, Kostelní, Drahýřku (Drahýška), Pořín a Křeč u Černovic a další vesnice v blízkosti Hradce i na Moravě. +more * Oldřich IV. z Hradce držel nadále část Řečice, Hořepník s hradem Konipasem, čtvrtinu Slavonic, Nový Dvůr, Ratiboř, polovinu Číměře, vesnice Skrýchov, Mnich, Pleše, Plasná, Plavsko a další vesnice mezi Hradcem a Řečicí, též Žirovnici. * Menhart I. z Hradce spravoval Telč, čtvrtinu Slavonic, Deštnou a Březinu. * Heřman z Hradce si ponechal druhou polovinu Hradce, Bílkov, čtvrtinu Slavonic, polovinu Číměře, Kunžak a Strmilov.