Slabá a silná slovesa

Slabá a silná slovesa se rozlišují v germánských jazycích s výjimkou afrikánštiny. Tyto dvě skupiny sloves se od sebe liší způsobem časování.

Slabá slovesa v minulém čase (préteritu) a příčestí minulém/trpném mají (nebo v minulosti měla) tzv. dentální sufix, tj. +more -t-, -d- nebo -ð-. Příklady: :anglicky (chodit) :německy (říci) :faersky (hovořit) :švédsky (hovořit).

Silná slovesa (v angličtině obvykle uváděná společně s (pravými) nepravidelnými slovesy pod souhrnným názvem nepravidelná slovesa) dentální sufixy nemají, vyznačují se změnou kmenové samohlásky, tzv. střídou. +more Příklady: :anglicky (zpívat) :německy (zpívat) :faersky (zpívat) :švédsky (zpívat).

Silných sloves je v jazycích omezený počet, nicméně se jedná o slovesa často používaná. V afrikánštině se silná slovesa nevyskytují. +more V americké angličtině se u některých nepravidelných sloves dává přednost pravidelné verzi; v britské naopak nepravidelné verzi těchto sloves.

Pojmy „slabé sloveso“ a „silné sloveso“ vytvořil v 19. století německý lingvista Jacob Grimm.

Literatura

Kategorie:Germánské jazyky Kategorie:Slovesa