Třinecké železárny

Třinecké železárny (německy Trzynietzer Eisenwerk, polsky Huta trzyniecka), na Těšínsku známé též jako Werk, jsou významným českým výrobcem ocelových dlouhých válcovaných výrobků a dlouhodobě jedním z největších průmyslových podniků na severovýchodě Českého Slezska.

Vznik a počátky

Třinecké železárny v roce 1910 Dnešní město Třinec bylo původně zemědělskou obcí ve vlastnictví Těšínské komory, která spravovala majetek arcivévody Karla Habsburského ve východní části Rakouského Slezska. +more V letech 1836 až 1839 zde Těšínská komora vystavěla a uvedla do provozu dřevouhelnou pec na výrobu železa. Důvodem výstavby byla nevelká úrodnost místní půdy, odbyt dřeva z blízkého Jablunkovska (na počátku 19. století bylo zpřístupněno k těžbě dřeva dosud nedotčené údolí Lomné), existence vodního zdroje (Třincem protékající řeky Olše, kterou bylo možné použít jako zdroj energie a jako vodní cestu pro dopravu dřeva), četná naleziště železné rudy a vápence v okolí a dostatek místních pracovních sil. Místní rudy měly nízký obsah manganu a hodily se tak výborně ke slévání. Proto byla již v roce 1842 v návaznosti na vysokou pec postavena slévárna. V roce 1845 byla postavena též smaltovna.

Do 70. let +more_století'>19. století byly Třinecké železárny jen podružným podnikem Těšínské komory - hlavní závody byly v Ustroni a v Lískovci. Rozhodující význam pro další rozvoj železáren i Třince samotného měla výstavba Košicko-bohumínské dráhy, dovedené do Třince roku 1871. Železárny tak byly spojeny s novými ložisky rud v Horních Uhrách a ložisky uhlí z ostravsko-karvinských dolů. Současně se z hlediska odbytu produkce otevřela cesta ke vzdálenějším trhům.

V roce 1906 Těšínská komora železárny prodala nově vzniklé Rakouské báňské a hutní společnosti (Österreichische Berg- und Hüttenwerkgesellschaft) ve Vídni. Železárny byly dále modernizovány a válcovny byly jako první na světě elektrifikovány.

Zámeček Sanssouci

V areálu Třineckých železáren se nachází bývalý zámeček Sanssouci - v překladu „bez starosti“. Ten nechal vystavět v jižní části území Konské v lukách nedaleko pravého břehu Olše svobodný pán Jiří Bees. +more Dnes slouží budova bývalého zámku jako šatny a kanceláře Třineckých železáren.

Mezi světovými válkami

Třinecké železárny v době polského záboru v roce 1938 +morejpg|náhled'>Třinecké železárny a Košicko-bohumínská dráha dnes Třinecké železárny v pohledu od řeky Olše Po skončení první světové války Rakousko-Uhersko zaniklo. Na oblast Těšínska, včetně Třince, si činilo nároky jak Československo, tak Polsko. Na počátku sporu obou nově vzniklých států oblast připadla Polsku, v Sedmidenní válce pak Československu. Velvyslanecká konference ve Spa rozhodla o příslušnosti této části Těšínska k Československu.

Sídlo Rakouské báňské a hutní společnosti bylo v roce 1920 přeneseno z Vídně do Brna a společnost byla přejmenována na Báňskou a hutní společnost. V roce 1930 bylo sídlo společnosti přeneseno do Prahy. +more V rámci kapitálově silné Báňské a hutní společnosti znamenala 20. léta 20. století pro železárny velké investice a rozvoj. Staly se největším podnikem v československé části Těšínska, zaměstnávaly téměř 6 000 lidí a patřily mezi nejmodernější a nejlépe vybavené železářské podniky ve střední Evropě. V roce 1929 se podílely na tehdejší celkové československé výrobě oceli z více než 23 % a na výrobě válcovaného materiálu z více než 31 %.

