Zemědělství v Česku
Author
Albert FloresSocialistické zemědělství 1948-1990
Během kolektivizace došlo k likvidaci zemědělských závodů individuálně hospodařících rolníků, zahrnující závody v soukromém vlastnictví nebo v soukromém obhospodařování (tržní hospodářství rolníků, osobní pomocná hospodářství dělníků, úředníků, řemeslníků a živnostníků a slovenské urbariáty a komposesoráty). Urbariáty a komposesoráty tvořily zvláštní formu spoluvlastnictví půdy, udržující se ještě v 60. +more letech místy na Slovensku. Jednalo se o společné majetky bývalých členů urbariátů, komposesorátů a jiných pastevních a lesních společností, které byly nedělitelným spoluvlastnictvím podílníků (členů) těchto společností a při zakládání JZD (JRD) přecházely do vlastnictví JZD (kromě lesů, které obvykle převzal stát).
Zemědělské závody státního sektoru
Státní sektor zahrnoval zemědělské závody, které byly ve vlastnictví státu: státní statky, ostatní statky ministerstev (dokrmny ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků, statky ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků jako např. zemědělské podniky cukrovarů, lihovarů, konzerváren atd. +more, statky ministerstva paliv, ostatní statky ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, výzkumné zemědělské závody, školní statky, státní ústav pro chov koní, státní plemenářské stanice, státní rybářství, zemědělské závody Čs. akademie zemědělských věd, statek v Lánech při Kanceláři prezidenta republiky, vojenské statky a jiné) a ostatní veřejné závody (zemědělské závody národních výborů, národních podniků, místního hospodářství aj. ). U státních statků bylo zemědělským závodem oddělení statku (hospodářství).
Zemědělské závody družstevního sektoru
Skupina zemědělských závodů družstevního sektoru zahrnovala závody v kolektivním vlastnictví a s kolektivním hospodařením, kam patřila JZD se společným hospodařením (III. a IV. +more typu) a u JZD II. typu pozemky se společnou dodávkou. Záhumenky platily za osobní doplňková hospodářství členů JZD.
Základní charakteristiky zemědělského sektoru
Mozaika středočeské zemědělské krajiny (barevně jsou rozlišeny různé plodiny) Zemědělci k roku 2016 hospodařili na 4 264 tisíc hektarů zemědělské půdy, což představovalo 54 procent celkové rozlohy státu. +more Na jednoho obyvatele České republiky připadlo 0,42 hektaru zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což odpovídá evropskému průměru. Třetinu půdního fondu tvoří lesy.
Od roku 1995 ubývá zemědělské půdy, k roku 2016 asi 15 tisíc hektarů, oproti tomu výměra lesů vzrostla o 16 tisíc hektarů. Podobně klesá výměra orné půdy na úkor trvalých travních porostů, tedy lučin a pastvin. +more Těch v uvedeném období přibylo 71 tisíc hektarů.
Typické pro ČR je vysoké procento zemědělských podniků vlastněných právnickými osobami, po Francii (29,2 %) je Česko v tomto ohledu s 13,5 % na druhém místě v EU. Typický pro české zemědělství je rovněž velký podíl pronajaté půdy (asi 90 %). +more Také velikostní struktura zemědělských podniků v ČR se výrazně liší od struktury podniků v ostatních zemích Evropské unie. Velké podniky, tedy ty s více než 50 hektary obdělávané zemědělské půdy, v ČR obhospodařují 92,2 % z celkové výměry zemědělské půdy. Ve zbytku EU jsou obvyklejší menší podniky. Důvodem je mj. česká tradice družstevnictví.
K roku 2004 pracovalo v zemědělství 141 000 osob, ve struktuře zaměstnanosti to představovalo 2,9 % pracovníků v ČR. Typické je, že počet pracovníků v zemědělství od 90. +more let trvale klesá.
Rajonizace zemědělské výroby v ČR
Historie rajonizace zemědělské výroby sahá do dob Rakouska-Uherska, kdy se začíná v říši hodnotit kvalita půd. K prvnímu vytyčení a uzákonění zemědělských výrobních oblastí (dále ZVO), ještě na území tehdejšího Československa došlo v roce 1959.
