Umění 19. století

Umění 19. století zahrnuje pestrou škálu uměleckých slohů a směrů, které vyplňují 19. století a značí přechod od tradičních forem umění inspirovaných antikou k modernímu umění.

Empír

Empír, zvaný také císařským slohem, byl druhou fází klasicismu, resp. neoklasicismu. +more Název pochází z francouzského slova empire (impérium). Stavělo se v něm převážně v době, kdy se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem. Sloh se uplatnil především v architektuře, v módě a v designu nábytku. Císař Napoleon Amerling - rodinný portrét.

Image:Průčelí zámku Kačina z parku. jpg|Zámek Kačina Image: Orlik (js). +morejpg|Zámek Orlík Image:Praha, Náměstí republiky, Dům U Hybernů. JPG|Dům U Hybernů Image:1810-Johann-Klein-dress. jpg|Ženský empírový oděv.

Sochařství a architektura: důraz byl kladen na antické a egyptské vzory. Příkladem této architektury může být zámek Kačina, nebo přestavba barokního kláštera na celnici (Dům U Hybernů). +more V nábytkářství byla dávána přednost černozlaté barvě. Nohy u nábytku byly podle orientálních vzorů často zakončovány napodobeninami zvířecích tlap (např. lvích). Také kultura odívání byla ovlivněna antickým uměním (uvolněnost a splývavost ženského oděvu s velkou dekoltáží zahalenou šátkem). Byly dováženy první kožešinové pláště a kašmírové šály z Egypta. Nová módní vlna zachvátila nejen ženskou módu, ale celkově ovlivnila i ostatní druhy umění a způsob života.

Novorenesance

Novorenesance (neorenesance) je historizující umělecký sloh vycházející z renesance a spojený s národním uvědoměním. Byla uplatňována na velkých veřejných stavbách (divadla, muzea, národní domy, sokolovny, banky, nádraží, školy apod. +more). Později se na jejich fasádách i v interiérech začínaly objevovat secesní prvky. Národní muzeum v Praze Národní divadlo v Praze.

Soubor:Praha 2005-09-19 Rudolfinum. jpg|Rudolfinum v Praze Image:Mestanska beseda v Plzni. +morejpg|Měšťanská beseda v Plzni Image:Radnice Liberec 2005. jpg|Radnice v Liberci Image:P1060767. JPG|Hotel Mariánské Lázně.

Architektura: V novorenesančním slohu byla postavena řada nejvýznamnějších staveb v Praze i v dalších městech. Patří k nim např. +more Národní muzeum, Národní divadlo, Rudolfinum, Muzeum hlavního města Prahy, Národní dům na Vinohradech, Kostel sv. Václava na Smíchově, Vinohradská vodárenská věž, Gröbeho vila, Západočeské muzeum v Plzni, Měšťanská beseda v Plzni, Mlýnská kolonáda Karlovy Vary, Hotel Nové Lázně v Mariánských Lázních, Katedrála Božského Spasitele v Ostravě, Liberecká radnice, Bílská radnice.

K nejvýznačnějším architektům patřili Antonín Barvitius, Josef Schulz, Vojtěch Ignác Ullmann, Antonín Wiehl a Josef Zítek.

Naturalismus

Émile Zola Hlavní znaky: Naturalismus (lat. +more natura = příroda) byl filosofickou koncepcí uznávající přírodu za jediné jsoucno a vylučující vše nadpřirozené a transcendentní. Za základní princip výkladu všech přírodních jevů považoval zkušenost. Jeho odvozenými součástmi byly jevy duchovní povahy a především člověk se svými vlastnostmi a schopnostmi.

Filosofie:K základním formám filosofického naturalismu patřil metafyzický (ontologický) a metodologický naturalismus a naturalizovaná epistemologie.

Literatura: Literární směr naturalismus vzniklý ve Francii se uplatňoval nejvíce v západní Evropě. Vycházel z pozitivistické estetiky a při zobrazování člověka a společnosti se opíral o poznatky tehdejší přírodovědy. +more Zdůrazňoval dokumentární stránku a vnesl do literatury některá nová témata (např. prostředí sociálních vrstev).

