Vladimír Mikeš

Vladimír Mikeš (* 11. srpna 1927, Choceň) je český básník, prozaik a překladatel, držitel Státní ceny za překladatelské dílo za rok 2012 a ceny Moleskine Litera za poezii za rok 2022.

Život

Vystudoval romanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pod vedením Václava Černého. Po absolvování povinné vojenské služby (1952-1954) se živil jako překladatel na volné noze. +more Od roku 1992 přednášel na DAMU, v letech 1997-2000 byl jejím děkanem. Na DAMU rovněž založil a v letech 1999-2003 vedl Katedru divadelní antropologie. V roce 1997 se habilitoval, o dva roky později byl jmenován profesorem. Vladimír Mikeš je jedním z našich nejvýznamnějších překladatelů, který přeložil z italštiny, španělštiny, francouzštiny, portugalštiny a němčiny desítky titulů světové poezie a dramatu, v čele s novodobým kompletním překladem Dantovy Božské komedie, na kterém pracoval od 70. let. Jeho beletristické dílo zůstávalo - kromě dvou próz - takřka neznámé až do roku 2012, kdy vyšel více než čtyřicet let od svého vzniku román Škodlivý prostor (sazba v roce 1969 rozmetána), následovaný dalšími prózami a poezií. Hodnotné jsou i Mikešovy eseje o divadle a literatuře. V Itálii získal řadu prestižních ocenění: Premio Montale (1985), Premio Circe Sabaudia (1986), Premio A. M. Ripellino (1990). Do italštiny překládal např. básně Jiřího Ortena.

31. ledna 2017 proběhl na Nové scéně Národního divadla večer s názvem Žasnout a mlčet, věnovaný poezii a překladům Vladimíra Mikeše, v režii Štěpána Pácla. +more[https://web. archive. org/web/20191226190724/https://www. narodni-divadlo. cz/cs/predstaveni/11876%3Ft%3D2017-01-31-20-00].

Pokrývání překladů

V době normalizace propůjčil Vladimír Mikeš své jméno některým překladům autorů, kteří tehdy nesměli publikovat, včetně Václava Černého (Studie o dějinách umění Hippolyta Taina); tzv. pokrývání bylo poměrně rozšířenou praxí. +more V případě Vítězslava Gardavského pokrýval Vladimír Mikeš pouze překlad hry Petera Weisse Hölderlin; překlad Hölderlinových básní ve výboru Světlo lásky je Mikešův vlastní. Překlad Náměstíčka Carla Goldoniho, slíbený Janem Vladislavem, musel Vladimír Mikeš dokončit sám. [http://www. iliteratura. cz/Clanek/32693/vladislav-jan-otevreny-denik-19771981-in-plav].

Dílo

Beletrie

Zmizení. Marný pokus o prózu (próza, 1969) * Zednická novela (próza, 1974) * Škodlivý prostor. +more Podvržená prvotina (román, 2012) * Plovárna Léthé (román, 2013) * Poemy, Pozdní sběr (básnické dílo ve dvou svazcích, 2015) * Čtveročas (román, 2017) * Odkud to přichází. (básně, 2021) - cena Magnesia litera za poezii.

Odborné publikace

Divadlo španělského zlatého věku (habilitační práce, 1995) * Divadlo francouzského baroka (2001) * Proč psát (eseje, 2003) * Maria Tauberová (monografie, 2005) * Proč hrát. K divadelní antropologii (výbor statí, 2017)

Překlady

José Espronceda: Výbor (1961) * Italo Calvino: Baron na stromě (1962) * Pier Paolo Pasolini: Gramsciho popel (1963) * Francisco de Quevedo: Kruté sny (1963) * Cesare Pavese: Ďábel na kopcích (1965) * Carlos Drummond de Andrade: Fyzika strachu (1967) * Přerušený ráj. Moderní italská poezie (antologie, 1967) * Picassovo literární dílo (ed. +more Mario de Micheli, 1967) * Giovanni Giudici: Ta Bovary jsem já (1969) * César Vallejo: Černí poslové (1973) * Francouzský symbolismus (antologie, 1974) * Tristan Corbière: Žluté lásky (1975) * Lope de Vega: Proč unikáš mi (1975) * Miguel Hernández: Vítr v olivách (1975) * Tanec živlů. Poezie starých Aztéků (1976) * Umberto Saba: Terst a jedna žena (1977) * Jules Supervielle: Neznámí přátelé (1977) * Friedrich Hölderlin: Světlo lásky (1977) * Giovanni Giudici: Autobiologie (1978) * Pět romantických siluet. Poezie francouzského romantismu (antologie, 1981) * Pierre Marcel Adéma: Guillaume Apollinaire (1981) * Miguel de Cervantes: Cesta na Parnas (1981) * Písně portugalských trobadorů (1983) * Tirso de Molina: Sevillský svůdce a kamenný host (1984) * Eugenio Montale: Pelyněk s medem (1984) * Šťastná setkání. Moderní italská poezie (antologie, 1984) * Charles Baudelaire: Čas je hráč (1986) * Mario Luzi: Terč života (1988) * Jean Racine: Britannicus (1990) * Octavio Paz: Pták vteřiny (1991) * Octavio Paz: Luk a lyra (1992) * Giuseppe Bonaviri: Nezměrný čas (1996) * Primo Levi: V nejisté hodině (1997) * Benito Sablone: Přibité kolo (1998) * Dante Alighieri: Božská komedie (2009).

Četné překlady divadelních her, např. Molièra, Ionesca, Lorcy, Calderóna, Pirandella, Claudela aj.

Odkazy

Reference

Literatura

„Lhát či nelhat - to je, oč tu běží“ (rozhovor Jiřího Rulfa). Zemědělské noviny 11. +more 6. 1988, s. 5. Dostupné [url=https://www. jirirulf. cz/rozhovory. php. sekce=tazajici]online[/url] * Václav Černý: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 4, Praha 2009, Additamentum 3: Vladimír Mikeš, žák a spolupracovník Václava Černého, s. 467-528. * „Smysluplné struktury bytí“ (rozhovor Jana Němce). Host 5/2010, s. 10-16. * „Jako bych už nebyl“ (rozhovor Jonáše Hájka). Souvislosti 3/2016, s. 39-45.

Externí odkazy

Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Pedagogové na DAMU Kategorie:Děkani fakult Akademie múzických umění v Praze Kategorie:Narození v roce 1927 Kategorie:Narození 11. +more srpna Kategorie:Narození v Chocni Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži.