Cesko.wiki Supinum
Author
Albert FloresSupinum ( - „obrácený vzhůru“; motivace názvu je nejasná), někdy též apokapát neboli způsob zkrácený, je slovesný způsob slovesa v některých jazycích. Využití se v různých jazycích liší, zpravidla následuje po slovesech pohybu. Významově je blízké konjunktivu, formou však připomíná infinitiv a vyjadřuje účel, smysl, cíl pohybu, záměr, jako „jít spat“. Ve většině jazyků je vždy nahraditelný konjunktivem; na rozdíl od konjunktivu však není vázán ke konkrétnímu podmětu.
Slovanské a baltské jazyky
V praslovanštině se supinum tvořilo od nedokonavých sloves a užívalo se po slovesech pohybu. Jeho předmět měl genitivní formu (např. +more stč. příde súdit 'živých i mrtvých). Ze slovanských jazyků se dodnes zachovalo pouze v dolnolužičtině a ve slovinštině. V češtině V pračeštině se supinum tvořilo koncovkou -t, méně často -c; u sloves, jejichž infinitiv má dlouhou samohlásku, byla v supinu samohláska krátká, např. : * spáti - spat (tato forma se zachovala v knižní vazbě jít spat) * bráti - brat * péci - pec.
V období rané staré češtiny supinum zaniklo a bylo postupně nahrazeno infinitivem (např. král šel 'spáti). +more Supinum ale zanechalo svou stopu v češtině tím, že jeho koncovka -t (tvrdá, supinová) začala pronikat do infinitivu a začala nahrazovat původní infinitiv zakončený na -ti. Infinitivní zakončení -t definitivně převládlo v průběhu 20. století, infinitivní tvary zakončené -ti se v současnosti považují za zastaralé nebo knižní.
Ve slovenštině
Podobně jako v češtině ustoupila forma infinitivu od zakončení na -i, ale oproti češtině si zachovala infinitivní měkkost s -ť. Ostatní slovanština Ve většině slovanských jazyků (jako v češtině) v pozdější době supinum zaniklo resp. +more splynulo s tvarově i významem blízkým infinitivem. Zachováno zůstalo ve slovinštině a dolnolužické srbštině: * staroslověnština: supinum končilo na -tъ: Ne minte, jako pridъ razoritъ zakona li prorokъ. * dolnolužická srbština: Tvar supina vzniká záměnou koncového měkkého -ś, -ć infinitivu na -t (Źi knigły tam donjast. , infinitiv kupowaś, supinum kupowat, inf. źěłaś - sup. źěłat); pokud infinitiv končí na -c, přidává se t (inf. woblac - sup. woblact). * slovinština: Supinum se rovněž tvoří z infinitivu vypuštěním koncového i, např. inf. spati - sup. spat, inf. speči - sup. speč (Pojdi z menoj na morje veslat).
V litevštině se:supinum tvoří z kmene infinitivu koncovkou -tų, např. Jis nuėjo medžiotų (Šel lovit. +more). V současnosti se vyskytuje již jen v některých východních aukštockých nářečích. Ve spisovném jazyce je nahrazované infinitivem.
Latina
V latině bývá supinum zakončeno na -tum, méně často -sum. Jeho funkce je v podstatě trojí:
# Samostatně se klade po slovesech pohybu (ire, venire apod. ) a posílání (mittere) namísto infinitivu a vyjadřuje cíl nebo účel daného děje: např. +more Dormitum imus (= Jdeme spát). Zde má stejnou funkci jako zřídka se objevující archaismus v českém spojení jít spat. Tento typ se někdy označuje též jako tzv. supinum I.
V redukované podobě, zakončené na -tu nebo -su, se supinum klade po určitých adjektivech zpravidla zakončených na -ilis/e: e. g. +more horribile visu (doslova „strašné k vidění“, tj. strašná věc na pohled, je strašné se na to dívat), difficilis factu (obtížný k provedení) apod. Tento typ se někdy označuje též jako tzv. supinum II.
Od supina se odvozuje # tzv. participium perfekta pasiva (≈ české příčestí minulé trpné), např. +more vocat-us/a/um (zavolan-ý/á/é). Formálně má podobu přídavného jména, stejně jako v češtině, a dále se využívá při tvoření různých pasivních tvarů, např. v perfektu (sanatus (vyléčený) + tvar slovesa esse (být) = sanatus sum (byl jsem vyléčen, resp. jsem vyléčený). # od supinového kmene se odvozuje v latině také řada substantiv. Např. sloveso vincere (vítězit, porážet) má supinum victum, od jehož kmene vict- jsou odvozena substantiva victor (vítěz) a victoria (vítězství).
Švédština
Švédština jako jediný germánský jazyk používá supinum ve spojení se slovesem ha (mít) k tvoření perfekta a plusquamperfekta: jag har 'skrivit (napsal jsem).
U slabých sloves má shodný tvar jako pasivní participium (příčestí trpné) ve tvaru středního rodu, např. älskat (milováno), köpt (koupeno). +more U silných a nepravidelných sloves má supinum zakončení -it, zatímco střední rod trpného příčestí -et: brevet är 'skrivet (dopis je napsán) × jag har 'skrivit' ett brev (napsal jsem dopis).
Poznámka: Důsledné rozlišení tvarů -it/-et je kodifikováno ve standardní švédštině. V různých nářečích se však tyto tvary často zaměňují podle místních zvyklostí.
Odkazy
Externí odkazy
Literatura
Karlík P. , Nekula M. +more, Pleskalová J. (ed. ). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. . * Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum. Praha 2004. . * Kábrt J. , Kucharský P. Jazyk latinský. Učebnice pro zdravotnické školy. Avicenum. Praha 1973. * Mencák F. , Frydrich M. , Švédština pro samouky, SPN, Praha, 1991, . * Rejzek J. Český etymologický slovník. Leda, Voznice 2001. .