Předním teoretikem a spisovatelem byl romanopisec Émile Zola. Mezi jeho stoupence patřili bratři Goncourtové, Huysmans, Burget a v českých zemích Čapek-Chod a Šlejhar.

Výtvarné umění: bylo ovlivňováno literaturou. Výtvarní umělci se snažili věrně zobrazovat přírodní předlohy podle skutečnosti bez idealizace s výrazným zachováním syrových rysů zobrazované skutečnosti.

Realismus

Realismus vznikl ve Francii v 2. polovině 19. +more století. Byl přijat v letech 1850 až 1880. Realismus (skutečný) vznikl jako protiklad přísně slohového klasicismu i citového romantismu.

Auguste Rodin - Polibek +morejpg|náhled'>Štursa - Před koupelí Hlavní znaky: Realismus byl výtvarnou formou odmítající idealizaci a přikrášlování, dívajíce se na skutečno střízlivě, objektivně, bez iluzí a fantazie, propagujíce zachycení dokonalé reality až k naturalistické kopii skutečnosti.

Sochařství a malířství: zaznamenaly odklon od biblické i antické tematiky a věnovaly pozornost námětům z běžného života, včetně sociální kritiky.

Soubor:Auguste_Rodin-Burghers_of_Calais_London_(photo). jpg|Rodin - Občané Calais Image:Praha, Holešovice, Socha na Hlávkově mostě. +moreJPG|Práce a Humanita Image:Hradec Králové - Gymnázium J. K. Tyla - Socha Vítěze. jpg|Socha Vítěze Soubor:Prag Wenzelsplatz Wenzelsdenkmal Nationalmuseum bei Nacht. jpg|Socha sv. Václava.

Sochařství: Francouz Jean-Baptiste Carpeaux nejslavnější sochař doby (Flora - budova Louvru, Tanec - Pařížská opera, Fontána Observatoire), Francouz Aimé Jules Dalou - realista v sochařství (Triumf Republiky - alegorické sousoší na Place de la Nation v Paříži), Belgičan Constantin Meunier - autor proslulého Dokaře. Příznivci kritického realismu: François-Auguste-René Rodin částečně patřil nejen mezi realisty ale také mezi impresionisty. +more Autoportrét s kloboukem Dívky s květy manga.

Image:Paul Gauguin 037.jpg|Te Rerioa - Sen Image:Paul Gauguin 029.jpg|Muž se sekyrou Image:The Yellow Christ, Paul Gauguin.jpg|Žlutý Kristus Image:Paul Gauguin 137.jpg|Vidění po kázání

Malířství: Francouz Jean-Baptiste Carpeaux byl i malířem. Jeho obrazy byly plné světelných efektů (Maškarní ples v Tuileriích), Francouz Paul Gauguin - sochař a malíř, tvořil sochy a reliéfy vycházející z jeho zážitků na Tahiti, Francouz Edgar Degas byl považován za impresionistu (postavy baletek) - doplňoval svou sochařinu i malbou. +more Théodor Géricaulta reprezentoval předvoj realistické malby (Prám Medusy) a vzniku realistického krajinářství, Theodor Rousseau, Jean-Francois Millet a Jules Dupte, - věnovali se uctívání přírody se snahou o pravdivost obrazu, Francouz Gustave Courbet, realizoval výstavu obrazů Le realisme (Štěrkaři, Pohřeb v Ornans, Atelier, Dobrý den, pane Courbete). Adolf von Menzel - rozvoj realistické malby v Německu.

České sochařství a malířství: Josef Václav Myslbek připravil cestu českému realistickému sochařství zvláště v pomnících a podobiznách. Myslbekovi žáci patřili k mistrům zpracování všedních témat ze života. +more Jan Štursa byl jedním ze zakladatelů českého moderního sochařství. Jeho žák Karel Pokorný byl vysokoškolským pedagogem. K dalším významným žákům Myslbekovým patřili také Břetislav Benda, Quido Kocián, Jan Ladislav Kofránek, Josef Mařatka, Stanislav Sucharda, Ladislav Šaloun, Otakar Španiel. Franta Úprka a Václav Antoš patřili k představitelům sociálně kritického realismu.

