Olivier Grouillard
Author
Albert FloresOlivier Grouillard (2. září 1958, Toulouse) je bývalý francouzský automobilový závodník, účastník formule 1 v letech 1989 - 1992.
Olivier Grouillard začal závodit na motokárách v roce 1972, když mu bylo 14 let. Od roku 1981 se vrhl do francouzského školního šampionátu Volant Elf, aby se v roce 1982 objevil ve formuli Renault, kterou vyhrál. +more Následující rok ho získal tým ORECA pro francouzskou formuli 3. Ve své první sezóně získal 73 bodů, což mu vyneslo celkové čtvrté místo. V roce 1984 již slavil mistrovský titul, když svého největšího rivala Dellavalladeho porazil o dva body.
Formule 3000
Tým ORECA vstoupil do premiérového ročníku formule 3000 v roce 1985, samozřejmě s čerstvým mistrem Francie. Olivier však za konkurencí zaostal a v první sezoně byl až dvanáctý, když nejlépe dojel na čtvrtém místě v závodech na tratích Vallelunga a Pau. +more Následující rok opustil tým ORECA a připojil se k Formula Team Ltd. , který provozoval vozy Lola T86/50 Cosworth, ale znovu dokázal dosáhnout pouze na 4. místo a v konečném pořadí to stačilo na 13. příčku. V roce 1987 se vrátil k týmu ORECA, ale znovu dosáhl jen na čtvrté místo a celkově tak zaznamenal nejhorší sezonu ve formuli 3000, když skončil na 17. místě. A proto se angažuje i v závodech cestovních vozů s vozem BMW M3. Pro rok 1988 sehnal angažmá v týmu GBDA Motorsport. Sezonu zahájil pátým místem v Jerezu, následovalo první umístění na stupních vítězů v Grand Prix Říma, dojel třetí. Následovala série tří nedokončených závodů, v italské Enně zažehl naději na lepší umístění, dojel druhý, ale další dva pokažené závody mu sebrali poslední naději na mistrovský titul a nepomohli ani dvě vítězství v posledních dvou závodech. Celkově získal druhé místo a to mu otevřelo dveře do formule 1.
Formule 1
Ligier
Po jeho působivých výkonech v roce 1988 si ho vybrala stáj Ligier pro následující sezonu ve formuli 1, aby nahradil Stefana Johanssona. Olivier se tak stal týmovým kolegou zkušeného René Arnouxe, ale v týmu panovala nestabilita a také osmiválcový motor Cosworth neoplýval dostatečným výkonem. +more To vše dělalo z vozu Ligier JS33 nekonkurenceschopné a nespolehlivé auto, které jen zřídka vidělo cíl a nebo se nekvalifikovalo. Přesto Grouillard dokázal s vozem nemožné, hned v prvním závodě v Riu se kvalifikoval na 22 místě a v závodě dojel na 9. místě, zatímco mnohem zkušenější Arnoux se nekvalifikoval. Ještě lépe si vedl v deštivé Imole, kde se dokázal kvalifikovat na 10 místě, v samotném závodě pak byl diskvalifikován poté co jeho mechanici pracovali na jeho voze v průběhu přerušení závodu (závod byl přerušen po havárii Gerharda Bergera) což bylo v rozporu s pravidly. Znovu tak zastínil týmového kolegu, který se nekvalifikoval. V Monaku byl znovu lepší než Arnoux, když startoval z 16. místa, ale cíl nespatřil pro poruchu převodovky. V Mexiku dojel na 8. místě, zatímco v USA a Kanadě, doplatil na nespolehlivý výkon motoru a do obou závodů se nekvalifikoval. Grand Prix Francie byla jeho největším závodem sezony (jak se později ukázalo i celé jeho kariéry ve formuli 1), ze 17 místa na startu se prokousával startovním polem, i přes potíže s pneumatikami a převodovkou, na konečné šesté místo. Získal tak svůj první a zároveň jediný mistrovský bod ve formuli 1. V konečném součtu se tak přidal k Arnouxovi, který bodoval pátým místem v kanadské Grand Prix a tým se třemi body zaujal poslední příčky v poháru konstruktérů. Zatímco v první části sezóny byl Grouillard v týmu oblíbený a dle jeho pokynů se určovalo nastavení vozu, v té druhé si znepřátelil především Guy Ligiera, který nesl s nevolí kritiku ze strany nováčka. A Grouillard tak, stejně jako Arnoux (ukončil kariéru), musel tým opustit.
