Startovací komplex 39

Startovací komplex 39 anglicky Launch Complex 39 (LC-39) je rozsáhlá oblast se souborem zařízení ve Vesmírném středisku Johna F. Kennedyho na mysu Canaveral na Floridě, USA. Postaven byl pro program Apollo, posléze byl upraven pro potřeby programu Space Shuttle. Další úpravy od roku 2007 připravují druhou rampu LC-39 pro účely projektu Space Launch System a od roku 2014 jí má v pronájmu společnost SpaceX.

Historie

Prvotní návrh Startovacího komplexu 39 obsahoval 5 ramp s rozestupem 8 700 stop (2,6 km), aby se zabránilo havárii v případě výbuchu. Tři byly plánované na výstavbu, dva byly rezervovány do budoucna. +more Číslování ramp bylo zavedeno směrem od severu k jihu, nejsevernější byla LC39A a nejjižnější LC39C. LC39A nebyla nikdy postavena a LC39C se stala rampou LC39A roku 1963.

První start rakety Saturn V z LC-39A Rampy byly zpočátku používány ke startům raket Saturn V v programu Apollo. +more Původní struktura ramp byla přepracovaná pro potřeby raketoplánu, který poprvé odstartoval z LC39A po posledním startu Saturnu V, který nesl Skylab roku 1973, a v roce 1977 z LC39B po testovacím projektu Apollo-Sojuz (1975). LC39 byly během období Apolla jen odpalovací rampy - doplňovací věže byly připojeny ke startovací rampě - jediná úprava, která byla provedena, byla takzvaná "milkstool", která umožnila raketě Saturnu IB (pro všechny mise Skylab s lidskou posádkou, nevypuštěnou Skylab Rescue, a ASTP) použít odpalovací věž Saturnu V. Pro raketoplán měla odpalovací rampa nepohyblivou věž a otáčející průchozí rampu, použitou na ochranu orbiteru raketoplánu a na namontování vertikálního ovládání užitečných nákladů do nákladního prostoru.

LC39 byl poprvé použit v roce 1967 s prvním startem Saturnu V, který nesl Apollo 4 - plavidlo bez lidské posádky. Druhý start bez lidské posádky (Apollo 6) také využil LC39A. +more S výjimkou letu Apollo 10, který startoval z rampy LC39B, startovaly všechny lety s lidskou posádkou Apollo-Saturn počínající letem Apollo 8 z rampy LC39A. Po startu Skylabu v roce 1974, kdy byla použitá raketa Saturn INT-21 (dvojstupňové provedení rakety Saturn V původně určené pro aplikační program Apolla), byla rampa LC39A přepracovaná pro program Space Shuttle a byla použita pro první start raketoplánu Columbia (STS-1).

Space Shuttle

Discovery na odpalovací rampě 39B Kvůli požadavku, aby raketoplán dosáhl oběžné dráhy, musí mít dostatečný tah pro překonání zemské gravitace. +more Tah je dosahován kombinací pomocných raketových motorů na pevné palivo (angl. Solid Rocket Boosters, SRB) a hlavními motory raketoplánu Space Shuttle (angl. Space Shuttle Main Engine, SSME). SSME používají směs kapalného vodíku a kapalného kyslíku z externí nádrže (angl. External Tank, ET), protože raketoplán nemá palivové nádrže pro SSME. Několik měsíců před startem se do montážní haly (Vehicle Assembly Building, VAB) přivezou 3 hlavní součásti a budou umístěny na mobilní startovací plošinu (Mobile Launcher Platform, MLP). Motory na pevné palivo se přiváží po částech železnicí z výrobního zařízení v Utahu, externí nádrže se dováží z výrobního zařízení v Louisiany nákladní lodí a raketoplán čeká ve zpracovatelském zařízení Orbiter Processing Facility (OPF). Nejprve se sestaví motory SRB a nainstaluje se mezi ně externí nádrž. Potom se s použitím jeřábu spustí raketoplán a připojí se k externí nádrži. Sestavený systém převeze Crawler-Transporter 3-4 míle k rampě asi za 8 hodin. Na startovací rampě bude mobilní startovací plošina spuštěna na několik podstavců a transportér odjede z rampy do vyčkávacího prostoru v bezpečné vzdálenosti. Každá rampa obsahuje přístupový věžový systém složený ze dvou částí: # nepohyblivá obslužná konstrukce (angl. Fixed Service Structure, FSS) # otočná obslužná konstrukce (angl. Rotating Service Structure, RSS). FSS umožňuje přístup do raketoplánu pomocí výsuvného ramene a její součástí je „čepičkový uzávěr“ na zachycování kyslíku odvětrávaného z plné externí nádrže. Otočná obslužní konstrukce obsahuje čistou místnost, umožňuje přístup do nákladního prostoru orbiteru, ochranu před počasím a může chránit raketoplán před větrem až do rychlosti 111 km/h. Discovery na rampě 39B - mise STS-116 Na každé rampě jsou také velké nízkoteplotní nádrže na skladování paliva - kapalného vodíku a kyslíku pro SSME. Vysoce výbušná povaha těchto chemických látek vyžaduje početné bezpečnostní opatření v celém startovacím komplexu. NASA vypočítala, že minimální bezpečnostní vzdálenost v případě naplněných nádrží raketoplánu je 4,8 km pro personál a 2,6 km mezi rampami. Aby se předešlo obrovskému poškození raketoplánu a raketových motorů, bude napumpováno před startem na odpalovací rampu 1,1 mil. litrů vody, která ztlumí zvuk během startu. V důsledku ohřevu této vody se během startu uvolní velké množství vodní páry. Od okamžiku zahájení plnění paliva až do startu raketoplánu musí kromě nezbytných pracovníků všechny osoby opustit rizikovou oblast. Řídící odpalovací středisko a montážní hala jsou skoro 4,8 km daleko.

