Tkáňový mok

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Kapilární mikrocirkulace: interstitial fluid - tkáňový mok, blood flow - tok krve, hydrostatic pressure - hydrostatický tlak, osmotic pressure - osmotický tlak, capillary - vlásečnice, venous end - žilní konec vlásečnice Tkáňový mok, také intersticiální tekutina, je mezibuněčná tekutina v těle mnohobuněčných živočichů. Představuje hlavní složku mimobuněčné tekutiny, do níž se také řadí krevní plazma a míza (lymfa), která se z moku tvoří. Tím, že intersticiální tekutina vyplňuje mezibuněčné prostory, umožňuje mezi buňkami a jejich okolím výměnu dýchacích plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) a látek (přívod živin a odvod metabolitů).

Lidské tělo obsahuje přibližně jedenáct litrů tkáňového moku.

Fyziologie

Vznik tkáňového moku

Na vzniku tkáňového moku se podílí difuze, filtrace a reabsorbce - fyzikálně-chemické mikrocirkulační mechanizmy probíhající mezi intersticiem a kapilárami. Dominantní roli ve výměně kyslíku, oxidu uhličitého, vody a dalších látek hraje difuze, která umožňuje oboustranný transport po celé délce vlásečnic. +more Tímto mechanizmem se přes endotelovou vrstvu vymění asi padesátkrát větší objem, než filtrací a reabsorbcí. Endotel kapilár má v jednotlivých orgánech různou propustnost (permeabilitu). Například v játrech je vysoká (albuminy procházejí stěnou), v kosterním svalstvu menší. Minimální je - v důsledku hematoencefalické bariéry - v centrálním nervovém systému.

Přesto právě druhý mechanizmus - filtrace a reabsorbce - je klíčový pro výsledný směr pohybu výměny látek a umožňuje vlastní tvorbu tkáňového moku. Za fyziologických podmínek jsou filtrace, která se uskutečňuje na tepenném konci kapiláry, a reabsorbce (zpětné vstřebávání) na jejím žilním konci v dynamické rovnováze.

Starlingovy síly

Směr pohybu tekutiny je závislý především na poměru mezi hydrostatickým tlakem ve vlásečnicích a onkotickým tlakem bílkovin v krevní plazmě. K tomu se v menší míře přidávají tlaky intersticiální tekutiny, respektive onkotický tlak v ní. +more Tyto čtyři hybné síly byly nazvány podle jejich objevitele jako Starlingovy síly: * hydrostatický tlak ve vlásečnici - shoduje se s hodnotou tlaku krve vlásečnice v daném místě, vzrůstá s vyšším tepenným i žilním tlakem, * hydrostatický tlak tkáňového moku - jedná se o tlak mimo vlásečnici v okolním intersticiu; ve svém důsledku omezuje filtraci, za fyziologických podmínek je nulový, významu nabývá při patologických procesech (např. otocích), * onkotický tlak bílkovin krevní plazmy - rozhodující složka mířící proti filtraci, protože endotel brání průchodu plazmatických proteinů na rozdíl od elektrolytů; představuje osmotický tlak bílkovin, * onkotický tlak intersticia - má nízkou hodnotu, je vytvářen bílkovinami, které projdou endoteliální výstelkou vlásečnice.

Při příchodu krve do tepenného konce vlásečnice probíhá díky tlakovému gradientu filtrace směrem z kapiláry do mezibuněčného prostoru. Tlak krve zde činí 30-35 mm Hg. +more Po ztrátě tekutiny v kapiláře vzroste onkotický tlak bílkovin a naopak tekutina v intersticiu způsobí zvýšení hydrostatického tlaku vně žilního konce kapiláry, což má za následek reabsorbci, zpětné vstřebávání směrem do vlásečnice. Tlak krve na žilním konci má hodnotu 15-20 mm Hg. Výsledný celkový úhrn výměny vyznívá ve prospěch extracelulárního filtrovaného objemu. Tento přebytek pak musí být z intersticia odveden lymfatickým systémem zpět do krevního řečiště. Z tkáňového moku přitom vzniká míza.

Za jeden den přejde z vlásečnic do mezibuněčného prostoru okolo dvaceti litrů tekutiny (ultrafiltrátu), zpětně je vstřebáno osmnáct litrů. Dva litry, které zůstávají v intersticiu, jsou odvedeny lymfatickým systémem.

Složení

Složení tkáňového moku je v důsledku propustného endotelu vlásečnic až na jednu výjimku téměř shodné se složením krevní plazmy. Endotel umožňuje transport vody, plynů a malých molekul látek. +more Naopak nepřipouští přestup vysokomolekulárních látek, konkrétně bílkovin krevní plazmy, které tak v intersticiu za fyziologických podmínek chybí. Z elektrolytů je nejvíce zastoupeným kationtem sodný ion (Na+) a z aniontů pak chloridové (Cl−) a hydrogenuhličitanové (HCO3−) ionty. Zejména tyto tři prvky stojí za vznikem osmolarity mimobuněčné tekutiny, jejíž hodnota činí 290 mosm/l.

Druhé prostředí, se kterým tkáňový mok komunikuje, je intracelulární tekutina (cytoplazma). Oba kompartmenty jsou odděleny málo permeabilní buněčnou membránou. +more Intracelulární tekutina na rozdíl od intersticia obsahuje velmi nízkou hladinu sodných kationtů a naopak vysokou koncentraci draslíkových iontů.

V intersticiální tekutině se nacházejí aminokyseliny, cukry, mastné kyseliny, koenzymy, hormony, neurotransmitery, soli a dále produkty látkové výměny (metabolity). Jednotlivé látky jsou reabsorbovány do kapilár. +more Vysokomolekulární látky, které neprojdou stěnou kapilár (především bílkoviny), odvádí lymfa (míza) vznikající tak z tkáňového moku. Hladina bílkovin v míze činí přibližně 20 g/l. Její složení je závislé také na orgánu, v němž dochází k její produkci.