Cesko.wiki Vladimir Jankélévitch
Author
Albert FloresŽivot
Pocházel z rodiny židovských intelektuálů, kteří utekli z Oděsy před pogromem, jeho otec překládal do francouzštiny německé filosofy a Freuda. Po maturitě v Paříži začal roku 1922 studovat filosofii na École normale supérieure a 1923 se seznámil s H. +more Bergsonem, který ho trvale ovlivnil. 1924 promoval u E. Bréhiera prací o Plotinovi a v letech 1927-1933 učil na Francouzském institutu v Praze, kde se věnoval také hudbě a vydal knihy o Lisztovi a o Bergsonovi. 1933 obhájil v Paříži doktorskou práci o pozdním Schellingovi a od roku 1936 byl profesorem v Toulouse a v Lille. Po obsazení Francie roku 1940 se připojil k hnutí odporu, po osvobození v roce 1944 byl hudebním redaktorem, od roku 1947 profesorem v Lille a od roku 1951 profesorem morální filosofie na pařížské Sorbonně. V roce 1947 se oženil a roku 1951 se mu narodila dcera Sophie. 1954 uveřejnil „První filosofii“, jedno ze svých hlavních děl, od roku 1963 přednášel i na Svobodné univerzitě v Bruselu a roku 1979 odešel do důchodu.
Filosofie
Jankélévitchovo myšlení bylo trvale ovlivněno G. Simmelem a zejména Bergsonovou „filosofií života“. +more V mladším věku se zabýval Plotinem, německým idealismem i ruskou mystikou. V mravních otázkách je blíže Schelerovi než Kantovi a jeho důraz na jedinečnou osobu a na zvláštnost každé situace není blízký existencialismu, nýbrž personalismu.
Jeho praktická filosofie je trvale poznamenána dlouholetou zkušeností života v podzemí a v odboji: po válce se zcela přestal věnovat německé filosofii i hudbě. Na rozdíl od existencialistů, kteří svobodu ztotožňovali s možností neomezené volby, chápe ji s Bergsonem jako angažování a jednání. +more Neděje se v rozvažování a v diskusi, nýbrž v odhodlaném a bezvýhradném rozhodnutí pro dobré, bez výmluv a filosofických pseudoproblémů. Jen prostota srdce a náklonnost je posledním kritériem dobrého jednání, protože všechny obecné myšlenkové modely neberou vážně skutečnou situaci. Upřímně jednající člověk tím dává najevo svoji svobodu a strhuje k ní i druhé.
Psal o mnoha mravně významných skutečnostech, jako je angažování, nevinnost a zloba, lež, paradox a morálka, vážnost a odpuštění. Do diskuse o promlčení válečných zločinů vstoupil knížkou „Odpuštění“, kde vysvětluje, že holokaust byl projev téměř nadpřirozené, „čisté a ontologické zloby“. +more Nepronásledoval totiž Židy kvůli nějakému jednání, ale protože jim chtěl upírat lidství, což rozhodně není možné promlčet. „Právníci nemají právo odpouštět jménem mrtvých obětí“.
Úběžníkem lidského života je smrt, o níž se ovšem podle Jankéléviče nedá říci téměř nic. Jenže právě „téměř nic“ (Presque-rien) je Jankélévičův pojem pro vzácné, nečekané a prchavé doteky s tím, co člověka i svět přesahuje. +more Také smrt nedává žádný smysl, a přece dává vážnost lidskému jednání a z ní plyne všechna dramatičnost lidského života i osudu.
Hudba
Jankélévitch vydal 11 knih o svých oblíbených hudebnících, mezi něž patřili Ferenc Liszt, Gabriel Fauré, Maurice Ravel a Claude Debussy. Hudba pro něho nemá jen estetický, ale i obecně filosofický význam, protože vyjadřuje to, co Jankélévitch nazývá „Téměř-nic“ a „Nevím-co“ (Je-ne-sais-quoi), a připomíná tak člověku jeho omezenost.
Hlavní díla
Henri Bergson. Paris, 1931. +more * L’Odyssée de la conscience dans la dernière philosophie de Schelling. Paris, 1933. * Valeur et signification de la mauvaise conscience. Paris, 1933. * L’Ironie. Paris, 1936. * L’Alternative. Paris, 1938. * Maurice Ravel. Paris, 1939. * Le Nocturne. Lyon, 1942. * Du Mensonge. Lyon, 1942. * Le Mal. Cahiers du Collège philosophique. Paris, 1947. * Traité des vertus. Paris, 1949. * Philosophie première. Introduction à une philosophie du presque. Paris, 1954. * L’Austérité et la vie morale. Paris, 1956. * Le Je-ne-sais-quoi et le Presque-rien. Paris, 1957. * Le Pur et l’Impur. Paris, 1960. * La Musique et l’Ineffable. Paris, 1961. * L’Aventure, l’Ennui et le Sérieux. Paris, 1963. * La Mort. Paris, 1966. * Le Pardon. Paris, 1967. * La vie et la mort dans la musique de Debussy, Neuchâtel, 1968. * Fauré et l’Inexprimable. De la musique au silence, Bd. 1. Paris, 1974. * Debussy et le mystère de l’instant. De la musique au silence, Bd. 2. , Paris, 1974. * Liszt et la Rhapsodie: essai sur la virtuosité. De la musique au silence, Bd. 3, Paris, 1979. * Le Paradoxe de la morale. Paris, 1981. * Sources. Paris, 1984.
Posmrtná vydání * La Musique et les Heures. Paris, 1988. +more * Penser la Mort. Entretiens. Paris, 1994. * Une vie en toutes lettres. Correspondance. Paris, 1995. * Plotin, Ennéades I. 3. Sur la dialectique. Paris, 1998. * Philosophie morale. Paris, 1998. * Cours de philosophie morale. Paris, 2005.
Česky
Odpuštění. Praha: MF 1996 * Ravel. Bratislava: Opus 1990
Odkazy
Literatura
Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Str. 198. * Filosofický slovník Universum. Praha: Knižní klub 2009. Str. 165
Související články
Externí odkazy
[url=http://www.jankelevitch.fr]Francouzské stránky s životopisem, bibloigrafií, texty a rozhovory. [/url]
Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Židovští filozofové Kategorie:Filozofové 20. +more století Kategorie:Narození v Bourges Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Úmrtí v roce 1985 Kategorie:Muži.