Pro případ havárie je odpalovací komplex vybaven nouzovým výtahovým systémem pro rychlou evakuaci osob do bezpečí. Při opouštění raketoplánu se posádka přesune do nouzového výtahu, který sjede na povrch rychlostí až 96 km/h. +more Je to koš na laně, který klesá pod strmým úhlem pryč od místa startu. Na povrchu posádka nastoupí do upraveného obrněného vozidla M113 a přesune se k trojúhelníkové přistávací ploše pro vrtulníky umístěné několik stovek stop od rampy, odkud odletí do bezpečí. Protože bezpečnostní pravidla NASA vyžadují, aby byl všechen personál mimo rampy, je posádka během této evakuace odkázaná na sebe.

Projekt Constellation

Pohled na oblast Startovacího komplexu 39B s raketoplánem Discovery S ukončením používání raketoplánů v roce 2011 plánovala NASA přizpůsobit dvě startovací rampy pro pilotovanou raketu Ares I (dříve CLV - Crew Launch Vehicle) a nepilotovanou raketu Ares V (dříve CaLV - Cargo Launch Vehicle), které měly létat v rámci projektu Constellation. +more Projekt Constellation byl ale k roku 2011 zrušen, s ním i rakety Ares I a Ares V a některé úpravy ramp 39A a 39B. Na následujících řádcích je popsán původní plán programu Constellation.

LC-39B

Aby byl dodržen časový plán startů raketoplánů a aby mohly začít testy nové rakety Ares I, ukončila NASA 1. ledna 2007 funkci startovací rampy LC-39B, na které se uskutečnil poslední noční start mise STS-116 9. +more prosince 2006. Po přebudování rampy využívané pro start raketoplánů na rampu přizpůsobenou programu Constellation se rampa udržovala v záloze pro nadcházející misi STS-125 k Hubbleovu vesmírnému dalekohledu. Důvod byl zčásti ten, že rampa neumožňovala současný start záchranné mise (STS-3xx) z rampy LC-39A, a také ten, že určený orbiter Atlantis nebude mít shodný úhel sklonu dráhy jako Mezinárodní vesmírná stanice. Mezi misemi STS-116 a STS-125 se na rampě LC-39B zahájila přestavba pro raketu Ares I postavením třech, nebo čtyřech nových výškových osvětlovacích stožárů, které používají startovací rampy Atlas V a Delta IV na Mysu Canaveral.

