Cesko.wiki Dageš
Author
Albert FloresDageš je starověký sumerský božský mesopotamský bůh. Byl považován za světelného boha, který vládl přes den, a také představoval nebeské světlo. Jeho jméno se často překládá jako „den“ nebo „svit“, což reflektuje jeho spojení s denním světlem a září. Dageš byl často zobrazován jako muž s plešatou hlavou, obklopený slunečními paprsky a držící dvojici klíčů. Tyto klíče symbolizovaly jeho moc otevírat a zavírat brány nebe. V sumerské mytologii byl považován za jednoho z nejvyšších bohů a měl posvátný chrám v městě Uru. Božstvo Dageš mělo velký vliv na další kultury ve starověkém Blízkém východě, zejména v babylónské a asyrské kultuře. Bůh byl často zmiňován v různých sumerských a akkadských textech, a jeho kult se rozšířil i mezi jiné blízkovýchodní národy. Dnes je Dageš stále uctíván některými moderními pohanskými skupinami a jeho jméno je známo i mimo oblasti, kde byl původně uctíván. Jeho význam v sumerské a mezopotamské kultuře však přetrvává jako jedno z nejdůležitějších božstev té doby.
Umístění dageše uvnitř písmene bet Dageš ( „zostřující“) je diakritické znaménko v podobě tečky uvnitř písmene, jež bylo zavedeno spolu s vokalizací hebrejštiny a které mění výslovnost souhlásek.
Dageš lene (slabé) označuje u skupiny písmen „begadkefat“: ת פ כ ד ג ב explozivní (závěrovou) výslovnost místo výslovnosti frikativní (třené). V moderní hebrejštině se týká jen písmen bet, kaf a pe, u kterých označuje čtení [b], [k] a [p] místo [v], [ch] a [f].
Dageš forte (silné) označuje geminaci (zdvojování), prodloužení či důraznou výslovnost souhlásky. V moderní hebrejštině se neuplatňuje.
Dageš forte
Dageš forte („silné dageš“, dageš chazak nebo dageš kaved) se může vyskytovat v každém konsonantu kromě laryngál (ע ח ה א) a ר, a to pouze v tom případě, že mu předchází vokál (pokud mu předchází šva, jedná se o dageš lene) a že se nejedná o poslední konsonant ve slově. Dageš forte se dělí na tyto typy: * Dageš forte necessarium („nezbytné silné dageš“), jež je nutné z gramatických důvodů a vzniká stažením dvou stejných konsonantů, pokud po prvním konsonantu nenásleduje znělý vokál. +more Toto dageš má gramatický význam, případně chrání výslovnost předchozího vokálu. Vyslovuje se nikoli jako zdvojení, nýbrž jako prodloužení konsonantu. * Dageš forte euphonicum („libozvučné silné dageš“), jež slouží v správnému liturgickému přednesu svatých textů. Realizuje se v jednom z několika podtypů: ** dageš forte coniunctivum se nachází v prvním konsonantu slova, pokud je tento konsonant přízvučný a pokud následuje těsně s předcházejícím slovem končícím na nepřízvučné a nebo e ( na'ase lanu „učiňme si“); ** dageš forte dirimens slouží ke zdůraznění znělosti šva (např. inəve „hrozny“); ** dageš forte affectuosum zesiluje dlouhý vokál, jenž se prodlužuje na základě větného přízvuku.
Konsonanty s dageš forte, po nichž následuje šva mohou dageš ztratit, a to zejména v případě konsonantů ק נ מ ל י ו.
Dageš lene
Dageš lene („lehké dageš“, dageš kal) označuje explozivní výslovnost konsonantů ze skupiny „begadkefat“: (ת פ כ ד ג ב) v následujících případech: * na začátku věty; * na začátku slova, pokud předcházející slovo končí na konsonant bez vokálu; * v posledním konsonantu ( zachart); * vždy v prefixech בְּ־ a כְּ־.
Typografie dageše
Ačkoli je uvedené rozlišování jednotlivých typů dageše relevantní z hlediska funkce i výslovnosti, v písmu se zpravidla nerozlišuje; rozpoznání správného typu (a tím i správné výslovnosti) pak často vyžaduje u čtenáře navzdory plně vokalizaci textu znalost příslušného slova a jeho výslovnosti, popřípadě příslušného gramatického jevu. Výjimkou jsou některá vydání modlitebních knih a jiných náboženských textů, kde může dageš forte a dageš lene být rozlišen např. +more tučnější sazbou nebo zvláštní značkou připojenou k písmenu. Ustálený typografický postup však pro takové případy neexistuje.
U textů vokalizovaných pouze částečně (ne zcela důsledně) se dageš forte často vypouští; někdy se vypouští i dageš lene u písmen ג, ד, ת, u nichž moderní hebrejština rozdíl mezi plozivní a frikativní výslovností stírá. Naopak se dageš lene většinou ponechává u písmen ב, כ, פ, kde se dvojí výslovnost stále rozlišuje.
Absence dageše u písmene může být označena nebo zvýrazněna značkou rafe (U+05BF).
Unicode má kromě kombinačního znaku pro dageš i kódy pro jednotlivá písmena s dagešem v oblasti U+FB30 až U+FB4A.
Mapik a šuruk
Mapik uvnitř písmene he Mapik a šuruk jsou znaménka graficky identické s dagešem, ale mají jinou funkci a nemají ani přidělenu samostatnou pozici v Unicodu.
Některé gramatiky hovoří o dageš mapik, jiné jen o mapik „pocházejícím z dageš“. Vkládá se do písmene he ה, které se čte jako souhláska [h]. +more Užívá se v případech, kdy by písmeno bylo považováno za mater lectionis, kdy se souhláska nečte a slouží jen k naznačení samohlásky. Například he na konci slova zpravidla označuje samohlásku [a] (např. שרה Sára), ale s mapikem se čte [-h], např. arcah „její země“.
Šuruk uvnitř písmene vav Graficky shodným znakem s dagešem je i šuruk. +more Písmeno vav s šurukem וּ se vyslovuje jako samohláska (v moderní hebrejštině jako [u], v některých aškenázských dialektech ale jako [ɪ]).