Litevské národní obrození

Noviny Aušra Litevské národní obrození (litevsky: Lietuvių tautinis atgimimas) byl proces formování moderního litevského národa v 19. století. Proces byl komplikován a zároveň formován skutečností, že většina území obývaného etnickými Litevci byla pod nadvládou Ruského impéria, jež provádělo rusifikační politiku. Obrození mělo své protějšky v jiných částech Evropy a mělo i podobnou strukturu. Elity, zejména šlechtické, byly polonizovány (důsledek polsko-litevského soustátí v minulosti) nebo rusifikovány, litevština byla jazykem spíše nižších tříd a nebyla považována za dostatečně prestižní pro literární vyjádření a písemnou formu vůbec. I někteří vlastenci volili k prvním literárním pokusům polštinu. Jazyk navíc nebyl standardizován a jeho gramatika se velmi lišila region od regionu. Podobně jako v českých zemích a mnoha dalších tak jazyková otázka byla v centru pozornosti obrozenců. Na počátku 19. století bylo používání litevštiny z velké části omezeno na litevské venkovské oblasti; jedinou oblastí, kde byla litevština považována za vhodnou pro literaturu, byla Baltskými Němci ovládaná Malá Litva ve východním Prusku, tam ale zase hrozila germanizace vzhledem k přílivu německých přistěhovalců. Jen skrze jazyk tak šlo zabránit splynutí s Rusy na straně jedné, nebo Poláky a Němci na straně druhé.

První fáze

Impuls k záchraně litevštiny přišel v souvislosti s rozvojem akademické lingvistiky a etnografie (podobně jako v Česku). První fáze obrození na počátku 19. +more století, známá také jako „žmuďské obrození“, byla dílem studentů Vilniuské univerzity, mezi nimiž vynikali Simonas Daukantas a Simonas Stanevičius. Daukantas je autorem prvních dějin Litvy napsaných v litevštině. Sepsal rovněž litevsko-polský slovník a několik knih věnoval litevskému a žmuďskému folklóru. Také Stanevičius, pod vlivem koncepcí Johanna Gottfrieda Herdera (jež měly mimořádný vliv i ve všech slovanských zemích), sbíral lidové písně a poezii.

Druhá fáze

Jonas Basanavičius Po zrušení nevolnictví v Ruské říši v roce 1861 se zvýšila společenská mobilita a z řad venkovského obyvatelstva přišlo do měst mnoho litevsky mluvících lidí, z nichž posléze povstali první litevští intelektuálové. +more Dalším důležitým impulsem bylo, že katolická církev zmenšila bariéry, které dříve bránily prostým lidem stát se kněžími, neboť potřebovala oslovit venkovské obyvatele v jejich mateřském jazyce. Tito litevsky mluvící duchovní se stali důležitou součástí obrozeneckého hnutí. K nejvýznamnějším osobnostem patřil Motiejus Valančius, který založil Hnutí střízlivosti, neboť byl přesvědčen, že Rusům alkoholismus rolníků vyhovuje, neboť závislý jedinec je přes svou závislost manipulovatelným. Knězem byl i básník Maironis. Důležitým centrem, jež tyto duchovní produkovalo, byl kněžský seminář v Sejnech.

Rozvoj litevské národní kultury a národní identity byl ztížen zákazem tisku v litevštině, jedním z represivních opatření, které následovalo po povstání v roce 1863. První tiskoviny tak často vydávali vysokoškolští studenti na ruských nebo zahraničních univerzitách. +more To byly noviny jako Aušra nebo Varpas. Noviny Aušra založil Jonas Basanavičius, zvaný též "otec národa", a zajímavostí je, že jejich první čísla připravil v Praze, kde zhruba rok žil, a kde potkal i svou ženu a odjel s ní posléze do Bulharska (bydlel v Balbínově ulici č. p. 529 na pražských Vinohradech). Ilegální noviny Varpas založil Vincas Kudirka, který působil v Polsku a své noviny tiskl v Prusku, odkud je pak pašoval do Litvy. Knihy ilegálně tiskla tajná organizace, již vedl Jurgis Bielinis, a která se nazývala knygnešiaĩ (dalo by se přeložit jako knihonoši). I přes zákaz tisku gramotnost Litevců výrazně rostla po celé 19. století a byla jednou z nejvyšších mezi národy v Ruské říši, vysoce nad úrovní gramotnosti Rusů. Zákaz litevského tisku byl zrušen v roce 1904.

Velkou roli v litevské společnosti vždy hrála také hudba. Roku 1899 založil Juozas Naujalis významnou organizaci Dainos draugija, jejímž cílem bylo pěstovat zpívání lidových písní, tzv. +more dain.

Jazykovědec Jonas Jablonskis roku 1901 konečně kodifikoval spisovnou litevštinu (v práci Lietuvių kalbos gramatika). Položil základy fonetického, morfologického a syntaktického systému litevštiny. +more Vypracoval také systém gramatické terminologie a popsal vztahy mezi dialekty a literárním jazykem.

K požadavkům politickým obrozenecký proces dorostl na konci 19. století. +more Po ruské revoluci roku 1905 byl svolán tzv. Velký seimas, dvoutisícové národní shromáždění, které do Moskvy zaslalo požadavky na autonomii.

Reference

Kategorie:Dějiny Litvy Kategorie:Národní obrození