Probíhající přestavba rampy LC-39B (srpen 2009) Hlavní období obnovy však mělo nastat až po misi STS-125. +more Během této fáze měla být konstrukce RSS odstraněna a plošina MLP měla být použitá pro start ve spojení s letem Ares I. Ares I je trojstupňová raketa, jejíž první stupeň měl být tvořen pětisegmentovým motorem Solid Rocket Booster na pevné palivo. V období přeměny se NASA měla zbavit obslužných konstrukcí FSS na rampě LC-39B a tím měla přetvořit návrh rampy poprvé od roku 1977. V tom samém čase se měly postavit dvě nové plošiny MLP, které měli být určené pro raketu Ares I s její spojovací věží, ale NASA měla povolit používání transportéru Crawler-Transporter. Nová věž, vzhledem stejná jako věž Saturnu V, měla mít jen dvě pohyblivé ruce; jednu pro posádku a jednu pro servisní modul Orion. Dvojice sběrných uzávěrů, které mají rovněž funkci jako existující uzávěry na orbiteru raketoplánu, měly být použité na doplnění paliva, odsávání a odvětrávání tekutého vodíku (LH2) a tekutého kyslíku (LOX) pro druhý stupeň rakety Ares I. Nový únikový systém měl nahradit existující systém spojovacího lana. Tento systém měl spoit startovací věž s novým opevněným bunkrem, umístěným 1000 metrů od rampy (nevyhnutelnost v případě pohotovosti). Jediné objekty, které měli zůstat z éry raketoplánů, měly být nádrž na kapalný vodík, nádrž na kapalný kyslík a vodní nádrž. Rampa poté měla podstoupit doplňující změny, hlavně doplnění úložných kapacit.

LC-39A

Tak jako prvních 24 letů raketoplánů, tak i poslední operace raketoplánů byly realizovány z rampy LC-39A. Po ukončení programu Space Shuttle měla být rampa deaktivována. +more I z této rampy měla být odstraněna nepohyblivá obslužná konstrukce (FSS) a otočná obslužná konstrukce (RSS). Důvodem byla potřeba uvolnění prostoru pro "čistou" rampu, která je potřebná pro ESAS. LC-39A měla být primárně použitá jako startovací rampa pro raketu Ares V, a proto měla podstoupit změny na přizpůsobení skladovacích prostorů pro extra tekutý vodík (LH2) a tekutý kyslík (LOX). Kvůli "in-line" návrhu rakety Ares V měly podstoupit tři existující plošiny MLP (z dob Apolla, posléze změněných pro raketoplán) důležitou generální opravu, aby se přizpůsobily raketě Ares V a její spojovací startovací věži. Přestože měla být rampa primárně použita pro lety rakety Ares V, LC-39A měla umožnit i starty Ares I v případě poškození LC-39B.

Další změny

Montážní hala (VAB) podstupovala změny, aby se přizpůsobila souběžným montážím a kontrole operací jak pro raketoplán, tak pro raketu Ares I. Poté měla VAB podstoupit další změny umožňující montovat Ares I a Ares V. +more Bylo také možností, že NASA postaví rampu LC-39C, která sice byla naplánovaná, ale nikdy nebyla postavena. Nejsou o ní zmínky ani v hlášeních ESAS. Tato rampa mohla být použita hlavně pro mise na Mars, při potřebě více než jedné rakety Ares V pro start plavidla určeného na Mars.

Současné využití

LC-39A

Po ukončení letů raketoplánu převzala rampu SpaceX, která začala s její přestavbou pro starty raket Falcon 9 a Falcon Heavy. Součástí přestavby je i postupná demontáž otočné obslužné konstrukce RSS pro raketoplány. +more Po nehodě Falconu 9 na sousední rampě LC-40 byla přestavba urychlena a první start Falconu 9 přišel 19. února 2017 v 14:39 GMT. Falcon při svém prvním letu z LC-39A vynesl zásobovací loď Dragon k ISS. Po dokončení oprav LC-40 je většina startů se satelity prováděna z LC-40. LC-39A je využívána pro starty s nákladními loděmi Dragon a v druhé polovině roku 2017 byla rampa LC-39A upravena i pro starty Falconu Heavy, který odtud na svůj první let odstartoval 6. února 2018. V roce 2018 zintenzivnili přípravy rampy na starty pilotovaných misí Crew Dragonu, v srpnu 2018 byla nainstalována nástupní lávka pro astronauty, v září byly na své místo namontovány záchranné koše, stejné byly na rampě už při letech raketoplánů.

Galerie

Soubor:LC39A-July-6-2005.jpg|Startovací komplex 39A Soubor:LC39B-Discovery-July-6-2005.jpg|Startovací komplex 39B s raketoplánem Discovery

Reference

Související články

Kennedyho vesmírné středisko

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20080509170328/http://www. shuttlelaunchcomplex. com/]Startovací komplex 39[/url] * [url=http://science. ksc. nasa. gov/facilities/tour. html]Stránka KSC o Startovacím komplexu 39[/url].

Kategorie:Kennedyho vesmírné středisko Kategorie:Program Apollo Kategorie:Program Artemis