Po mnichovském diktátu v roce 1938 Polsko na základě ultimáta vojensky obsadilo a anektovalo východní část československého Těšínska, včetně Třince. Na základě dekretu prezidenta Polské republiky vznikla společnost Spółka Górnicza i Hutnicza Karwina-Trzyniec, Spółka akcyjna, Cieszyn, se sídlem v Těšíně, a Třinecké železárny se staly jejím majetkem. +more Po porážce Polska na začátku druhé světové války Těšínsko obsadili Němci. Polská společnost byla přejmenována na Berg- und Hüttenwerksgesellschaft Karwin-Trzynietz, Aktiengesellschaft a byl na ni převeden i zbývající majetek Báňské a hutní společnosti na Těšínsku.

Po druhé světové válce

Po druhé světové válce se obnovil předválečný stav. Polsko požadovalo vydání Třince, ale neuspělo a svých územních nároků se v roce 1958 s konečnou platností vzdalo. +more Na Báňskou a hutní společnost byla uvalena národní správa a následně byla znárodněna pod názvem Báňská a hutní společnost, národní podnik. Počínaje dnem 6. 3. 1950 byla k oslavě 50. narozenin sovětského státníka bývalá Báňská a hutní akc. spol. přejmenována na Železárny V. M. Molotova v Třinci. V roce 1958 železárny dosáhly trojnásobku největší předválečné produkce a byly největším výrobcem železa, oceli a válcovaného zboží v Československu. Objem produkce vyvrcholil v 80. letech 20. století. V této době byly do provozu zaváděny i moderní hutní technologie, například byla vybudována kyslíková konvertorová ocelárna s následným blokovým a později i sochorovým kontinuálním odléváním.

Historie a současnost v datech válcoven A-B.

Rok 1877 - 1878 Koncentrace hutní prvovýroby Těšínského Slezska do Třince. Z Ustroně přemístěna mimo jiné lupková válcovací trať (postavená v roce 1859) byla v Třinci umístěna v budově pudlovny. +more Trať byla vybavena třemi válcovacími duo stolicemi. Výkon původního parního pohonu 58,8 kW byl v roce 1885 zvýšen na 184 kW. Vyválcované lupové tyče sloužily jako vsázka pro jemnou a střední trať. Jemná trať I byla vybudováno v Ustroni roku 1856 jako první válcovací trať na Těšínsku. Trať vyráběla tyčovou ocel, drát a páskovou ocel. Střední trať byla postavena v Ustroni roku 1860. Trať byla poháněná parním strojem 58,8 kW, který byl v Třince v roce 1899 zvýšen na 294 kW. Trať vyráběla tyčovou ocel, důlní kolejnice, žebrové tyče, tyče drobného kolejiva a ploštiny. Jemná a střední trať byly spolu s příslušným zařízením umístěny v samostatné dřevěné budově, později označené jako válcovna B. Z Karlovy hutě (Lískovec) byla do Třince přemístěna hrubá trať a válcovna železničních nákolků. Hrubá trať sloužila pro výrobu kolejnic do váhy 35 kg/m. Trať byla poháněná parním strojem 220 kW s pístovým rozvodem pro vratný pohon. * Rok 1879 Uvedena do provozu válcovna železničních nákolků. Trať byla poháněná parním strojem 110 kW. Válcovna vyráběla vagónové osy pro dvojkolí, kované hřídele, různé tvarové výkovky, děrované kotouče a kované sochory. * Rok 1891 Byla uvedena do provozu Vratná trať, poháněná dvojčinným reverzním parním strojem. Výrobním sortimentem bylo v tehdejší době válcování předvalků, sochorů, bram, kolejnic o váze do 45 kg/m o délce 20 m, U a I nosníky. * Rok 1905-1907 Elektrifikace válcoven. Elektrické pohony hrubé tratě, jemné i střední tratě měly dva spolu spojené asynchronní motory pro napětí 3000 V, každý o výkonu 552 kW. Na společné hřídeli motoru byl umístěn těžký setrvačník o váze cca 50tun. Dne 28. 7. 1906 byl uveden do provozu první elektrický vratný pohon v Evropě. Tři spolu spojené poháněcí motory vratné tratě o celkovém výkonu 2650 kW byly napájeny z nového ilgnerova měniče, později označeného jako ilgner I. Měnič měl asynchronní motor na napětí 3100 V a poháněl na společné hřídeli opatřené dvěma setrvačníky o váze 26 tun dvě dynama spojená do serie o nominálním výkonu 1500 kW.