Osella a Fondmetal
Grouillard si prohodil místo s italským pilotem Larinim, který působil v malém týmu Osella. Přestup do italského týmu znamenal pro Grouillarda, že se každý pátek musel prodrat sítem předkvalifikace. +more Osella nasadila atraktivní vůz FA1M, který navrhl Alessandro Tomaini, ve skutečnosti šlo o vůz z předešlé sezóny se spolehlivým motorem V8 Cosworth a vynikající kvalifikační pneumatiky Pirelli, jeho největší slabinou byla nedostatečná strukturální tuhost. Přesto se Olivier hned v prvním závodě v americkém Phoenixu, prodral z předkvalifikace až na 8. místo na startu, když za sebou nechal oba vozy Williams , Ferrari Nigela Mansella i Benetton Alessandra Nanniniho. V závodě už to tak slavné nebylo, odstoupil po havarii. Stejný osud ho potkal i v Brazílii, kde kolidoval s Alboretem. Již ve třetím závodě, kterým byla Grand Prix San Marina, tým představil pozměněný vůz FA1ME, ale zázraky se neděly. V imole startoval jako 22 ale cíl neviděl, v Monaku neprošel sítem kvalifikace. Zato v Kanadě a Mexiku nastala změna k lepšímu, 13. respektive 19. místo tomu napovídalo. Návrat zpět do Evropy, ale probral tým z letargie, ve Francii se poprvé neprobojoval z předkvalifikace a zahájil tak černou sérii hrůzy, kdy se nekvalifikoval jak v Británii tak v Německu a v Maďarsku znovu uvízl v předkvalifikaci. Menší zlepšení zaznamenal tým až v závěru sezóny, kdy se Olivier dokázal kvalifikovat do čtyř závodů z posledních šesti. V Belgii dojel na 16 místě do cíle, v Monze musel odstoupit pro defekt. V posledním závodě sezony v australském Adelaide sice dojel na třináctém místě, ale postupně získával pověst nejpomalejšího muže ve startovním poli, který se jen nerad nechává předjet. Svědčí o tom i gesto Nigela Mansella, který mu hrozil sevřenou pěstí při jednom z pokusů o předjetí.
Začátkem roku 1991 hlavní sponzor týmu Osella Fondmetal, vyplatil Enza Osellu a na jeho místo, týmového šéfa, dosadil Gabriele Rumiho. Na soupisce týmu zůstal Olivier Grouillard, tým získal smlouvu s výrobcem pneumatik Goodyear, ale nové šasi nebylo připraveno a tak se tým prezentoval v úvodních dvou závodech sezony se starým vozem Osella, který přejmenoval na Fondmetal FA1M-E90. +more Jak se dalo předpokládat byla to absolutní pohroma, Olivier se s tímto vozem nedokázal vymanit z nástrah předkvalifikace jak v Phoenixu tak v Interlagosu. Ale ani nový vůz Fondmetal F1, který tým nasadil od třetího závodu sezony, si neporadil s rychlostí v kvalifikačním kole a třikrát po sobě neprošel předkvalifikací. Obrat téměř o 180° nastal při Grand Prix Mexika, kde Olivier Grouillard zajel druhý nejlepší čas předkvalifikace čímž si zajistil účast v kvalifikaci. V boji o nejlepší startovní příčku zaostal pouze o neuvěřitelných 1,8 s za vítězem kvalifikace Riccardo Patresem, startoval tak z 10 pozice. Jeho práce však přišla vniveč, když musel ve 14 kole vůz pro poruchu odstavit. Stejným způsobem dopadl ve francouzské Grand Prix. V Británii a Německu se vše vrátilo do zaběhlých kolejí, Olivier si balil věci již v pátek, po nepovedených předkvalifikacích, v Maďarsku o den později, kdy neprošel kvalifikací. Dalším vrcholem byla Belgie, tady se kvalifikoval na 23. místě a závod dokončil na 10. místě, v Itálii se kvalifikoval 26 , ale cíl neviděl. Grand Prix Portugalska znamenala další pád do předkvalifikace a předčasný odjezd domů. To už došla trpělivost i Rumimu a Oliviera s okamžitou platností vyhodil. Grouillard byl nahrazen Gabrielem Tarquinim, zatímco francouzský pilot bezprostředně sáhl po uvolněném místě v AGS. Ale byl to jen další marný pokus dostat se dále než jen do páteční předkvalifikace. Bezprostředně po Grand Prix Španělska tým AGS formuli 1 opustil a nedokončil ani sezónu.
