Vodní skok

Vodní skok je hydraulický jev, kterým přechází proudění bystřinné do proudění říčního. Ve vodním skoku dochází k přeměně kinetické energie bystřinného proudění na energii potenciální za současné ztráty energie. Vodní skok se jeví jako bouřlivý jev, dobře vyvinutý je charakteristický rotujícím válcem silně provzdušené vody na svém čele. V zásadě se jedná o stojatou rázovou vlnu.

Vzhledem k poměrně velké ztrátě energie, k níž ve vodním skoku dochází, je využíván ve vodním stavitelství k tlumení energie vody přepadající přes jezy i přelivné objekty přehrad s pomocí vývaru (též podjezí), který zajišťuje stálou polohu vodního skoku.

=== Druhy a typy vodního skoku === Podle podmínek vzniku vodního skoku se rozlišují tři základní typy (viz obrázek * vodní skok vlnovitý * vodní skok prostý * vodní skok s povrchovým režimem. +morepng|náhled'>Typy vodního skoku: a) vlnovitý b) prostý c) s dnovým režimemHloubky y_1 [m] a y_2 [m] na čele a na konci vodního skoku (tzv. vzájemné hloubky) jsou ve vzájemném funkčním vztahu (viz níže).

Vlnovitý vodní skok vzniká při malém rozdílu hloubek bystřinného a říčního proudění, resp. při Fr_1\leq 1,7 kde Fr_1 [-] je Froudeho číslo bystřinného proudění před čelem vodního skoku, či při y_2 kde y_2 je hloubka říčního proudění za vodním skokem a y_k [m] je hloubka kritická. +more Vlnový skok je charakteristický tím, že se netvoří provzdušený válec, ale jen řada postupně tlumených vln na hladině.

Prostý vodní skok vzniká při Fr_1> 1,7, resp. pokud y_2>(1,3 - 1,4)y_k. +more Je charakteristický tím, že rozbíhavý proud jde po dně a na čele je překryt rotujícím válcem provzdušené vody s horizontální osou. Peterka rozlišuje podle velikosti Fr_1 několik tzv. intenzit vodního skoku, které se mezi sebou liší mj. sklonem čela skoku a velikostí a intenzitou provzdušeného válce na čele skoku. Jsou to:.

* vodní skok slabý při 1,7 * vodnískok oscilující při 2,5 * vodní skok prostý při 4,5 * vodní skok silný při Fr_1>9.

Pro tlumení energie je optimální vodní skok prostý; slabý a oscilující vodní skok zpravidla vyžadují speciálně navržený vývar, silný skok též působí vzhledem ke své charakteristice při návrhu vývaru problémy.

Vodní skok s povrchovým režimem vzniká zejména při použití konstrukcí typu nízkého lyžařského můstku. Proudění je ve srovnání s prostým skokem obrácené - rozbíhavý proud se rozšiřuje od hladiny ke dnu a překrývá rotující (zde neprovzdušený) válec pod patou můstku. +more Výhodou povrchového režimu je směr rotace dnového válce, který v případě splaveninového dna splaveniny spíše přisunuje ke konstrukci a brání tak jejímu případnému podemílání; výmol je posunut směrem po proudu.

Další je rozlišení podle polohy vodního skoku vůči konstrukci. Vodní skok - poloha vůči konstrukci: a) oddálený b) přilehlý c) vzdutý

Pokud je hloubka vody v patě konstrukce menší než první vzájemná hloubka (viz níže) y_1 příslušná druhé vzájemné hloubce y_2 (což je v tomto případě hloubka vody v odpadním korytě), pokračuje bystřinné proudění pod konstrukcí křivkou vzdutí až do místa, kde jeho hloubka dosáhne právě hodnoty y_1 a kde tedy vodní skok vznikne. Tento druh vodního skoku nazýváme vodní skok oddálený.

Pokud má bystřinné proudění v patě konstrukce hloubku právě y_1, odpovídající druhé vzájemné hloubce y_2 (hloubce v odpadním korytě), vznikne vodní skok v patě konstrukce a vodní skok nazýváme vodní skok přilehlý (rozumí se ke konstrukci).

Pokud je hloubka bystřinného proudění v patě konstrukce větší než první vzájemná hloubka y_1 vodního skoku, vzniká vodní skok vzdutý.

=== Rovnice vodního skoku === Obecný vztah vzájemných hloubek y_1 a y_2 lze snadno odvodit pomocí věty o hybnosti proudu. Přitom předpokládáme, že vodní skok je natolik krátký, že ztráty třením můžeme zanedbat. +more Podobně předpokládáme dno vodorovné či v tak malém sklonu, že můžeme zanedbat horizontální složku tíhy vody. Podélná (horizontální) složka síly, kterou na kapalinu působí stěny koryta je nulová, takže posléze jako vnější síly zbývají pouze síly tlakové v profilu 1 a 2 a přitom rozdělení tlaku se řídí zákony hydrostatiky. Tyto síly jsou.

F_1=\rho g S_1 z_1 a F_2=\rho g S_2 z_2

kde F_i [N] je tlaková síla v i-tém profilu, \rho [kgm−3] hustota kapaliny, g [ms−2] gravitační zrychlení, S_i [m2] průtočná plocha v i-tém profilu a z_i [m] hloubka těžiště příslušné plochy pod hladinou.