Impresionismus

Impresionismus vznikl ve Francii, odkud se rozšířil do ostatních zemí. Francouzsky název impression = dojem. +more Impresionisté se snažili zachytit smyslové, přírodní a náladové dojmy, co nejpřesněji vyjádřit lyričnost, vystihnout zrakové dojmy, vyjádřit měkké a mihotavé světlo. Ve výtvarném umění šlo o zachycení okamžitých smyslových vjemů a dojmů.

Sochařství: Sochaři se snažili vytvářet náladovou, světlem modelovanou plastiku (měkká modelace, živá hra světel a stínů ). Pevný povrch tvarů členili drobnými výstupky a prohlubněmi, které připomínají členitě dělený malířský rukopis. +more Vůdčím duchem impresionistického sochařství byl Auguste Rodin. Během své přes padesát let trvající tvůrčí činnosti vystřídal několik uměleckých směrů (romantismus, realismus, impresionismus, symbolika). Dále to byl Jean-Baptiste Carpeaux (Tanec - průčelí pařížské Opery), Paul Gauguin (Reliéf z Tahiti - dřevo), Barlach (Zpívající muž - dřevo). K českým impresionistickým sochařům patří především Rodinův žák Josef Mařatka (Polibek) a Bohumil Kafka.

Malířství: Malířům pomáhaly krátké, rychlé tahy štětce a barevné skvrny. Hlavním vyjadřovacím prostředkem byla barevná skvrna, kterou malíři zachycovali jevy v jejich neustálé atmosférické a světelné proměnlivosti. +more Blízko k impresionistickému způsobu vyjadřování měli již malíři ve starším období (Diego Velázquez, Francisco Goya, John Constable, Turner). Později k hlavním představitelům patřili Édouard Manet, Claude Monet, Camille Pissarro , Alfred Sisley, Pierre-Auguste Renoir a Edgar Degas. V Čechách se uplatnili v osobitém národním pojetí Antonín Slavíček, Josef Mařatka aj. Auguste Rodin Antonín Slavíček.

Image:Zürich - Kunsthaus - Rodin's Höllentor IMG 7384 ShiftN. jpg|Rodin - Brány pekla Image:Auguste Rodin-Burghers of Calais London (photo). +morejpg|Rodin - Občané Calais Soubor:Velazquez-The Surrender of Breda. jpg|Klíče od pevnosti Breda Image:Stefanik statue Observatory Prague CZ 01. JPG|Milan Rastislav Štefánik Soubor:Diego_Velázquez_026. jpg|Infantka Margarita, Soubor:Velázquez - El Triunfo de Baco o Los Borrachos (Museo del Prado, 1628-29). jpg|Triumf Bakcha, Soubor:RokebyVenus. jpg|Venušina toaleta Soubor:Slavicek_prochazka. jpg|Slavíček - Veltruský park.

Literatura a hudba: V literatuře byl estetický princip realizován posílením lyričnosti v poezii i v próze, orientací na intimní a přírodní tematiku, náznakovým vyjadřováním, hudebností verše apod. V české literatuře takovým byl Vilém Mrštík, Antonín Sova a Fráňa Šrámek. +more V hudebním umění, zachycujícím smyslové, přírodní a náladové dojmy hudbou charakterisovanou neurčitostí a zlomkovitostí melodického obrysu, novými harmonickými prostředky a barevnou instrumentací byli předními představiteli impresionismu Claude Debussy, Maurice Ravel, Richard Strauss, Skrjabin, Vítězslav Novák, Josef Suk.

Symbolismus

Arthur Schopenhauer Symbolismus byl uměleckým hnutím, které vzniklo ve Francii v 2. +more polovině 19. století a významně se uplatnilo především v básnictví. Částečně navazoval na romantismus a byl reakcí na popisnost naturalismu (v Čechách lumírovci). Jeho cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce, myšlenky, city). K jeho největšímu rozmachu došlo na přelomu 19. a 20. století.

Poezie: Symbolisté se snažili proniknout k podstatě skutečnosti, usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly. K tomu jim měl pomáhat symbol, který se měl stát prostředníkem mezi skutečným světem a „světem duše“ a měl v náznaku odkrývat tajemství ukryté v nitru věcí. +more Symbol nebyl přímým pojmenováním věci (problému nebo stavu), ale pouhým náznakem (sugescí) podstaty věci. Umění mělo zachytit více absolutních pravd zpřístupněných nepřímými metodami.