Tyrrell
Vše již nasvědčovalo tomu že se Olivier Grouillard s formulí 1 rozloučí, když zničeho nic získal místo u týmu Tyrrell. O to víc zarážející byl fakt, že o místo v týmu měl zájem i Alessandro Zanardi a Andrea de Cesaris. +more Místo druhého pilota si nakonec získal pro sebe de Cesaris, který dokázal sehnat více prostředků od sponzorů. I když vůz Tyrrell 020B byl téměř bez šancí na bodové umístění, dokázal odhalit přístup k závodění obou jezdců. Andrea de Cesaris v sobě nezapřel svou bojovnost a v podprůměrném týmu si dokázal vydobýt uznání soupeřů, zatímco Olivier za svým týmovým kolegou značně zaostal a to jak v kvalifikacích tak pak především v závodech. Andrea de Cesaris dokázal získat 8 bodů a celkově deváté místo v mistrovství světa, Grouillard vyšel naprázdno a jeho nejlepším umístěním bylo osmé místo v San Marinu.
Kariéra po formuli 1
Olivier Grouillard se vydal stejnou cestou jako mistr světa Nigel Mansell, za oceán pokoušet štěstí v americké sérii Cart. V sezóně 1993 získal místo u týmu Indy Regency Racing a svůj vstup do této série plánoval hned v tom nejprestižnějším závodě, v 500 mil v Indianapolis, s vozem Lola T9200 se však nekvalifikoval. +more Další pokusy zkoušel v týmu Eurosports/Marlboro, jeho nejlepší výsledek bylo jen 11 místo v Grand Prix Budweiser, která se konala v Clevelandu. Zatímco Nigel Mansell odešel jako vítěz celé série, Olivier zůstal hluboko v poli poražených.
Po nezdaru v Americe se v roce 1994 vrátil do Evropy, aby startoval ve sportovních vozech v sérii BPR Global GT Endurance, která byla předchůdcem série FIA GT. Nebyla to jeho první zkušenost se sportovními vozy, již v roce 1990 načichl k atmosféře této disciplíny, když startoval v sérii IMSA s vozem Ferrari F40 LM a při svém prvním a jediném startu získal třetí místo. +more Vstup do Global GTS si odbil s vozem Venturi 400 Trophy na trati v Paul Richard, kde dojel na 16. místě a 4. ve své třídě. Dalších pět závodů již řídí vůz Venturi 600 LM pro tým Agusta Racing, spolu s Christophe Bouchutem skórují druhým místem v Montlhery a pátým ve Vallelunze. Společně s Michele Fertém a Michele Neugartenem nastupuje k závodu na 24 h v Le Mans, ale problém s motorem je donutil závod předčasně opustit. Spojení s Jacadim, pro kterého jel v Le Mans, pokračovalo i v roce 1995, kdy mu připravil vůz McLaren F1 GTR, se kterým pak dojel pátý ve Španělsku a druhý v Německu. Ve stejném voze startuje s Fabien Giroixem, Jean-Denis Delettrazem v Le Mans a jsou pátí. Pak ale Olivier z týmu odešel a nastoupil do Mach One Racing, aby znovu startoval s vozem McLaren v BPR, vůz připravený tímto týmem byl ale o třídu lepší a tak Olivier mohl slavit vítězství na tratích Silverstone, Nogaro a Zhuhaj. S 91 body obsadil 14 místo v celkovém hodnocení šampionátu. Pro