Současnost

Vysoké pece Třineckých železáren

Třinecké železárny jsou dnes hutním podnikem, který má uzavřený hutní výrobní cyklus. Hlavním výrobním programem je výroba dlouhých válcovaných výrobků. +more Zůstávají jedním z nejvýznamnějších průmyslových podniků na severovýchodě Českého Slezska a nejvýznamnějším producentem ocelových dlouhých válcovaných výrobků v Česku.

Třinecké železárny hrají od svého vzniku důležitou roli v životě regionu a města Třinec, které se zejména díky nim stalo z malé zemědělské obce významným městem. Mimo jiné podporují i český extraligový hokejový tým HC Oceláři Třinec. +more Ze strukturálních fondů Evropské unie společnost získala v letech 2010 - 2015 přes 2 miliardy Kč.

Vlastníci

V roce 1991 byly železárny v rámci privatizace převedeny na společnost TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s. +more Zakladatelem a jediným akcionářem této společnosti byl Fond národního majetku. V letech 1994 až 1996 Fond národního majetku svou majetkovou účast postupně snižoval a od roku 1996 je většinovým akcionářem této společnosti (69,04 % akcií k 31. 12. 2008) MORAVIA STEEL a. s. Ta je z poloviny vlastněna společností R. F. G. a. s. a z druhé poloviny společností FINITRADING a. s. Ta je jediným vlastníkem společnosti R. F. G. a. s. a vlastníkem dalších 16,34 % akcií železáren. Všechny společnosi patří do konsolidovaného celku FINITRADING, kam patří například i Barrandov Studio. Společnost FINITRADING ovládají slovenští miliardáři Mária Blašková, Ján Moder, Evžen Balko a Tomáš Chrenek.

Ředitelé Třineckých železáren

Dnem 1. 4. 1904 byly všechny dosud samostatné třinecké hutě sloučeny a vytvořeno společné vedení pro Třinecké železárny. Od tohoto roku funkci ředitelů vykonávali:

Firmy ve skupině

Součástí skupiny TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY - MORAVIA STEEL je celá řada dalších dceřiných společností. Jsou to zejména:

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. trz. +morecz/]Stránka Třineckých železáren[/url] * [url=http://euv372. wbs. cz/Elektroudrzba-valcoven-jih---vzpominky. html]Elektroúdržba válcoven jih (historie v obraze)[/url] * [url=http://www. youtube. com/watch. v=cNjo2XwaTgg&list=PL5E1E49113683A172&index=1]Video - EKORAPORT - Třineckých železáren 2011[/url] * [url=http://www. youtube. com/watch. v=tE3KtMCHeGI&list=PL5E1E49113683A172]Video - Třinecké železárny KKO[/url] * [url=http://www. youtube. com/watch. v=ym7-4q5ovGk&list=PL5E1E49113683A172]Video - 30 let Kyslíkové konvertorové ocelárny[/url] * [url=http://www. youtube. com/watch. v=ChCXENEgy_o]Video - Vratná trať - válcování kolejnic[/url].

Kategorie:České ocelářské firmy Kategorie:Železárny v Česku Kategorie:Firmy v Třinci Kategorie:Báňská a hutní společnost Kategorie:Průmysl v Moravskoslezském kraji