Symbolisté se snažili o jeho vytvoření soustředěným vnímáním celé umělcovy bytosti. V poezii básníci usilovali o postižení stále diferencovanějších a výlučnějších duševních stavů a prožitků moderního člověka rozvíjením její metaforické stránky. +more Opírali se o filosofii Schopenhauerovu. Rafinovanými prostředky rozněcovali a zjemňovali smyslovou stránku poezie, kladli důraz na melodičnost verše a uvolňovali jeho metrickou pravidelnost. Díla některých symbolistů (Émile Verhaeren, Alexander Alexandrovič Blok, Otokar Březina, Antonín Sova) mají povahu patetické sociálně filosofické vize, živě reagující na soudobou společenskou problematiku.

Výtvarné umění: Ve výtvarném umění se tento směr nemohl zcela rozvinout, protože reagoval na naturalismus a především na impresionismus a některé jeho myšlenky byly podobné zaměření populárnější secese.

Moderna

Latinské slovo (modo=moderní) se stalo synonymem osvěty, pokroku, rozumu a svobody. Nástupem moderny na rozhraní 19. +more a 20. století došlo k nejdůležitější proměně ve vývoji architektury vůbec. Prvně se projevily tendence opustit historizující formy architektury 19. století a nastolit tvorbu odpovídající povaze doby a její technické, účelové í estetické úrovni. Toto období trvající asi dvacet let, předznamenalo vývoj moderní architektury na novém vývojovém stupni, spojující umění, techniku a účelnost světa vyspělé techniky.

Historie moderny: S tendencí k nástupu moderny se setkávalo umění již ve středověku jako s ironickým označením všech umělců, kteří se domnívali, že přesáhli své předchůdce. V pozdním středověku se však již stalo hnutím, které usilovalo o překonání různých nedostatků a stalo se vyznáním těch, kteří se stavěli proti nekritickému obdivu všeho, co lze překonat, nebo co již dokonce bylo překonáno.

Koncem 17. století ve Francii vznikl „Spor starých a moderních“ (Querelle des anciens et des modernes), jehož téma (překonávání starého) se následně táhlo až do současnosti.

V období romantismu bylo moderně vytýkáno, že je příčinou přerušení tradice, ztráty hodnot, rozbití morálky a společenské soudržnosti. +morejpg|náhled|vlevo'> Le Corbusier, Vila ve Stuttgartu 19. století: Koncem století se k moderně přihlásilo moderní umění, které se postavilo jak proti akademismu a jeho institucím, tak proti dekorativnímu historismu. Na přelomu století ostře odsoudil modernismus v katolické církvi papež Pius X. . Hlavním nositelem reformního hnutí, které chtělo církev přiblížit současnému, modernímu světu se v Českých zemích stala Katolická moderna (literární sdružení katolických kněží). Řada z nich byla církví odsouzena a potrestána.

Literatura: V literatuře byla moderna prosazována požadavkem svobody uměleckého projevu. Česká moderna byla názvem volné skupiny mladých českých básníků a literátů, kteří se postavili proti starší generaci a proti kulturní i politické konvenci. +more Počítali se k ní František Xaver Šalda, Josef Svatopluk Machar, F. V. Krejčí i družina Moderní revue.

Sochařství a architektura: S nástupem moderny došlo k dosud největší proměně ve vývoji architektury vůbec. Sochařství a architektura přešly vlivem moderny na jednotný styl a uplatňovaly i spojení s dalšími složkami výtvarné činnosti. +more Technické a funkční zřetele se prolínaly s výtvarnými. Současně architektura i umění směřovaly k obrodě své účelnosti. Výtvarní umělci prosazovali větší svobodu v používání nových i historických výrazových prostředků. Posunuly se hranice mezi tvůrčími obory a v jednotlivostech dokonce zmizely. Pojmy z jednoho druhu umění byly přenášeny do druhů jiných, kde nabyly nového, symbolického významu.

Související články

19. století * Dějiny umění * Umění 20. století

Kategorie:19. století 19. století