rok 1996 zůstal ve službách týmu Mach One, ale začátek sezóny se nezdařil přesně podle představ a čtyři odstoupení v prvních pěti závodech vyvážilo pouze vítězství v Silverstone šesté místo v Le Mans (nebyl součástí BPR). Druhá část bylo o poznání lepší, čtvrté místo v Anderstorpu, třetí v Suzuce a druhé v Brands Hatch. Tým Mach One, ale nedokáže čelit finančním problémům a k dalším závodům nenastoupil, Olivier je tak znovu nucen hledat si angažmá jinde. Ve Spa se nedokázal kvalifikovat s vozem Porsche 911 GT2 Evo v týmu Friesinger Motorsport. Přesto v BPR končí se 106 body na osmém místě.
V roce 1997 startoval v nově utvořeném seriálu FIA GT s vozem Panoz GTR Ford, zkoušel také japonskou sérii pro vozy GTS. V Le Mans startuje spolu s klanem Andretti ve voze Courage C36, ale po 15 hodinách ze závodu odstoupili. +more V roce 1998 se v Le Mans umístil na 16. místě spolu s Henri Pescarolem, Franck Montagnym, ve stejném voze. V roce 2000 se objevil v ALMS s vozem Courage C52 Peugeot a hned na úvod obsadil 6. místo v Silverstone a v Le Mans pak byl čtvrtý. V roce 2001 byl znovu připravený závodit za tým Pescarolo Sport s novým vozem Courage C60 Peugeot. V testech na Le Mans se usadil na 11. místě, pro závod byl ale nahrazen Borisem Derichebourgem, pro Oliviera to znamenalo konec závodní kariéry.
Kompletní výsledky
Výsledky ve formuli 1
Rok | Tým | Šasi | Motor | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | Umístění | Body |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Ligier Loto | Ligier JS33 | Cosworth V8 | BRA 9 | SMR DSQ | MON Ret | MEX 8 | USA DNQ | CAN DNQ | FRA 6 | GBR 7 | GER Ret | HUN DNQ | BEL 13 | ITA Ret | POR DNQ | ESP Ret | JPN Ret | AUS Ret | 26. | 1 | |
Osella Squadra Corse | Osella FA1M | Cosworth V8 | USA Ret | BRA Ret | - | 0 | |||||||||||||||
Osella FA1ME | SMR Ret | MON DNQ | CAN 13 | MEX 19 | FRA DNPQ | GBR DNQ | GER DNQ | HUN DNPQ | BEL 16 | ITA Ret | POR DNQ | ESP Ret | JPN DNQ | AUS 13 | |||||||
Fondmetal F1 SpA | Fomet FA1M-E90 | Cosworth V8 | USA DNPQ | BRA DNPQ | - | 0 | |||||||||||||||
Fomet F1 | SMR DNPQ | MON DNPQ | CAN DNPQ | MEX Ret | FRA Ret | GBR DNPQ | GER DNPQ | HUN DNQ | BEL 10 | ITA Ret | POR DNPQ | ||||||||||
Automobiles Gonfaronnaises Sportives | AGS JH27 | ESP DNPQ | JPN | AUS | |||||||||||||||||
Tyrrell Racing Organisation | Tyrrell 020B | Ilmor V10 | RSA Ret | MEX Ret | BRA Ret | ESP Ret | SMR 8 | MON Ret | CAN 12 | FRA 11 | GBR 11 | GER Ret | HUN Ret | BEL Ret | ITA Ret | POR Ret | JPN Ret | AUS Ret | - | 0 |
Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu
Sezóna | Série | Tým | Vůz | Závody | Vítězství | Pole position | Podium | Body | Konečné umístění |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1982 | Formule Renault (Francie) | 1. místo | |||||||
