Cesko.wiki Rozsudek (Cikker)
Author
Albert FloresRozsudek (v originále Rozsudok, hráno též pod názvem Zemětřesení v Chile) je opera slovenského skladatele Jána Cikkera na vlastní libreto podle novely Heinricha von Kleista Zemětřesení v Chile (Das Erdbeben in Chile).
Vznik, charakteristika a historie
Ján Cikker odůvodňoval volbu tématu své nové opery takto: „Kleist v novele, kterou napsal mezi roky 1804 a 1806, kritizuje nelidskost psaných zákonů společnosti - a zejména těch nepsaných, které člověka přivádějí do zkázy. Dále Kleist kriticky poukazuje na skutečnost, že lidstvo dosud nenašlo jiný způsob řešení konfliktů než vraždami, násilím a válkami. +more Kleista zřejmě zklamalo i poznání, že vnitřní očista, kterou lidé procházejí ve chvílích katastrofy, trvá jen krátce a netýká se všech. To všechno byly pro mne otázky a důvody, proč jsem sáhl k této tematice. “ Opera vznikala za vrcholné normalizace, kdy Cikker propadal depresím, a podle muzikologa Igora Vajdy je Rozsudek „velmi aktuálním protestem proti každému mechanismu moci, který bezohledně šlape po lásce, pravdě, spravedlnosti a svobodě“.
Heinrich von Kleist Cikker psal operu od 22. +more května 1976 do 22. července 1978; libreto si - jako u všech oper z pozdního období - vytvořil sám na základě literární předlohy. V případě Rozsudku však do své předlohy nejvíce zasahoval. Děj Kleistovy novely podstatně doplnil: předloha totiž začíná až samotným zemětřesením, tedy její děj pokrývá pouze poslední obraz opery. Cikker rekonstruoval a doplnil děj předcházející přírodní pohromě.
V souvislosti s tím značně dramaticky prohloubil zejména postavu dona Henrica a doplnil scénu, v níž don Henrico žádá i milost pro svou dceru a nabízí za její život svůj. Díky nejednoznačnosti jeho postavení se z něj tak stala nejživotnější postava opery. +more Vedle toho přidal jiné postavy, zejména významnou postavu Isabeliny indiánské pěstounky Pepity, která provází příběh jakožto divákovo svědomí. Novou postavou je rovněž sestra Laetitia a v podstatě i klášterní představená, která je v novele jen zmiňována. V okamžiku zemětřesení přivádí Cikker na rozdíl od novely Lorenza na Isabelino popraviště. Závěr příběhu naopak v opeře prošel redukcí co do děje i postav: odpadla celá linie se šlechticem Fernandem a jeho rodinou, kteří se v horském útulku s Isabelou a Lorenzem spřátelí, a závěrečná katastrofa se odehrává ještě v horách, a nikoli až ve městě při bohoslužbě za oběti zemětřesení. Skladatel mimo jiné rovněž (podle vlastního vyjádření kvůli zpěvnosti) změnil jména obou hlavních postav z Josefy a Jeronima na Isabelu a Lorenza.
Adaptace není zcela zdařilá: Cikker sáhl ke konvenčním operním situacím a prostředím, náhlé zvraty a nelogičnost děje připomínají nedostatky oper z 19. století, i jazyk díla trpí stylistickou nejednotností a funkční neadekvátností vyjadřování. +more Přes zásadní změny děje však zůstává základní poselství a morální vyznění Cikkerova libreta věrné Kleistově předloze.
Dramatická skladba opery je však vyvážená. Krajní dějství mají po dvou obrazech a mají dějový charakter, střed opery zabírá třetí dějství bez děje, ale plné vzpomínek a vizí, z nichž taneční sekvence tvoří dramatický vrchol opery. +more V opeře Cikker vyzdvihl lyrické momenty: velké milostné scény na počátku 1. a 5. obrazu, noční atmosféra kláštera, indiánská píseň, kterou zpívá Pepita před popravou (její slova napsal básník Milan Rúfus). Celým dějem provází hudební motiv Božího hněvu - Dies irae.
V hudební struktuře opery má dominantní úlohu orchestr. Podle I. +more Vajdy: je Rozsudek typická symfonická opera, v níž jsou místy i lidské hlasy traktované jako barevné složky polyfonní instrumentální faktury. Výrazné postavení má i sbor, podobně jako v opeře Mister Scrooge má významné postavení i balet. Hudba je na základě rozšířené tonality, vyskytují se četné chromatismy a klastry, partitura je v dynamice a ve využití nástrojů velmi diferencovaná. Linie lidských hlasů jsou vroucí a zpěvné, ale nekonvenční. Cikker zde, s výjimkou zmíněného Dies irae, nevyužívá příznačných motivů.
Opera trvá asi 90 minut.
Premiéru měl Rozsudek v roce 1979 v Slovenském národním divadle v rámci Bratislavských hudebních slavností. Ještě téhož roku byl proveden v německém překladu a pod názvem Zemětřesení v Chile v Erfurtu (1979) a o dva roky později v Brunšviku (1981). +more Českou premiéru uvedla v roce 1983 opavská opera v překladu Martina Dubovice.