Větu o hybnosti proudu tedy můžeme rozepsat ve tvaru

F_1 - F_2=\beta \rho Q(v_1-v_2)

kde \beta [-] je Boussinesqovo číslo (korekční faktor hybnosti zohledňující nerovnoměrné rozdělení rychlosti po profilu), Q [m3s−1] průtok a v_i rychlost v i-tém profilu. Po dosazení za tlakové síly a úpravě (vydělení \rho g, dosazení v_i=Q/S_ia reorganisaci výrazu) dostáváme obecnou rovnici vodního skoku prostého

{{\beta Q^2}\over {gS_1}}+S_1z_1={{\beta Q^2}\over {gS_2}}+S_2z_2.

Pokud uvažujeme levý (či pravý) člen rovnice vodního skoku jako funkci hloubky \Pi (y), můžeme obecnou rovnici vodního skoku psát též ve tvaru \Pi (y_1)=\Pi (y_2). Z obecné rovnice vodního skoku můžeme pro koryto obecného tvaru při znalosti jedné vzájemné hloubky relativně snadno (pomocí numerických metod) dopočítat druhou.

Velmi často se v praxi vyskytuje případ obdélníkového koryta. Pro něj lze z obecné rovnice vodního skoku odvodit (viz literatura) běžně užívané vztahy

y_2={y_1 \over 2}\biggl({\sqrt{1+{{8q^2}\over{gy_1^3}}}}-1\biggr)={y_1 \over 2}\biggr(\sqrt{1+\biggr({y_k \over y_1}\biggl)^3}-1\biggr)={y_1 \over 2}(\sqrt{1+8Fr_1^2}-1)

z nichž nejčastěji se vyskytuje vztah poslední. Pouhým zaměněním příslušných veličin pro jednotlivé profily může vypočíst hloubku y_1 pro zadanou hloubku y_2. +more Ve výše uvedených vztazích je q=Q/B [m2s−1] specifický průtok, kde B [m] je šířka obdélníkového koryta.

=== Rozměry vodního skoku === Výšku vodního skoku h_s [m] určíme jako rozdíl vzájemných hloubek - h_s=y_2-y_1.

Pro délku L vodního skoku, která se udává jako délka průmětu začátku a konce provzdušeného válce na horizontální rovinu (přičemž ale oba konce skoku nejsou stabilní a v jistých mezích pulsují), existuje několik vztahů podle různých autorů:

* Smetana udává L=6(y_2-y_1) * Pikalov L=4y_1(\sqrt{1+2Fr_1}) * Pavlovskij L=2,5(1,9y_2-y_1) * Čertousov L=10,3y_1(Fr_1-1)^{0,81} * Peterka uvádí graf závislostí jednak L/y_1=f(Fr_1), jednak L/y_2=f(Fr_1), kde jsou v grafu uvedeny i výsledky měření několika dalších (západních) autorů.

=== Ztráta energie ve vodním skoku === Ztrátu energie ve vodním skoku určíme z Bernoulliho rovnice pro oba krajní profily:

y_1+{{\alpha v_1^2}\over {2g}}=y_2+{{\alpha v_2^2}\over {2g}}+Z

kde \alpha [-] je Coriolisovo číslo a Z [m] ztráta (resp. ztrátová výška) energie ve vodním skoku. Po dosazení a úpravě dostaneme výsledný vztah

Z={(y_2-y_1)^3 \over {4y_1y_2}}.

=== Vlnovitý vodní skok === Pro vlnovitý vodní skok literatura udává vztah

y_2\approx y_1Fr_1^2,

pro výšku skoku

h_s=y_2-y_1=y_1(Fr_1^2-1)

a pro délku skoku, kterou lze určit jen obtížně, protože vlny se propagují i do oblasti říčního proudění za vlastním vodním skokem podle Dmitrijeva

L\approx 10,6h_s=10,6y_1(Fr_1^2-1).

=== Vzdutý vodní skok === Vodní skok vzdutý vznikne, pokud hladina v odpadním korytě za vodním skokem je výše než odpovídá druhé vzájemné hloubce vodního skoku, který se přitom nemůže, díky tomu, že narazí na konstrukci nebo proudový paprsek, pohybovat proti proudu. Poměr hloubky vody y_d [m] v odpadním korytě a druhé vzájemné hloubky y_2 nazýváme mírou vzdutí \sigma [-],

\sigma=y_d/y_2. Vzdutý vodní skok je využíván ve vodním stavitelství ke tlumení kinetické energie vody proudící přes jez nebo přelivný objekt přehrady. +more Aby byla jeho existence zabezpečena, navrhuje se obvykle prohloubený vývar tak, aby se právě vytvořil vodní skok o relativně malé míře vzdutí (plně postačuje \sigma=1,05 - 1,10) - čili hloubka vody ve vývaruy_d=\sigma y_2.

Ztráta energie ve vzdutém vodním skoku je poněkud větší než ve skoku prostém, v hydraulických výpočtech se tento rozdíl neuvažuje, protože je na straně bezpečnosti. Délka vzdutého skoku je menší než prostého, podle Pikalova (viz ) je L\approx3\sigma y_2.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Hydraulika