Cesko.wiki Paranoia
Author
Albert FloresParanoia (řec. παράνοια, pošetilost, šílenství) je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu. Často je zaměňována s paranoidní schizofrenií.
Paranoia v psychiatrii
V psychiatrii byl termín poprvé užit v roce 1883 psychiatrem Emilem Kraepelinem pro chorobné iluze vůbec, při nichž se však nenarušily ostatní intelektuální schopnosti pacienta. Náplň tohoto pojmu se časem posunula spíše k popisu falešných představ a obav z pronásledování, protože obsah původního pojmu byl příliš široký. +more Vzhledem k tomuto posunu není pojem paranoia psychiatry používán zcela jednotně.
Podle Freemana a Garetyové charakterizují pacienta s paranoiu dvě bludná přesvědčení: # že trpí nějakou újmu nebo že mu taková újma hrozí, # že mu někdo chce ublížit, že ho pronásleduje.
Mezinárodní klasifikace chorob ISD-10 řadí paranoidní poruchy do kapitoly “schizofrenie” pod tyto diagnózy: * F 20. 0 Paranoidní schizofrenie: bludné představy, často doprovázené halucinacemi * F 22. +more0 Bludné poruchy, paranoia: dlouhodobé nebo trvalé bludné představy bez halucinací * F 22. 8 Ostatní bludy, stařecká paranoia * F 23. 3 Paranoidní reakce - psychogenní psychóza * F 60. 0 Paranoidní poruchy osobnosti.
Příklady některých druhů paranoii v psychiatrii
perzekuční paranoia = nemocný se bojí, že je pronásledován * kverulantská paranoia = nemocný se domnívá, že jej ostatní nemají rádi - obviňuje je, stěžuje si, chce se dohadovat * žárlivecká paranoia (emulační, žárlivecký blud) = chorobná žárlivost, vedoucí až k vraždě (estenická forma - agresivita je zaměřena na partnera) či sebevraždě (astenická forma - agresivita je zaměřena na vlastní osobu) * davová paranoia = posedlost tancem či rituálními obřady
Obecné chápání paranoie
V obecném povědomí je paranoia doprovázena * pocitem, že člověk vládne zvláštními silami a plní důležitý úkol, * přesvědčením o pronásledování mimozemšťany, tajnými službami nebo démony, * konspiračními teoriemi a představou, že svět je řízen temnými silami v pozadí, * pocitem ovládání mozku z vnějšku, * pocitem, že je člověk postavou v právě přečteném románu (nebo filmu a PC hře).
Příznaky
Paranoia se často prolíná s řadou dalších psychóz, proto má některé znaky společné a je dost obtížné paranoiu přesně diagnostikovat. Mezi příznaky paranoii patří: * přecitlivělost (často nepřirozená dlouhodobá urážlivost, pocit citového zranění, způsobený často malichernými příčinami (tón hlasu, gesto, slovo vyřčené v afektu apod. +more), většinou dokonce příčinami domnělými, které vznikají přikládáním nesprávného významu aktům jednání partnera * vztahovačnost (neutrální nebo kladné chování k jeho osobě si vykládá jako nepřátelské, neloajální, ohrožující, kritické nebo pohrdavé) * emocionálnost, hysterie * sklon k citovým úrazům * dlouhodobost citových zranění (neschopnost se rychle udobřit, odpustit, přejít to apod. ) * záštiplnost * podezíravost * sebestřednost * hnusení si (potravin, osob s relativně či domněle horší hygienou aj. ) * bludy (pronásledování a ovlivňování) ** blud perzekuční *** stihomam - dotyčný má pocit, že je pronásledován (někdy se stihomam chápe jako synonymum k paranoii) *** slavomam - dotyčný má pocit, že je mu bráněno v tom, aby se stal slavným (jiným významem slova slavomam je velikášství, megalomanický blud, neboli megalomanie) * manipulace * kverulantství (nemocný soustavně deptá své okolí, útočí i kvůli hloupostem, všechno komentuje, jakoukoliv výtku těžce nese, své ublížení dává dotyčnému pořádně „sežrat“ (dusno = příklad potlačené agresivity), neustále omílá dokola jeden problém, dělá, že jej chce řešit, ale jen touží po hádce a deptá partnera, neustále popichuje) * tendence somatizovat (bolesti hlavy, břicha, bledost, ale při záchvatu může vzniknout i hysterická slepota, podlitiny pod očima, zvýšení krevního tlaku aj. , v extrémních případech umí měnit i puls srdce, „regulovat“ činnost žláz s vnitřní sekrecí, většinou tak, aby výsledný dojem byl pokud možno odstrašující. ) * snaha dokonale ovládat situaci (proto třeba averze ke zvířatům) * hyperkritičnost, intolerance * neschopnost řešit konstruktivně citové problémy * bojovné a úporné zdůrazňování osobních práv * vyhraněná stanoviska (buď krajně pozitivní nebo krajně negativní - odmítavé, buď citově silně angažované, nebo přehnaně chladné) * pasivní nebo aktivní agresivita * často strach z výšek, tmy a jiné fobie * sklony k sebevraždě Bývá tu často i sklon k extrémní žárlivosti a podezíravosti (aspekt označovaný sám o sobě někdy jako paranoia).
Možné příčiny
Příčinou paranoie mohou být raná rodičovská zavržení, zejména neschopnost matky uspokojit citové potřeby dítěte. Existují přesvědčivé náznaky, že základ může být položen již v prenatálním stádiu (matka hlasitě nebo v myšlenkách budoucí dítě odmítá, zatěžuje je drogami apod. +more), v průběhu zvlášť stresujícího porodu a v dalších momentech raného dětství, v dětství a v pubertě (obecně v klíčových emocionálních a vývojových etapách života).
Škody způsobené v dětství mohou být tak velké, že se žádnou péčí (léčbou) v dospělosti nemusí podařit je napravit nebo uzpůsobit pacienta k jejich překonávání.
Na psychický stav může mít vliv nedostatek mnohých živin, např. vitamínů B-komplexu a hořčíku, speciálně nedostatek vitamínu B9 podporuje psychotické projevy, dále nedostatek pohybu, poruchy orgánů a metabolizmu (onemocnění jater, ledvin, slinivky, srdce, žaludku, žláz s vnitřní sekrecí, porucha cév, zásobování mozku kyslíkem).
Diagnostika a léčba
Paranoia je obtížně diagnostikovatelná. Paranoik si dost často již od dětství vypěstuje velmi dobrou schopnost se přetvařovat, tvářit se jako zdravý člověk. +more Paranoik se (zejména před lékařem či cizími lidmi) dokáže „vyhecovat“ k úžasným hereckým výkonům a vystupovat jako osoba příjemná, veselá a láskyplná. Dobrý pozorovatel si všimne nanejvýš jemné tenze či hysterie. Pro úspěšnost léčby si nemocný především musí uvědomit svou nemoc a fakt, že skutečnost, že si myslí, že má vždy pravdu, je jedním z hlavních symptomů onemocnění. Je přitom téměř nemožné léčit někoho, kdo si nepřipustí, že je nemocen.