Knížecí biskupství Basilej

Knížecí biskupství Basilej bylo světskou doménou basilejských biskupů, kteří byli jako knížata-biskupové zároveň knížaty království. Území pod jejich vládou se nekrylo s územím basilejské diecéze, ale bylo mnohem menší; části území však patřily k jiným katolickým diecézím. Nejen proto bylo knížecí biskupství mimořádně složitým útvarem: v závislosti na oblasti se mluvilo německy nebo francouzsky a převažovalo reformované nebo katolické vyznání; navíc jeho části byly od pozdního středověku součástí Staré švýcarské konfederace.

Knížecí biskupství existovalo od roku 999 až do sekularizace v roce 1803.

Historie

Historie knížecího biskupství jako světského panství se začala psát v roce 999, kdy hornoburgundský král Rudolf III. +more daroval opatství Moutier-Grandval basilejské diecézi, jejímž biskupem byl v té době Adalbero II. V roce 1006 postoupil král Rudolf Basilej jako zástavu svému synovci, německému králi Jindřichovi II. , který město - do té doby součást horního Burgundska - začlenil do Svaté říše římské. Jindřich II. na oplátku udělil biskupu Adalberovi vysokou jurisdikci nad Basilejí a právo razit mince. Ačkoli dokumenty chybějí, předpokládá se, že biskup „získal nad městem Basilejí kolem roku 1000 úplnou duchovní a světskou vládu“.

Římský císař Fridrich II. +more udělil městu právo jmenovat radu nezávisle na biskupské volbě nebo pověření. Toto právo však bylo říšskými knížaty a králem v roce 1218 na základě protestu biskupa Jindřicha z Thunu zrušeno. Přesto město a jeho obyvatelé v následujících letech postupně získali samosprávu. V roce 1263 vydal biskup Jindřich z Neuchâtelu městu ústavu. V roce 1273 se biskupské hejtmanství stalo císařským hejtmanstvím. Finanční potíže vedly k tomu, že pozdější biskupové postupně zastavovali městu své regálie výměnou za půjčky, takže faktická vláda biskupa nad městem zanikla v roce 1386. Formálně však město i nadále skládalo biskupovi každoroční přísahu věrnosti, a to až do reformace (1521).

Posledním basilejským knížecím biskupem byl v letech 1794-1803 Franz Xaver von Neveu. V roce 1803 bylo knížecí biskupství, stejně jako téměř všechna církevní knížectví, zrušeno v rámci sekularizace poté, co bylo od roku 1792 z velké části okupováno Francií. +more V roce 1815 Vídeňský kongres sjednocujícími akty rozdělil francouzsky mluvící část a údolí Laufental na kanton Bern. Birseck byl začleněn do kantonu Basilej.

Právní postavení ve Svaté říši římské

Basilejské knížecí biskupství mělo v říšské knížecí radě své místo a hlas. Mělo zde střídavě s knížecím biskupstvím Brixen jeden hlas a zaujímalo místo v církevní knížecí lavici.

Knížecí biskupství mělo také jeden hlas v říšském sněmu Hornorýnského kraje.

Příspěvek na římské měsíce stanovený na sněmu ve Wormsu v roce 1521 činil dva jízdní a patnáct pěších vojáků neboli 94 guldenů.

Stavovské orgány knížecího biskupství se skládaly ze čtyř lavic: duchovenstva, šlechty, měst a panství. Úřad předsedy stavů zastával opat opatství Bellelay.

Z právního hlediska se basilejské knížecí biskupství skládalo ze dvou částí: oblast severně od údolí u Court a Sornetanu byla součástí Svaté říše římské a patřila k Hornorýnskému kraji; oblast jižně od něj byla vyňata z právního systému říše a připojena ke Staré švýcarské konfederaci. Tím bylo opatství Moutier-Grandval politicko-nábožensky rozděleno na katolické Prévôté sous-les-roches a protestantské Prévôté sur-les roches.

Znak

Basilejský biskup používal jako svůj erb červený biskupský kříž (křivuli; tzv. ) na bílém poli. +more Červený kříž v bílém poli se objevuje jako prapor v curyšské erbovní listině (kolem roku 1340). Stylizovaný kříž zakončený třemi hroty se poprvé objevuje na Stäbleru, půlgroši raženém městem Basilej (nikoli biskupem) v roce 1370. Také Jan z Vienne byl kolem roku 1370 prvním biskupem, který ve své pečeti vedle rodového erbu zobrazil basilejskou hůl ve druhém erbu. V 15. století biskupové rovněž zobrazovali červenou basilejskou hůl ve čtverci se svými rodovými erby.

Území

Knížata

Biskupský stolec v Basileji byl většinou obsazen šlechtou Rakouska-Uherska; od 16. století to byly rody Utenheim, Gundelsheim, Lichtenfels, Blarer von Wartensee (tři knížata-biskupové), Rinck von Baldenstein, Ostein, Ramstein, Schönau-Zell, Roggenbach (dvě knížata-biskupové), Reinach-Hirtzbach, Reinach-Steinbrunn, Froburg (Montjoie), Wangen-Geroldseck a Neveu. +more Obecně existovaly velmi úzké vazby mezi sídlem vlády ve Freiburgu im Breisgau a biskupskou rezidencí v Porrentruy. Ukázkovým příkladem je kariéra Leonarda Leopolda Maldonera (narozen ve Waldshutu v roce 1694, zemřel v Porrentruy v roce 1765), prvního archiváře a regionálního historika jak Rakouska-Uherska, tak následně basilejské diecéze, který původně působil ve Fribourgu a v roce 1749 po sporu s rakousko-uherskými úřady změnil zaměstnavatele. Byl autorem dlouholetých regionálních popisů Brisgovia vetus et nova a Historia Basiliens, průkopnických děl pro obě země. V budově Basler Hof („Basilejský dům“) ve Freiburgu sídlí dnešní Regierungspräsidium Freiburg spolkové země Bádensko-Württembersko.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

článek [url=https://hls-dhs-dss.ch/de/articles/008558/2019-08-12/]Fürstbistum Basel[/url] v Historickém lexikonu Švýcarska

Kategorie:Dějiny Švýcarska Kategorie:Zaniklé státy Střední Evropy Kategorie:Zaniklo 1803 Kategorie:Basilej