Sofiologie

Ukrajinská (kyjevská) ikona, Theotokos jako Sophia, Svatá Moudrost, 1812 Sophie, z knihy Geheime Figuren der Rosenkreuzer, Altona, Hamburk, 1785

Sofiologie ( Σοφία - sophia, moudrost a λογία - logie, nauka) je filosofická nauka týkající se moudrosti usilující o syntézu věd, umění a náboženství. Vladimir Solovjov ji označuje jako celistvou nauku, která syntetizuje všechny prameny poznání: smyslovou zkušenost, racionální filosofii i mystické zjevení. +more Sofiologie má své kořeny v helénistické tradici, v platonismu, křesťanské mystice a jejich odvozeninách (Hildegarda z Bingenu (1098-1179), Jakob Böhme (1575-1624), Jane Leade (1624-1704)), v esoterickém křesťanství (Rosekruciáni), v pravoslavné církvi, u ruských teologů devatenáctého a dvacátého století (Sergej Bulgakov ovlivněný Vladimírem Solovjovem, Nikolaj Berďajev), v spiritualitě New Age, stejně jako v současném feminismu. Někteří vidí Sophii jako samotné božstvo, další ji vidí jako Kristovu nevěstu, jiní zase jako ženský aspekt Boha reprezentující moudrost a jiní jako teologickou koncepci odkazující na moudrost Boží. Člověk, který se tímto oborem zabývá, je sofiolog.

Pansofie

Pansofie je věda či filosofický směr, jenž se snaží skrze poznání a zahrnutí všech vědních oborů harmonizovat svět. Prosazoval jej Jan Amos Komenský, který jej v díle Všeobecná porada o nápravě věcí lidských označil jako cestu k nápravě současného konfliktního světa. +more Konkrétní Pansofia je latinský název (řeckého původu) třetí knihy díla De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (v českém překladu: Obecná porada o nápravě věcí lidských), kterou napsal při svém pobytu v Nizozemí v závěru svého života Jan Amos Komenský. Řecké slovo pan znamená vše či všezahrnující, sofia znamená moudrost. Proto slovo Pansofia sám Komenský vykládá jako Všeobecná moudrost.

Štúrovci

Na Slovensku Štúrovci vytyčili cíl rozvíjet slovanskou vědu, která je druhem sofiologie. Její přední vlastností je celostnost, spojuje hmotné i duchovní vědění. +more Směřuje k syntéze a nejen k analýze, překonává jednostrannosti anglického empirismu i německého racionalismu. Racionální vědecké myšlení, umělecký smysl pro krásno i zušlechťující mravní vůle se v ní harmonicky kloubí v jeden celek. Tuto moudrost vnímají personifikovaně a oslovují ji jako „nebeská devica“, „tatranská Minerva“, „slovanská Aténa“. Příchod takové moudrosti bude spjat s nástupem slovanské epochy v herderovské postupnosti kultur a předpokladem k ní je zvláštní vloha slovanů - „duchovní oko“, něco jako vnitřní patření pravzorů.

Slovanská věda Štúrovců nebo Bronisława Trentowského zůstala z největší části neuskutečněným ideálem, hodnocena pozdějšími generacemi jako dobový prožitek romantismu. Psali o ní zejména Jozef Miloslav Hurban a Peter Kellner-Hostinský.

Odkazy

Reference

Literatura

Hurban, J. M. +more: Veda a slovenskje pohladi. In: Slovenskje pohladi na vedi, umeňja a literatúru, 1846, zv. 1, č. 1, s. 1-14. * Tomáš Špidlík, Ruská idea : jiný pohled na človeka. Velehrad : Refugium, 1996. , kapitola sofiologie, s. 315-338. * Sergej Bulgakov, Sophia, the Wisdom of God: An Outline of Sophiology (Library of Russian Philosophy), Lindisfarne Books, 1993. * Caitlin Matthews, Sophia: Goddess of Wisdom (London: Mandala, 1991).

Související články

Moudrost * Sofia * Hagia Sophia

Osobnosti * Vladimir Sergejevič Solovjov * Theofilos z Antiochie * Jan Amos Komenský * Štúrovci * Jane Leade * Pavel Florenskij * Valentinus

Externí odkazy