Pracovní akce mládeže

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Slovinsku. Pracovní akce mládeže (srbochorvatsky v latince Omladinska radna akcija, v cyrilici Омладинска радна акција) byly masové akce jugoslávské mládeže, a to jak během druhé světové války, tak i po jejím skončení (během existence socialistické Jugoslávie). Cílem akcí byla obnova a výstavba infrastruktury.

Vývoj

Druhá světová válka

Jugoslávská mládež byla již v začátcích partyzánského boje vedena mládežnickými organizacemi (SKOJ, USAOJ) k shromažďování zbraní a pomáhání bojů proti okupantům. Později pomáhali také se sbíráním oblečení, paliva (dřeva). +more Mládežnické brigády za války rovněž během válečných let pomáhaly se sklizněmi obilí a kukuřice.

Po skončení války

Obnova válkou poničené Jugoslávie byla pro novou komunistickou vládu prioritou číslo jedna. Většinou byly brigády mobilizovány v jižních a východních částech země. +more Přestože byly některé větší projekty realizovány i na území Slovinska (například hliníkárny aj. ), měly severní republiky země více prostředků pro vlastní obnovu. V hornatých jižních částech Jugoslávie, jako například v Bosně a Hercegovině nebo Černé Hoře měl rozvoj průmyslu navíc i strategický význam - továrny mohly sloužit v případě napadení státu pro zásobování vojenským materiálem.

Akce byly zřizovány buď na federální, republikové, nebo lokální úrovni. Byly vždy oficiálně dobrovolné (bezplatné) a mládež byla seskupována do tzv. +more brigád. Brigády nesly jména hrdinů partyzánského boje. Brigády organizoval Svaz komunistické mládeže Jugoslávie (SKOJ) který i politicky na brigády působil.

Již v březnu 1945 začali brigádníci s výstavbou 12,5 km dlouhé železniční tratě v blízkosti města Bor pro nákladní dopravu (dovoz dřeva). V souvislosti s rozvojem dopravní sítě v zemi, jejíž význam byl umocněn po ideové roztržce mezi Josipem Brozem Titem a Josifem Stalinem, byla mládež nasazena na výstavbu dalších tratí: Brčko-Banovići (1946), Nikšić-Titograd (1947), Kučevo-Brodice (1948), trať u Pančeva (1948), Ruma-Zvornik (1949), Banja Luka-Doboj (1951) a jiné. +more Za pomoci brigádníků ze všech svazových republik Jugoslávie (spolu s jednotkami JNA) vznikaly i továrny a jiné infrastrukturní objekty. Zmobilizovány byly tisíce lidí z celé země. Heslem brigádníků byl pokřik Mi gradimo prugu, pruga gradi nas. (My budujeme dráhu a dráha buduje nás), nebo "Za Koga. - Za Tita. Za Koga. Za Partiju. Tito, Partija, Omladina, Akcija" (Pro koho. Pro Tita. Pro koho. Pro stranu. Tito-Strana-Mládež-Akce).

Celkem 19 tisíc lidí (56 brigád) budovalo v blízkosti města Užice ohromný kombinát na zpracování mědi. Rozsáhlá továrna na výrobu těžkých strojů vznikla za přispění zhruba deseti tisíců brigádníků. +more Rovněž vznikla i řada hydroelektráren, meliorace polí, odvodňovací kanály….

Mládežnické brigády rovněž značnou měrou přispěly i k výstavbě Nového Bělehradu. Celkem 140 000 mladých lidí dokázalo vybudovat řadu objektů (např. +more Fakulta lesnictví, Hotel Jugoslávie, dům Kultury, studentské městečko…) a rozvoji několika dalších měst. V Sarajevu byl tímto způsobem vybudován stadion na Koševu.

Brigádníci pomáhali rovněž s výstavbou Dálnice Bratrství a jednoty. Ještě v závěru 40. +more let byla paralelně s řadou dalších velkých akcí vybudována 400 km dlouhá silnice (9 m široká) mezi Záhřebem a Bělehradem. Tím skončila první fáze výstavby. Druhou fázi odstartoval projev Josipa Broze na kongresu Svazu komunistické mládeže Jugoslávie v lednu 1958.

V závěru padesátých let tak dokázalo několik desítek tisíc lidí moderní silnici prodloužit z chorvatské metropole až do Lublaně. V létě 1959 poté byla zahájena výstavba i na úsecích Niš-Paraćin (SR Srbsko) a Negotino-Demir-kapija (SR Makedonie). +more Poslední úsek na trase Lublaň-Gevgelija byl dokončen u Bělehradu v roce 1963 po šesti letech od prvního prodloužení směrem k slovinské metropoli. Výstavby této silnice se účastnilo celkem 251 737 mladých lidí.

Socialistická Jugoslávie

V šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých letech byly v některých případech rovněž zřizovány masivní akce, neboť se SFRJ i nadále nedostávalo vhodných prostředků pro výstavbu infrastruktury. Přestože v šedesátých letech byla situace o něco lepší, zaostávání hospodářství během posledních let života Josipa Broze značně ohrozilo možnost investovat prostředky do rozvoje státu. +more Byla proto obnovena a rozšířena myšlenka původních akcí. V pohoří Sutjeska tak dokázalo několik tisíců lidí vybudovat rozsáhlé zázemí pro turistický ruch. Protipovodňová obrana Záhřebu (hráze na řece Sáva) byly rovněž vybudovány za pomoci mládežnických brigád, a to převážně v 70. letech.

Často se konaly jednodenní brigády, které měly za cíl zalesňování území poničeného dřívější těžbou dřeva, nebo jiným, ekologicky nehospodárným využíváním.

Poslední mládežnickou akcí byla výstavba tratě Tuzla-Zvornik, která se uskutečnila v druhé polovině 80. let.

Po rozpadu státu bylo zorganizováno několik menších akcí v několika zemích bývalé Jugoslávie. V Srbsku byla v roce 2014 uskutečněna akce pod názvem "ORA nije fora" (Pracovní akce není vtip), která měla za cíl vyčistit poničené koryto řeky a opravu silnic v okolí města Kraljevo.

Význam

Kolonie brigádníků (1958) Rozsáhlé akce, ne nepodobné akcím Z byly zřizovány především z toho důvodu, že se jugoslávskému státu po skončení války nedostávalo jak finančních prostředků (byť byly zemi zaplaceny nejvyšší reparace), tak stavební techniky. +more Jediným dostupným zdrojem však byla lidská síla. Po vzoru SFRJ začala velmi rychle podobné stavební brigády organizovat i sousední Albánie při výstavbě prvních železničních tratí.

Mobilizace veřejnosti k výstavbě infrastrukturních objektů se zapsala do povědomí státu. O brigádnících vznikla celá řada písní, nebo filmů (např. +more film Prekobrojna z roku 1962).

Každý brigádník vstával brzy ráno a v první polovině dne se věnoval těžké fyzické práci. Vybavení bylo skromné a životní podmínky těžké; mechanizace se nedostávalo (po roce 1948 zrušil SSSR dodávky pracovních strojů pro Jugoslávii) a často chyběly i nástroje. +more Ve večerních hodinách se ve vesnicích a městech v blízkosti staveniště poté konaly různé kurzy (fotografování, rádio, kino…) a společenské akce. Rovněž se konaly akce sportovní. Kurzy vždy organizovaly vzdělávací organizace té konkrétní republiky.