Pěnkava obecná

Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých. Je široce rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule a díky svému častému výskytu v těsné blízkosti lidských obydlí je i dobře známá. Samec je díky svému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Naproti tomu samice je převážně nevýrazně hnědá se světle růžovým břichem. Pěnkava obecná je převážně semenožravá, u mláďat však hraje významnou složku potravy i hmyz. Hnízdí v hustých keřích nebo na stromech, kde si staví úhledné hnízdo maskované mechem a lišejníkem.

Taxonomie

Pěnkava obecná je jedním ze tří zástupců rodu Fringilla, společně s pěnkavou jikavcem a pěnkavou kanárskou. V Evropě se společně s ní vyskytuje pouze jeden zástupce tohoto rodu, pěnkava jikavec, která je zde však zastoupena vzácněji. +more Její latinské druhové jméno, coelebs, lze do češtiny přeložit jako vdovec a odkazuje na každoroční chování samic, která svá hnízdiště opouští o něco dříve než samci. Tento název druhu přiurčil švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758.

Vyskytuje se v několika poddruzích, jejich počet je však neustálený. Nejčastěji jich bývá uváděno 7 - 8.

Popis

Délka těla: 14-16 cm * Rozpětí křídel: 24,5-28,5 cm * Hmotnost: 18-29 g Má poměrně štíhlé tělo, dlouhý ocas a krátký silný zobák typický pro semenožravé ptáky. Pěnkava obecná je velká asi jako vrabec domácí, má poměrně štíhlé tělo, dlouhý ocas a krátký silný zobák typický pro semenožravé ptáky.

Samec je díky svému charakteristickému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Ve svatebním šatě má jasně hnědočervený hřbet, růžovou spodinu těla, modrošedé temeno, šíji a zobák a olivově zelený kostřec. +more V letu i v klidu jsou u obou pohlaví patrné také dva výrazné bílé pruhy na křídle a ocase. V prostém šatě je samec o něco méně výrazný a má poněkud bledší opeření, stále je však velmi charakteristicky zbarven.

Samice jsou po celý rok nepříliš výrazné, svrchu zelenošedé a spodinu těla mají šedou s růžovým nádechem. Mladí ptáci jsou samicím velmi podobní, na rozdíl od nich však nemají zelenavý ocas.

Pěnkava obecná létá ve vlnovkách, na zemi poskakuje nebo pobíhá.

Hlas

Zpívající samec na větvi stromu Ozývá se často a charakteristicky, obvykle jasným pink (při vábení) nebo trif (známým jako „volání deště“), za letu také známým jip-jip a při znepokojení nebo vyrušení nevýrazným ce-ce-ce-ce. +more Samec zpívá z vyvýšených míst, nejčastěji z koncových větví stromů a keřů od února do července, často je velmi snadno určitelný i díky vystavování své jasně oranžové hrudi.

Zpěv pěnkavy obecné je všeobecně známý a tvořený řadou zvučných jasných tónů (v základu rrr-čafčafčafrajčák). Trvá maximálně 5 sekund, za minutu ho tak samec může zopakovat až 10×. +more Má navíc i 2 nebo 3 odlišné verze a v různých částech světa je jeho podoba proměnlivá. Samci zprvu obvykle opakují zpěv po ostatních zástupcích svého druhu, ale občas mohou odposlouchat i hlasy jiných druhů pěvců, např. kanárů.

Výskyt

Pěnkava je nejhojnější evropský pták, odhaduje se že V Evropě žije snad 100 až 200 miliónů pěnkav. Světově celkem více než půl miliardy jedinců a populace roste. +more Pěnkava obecná není vybíravá a náročná. Vyskytuje se v celé Evropě, na Azorských ostrovech, na Madeiře, na Kanárských ostrovech. Dále je známá z Asie a Severní Afriky. Obecně jí stačí jakýkoliv strom nebo skupina stromů, ale má nejraději hustší vegetaci. Její území zabírá většinou kolem 120 m².

Chování

Pěnkava obecná se mimo hnízdní období, kdy se sdružuje do párů, vyskytuje samotářsky, přes zimu i ve společnosti s jinými zrnožravými ptáky, nejčastěji s pěnkavou jikavcem. Zdržuje se přitom hlavně na stromech, ale pro potravu většinou slétá na zem.

Potrava

Pár pěnkav obecných při hledání potravy Patří mezi zrnožravé ptáky, tzn. +more že značnou část potravy u ní zabírají semena, u tohoto druhu konkrétně až tři čtvrtiny, převážně přitom semena plevelná a obilná, zbylou jednu čtvrtinu z celkové potravy tvoří bobule, pupeny a malí bezobratlí živočichové (hmyz, pavouci, housenky), kteří hrají významnou roli hlavně u mláďat. Přes zimu, kdy je potravy nedostatek, se stálí ptáci stahují více do parků a zahrad a proto bývají často k vidění i na krmítkách, kde preferují zejména slunečnicová semena.

Hnízdění

Páření +morejpg|vlevo|náhled'>Mláďata v hnízdě Fringilla coelebs Samec je v období rozmnožování silně územní a ze svého teritoria vyhání všechny možné samčí konkurenty. Při námluvách načechrává peří a pozornost samice se snaží upoutat vábením a vystavováním své jasně zbarvené hrudi. Na stavbě hnízda, která začíná již v březnu, se podílí pouze samice. Je obvykle umístěno ve výšce 2 - 10 metrů na bočních větvích stromů nebo keřů a základním materiálem pro jeho stavbu jsou rostliny a kořínky, které slepuje pavučinami, z vnitřní strany jej často vystýlá pery a ze strany vnější hnízdo maskuje lišejníky, mechem a občas i jiným měkkým materiálem.

Hnízdí jednou nebo dvakrát do roka, poprvé v rozmezí od dubna do května, popřípadě podruhé v rozmezí od června do července. V každé snůšce bývá 4-6 světlých, 19 × 14,5 mm velkých vajec s řídkým tmavým skvrněním, na jejichž sezení se podílí pouze samice. +more Mláďata se líhnou po 12-13 dnech a zprvu jsou oběma rodiči krmena malými bezobratlými. Hnízdo opouštějí zhruba po 13-14 dnech.

Zatím nejstarší zaznamenaný jedinec se ve volné přírodě dožil celých 14 let.

Predátoři

Pěnkava obecná je kvůli své malé velikosti a velké hojnosti častou obětí nejrůznějších predátorů. Dospělí ptáci se stávají častou kořistí jestřábovitých dravců (krahujců), poštolek, sov a koček, na vejcích a holátkách se často přiživují zase ptáci z čeledi krkavcovitých (nejčastěji straky, sojky a vrány).

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

[url=http://identify.whatbird.com/obj/713/behavior/Common_Chaffinch.aspx]WhatBirds.com[/url]

Kategorie:Pěnkavovití Kategorie:Ptáci Palearktické oblasti