1983 | Formule 3 (Francie) | ORECA | Martini Mk39 | 43 | 4. +more místo | ||||
1984 | Formule 3 (Francie) | ORECA | Martini Mk42 | 108 | 1. místo | ||||
1985 | Formule 3000 | ORECA | March 85B | 8 | 0 | 0 | 0 | 6 | 12. místo |
1986 | Formule 3000 | Formula Team Ltd | Lola T86/50 | 4 | 0 | 0 | 0 | 4 | 13. místo |
1987 | Formule 3000 | ORECA | March 87B | 11 | 0 | 0 | 0 | 4 | 17. místo |
1987 | ME cestovní vozy | BMW M3 | |||||||
1988 | Formule 3000 | GBDA | Lola T88/50 | 11 | 2 | 3 | 5 | 34 | 2. místo |
1988 | ME cestovní vozy | BMW M3 | |||||||
1990 | IMSA | Ferrari France | Ferrari F40 LM | 1 | 12 | 29. místo | |||
1993 | IRL | Indy Regency | Lola T92/00 | 12 | 4 | 28. místo | |||
1994 | BPR Global GT Endurance | Agusta Racing | Venturi 600LM | 6 | |||||
1995 | BPR Global GT Endurance | Giroix Racing Team Jacadi | McLaren F1 GTR | 6 | 3 | 91 | 14. místo | ||
1996 | BPR Global GT Endurance | Harrods Mach One Racing | McLaren F1 GTR | 1 | 106 | 8. místo | |||
1997 | FIA GT | Dave Price Racing | Panoz GTR Ford | ||||||
2000 | ALMS | Pescarolo Sport | Courage C52 | 2 |
Výsledky ze závodu 24 hodin Le Mans
Rok | Kategorie | Tým | Vůz | Spolujezdci | Umístění |
---|---|---|---|---|---|
1990 | C1 | Nissan Motorsports Europe | Nissan 90 CK | Kenny Acheson, Martin Donnelly | nedokončil |
1994 | LM GT1 | Société Jacadi Racing | Venturi 500 LM | Michel Ferté, Michel Neugarten | nedokončil |
1995 | GT1 | Giroix Racing Team | McLaren F1 GTR | Fabien Giroix, Jean-Denis Delettraz | 5. místo(4. +more místo ve třídě GT1) |
1996 | GT1 | Harrod's Mach One Racing | McLaren F1 GTR LM | Andy Wallace, Derek Bell | 6. místo(5. místo ve třídě GT1) |
1997 | P | Société Courage Competition | Courage C36 - Porsche | Mario Andretti, Michael Andretti | nedokončil |
1998 | P1 | Société Courage Competition | Courage C36 | Henri Pescarolo, Franck Montagny | 16. místo (5. místo ve třídě P1) |
2000 | LMP 900 | Pescarolo Sport | Courage C52 - Peugeot | Sébastien Bourdais, Emmanuel Clerico | 4. místo(4. místo ve třídě LMP 900) |
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20071203211520/http://www. grandprix. com/ft/ft00029. html]rozhovor s Olivier Grouillardem 1/4/1990[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20071216083741/http://www. skyscraperpicture. com/f1pictures/grouillard. htm]Fotogalerie[/url] * [url=http://f1rejects. com/drivers/grouillard/index. html]Životopis,fotografie a souhrn kariéry[/url].
Kategorie:Francouzští piloti F1 Kategorie:Piloti F1 stáje AGS Kategorie:Piloti F1 stáje Fondmetal Kategorie:Piloti F1 stáje Ligier Kategorie:Piloti F1 stáje Osella Kategorie:Piloti F1 stáje Tyrrell Kategorie:Narození v roce 1958 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Narození 2. +more září Kategorie:Narození v Toulouse.