Osoby a první obsazení
| osoba | hlasový obor | světová premiéra (6. 10. +more1979) | česká premiéra (27. 2. 1983) |
|---|---|---|---|
| Don Henrico Asteron | baryton | Juraj Martvoň | Čeněk Mlčák / Vladislav Zápražný |
| Isabela, jeho dcera | soprán | Marta Nitranová | Daniela Opravilová / Regina Wernerová |
| Lorenzo Rugera, chudý učitel | tenor | Peter Oswald | Zdeněk Jágr / Miroslav Urbánek |
| Pepita, Isabelina indiánská pěstounka | alt | Oľga Hanáková | Erika Šporerová / Jarmila Vidlářová |
| Představená kláštera | mezzosoprán | Ľuba Baricová | Marta Hudecová / Emilie Jirglová |
| Sestra Laetitia | alt | Nina Hazuchová | Alena Španihelová / Erika Šporerová |
| Carlos, ředitel věznice | baryton | Juraj Hrubant | Vladislav Gřonka / Miroslav Vácha |
| Hlavní soudce | bas | Róbert Szüss | Vladislav Gřonka / Václav Paclík |
| Pedrillo, uvaděč | bas | Pavol Mauréry | Karel Smolka / Miroslav Vácha |
| Notář | tenor | Štefan Hudec | Lubor Malík / Vladimír Němec |
| První žena | … | Alžbeta Michalková | … |
| Druhá žena | … | Ida Kirilová | … |
| První muž | … | Arnold Judt / Peter Šubert | … |
| Druhý muž | … | Stanislav Beňačka | … |
| Soudce | … | Anton Kúrňava | … |
| Dámy a pánové, jeptišky, služebnictvo, stráže, kejklíři, vojáci, lid (v tom čtyři sóla SATB) | Dámy a pánové, jeptišky, služebnictvo, stráže, kejklíři, vojáci, lid (v tom čtyři sóla SATB) | Dámy a pánové, jeptišky, služebnictvo, stráže, kejklíři, vojáci, lid (v tom čtyři sóla SATB) | Dámy a pánové, jeptišky, služebnictvo, stráže, kejklíři, vojáci, lid (v tom čtyři sóla SATB) |
| Dirigent: | Dirigent: | Ondrej Lenárd | Oldřich Bohuňovský |
| Režie: | Režie: | Branislav Kriška | Martin Dubovic |
| Choreografie: | Choreografie: | Boris Slovák | Petr Asmus |
| Scéna: | Scéna: | Ladislav Vychodil | Josef Adolf Šálek |
| Kostýmy: | Kostýmy: | Helena Bezáková | František Kříž |
Děj opery
Děj opery se odehrává v Santiagu de Chile v letech 1647-1649.
1. dějství
(1. obraz - V domě dona Henrica) Motiv Dies irae přechází v milostnou scénu. +more Šlechtična Isabela, dcera dona Hencira Asterona, je zamilována svého domácího učitele Lorenza Rugery. Oba si navzájem vyznávají lásku a připravují za tři dny tajný sňatek a útěk do Španělska. Don Henrico milence překvapí, Lorenza vyžene a dceru za trest - a proto, aby její zneuctění utajil - pošle do kláštera.
(2. obraz - Klášterní zahrada) Isabele se podařilo přemluvit starou vrátnou sestru Laetitii, jež stráží klíče od kláštera, a Laetitie již po několikáté tajně vpouští Lorenza. +more Tentokrát milence málem překvapí matka představená. Lorenzovi se podaří uniknout, aniž by byl poznán. Matka představená se však dovtípí, co se děje, a tuší neblahé následky. Přesto Isabelu pouze napomíná, protože ví, že její pobyt v klášteře není dobrovolný.
2. dějství
(3. obraz - Žalář) Isabele se v klášteře narodilo dítě. +more Tím porušila církevní a světské zákony a má být popravena. V průběhu moci má řadu vidin: své mrtvé matky, soudu, otce prosícího místokrále o milost pro svou dceru, odhalení, mučení a vyhnání Lorenza a jiné, abstraktní přízraky. (Tuto scénu provází tanec dvou tanečníků - „Isabely“ a „Lorenza“ - za sboru s nesrozumitelným textem připomínajícím zaklínadla. ) Následuje vidina umírajícího dona Henrica diktujícího závěť, ve které uznává Isabelino dítě a svěřuje je k výchově Pepitě. Nastává ráno a čas popravy. Hlasy sboru Isabelu utěšují a dodávají jí odvahy: po smrti následuje jen mír a láska.
3. dějství
(4. obraz - Náměstí) Za velkého zájmu veřejnosti se chystá Isabelina poprava, Pedrillo uvádí senzacechtivé diváky na svá místa. +more Mezi diváky je i Lorenzo v přestrojení za mnicha: má u sebe jed a hodlá se po Isabelině popravě zabít. Soudce čte rozsudek. Žádost o milost byla zamítnuta. Kat zvedne sekeru, a v tom okamžiku začne zemětřesení; většina náměstí se propadá do země, budovy se hroutí. Za nastalého děsu a za nářku umírajících odvádějí Isabelu její pěstounka Pepita (s dítětem) a Lorenzo do bezpečí.
(5. obraz - V horách) Lorenzo a Isabela se svým dítětem, zachránivší se v horách poblíž Santiaga, se chystají na šťastný život v zámoří. +more Do hor se však uchylují i další přeživší ze zemětřesení, z nichž někteří poznávají Isabelu. V průvodu mnichů a kajícníků přichází Pedrillo, který se rovněž zachránil, před lidem obviňuje Isabelu a Lorenza, že jejich hříšná láska je důvodem, proč Bůh seslal na Santiago zemětřesení. Dav oba milence i s dítětem zabije; Pepita pláče nad lidskou krutostí.