Rozdělení bylo důležité i pro výpočet zemědělské daně. Následně v 70. +more letech se zmapováním a podrobným popsáním půdního fondu v Československu a se změnami v organizaci zemědělství a přidružených odvětví po roce 1989 došlo k vytyčení nových zemědělských výrobních oblastí v roce 1966. Tyto oblasti zahrnují stanovištní agroekologické a ekonomické charakteristiky (půdně klimatické podmínky). Je jich 5 a dělí se na 21 podoblastí.
Každá výrobní oblast se označuje velkým písmenem a je udána typem. Jedná se o ZVO kukuřičnou (K), typ kukuřično-řepařsko-obilnářský dělící se na pět podoblastí a zabírající asi 6,7 % zemědělské půdy ČR. +more Dále je to ZVO řepařská (Ř), typ řepařsko-obilnářský dělící se na pět podoblastí a zabírající asi 24,3 % zemědělské půdy ČR; ZVO obilnářská (O), typ obilnářsko-krmivářský dělící se na čtyři podoblasti zaujímající 40,5 % zemědělské půdy ČR; ZVO bramborářská (B), typ bramborářsko-obilnářský dělící se také na čtyři podoblasti o celkové výměře 18,5 % z celkové výměry zemědělské půdy v ČR a nakonec ZVO pícninářská (P), typ pícninářský s rozhodujícím zaměřením na chov skotu dělící se na tři podoblasti a zaujímající asi 10 % výměry zemědělské půdy České republiky.
Rozdělení zemědělství v ČR
Rostlinná výroba: Pšenice # obiloviny (pšenice, žito, oves, ječmen, proso, pohanka i kukuřice) # okopaniny (brambory, cukrová řepa, krmá řepa) # olejniny (řepka olejka, mák, slunečnice) # ovoce (jablka, hrušky, třešně, švestky a další) # zelenina (okurky, cibule, česnek, salát a mnoho dalších) # luskoviny (hrách, fazole, čočka, bob koňský) # přadné rostliny (len, konopí) # chmel a vinná réva # krmiva (vojtěška, jetel, traviny)
* Živočišná výroba: Plemeno český strakatý skot # skot (pro mléko a maso) # prasata (pro maso a sádlo) # drůbež (pro maso a vejce) # ovce a kozy (pro mléko, maso a vlnu) # ryby (maso) spíše jen sezónní # včely (pro med a včelí vosk)
Zemědělství ČR v číslech
Druh rostlinné výroby | Plocha v celé ČR |
---|---|
Obhospodařovaná zemědělská půda 2017 | 3 887 027 ha - |
Obiloviny | 1 454 435 ha |
Olejniny | 470 819 ha |
Cukrovka | 61 161 ha |
Brambory | 23 652 ha |
Ovoce | 22 776 ha |
Vinné hrozny | 15 667 ha |
Chmel | 4 366 ha |
Trvalé travní porosty | 959 131 ha |
Druh živočišné výroby | Kusy v celé ČR 2008 |
---|---|
Skot | 3 666 669 |
Prasata | 2 135 000 |
Drůbež | 24 285 000 |
Odkazy
Reference
Literatura
BIČÍK, Ivan; JANČÁK, Vít: Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha : Univerzita Karlova, 2005, 103 s. +more * JANČÁK, Vít; GÖTZ, Antonín: Územní diferenciace českého zemědělství a její vývoj. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 1997, 81 s.
Související články
Ministerstvo zemědělství České republiky * Státní zemědělská a potravinářská inspekce * Ústav zemědělských a potravinářských informací
Externí odkazy
[url=http://www. czso. +morecz/csu/redakce. nsf/i/zemedelstvi_zem]Zemědělství[/url] na stránkách ČSÚ * [url=http://www. mze. cz/]Ministerstvo zemědělství ČR[/url] * [url=http://www. uzei. cz/]Ústav zemědělské ekonomiky a informací[/url] * [url=http://www. asz. cz/]ASZ ČR - Asociace soukromého zemědělství ČR[/url] - Stavovská organizace soukromých zemědělců České republiky * [url=http://www. agrocr. cz/]Agrární komora ČR[/url] * [url=http://www. szpi. gov. cz/]Státní zemědělská a potravinářská inspekce[/url] * [url=http://www. cestr. cz/]Svaz chovatelů českého strakatého skotu[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20160419130849/http://katalog. nsp. cz/poziceOdbornySmer. aspx. kod_smeru=26]Specializace a povolání v zemědělství[/url].
Kategorie:Ekonomika Česka Kategorie:Životní prostředí v Česku